Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: tele v Pondělí, 15. únor 2016 @ 15:04:40 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | Ahoj,
Stando, nevím sice, zda jsi mně pochopil správně, ale je to určitě posun ve
vzájemném pochopení se.
Píšeš:
Zlo každého hříchu vyvolává u Boží spravedlnosti nutně trest. Takto bych to
rozhodně nenapsal. Spíše jednoduše: Jestliže Bůh trestá, pak trestá spravedlivě
a ze spravedlivého důvodu. Podobně je to i s tímto tvým vyjádřením: Hřích ke smrti vyvolává od Boží
spravedlnosti tresty věčné - zavržení navěky. Ono, Stando, nejprve
je třeba vědět, proč je potrestání nějakého hříšného jednání spravedlivé. Říci,
že nějaký hřích (třeba i ke smrti) vyžaduje od Boží
spravedlnosti nějaký trest (třeba i věčného zatracení, trochu jsem
přeformuloval, té tvé formulaci nějak nerozumím), je pro mne laciným
vyjádřením. Chtělo by to zdůvodnit, proč je vůbec spravedlivé trestat hříchy
některých, a také i opačně, proč je spravedlivé hříchy některým odpustit. Bůh
nikomu nestraní, soudí spravedlivě, a tak je spravedlivé, když někomu Bůh hřích
nepočítá a jiného za hřích trestá. Myslím, že toto je docela důležitá věc.
Jestli Bůh odpouští hříchy jen některým, a jiné za ně trestá, pak to nebude z
Božího rozmaru, ale z nějakého spravedlivého důvodu.
Píšeš: Člověku, který učiní ze
svých hříchů pokání, Bůh hříchy odpustí - pro zásluhy Kristovy. No, to
právě ne. Zde budu až provokativně nerozumný. Ani kvůli pokání a ani ne pro Kristovy zásluhy
Bůh člověku hříchy odpouští. Tohle je jakési kupčení s Božím odpuštěním či
s Boží milostí. Jaksi něco za něco. Jakoby: Když se budeš dostatečně kát
ze svého hříchu, zhodnotím to a odpustím ti, ale jen protože se o to zasloužil
Ježíš, abych ti odpustil. Nebo z pohledu člověka: Odpustíš mi, protože
jsem se z hříchu dostatečně kál a že se Ježíš zasloužil o to, abys mi
odpustil, odpustíš mi. Zdá se mi to, jako bys psal o spravedlnosti, která se dá
něčím koupit či uchlácholit. I Boží odpuštění hříchů, ač je z milosti,
musí být i zároveň spravedlivé ke všem, tedy i těm, jimž jsou hříchy počteny.
Bůh přeci nikomu nestraní. A jestli Bůh vyhlašuje všeobecné milostivé léto
Páně, pak by to mělo být propuštění na svobodu spravedlivé ke všem a ne jen k některým.
Měl by ses zamyslet, Stando, proč se vlastně Bůh rozhodl lidem jejich hříchy
odpustit, zda je i samo odpuštění hříchů spravedlivé, ne jen že je spravedlivé
hříchy trestat.
Píšeš: My máme učení o odpuštění hříchů, po kterém
jistě ještě zůstávají ií nadále (jak my říkáme) "časné tresty". Jsem tedy rád, že už Tondu i mne,
nepodezíráš z nějaké závažné blbosti v tomto bodě, že totiž lze
odpustit vinu a přitom i vinu potrestat. Snad ti to už nepřijde na hlavu
uhozené, že lze vinu potrestat, ačkoliv je odpuštěna. Tak i já odpustil jsem
vždy svým dětem jejich provinění, ale přitom jim i stanovil trest, ale ne vždy!
Jindy jsem i od stanovení nebo stanoveného trestu upustil z jistého důvodu.
:o) Takže odpustit vinu nemusí automaticky znamenat i odpuštění trestu, jak sis
to asi dosud myslel. Ale spíše si myslím, že jsi toto v jisté obranné
horlivosti opomenul. Opravdu si někdy umaneš nějakou představu o myšlení
druhého, přestaneš vnímat, co ještě jiného ten druhý píše, a pak oponuješ už
jen sobě sama. Ale upřímně, tohle se stává i mně v jistém rozhorlení. Bylo
by tedy vhodné napsat Tondovi aspoň v tomto: Mýlil jsem se, nejsi padlý na
hlavu (něco v tom smyslu jsi přeci psal, z hlavy tak přesně nevím).
Píšeš: Člověk
sice učinil pokání, hříchy mu byly z Boží mílosti odpuštěny - ale onen člověk
se stejně ještě úplně dokonale vnitřně nezměnil, nevydal se cele Bobu aby ho On
mohl proměnit. Jestli se v něčem ten člověk nezměnil v uvažování a
jednání, pak určitě pokání z toho hříchu neučinil a nečiní, co je
spravedlivé. Takže, bylo mu už odpuštěno nebo nikoliv? Pořád čeká Bůh se svým
odpuštěním do doby, než bude činit pokání z toho hříchu nebo nikoliv? Odpustí
mu Bůh, až ho dostatečně vytrestá, aby si uvědomil svůj hřích, anebo mu už tedy
odpustil a následně ho trestá výchovně? Opravdu ti nerozumím. Jednou tak, pak
jinak.
Píšeš: … a to je špatně, to je
důsledek naší hříšnosti, který se může smazat jen dvojím způsobem:
"obrácením, jenž pochází z vroucí lásky, nebo utrpením (očištěním
"jako skrze oheň"). Ufff! Takže hříšnost lze
vymazat dostatečným utrpením nebo obrácením se z vroucí lásky? Nevím, zda
se lidé obracejí vírou ke Kristu proto, že ho nejprve milovali nebo že by před
tím dostatečně ve svém životě trpěli. A ani poté, co v něho uvěřili, se
lidé neobracejí z lásky Bohu a po svých utrpeních. Spíše bych řekl, že se opravdově
obracejí kvůli sebepoznání, že jim bylo zjeveno nebo si uvědomili, jak na tom
vnitřně jsou nebo jací jsou. A to je pak vede k lásce k Bohu, že jim
odpustil v Kristu, a jsou ochotni i trpět kvůli Kristu a snášet jeho
přísnou výchovu.
Dále píšeš: Bůh tedy nemá potřebu trestat člověka pro hřích, který
mu už odpustil, ale pokud to nejde láskou, léčí nedostatečně změněného člověka
trestem. Protože Bůh chce, aby byli všichni lidé spaseni. Inu, Bůh evidentně tu potřebu lidem odpouštět a trestat jaksi má,
viď. Trestá dokonce viníka i z lásky. Koho Bůh miluje, toho hold švihá.
Pokud by nás nemiloval, nešvihal by nás, Stando, ale byli bychom mu putna.
Srovnej si to.
Tele |
| NadřazenýRe: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Úterý, 16. únor 2016 @ 08:56:38 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Každé zlo bez výjimky vyvolává u Boží spravedlnosti trest. V případě učinění pokání, nastavil Kristus za tebe svá záda a nechal se za hřích zbičovat. Chápeš ten princip?
Třeba rozlišovat mezi jednotlivými výrazy "hřích", "vina", a trest. Každé označuje významem cosi trochu jiného a nelze to zaměňovat.
..."Jestli se v něčem ten člověk nezměnil v uvažování a
jednání, pak určitě pokání z toho hříchu neučinil a nečiní, co je
spravedlivé. Takže, bylo mu už odpuštěno nebo nikoliv?"...
Jsi trochu z reality. Nikdo se pokáním hned nezmění do dokonalosti! To je virtuální svět.
Vždycky v člověku zůstanou oblasti, na kterých musí dále pracovat, zdokonalovat se ve spolupráci s Duchem svatým. Pokání jsi schopen učinit konkrétně a vědomě ze hříchů, které si uvědomuješ, Z těch hříchů, které si neuvědomuješ, těžko můžeš činit pokání konkrétně a cíleně. Bůh ti sice v pokání odpouští i tyto nevědomé hříchy, ale vede tě postupně k jejich poznání a k dokonalosti.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: tele v Úterý, 16. únor 2016 @ 18:44:14 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Stando,
Ad) Každé zlo bez výjimky vyvolává u Boží spravedlnosti trest. V případě učinění pokání, nastavil Kristus za tebe svá záda a nechal se za hřích zbičovat. Chápeš ten princip?
Budu provokativní. Ne nechápu to. Ježíš přinesl na konci časů, v příhodný čas .. jen jednu jedinou a nikdy více opakovatelnou oběť svého těla Bohu a prolil svou krev jen jednou jedinkrát a navždy. Takže, v případě toho, že by nikdo neučinil pokání, prolil obětoval se zcela zbytečně, ano? A jestli by uvěřilo jen deset lidí, nesl jen jeden jediný a více neopakovatelný trest za těch jen deset lidí. A jestli by jich uvěřila stovka, stále to jen ten jeden a stejný dostatečný trest, jako za jednoho jedinkého člověka, který by uvěřil. A kdyby to byly tisíce, statisíce, milióny či miliardy nebo i všichni lidé celého světa ve všech dobách, stále ten trest a ta oběť jsou dostatečnými za všechny, ať jednotlivě nebo společně. Tedy rozhodně nikoliv, Stando, v pouze v případě učinění pokání nějakého člověka, ale za všechny. Trest se nenavyšuje a nerozšiřuje pokáním více lidí, je dostatečným za hříchy celého lidstva. A jen jedna jediná oběť jeho těla, je dostatečnou úlitbou Bohu za viny celého světa. Nepřináší se znovu a znovu za dalšího a dalšího kajícníka. On se obětoval a byl trestán za všechny, jak za ty kdo uvěřili či uvěří, tak i za ty kdo neuvěřili a neuvěří. On je smírčí obětí za hříchy celého světa, nejen za naše hříchy, těch co činí pokání. Chápeš ten princip?
Ad) Třeba rozlišovat mezi jednotlivými výrazy "hřích", "vina", a trest. Každé označuje významem cosi trochu jiného a nelze to zaměňovat.
Stando, někdy mi připadáš jako takový profesůrek, co nevím proč, učí prvňáčky na základní škole. Nevím, proč mi to píšeš, ale dobře, jsem rád že jsi na toto narazil. Jen tak bokem, srovnej si to např.: Mt 6,12; L11,4.
Ad) ..."Jestli se v něčem ten člověk nezměnil v uvažování a jednání, pak určitě pokání z toho hříchu neučinil a nečiní, co je spravedlivé. Takže, bylo mu už odpuštěno nebo nikoliv?"... Jsi trochu z reality. Nikdo se pokáním hned nezmění do dokonalosti! To je virtuální svět.
Vždycky v člověku zůstanou oblasti, na kterých musí dále pracovat, zdokonalovat se ve spolupráci s Duchem svatým. Pokání jsi schopen učinit konkrétně a vědomě ze hříchů, které si uvědomuješ, Z těch hříchů, které si neuvědomuješ, těžko můžeš činit pokání konkrétně a cíleně. Bůh ti sice v pokání odpouští i tyto nevědomé hříchy, ale vede tě postupně k jejich poznání a k dokonalosti.
Děkuji za poučení, profesorku :-) Takže mu tedy Bůh odpustil i to, z čeho pokání ještě neučinil nebo ne?
Tele
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Středa, 17. únor 2016 @ 10:10:09 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..." Takže mu tedy Bůh odpustil i to, z čeho pokání ještě neučinil nebo ne?":..
Když činíš pokání, činíš pokání ze všeho. Jedná se přece o postoj srdce, nikoli o výčet hříchů. Když tedy činíš pokání, činíš ho nevědomě i z hříchů, které si neuvědomuješ. Tyto hříchy však v životě opakuješ neustále dál. Proto je k dozrání pro nebe nutné poznání a likvidace i takových hříchů.
..."A jen jedna jediná oběť jeho těla, je dostatečnou úlitbou Bohu za viny celého světa."...
Jistěže je! Ale pouze za podmínek, které pro odpuštění hříchů stanovil Bůh:
1.) Pokání hříšníka a obrácení.
2.) Odpuštění prohřešků našich bližních vůči nám.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 17. únor 2016 @ 17:09:31 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | | Stando, píšeš:
Pokání jsi schopen učinit konkrétně a vědomě ze hříchů, které si uvědomuješ, Z těch hříchů, které si neuvědomuješ, těžko můžeš činit pokání konkrétně a cíleně. Bůh ti sice v pokání odpouští i tyto nevědomé hříchy, ale vede tě postupně k jejich poznání a k dokonalosti.
a
Zasa zajímavá konstrukce.
Můžeš nám napsat, jak činíš pokání, které těžko můžeš činit, ze hříchů, které si neuvědomuješ, a Bůh ti je odpouští i když si z nich konkrétně a vědomě neučinil pokání?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Středa, 17. únor 2016 @ 18:05:03 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Můžeš nám napsat, jak činíš pokání, které těžko můžeš činit, ze hříchů, které si neuvědomuješ, a Bůh ti je odpouští "...
Pokání je postoj zkroušenosti lidského srdce před Bohem (žalm 51).
Při zpytování svědomí i vyznání hříchů si jsem vědom, že to není konečný výčet mých hříchů. Jednak z lehkých hříchů se principiálně zpovídat ani nemusím (podle svého uvážení) ve zpovědi vyznávat (ty byly odpuštěny už v okamžiku, kdy jsem si je jako hřích uvědomil a učinil z nich pokání), jednak jsem si vědom, že mnohé své "nedokonalosti" a prohřešky proti lásce zatím ani nevidím.
Při pokání není důležitý maximalistický výčet úplně všeho spáchaného, ale spíš je důležitější onen postoj lidského srdce, postoj kající. Postoj, ve kterém si člověk uvědomuje svoji nedokonalost a svoji životní závislost na Bohu a jeho milostech. Je ale bezpodmínečně nutné vyznat Bohu a církvi úplně všechny hříchy smrtelné - pokud je tedy kajícník má).
Jen Bůh zná dokonale všechny naše hříchy a ve svátosti pokání je odpouští. Úplně všechny.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 17. únor 2016 @ 20:34:08 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Jen Bůh zná dokonale všechny naše hříchy a ve svátosti pokání je odpouští. Úplně všechny.
Takže tobě Bůh odpouští všechny hříchy, i ty, ze kterých jsi neudělal pokání (třeba proto, že jsi o tvém hříchu nevěděl)?
Když jsi tedy psal boldem a podtrženě (asi to pro tebe bylo důležité):
Tak to jsi se spletl?
Nebo máš zase nějakou jinou kličku? |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 18. únor 2016 @ 11:01:31 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Tedy ještě jednou. Snad už naposledy.
Pokání není žádným dokonalým seznamem všech učiněných hříchů člověkem.
Pokání je postojem srdce člověka, který si uvědomuje svoji hříšnost a chce s tím něco udělat, napravit. Je pochopitelné, že si svoji hříšnost uvědomuje jen nedokonale a jenom v těchto intencích se ze hříchů vyznává.
Víra vzniká působením Boží milosti a souhlasem člověka.
Ve víře člověk pak dále roste, zdokonaluje se.
Podobně působením milosti přichází dar pokání a je člověkem souhlasně přijímán.
Svátostné odpuštění hříchů Bohem je vždycky dokonalé (odpuštění všech hříchů) - i když hříšníkovo svědomí je v některých oéblastech ztemnělé a nerozpoznává ještě v některých svých neláskách hřích. Protože ale ve víře roste, jeho duchovní zrak se vyjasňuje a on na sobě objevuje další hříchy, které jako hříchy dříve ani nevnímal.
K učinění pokání a dosáhnutí naprostého odpuštění všech hříchů není bezpodmínečně nutné si každý hřích uvědomit. Stačí učinit pokání z těch hříchů, které jsou člověku zřejmé. To ostatní přijde časem a růstem ve víře.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 18. únor 2016 @ 19:45:58 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | K učinění pokání a dosáhnutí naprostého odpuštění všech hříchů není bezpodmínečně nutné si každý hřích uvědomit. Stačí učinit pokání z těch hříchů, které jsou člověku zřejmé. To ostatní přijde časem a růstem ve víře.
No, já chápu tvou konstrukci, není tak složitá.
Člověk třeba lže jako když tiskne, klaní se modlám, ale vůbec si neuvědomuje, že je to hřích. Ale uvědomuje si úplně jiný hřích a tím se trápí, je zkroušený, třeba to, že ho lákají cizí ženy. No a to stačí, aby mu ve tvé konstrukci byly odpuštěny úplně všechny hříchy, i ty, které si neuvědomuje a ze kterých činil pokání. Když si tedy dojde ke zpovědi.
Pochopil jsem dobře o čem píšeš?
Tvoje věta "bez pokání ze hříchů není odpuštění" boldem napsaná a ještě podtržená, mnohokrát opakovaná, má tedy limity: Člověku jsou podle tvých teorií odpuštěny hříchy, ze kterých ten člověk vůbec pokání nečinil. Pokud už sis tedy vymyslel takovouhle konstrukci, tak snad chápeš, že tvůj "argument" ve stylu "bez pokání ze hříchů není odpuštění" je k diskuzi irelevantní.
Ono bys na to mohl přijít i bez toho, kdybys tvé teorie porovnal s realitou a tím, co jsi ve skutečném křesťanství zažil.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Úterý, 16. únor 2016 @ 17:34:44 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ještě doplním jednu podstatnou věc: Bůh při odpuštění hříchů odpouští vždycky i věčný trest. Kdybys v tom okamžiku zemnřel, určitě bys nebyl zavržen, ale po odstranění všech ostatních překážek tvé hříšné závislosti - v očistci - bys byl nakonec spasen.
Až bys dozrál pro nebe, protože do nebe nic nečistého (ani myšlenka, ani zotročující závislost) vejít nemůže.
Bůh tedy při odpuštění hříchů neodpouští tresty časné, nezbavuje člověka jen tak lehce jeho závislostí na hříchu.
Vyzpovídáš - li se např. z hříšné závislosti na pornu, bude ti odpuštěno ihned.
Bůh tě však tímto ještě nezbaví tvé nezřízené sexuální žádostivosti. Tohle uzdravení nechává proběhnout takovým způsobem, abys na něm měl sám osobní účast, abys spoluprací s Bohem a také svým úsilím, svou námahou a svým odříkáním se naučil zvládat svoji sexualitu.
Poněvadž jen takové zrání osobnosti v potu a námaze je zráním trvalým a opravdovým.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Středa, 17. únor 2016 @ 18:57:32 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Oko: Vyzpovídáš - li se např. z hříšné závislosti na pornu, bude ti odpuštěno ihned.
Bůh tě však tímto ještě nezbaví tvé nezřízené sexuální žádostivosti. Tohle uzdravení nechává proběhnout takovým způsobem, abys na něm měl sám osobní účast, abys spoluprací s Bohem a také svým úsilím, svou námahou a svým odříkáním se naučil zvládat svoji sexualitu.
Poněvadž jen takové zrání osobnosti v potu a námaze je zráním trvalým a opravdovým.
No to jsou zase hlouposti Oko. Zase ta tvoje samospásná námaha plná zrání? A nebude za tím tvým trvalým dlouholetých sexuálním zráním spíš fakt, žes jsi vlastní sexualitu dostal pod kontrolu až pro stáří tvého těla. U kterého nastalo přirozené umrtvení sexuální žádostivosti?
Kdo chce mít pod kontrolou vlastní sexualitu, v prvé řadě musí umět rozlišovat duchy a v této schopnosti rozlišení umět bojovat s pokušením. Pokud ducha, který tě pokouší zavčasu nerozlišíš v pravdě Ducha na úrovni duchovní, je tvůj další boj marný. Což nastává v okamžiku, kdy pokušení duchovní, přejde do fáze duševní. Tehdy propukne žádostivost, jelikož trouba, který neuměl rozlišit co to na jeho vrata klepe za návštěvníka, ho pustil dál do svého bytu.
|
]
|
|
