Neměli bychom ten příběh v Markovi brát i v tom kontextu, kdy Ježíš to říká učedníkům? Říká jim to proto, že chce ukázat na Boží moc. Bůh může vše. A když v tuto Boží moc budete pevně věřit a prosit ji  o něco s vírou, že ono se to splní, tak se to splní. Ale pozor!! Je tu jedna podmínka. Nesmí v nás být žádný hněv a všem, kteří nám ublížili, jsme odpustili. Vlastně musíme být v tomto jako Bůh. Vždyť Bůh nám také odpustil. A to, o co prosíme, nesmí být sobecké. Vlastně bychom měli být naplnění láskou. Neprosíme pak o nic, co se týká jen nás nebo hlavně nás. Splňuje to vůbec nějaký člověk? Těžko. Jsme úplně čistí a bez hněvu? Já to neumím. Jaký význam pak mají moje prosby?

  Normální víru, kterou si lidi věří mezi sebou, má Bůh také. Lidi jí mají od Boha, jako součást jeho obrazu. Někdy jí mají narušenou hříchem.

  Bůh je láska. Když apoštol popisuje lásku, to, jaký Bůh je, píše: Všechno snáší, všemu věří, ve vše doufá, všechno vydrží.

  Bůh je tedy normální a věří, má normální víru, i když náboženskou víru samozřejmě nepotřebuje.

  Nepsal jsi tady při svých kličkách to, že kdo má jistotu, nemůže věřit, že víra je v rozporu s jistotou? Když říkáme, že Bůh jistě splní to, co slíbil, že v tom máme jistotu, nejsi náhodou ty první, kdo oponuje?