|
Právě je 563 návštěvník(ů) a 2 uživatel(ů) online: Mikim rosmano
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 116814031 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
| Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor. |
|
|
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Neděle, 23. srpen 2015 @ 08:11:38 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | Cožpak ti nedochází ta logická nesmyslnost takovýchto rádobyzbožných výroků?
Dochází, Stando. Uvažuješ fakt hodně divně. Proto ti dávám otázky na tvůj život, jestli ti připadá logické to, co píšeš a žiješ. A zřejmě taky pro tu logickou nesmyslnost tvých výroků se nedočkám odpovědi.
Když apoštol píše: " Věci přítomné nebo budoucí - všechno je vaše, vy pak jste Kristovi a Kristus Boží", tak je to pro tebe taky jen "zbožná vyčpělá fráze" nebo to jsou "Hloupé, rádobyzbožné řečičky."?
Když jsme byli kdysi v ŘKC, měli jsme papeže, jehož heslem bylo " totus tuus". Patřil stejnému duchu, jako kdysi já: Svůj život jsem mu totiž vydal po jeho příkladu. Tys byl tehdy asi taky v ŘKC, nevím, jestli jsi trochu sledoval dění, co bylo pro tebe to jeho hleslo? "Zbožná vyčpělá fráze" nebo to byly "Hloupé, rádobyzbožné řečičky."? Rozuměl jsi trochu tomu heslu, nebo jsi psal papeži dopis, že jeho heslo je "nesmyslnost"?
Když například apoštol píše: " Neboť žijeme-li, žijeme Pánu, umíráme-li, umíráme Pánu. Ať tedy žijeme či umíráme, patříme Pánu.", tak co je to pro tebe: "zbožná vyčpělá fráze" nebo to jsou "Hloupé, rádobyzbožné řečičky."?
Apoštol pak pokračuje: "Každý z nás tedy sám za sebe vydá počet Bohu." Zřejmě mu tak jako mě připadá logičtější, že "normálně" je to tak, že správce vydává počet majiteli a ne majitel nájemníkovi či návštěvníkovi.
Teď k tvým otázkám, na které jsem ti odpovídal asi 10x a odpověď sis zatím nepřečetl ani jednou.
Svůj život jsem Pánu Ježíši vydal právě kvůli hříchu. Uvědomil jsem si, že pobíhání po zpovědnicích a činění uloženého "pokání" na hříchu nic nemění: Hřích, temnota, prázdnota, samota, bezbožnost dál vládly v mém životě a vším tím zpovídáním a přijímáním se na nich nezměnilo docela nic. To jsem si neuvědomil sám ze sebe, ale uvědomil jsem si to díky písmu, díky tomu, co říkal Pán Ježíš. A také jsem si uvědomil, že v Ježíši je záchrana ze hříchu, že Ježíš mne může hříchu zbavit. Což taky udělal hned v první chvíli života: Zbavil mne temnoty, prázdnoty a bezbožnosti. V jediném okamžiku.
A i nadále mne zbavuje hříchů, celého toho otroctví, ve kterém jsem žil od mala či do kterého se narodil. Zbavuje mne jich tak, že mne vychovává: Tedy když udělám nějaký hřích, okamžitě v té chvíli mne Bůh vychovává a dává mi východisko, ukazuje jak ven. Některé věci trvaly rychle (například bezbožnost a služba modlám byla pryč ve vteřině a nikdy se nevrátily) jiné trvaly dlouho (ze služby duchu chudoby mne Bůh vysvobozoval několik let).
Když zhřeším, nehřeší Ježíš. Ježíš je bez hříchu, to by sis mohl přečíst v písmu, pokud to pro tebe nejsou jen "zbožné řečičky". Za hřích nesu za to následky. Často ale Bůh pomůže i s těmi následky a osvobodí mne od nich, zbaví mne i následků hříchu.
Toník |
| NadřazenýRe: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Neděle, 23. srpen 2015 @ 20:28:10 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ...""totus tuus""...
Toto hovoří už výsledku životní volby, o svobodné lidské volbě, ve které se člověk rozhodl žít neustále s Bohem. Opakuji: - to člověk se rozhodl - jako odpověď na Boží zavolání.
Proto jsme Kristovi, že nás Bůh zavolal a my se pro to svobodně rozhodli. A zbývá nám ještě v tomto samém rozhodnutí vytrvat až do smrti - protože ani to není samozřejmost, ani to vždycky nebývá nijak snadné. Vždyť i pokušení musí přicházet...! (srv. Mt 18,7)
Já vím, že Ježíš je bez hříchu. Právě proto je absurdní tvrdit, že majitelem tvého srdce je Ježíš.
(Mt 15,19-20) Ze srdce totiž vycházejí špatné myšlenky, vraždy,
cizoložství, smilnění, krádeže, křivá svědectví,
urážky.
Tyto věci špiní člověka. Ale jíst neumytýma rukama, to
člověka nešpiní."
Majitelem svého srdce jsi ty (dostal jsi tento příbytek ke společnému bydlení od Boha - a na štítě má napsáno tvoje jméno!) - a právě proto, že nyní jsi jeho majitelem ty, tak lidské srdce pořád dokáže i zhřešit!
Ty máš nyní plnou moc své srdce věnovat Bohu či hříchu, ale toto tvé rozhodnutí stále ještě není ještě definitivní - stále máš moc své rozhodnutí i změnit - jak směrem k Bohu, tak směrem od Boha.
Rozumíš?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 24. srpen 2015 @ 06:29:43 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Majitelem svého srdce jsi ty (dostal jsi tento příbytek ke společnému bydlení od Boha - a na štítě má napsáno tvoje jméno!) - a právě proto, že nyní jsi jeho majitelem ty, tak lidské srdce pořád dokáže i zhřešit!
Ty máš nyní plnou moc své srdce věnovat Bohu či hříchu, ale toto tvé rozhodnutí stále ještě není ještě definitivní - stále máš moc své rozhodnutí i změnit - jak směrem k Bohu, tak směrem od Boha.
Stando, takže opět odpovědi na jednoduché otázky po tvém životě žádné, jen zase lži a domyšlenky o mne ze tvého "pokladu", z toho, co ty sám žiješ.
Nic nového.
Opakuji: - to člověk se rozhodl - jako odpověď na Boží zavolání.
Když se takto člověk rozhodne, svědčí o tom a jeho život patří buď tomu duchu, nebo Bohu, co je to pro tebe? Je to pro tebe "Zbožná vyčpělá fráze" nebo jsou to pro tebe "Hloupé, rádobyzbožné řečičky."?
Já vím, že Ježíš je bez hříchu. Právě proto je absurdní tvrdit, že majitelem tvého srdce je Ježíš.
Podle tvé situace nesuď druhé lidi. To, že ty něco žiješ neznamená, že to tak žijí všichni. Co kdybys ty napsal něco o tobě, co ty žiješ, abychom to mohli porovnat s tím, co my žijeme?
Nemáš snad v ekumenismu úkol "zbavovat se postupně tvého poněkud virtuálního vidění světa druhých a nahrazovat ho skutečností."? Proč ho neplníš, když ten úkol máš?
Ze srdce totiž vycházejí špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, smilnění, krádeže, křivá svědectví, urážky.
Přesně tak. To si pomatuješ dobře a je dobře, že k tobě to místo písma stále mluví. Psal jsem ti, že naše učení mluví ke každému to, co je potřeba, že i tebe oslovuje to, co ty žiješ a co je pro tebe důležité.
V této věci se právě liší srdce člověka, který žije pod zákonem hříchu a smrti, člověka, který patří hříchu, od srdce člověka, který patří Bohu. Srdce kamenné, srdce plné hříchu, od srdce masitého, které dává Bůh.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 24. srpen 2015 @ 08:29:11 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Ty máš nyní plnou moc své srdce věnovat Bohu či hříchu, ale toto tvé rozhodnutí stále ještě není ještě definitivní - stále máš moc své rozhodnutí i změnit - jak směrem k Bohu, tak směrem od Boha. Rozumíš?
Stando, ještě k tomuhle tvému uvažování.
Samozřejmě, že rozumím, jak vy uvažujete, vaše uvažování není nijak extra složité, aby ho nebylo možné pochopit. Navíc uvažujete v tomto celkem konzistentně a píšeš tu celou dobu totéž a ještě ses v této věci nezamotal (tak jako se ti to povedlo s jistotou a modlitbou).
Už jsem ti k tomuto tvému uvažování psal dříve článek " Vytrváme spolu v dobrém dokud budeme mít naději." a další příspěvky, kde ti mimo jiné vysvětluji, že naše postoje jsou opačné, než ty tvoje a že ty "možnosti", které tobě nabízí tvůj bůh, co ti dává svobodu hřešit, co nám stále vnucuješ, jsou pro nás nezajímavé.
Vzhledem k tomu, že sám nerozumíš písmu a musí ti ho někdo vyložit, tak to udělám: To místo není o tom, že by člověk neměl zpětně hodnotit svoji práci, jak dobře je udělaná, nebo něco takového, že by neměl mít sebereflexi. To místo je o tom, že pokud máš takové postoje, že se nechceš definitivně rozhodnout, bráníš se definitivnímu rozhodnutí a stále jsi připraven revidovat tvé rozhodnutí, stále chceš mít možnost ho změnit, "mít zadní vrátka" kdyby ti tvé rozhodnutí nevyhovovalo, nejsi ještě na Boží království připravený, nejsi pro něj způsobilý. Potřebuješ ještě změnu, která tě pro Boží království připraví. A tu změnu určitě nepřináší ani paní Smrt, ani pan Očístec.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Pondělí, 24. srpen 2015 @ 10:41:50 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Toníku
tvoje "definitivní rozhodnutí" pro Boha jsou Bohu jen tak pro hořké pousmání - trvají totiž jen do doby, kdy znovu zhřešíš.
Lidská definitivní rozhodnutí mívají jepičí život.
Přesto jsou dobrá a nic proti nim- jen je dobré toto si o nich být stále vědom.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 25. srpen 2015 @ 06:55:51 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Já vím, Stando. To o vašem bohu hodně vypovídá. Vašeho katolického boha znám, znám jeho posměch i výhružky a vím, že když se lidi rozhodnou pro Pána Ježíše, tak už mu mnoho nezbývá, než pousmání či vztek.
Jinak koukám, že už ti jako vždy došly ty tvoje "argumenty", tak už si budeš jen vymýšlet hlouposti o diskutujících ze tvého "pokladu". Stando, to, že ty máš nějaký přístup k životu a rozhodování neznamená, že ho tak mají všichni. Piš o sobě, o tom, co znáš, ne o druhých, o kterých máš v hlavě jen podivné představy. |
]
|
|
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: tele v Pondělí, 24. srpen 2015 @ 09:23:45 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Stando,
ad) Přesto připouštíš, že občas také zhřešíš. V okamžiku, kdy zhřešíš - komu si myslíš, že dáváš své srdce doopravdy? Snad Bohu? V hříchu?
Možná si ani neuvědomuješ pravdivost těch slov, která jsi tu napsal :o) Ano, když zhřešíš, odevzdáváš je Bohu v hříchu. Ale o odevzdávání bych nemluvil, spíše o poskvrnění. Víš přeci, že nejsi sám svůj, že sám sobě nepatříš. Nebo nesouhlasíš s apoštolem? Anebo nesouhlasíš s Ježíšem? Učinil si On a Otec u tebe příbytek? Jsi s ostatními bratřími spolubudován v Boží příbytek v Duchu? Je-li v tobě Jeho Duch, pak již nepatříš sám sobě a nějaké ty úvahy o tom, že si jsi jediným vlastníkem sebe sama, a že si můžeš dělat se sebou sama, co chceš, (tedy že si vůbec můžeš dělat, co sám chceš), by ti měly být vzdáleny. Jistě "bohulibé řečičky". Ale ten Boží příbytek budovaný v Duchu v tobě, ten ti prostě nepatří a ani Ten, kdo v Něm přebývá. Tedy přebývá-li v tobě.
tele
|
| NadřazenýRe: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Pondělí, 24. srpen 2015 @ 11:03:30 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ono je vždycky trochu problém v duchovní oblasti používat pro vyjádření lidská slova.
Je - li ve mě Boží Duch, je u mě na mé pozvání - ale odchází, pokud si (třeba ve chvilce slabosti) zvolím hřích ke smrti. To je skutečnost.
Já jistě mohu odevzdat Bohu své srdce (a také to dělám), ale u člověka nic není definitivní jako u Boha. Jen Bůh je věrný, my býváme nevěrní - a pak je s naší "definitivou pro Boha" konec.
Zde tedy rozlišuji dva úhly pohledu:
1.) pohled subjektivní: Usiluji ze svých lidských sil o život s Bohem - a on mě v tom pomáhá. Dávám své srdce Bohu a on ho přijímá a neustále proměňuje k dokonalosti. Když zhřeším, v pokání se k Bohu vracím - a On mě očišťuje od hříchu a obnovuje moje srdce. (oproti Toníkovu pohledu, kdy Bůh mu prý v jednom jediném okamžiku znovuzrození dal srdce z masa, srdce už úplně dokonalé - takže on dneska už neumí prý nic jiného, než jenom konat Boží vůli. Bůh prý u něho už způsobil, že "budete žít podle mých ustanovení a má nařízení budete zachovávat a plnit." - Proto tomuto říkám "virtuální svět" lidských představ, odtržených od reality skutečného života). To, že si něco v Písmu přečtu a vztáhnu to na sebe, se ještě u mě nemusí tímto stát realitou. I kdybych tomu skálopevně uvěřil. Ani Toník nežije úplně vždycky podle Božích ustanovení a vždycky je nezachovává. Všichni jsme hříšníci.
2.) pohled objektivní: Ve svobodě volby býváme stále ještě nevěrní svým předsevzetím, býváme nevěrní Bohu (hříchem). Máme možnost zvolit život s Bohem - žít s Bohem, máme stejnou možnost zvolit udělat i to, co máme od Boha zakázané a zvolit tím život bez Boha.
Je dobré si být neustále vědom této své svobody ve volbách - protože vědomí naší slabosti nás může uchránit od pádu do hříchu, od špatného rozhodnutí, kterého bychom později litovali.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: tele v Pondělí, 24. srpen 2015 @ 13:25:40 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Stando, jistěže je problém v diskuzi při používání slov, a to nejen ohledně duchovní oblasti. ;o) Ty to máš tak, že sis Ducha pozval do svého života. Tonda snad zase tak, že Bohu svůj život odevzdal. Já zase tak, že jsem Jej prosil, aby mě změnil. Rozhodně však to nemám tak, že když zhřeším, tak Duch ode mne okamžitě odejde.
Jistěže u člověka není nic definitivní jako u Boha. S naší definitívou věrnosti pro Boha by byl konec, kdyby Bůh byl nevěrný, ale On je vždy věrný.
Ohledně Tondy: No já si vůbec nejsem jist, že máš aspoň nepatrnou snahu porozumět tomu, co píše. A také si vůbec nejsem jist, že jak jsi formuloval jeho slova, že jsou správnou formulací těch jeho slov. Takže opravdu nevím, jestli ta virtuální realita není jen v tvé hlavě.
Píšeš o něm, že prý on už dneska neumí nic jiného, než jen konat Boží vůli. Zamysli se nad tím, prosím snažně, jestli fakt ta jeho slova nepřekrucuješ.
Píšeš: "To, že si něco v Písmu přečtu a vztáhnu to na sebe, se ještě u mě nemusí tímto stát realitou. I kdybych tomu skálopevně uvěřil. "No, a to možná bude tvůj problém, že se něco nemůže stát, i kdybys tomu skálopevně věřil. Nejde zde o to, zda ty jsi schopen něco vypůsobit tou svou vírou přenášející hory (mimochodem by stačilo, kdy byla aspoň jako zrníčko), ale o to, jestli alespoň trošičku důvěřuješ Bohu, že má moc to učinit, a že co řekl, se také stane. A že ačkoliv to ještě nevidíš, věříš tomu, že to už učinil. Tohle je virtualita, viď? Věřit v něco, co ještě není, jako by to už bylo. Tomu se ale říká víra. Víra, kterou věřil Abrahám. On nevěřil v něco, ale věřil, že Bůh to něco je mocen učinit. Já myslím, že ta písma znáš dobře. Něco jsi zde někde psal o té mocné víře, kterou mají ti velicí mužové Boží, že mají takovou víru, že pro ně platí, že mohou i hory přenášet. No a s tímto mám já problém. Velikou vírou není to, co mohu a dokážu já, ale jak moc důvěřuji Bohu, že co řekl a zaslíbil, také učiní. Pak mi opravdu nebude nic nemožného, tak jako i Pavlovi. Realitou křesťana tedy nemá být, co může on, ale co může učinit Bůh. No a jestli žádáš mimo Boží vůli, tedy kdyby jsi měl sebevětší víru v to něco, pak se to něco může stát jen z tvé vlastní vůle, tvou mocí a tvou silou, ale nikoliv z moci Boží.
Máš-li tedy stále svobodnou volbu si zvolit hřích, pak je to ale jen proto, že jsi ve hříchu svobodným a nehnusí se ti to. To o čem prorokoval Ezechiel vyúsťuje v realitu života : "Až si vzpomenete na své zlé cesty a na své nedobré skutky, budete se sami sobě ošklivit pro své nepravosti a ohavnosti". Mám takový příklad ze svého života. Nejde až tak přímo o to, co psal Ezechiel. Kdysi jsem byl takovým odborníkem přes pití piva. Denně a velice moc. Pak jsem uvěřil. Nepřišlo to ihned, ale během jednoho měsíce mi přestalo pivo chutnat. Nesnažil jsem se nijak, prostě se to stalo. Prostě sedíš u piva jako dříve, ale nějak ti "nejede". Nebylo mi z něho zle, ale prostě mi už nevonělo a nechutnalo. Nebylo mi z něho špatně od žaludku, ale přesto jsem k jeho pití získal odpor. Tak jsem ho přestal pít. Ale tohle je jen příklad. Víno mi například chutná, ale neopíjím se, do pivnic či vináren nechodím. Hodně jsem lhal. V partičce chce každý nějak vyniknout. Takže jsem si dost vymýšlel o své životě. Nebylo to jednoduché říci: hoši, víte já jsem uvěřil V Ježíše, Božího Syna, a to co jsem vám povídal o holkách, to byla všechno lež. Bylo mi ze mně dosti zle, než abych jim to neřekl. Ulevilo se mi, ale už jsem v partičce nebyl. Ke spasení to z oné party nikoho nepřivedlo. Jen náznakem jsem ti chtěl napsat, že nové narození je jednoduše o novém životě z Boha. Mé tělo se nezměnilo, chuťové buňky mám stále stejné, ale pivo mě prostě už ani myšlenkově neláká, a vzpomenu-li si na to, jak jsem ho pil, dělá se mi z toho zle, jako bych se ho nyní napil, a udělalo se mi z něho zle od žaludku. Mohl bych si to pivo přeci dát, co mně v tom brání? Nikdo. A přeci mě v tom brání cosi či kdosi ve mně. A já to fakt nejsem. A opravdu s tím nemusí bojovat, abych si pivo nedal, a ani nemusím bojovat s tím, abych si ho dal - prostě nechci. Nic víc, jenom svoboda. Ty vnímáš svobodu ve výběru, já mám svobodu za rozlomení jha. Prostě dokud mohu ještě hřešit, a vůbec mi to nevadí, či s tím musím bojovat, pak ještě nejsem od hříchu svoboden.
Ale zpět k tomu novému srdci. Víš, to je prostě srdce nové. Je zde něco nového, co zde před tím nikdy nebylo. Pro tebe jde o obnovu starého srdce. Obnovu můžeš brát tak, že jaksi očistíš od rzi nějaké zařízení, vyleštíš ho apod., ale všechny prvky toho zařízení necháš stejné. Jenže to není obnova, ale údržba. Pak ale můžeš učinit jakousi rekonstrukci, výměnu, a staré zařízení vybavíš prvky novými, ale sloužit bude stále ke stejnému účelu. A pak zde může být ještě změna, kdy celé to zařízení nahradíš novým a za jiným účelem. Údržba spočívá v tom, že to zařízení je stále dobré, je třeba ho jen očistit, promazat apod. Tak ty vnímáš své srdce, že je stále dobré, jen je třeba jej očistit. No a já mám za to, že to mé je třeba zcela změnit - tedy vyměnit za jiné a za jiným účelem. To mé staré srdce, ten starý člověk, totiž smýšlí podle těla. Změna srdce je pro mne jeho naprostá výměna, ačkoliv i obal (mé tělo) zůstane stejný.
Asi tak, Stando. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Úterý, 25. srpen 2015 @ 08:51:10 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..." Rozhodně však to nemám tak, že když zhřeším, tak Duch ode mne okamžitě odejde."...
Na mnoha místech jsem to už dříve vysvětlil: Bůh odchází z lidského srdce nikoli už při všedním hříchu, ale odchází, když člověk zhřeší těžkým hříchem, hříchem ke smrti. Avšak i z lehkých hříchů se máme pravidelně očišťovat, i ony pomalu stavějí základy překážky mezi člověkem a Bohem. Množství všedních hříchů, ze kterých se člověk neočistil pokáním, vede k postupné pokřivenosti lidského srdce a myšlení a nakonec se projeví skutkem - hříchem ke smrti.
..."Tohle je virtualita, viď? "... Virtualita je věřit nepravdám, lidským domyšlenkám, různě povytrhávaným z Písma bez náležitého orozumění jejich skutečnému smyslu. Nic tedy nepomůže "důvěřovat Bohu", že má moc učinit něco, co On ve skutečnosti nikdy neřekl, co jen někteří blbě pochopili. A to se mi stává u Toníka hodně často.
..."Máš-li tedy stále svobodnou volbu si zvolit hřích, pak je to ale jen proto, že jsi ve hříchu svobodným a nehnusí se ti to. "...
V subjektivním vztahu s Bohem a bližními se jistě hříchu zříkám a nechci ho ve svém životě.
Objektivní skutečností ale je, že stále občas zhřeším. Třeba nikoli v závažné věci, ale nikdo z nás nedokáže žít natolik svatým životem, že by se ho už zádný ze hříchů netýkal a on by už nehřešil.
..."Ale zpět k tomu novému srdci. Víš, to je prostě srdce nové. Je zde něco nového, co zde před tím nikdy nebylo. "... Nepochopil jsi. Jistěže je zde nová kvalita, která nikdy předtím nebyla. Narodili jsme se totiž s Adamovou "srdeční vadou" a najednou máme srdce zdravé! Bez vlastní zásluhy - nikoli díky své osobní víře, nikoli díky tomu, že právě my jsme uvěřili! Lidské srdce představuje identitu každého člověka. Identifikuje člověka, označuje jeho osobnost. A ta se co do identifikace nikdy nemění! (může se změnit co do kvality).
Bůh tě zavolal jménem, když jsi byl ještě v těle matky. A toto jméno ti zůstalo i dnes, ať jsi znovuzrozený či neznovuzrozený - ať se nacházíš v jakémkoli stavu.
Karle, já nesnáším zbožné plytké řečičky. To mě přímo irituje. Nejsem dokonalý. Jestliže Toník řekne, že majitelem jeho srdce (tedy majitelem osobnosti Toníka) je nyní Kristus, tak ten člověk vůbec neví, o čem mluví. Plácá v zatmění rozumu rádybyzbožné fráze.
Majiteli našeho srdce jsme my sami a právě proto můžeme své srdce někomu dávat - dávat ve sdílení. Protože měřítkem kvality života je sdílet společenství. A ke sdílení vztahů potřebujeme mít zcela vlastní identitu svého srdce! Napořád, navždycky - i na věčnosti. Srdce, které nám patří, které je naše.
Nikdo totiž z principu nemůže dávat (a rozdávat) z toho, co sám nemá - pokud to sám nevlastní. Dává to prostá logika věcí. Chceš snad ve vztahu rozdávat z cizího?
Bez vlastního srdce, o jehož postojích v každé minutě života ve svobodě rozhodujeme, nelze prožívat společenství, nelze mít vztah s nikým. To je příbytek, označený našim jménem navěky a my si volíme, s kým budeme bydlet, s kým se chceme sdílet.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: tele v Úterý, 25. srpen 2015 @ 08:58:17 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Odpovím později, Stando. Jen ihned odpovím, že nejsem Karel, jsem tele. A také to, že mi nemusíš psát, co Tonda ano, a co Tonda ne. ;o( |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Úterý, 25. srpen 2015 @ 09:12:28 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Takže jsi možná Petr z Petrova. Sorry, občas si vás s Karlem spletu.
To víš, Pražáci mi už splývají, z Moravy je to daleko a oči slábnou. :-)
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: tele v Úterý, 25. srpen 2015 @ 09:28:12 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Tak na to zareaguju. :o) Tvé oči fakt slábnou. :o) Proč bych měl být z Prahy? Psal jsem kdysi, že jsem tele z Petrova či Petr z teletina, ale že bych psal, že jsem z Prahy? Mýlíš se. Má máti pochází sice z Bučovic a to není tak daleko od tebe, ale z Moravy nejsem, ale ani z Čech ... abys tak už nepátral. :o) Jinak si myslím, že je to úplně jedno odkud jsem. tele |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: tele v Úterý, 25. srpen 2015 @ 11:36:01 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Stando,
ad) Na mnoha místech jsem to už dříve vysvětlil: Bůh odchází z lidského srdce nikoli už při všedním hříchu, ale odchází, když člověk zhřeší těžkým hříchem, hříchem ke smrti.
Vidíš, a to je to, čemu já právě asi nevěřím. Možná jsi to tu někde už vysvětloval. Ale prosím Tebe ještě jednou a krátce: Co je to pro tebe těžký hřích ke smrti, který nelze odpustit? Může člověk páchat stále všední hříchy a přesto nevykonat ten hřích ke smrti?
ad) Virtualita je věřit nepravdám, lidským domyšlenkám, různě povytrhávaným z Písma bez náležitého orozumění jejich skutečnému smyslu.
Tak ty věci nemám vůbec za virtualitu, ale za realitu. Zkoumej Písmo a velice náležitě tomu porozuměj, ale přesto tvé srdce zůstane zatvrzelé. Každý vidí v tom písmu, co si přeje jeho srdce. Dobré srdce uvidí jistě správně, že. A můžeš mít teologický výklad a dokonce i správný se správným závěrem, ale srdce zlé si z něho vezme, jen co chce.
ad) Objektivní skutečností ale je, že stále občas zhřeším. Třeba nikoli v závažné věci, ale nikdo z nás nedokáže žít natolik svatým životem, že by se ho už žádný ze hříchů netýkal a on by už nehřešil.
Ano, nikdo nemůže říci, že by nehřešil. Jenže lze zabránit (potlačit) vykonání hříchu, ale srdce i tak hřích vykonalo.
ad) Narodili jsme se totiž s Adamovou "srdeční vadou" a najednou máme srdce zdravé!
Hm! (promiň). Až tak to vidíš? Já se na zděděnou vadu nevymlouvám. A rozhodně mé srdce není najednou zdravé! Čekal jsem, co mi řekneš na tu obnovu, rekonstrukci, výměnu a čekal bych nějakou výtku. Ty už máš srdce najednou zdravé? A myslíš si, že já to staré srdce z Adama mám už pryč? A přesto bych měl mít i srdce nové, že.
ad) Lidské srdce představuje identitu každého člověka. Identifikuje člověka, označuje jeho osobnost.
Aha! Tak pro mne tedy srdce mou osobnost neidentifikuje a neoznačuje. Změnou srdce se má identita a osobnost, myslím, nemění. Mluví tedy oba o něčem jiném.
ad) Jestliže Toník řekne, že majitelem jeho srdce (tedy majitelem osobnosti Toníka) je nyní Kristus, tak ten člověk vůbec neví, o čem mluví. Plácá v zatmění rozumu rádobyzbožné fráze.
Stando, obávám se, že Tonda o tom, o čem píšeš, že on psal, asi nikdy nepsal.
ad) A ke sdílení vztahů potřebujeme mít zcela vlastní identitu svého srdce! Napořád, navždycky - i na věčnosti.
Tak toto ti nikdo přeci nevyvrací. Nebo ano?
tele
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Úterý, 25. srpen 2015 @ 14:13:53 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Aha! Tak pro mne tedy srdce mou osobnost neidentifikuje a neoznačuje."...
No , jestliže ani nemáme společný ucelený význam lidského srdce a každý si pod tím představuje cosi jiného, pak těžko hledat nějakou shodu.
Zkus si svoji představu o tom, co je to lidské srdce, porovnat třeba s Novotného biblickým slovníkem:
http://lide.cb.cz/pavel.mosner/bib_slovnik_novotny.htm
... Ve
většině případů však označuje srdce vnitřní podstatu
člověka podobně jako nefeš
[=
*duše]
a
rûach
[=
*duch], při čemž s. možno chápati jako
bezprostřední orgán duše, po případě i
ducha.
Duše a s. jsou proto často souběžné výrazy [Ž 24,4; Př 2,10 a
j.]. Při tom srdce označuje
zdroj uvědomělé činnosti, nejen pouhý pud. Milování Boha z celého srdce je spojeno s
vědomým rozhodnutím, musí se však státi druhou
přirozeností [z celé duše, Dt 6,5; sr. 1Pa
28,9, kde »mysl« je překlad hebr. nefeš.
Podobně
Joz 22,5, sr. Sk 4,32]. Ale i duch a srdce
jsou místy souběžné výrazy. Neboť duch podmiňuje
osobní život [duši], jehož orgánem je s.,
takže s-i je často připisováno to, co patří do
oblasti působnosti ducha, zvl. tam, kde jde o
projevy náboženského života [Ž 34,19; 51, 12.19;
78,8. Sr. Sk 19,20 s 2K 9,7, kde »uložit v
duchu« = »uložit v s-i«].
Řekne-li tedy Izraelec
- "srdce", myslí tím celou lidskou podstatu, lidskou
osobnost [charakter]. V tom smyslu Bůh
nehledí na vnějšek, ale na srdce člověka [1S 16,7,
sr. Mt 15,8; L 16,5], zkoumá s. a ledví [Jr
11,20].
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: tele v Úterý, 25. srpen 2015 @ 17:41:15 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Děkuji, Stando, početl jsem si, a vlastně jsem z toho pochopil to, že srdce označuje charakterové vlastnosti člověka, tedy jaký kdo je. Jenže zde je nutno rozlišovat mezi například změnou Saula a změnou, která je popisována u Ezechiele.
Jestli srdce označuje to, jakým kdo je, (osobnost a charakter), pak toto srdce přeci nelze vlastnit. Jsi to vlastně ty, tedy to jakým jsi. Lze ho změnit, ale také Božím působením zcela proměnit a tady i jaksi vyměnit. Působením Ducha lze do protikladu změnit celé srdce. Takže tedy se bavme o tom, jestli jsi jediným pánem svého života, anebo jestli učiníš Pánem svého života Boha. No a vlastnictvím pánů byli i otroci. Můžeš být také dobrovolným služebníkem, který se však zavázal k poslušné službě.
Jinak to, pro co člověk žije, také vychází z jeho srdce. Takže pokud učiníš Pánem svého srdce, své vůle, svého myšlení, svých tužeb, atd. Boha, budeš žít prostě pro Něho, ale už ne pro sebe sama. Souhlas? Tele. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Středa, 26. srpen 2015 @ 09:39:29 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Jsi to vlastně ty, tedy to jakým jsi. Lze ho změnit, ale také Božím působením zcela proměnit a tady i jaksi vyměnit. "...
Tak nějak to bude.
Ale protože jsi to bytostně ty, - a s obrovským darem svobody od Boha se dávat a vydávat ve vztahu, je naproto nutnou podmínkou, aby jsi sám sebe vlastnil. Jakmile se přestaneš vlastnit, skončil by jakýkoli opravdový vztah. Ale to ani pořádně nejde se nevlastnit! Jen jde tuto svoji svobodu pořádně omezit hříchem.
Asi mě to donutí shrnout to v dalším článku, protože to jsou věci naprosto základní pro pochopení samé podstaty křesťanství coby života ve vztahu.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: tele v Středa, 26. srpen 2015 @ 14:54:42 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Stando, napiš co musíš.
Pro mne však i tak zůstane nepřirozené sebe sama vlastnit. Můj život mi nepatří, a pokud bych si to jen na chvíli pomyslel, pak bych byl jako ten, kdo žije sám sobě a druhé jen využívá pro sebe. Dobrý vztah (mezi lidmi navzájem i Bohem) je o sebevydání se. Tak i Kristus vydal sám sebe Bohu za nás hříšné a nelpěl na svém vlastním životě a stal se služebníkem všech. Svůj život vydal do Božích rukou a Bohu byl poslušný až na smrt, a za nás se vydal ještě, když jsme byli Boží nepřátelé.
Jestli máš za základní pochopení samé podstaty křesťanství to, že patříš sám sobě, tedy ouha, opět asi nebudu křesťanem.
tele |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Pátek, 28. srpen 2015 @ 09:18:52 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Pro mne však i tak zůstane nepřirozené sebe sama vlastnit. Můj život mi nepatří"...
zatím jen tolik: Mám z tebe dojem, že ty logické argumenty ještě bereš.
Tedy: Nikdo nedá, co sám nemá. Je to logicky správné tvrzení?
Chceš - li se někomu dávat, musíš se tedy nejdříve opravdu sám vlastnit. Jinak nemáš co nabídnout, nemáš co dávat. Nemůžeš přece dávat z toho, co ti nepatří, co patří někomu jinému. To by byl opravdu divný "dar".
Možná bude pro tebe lepší, když na některé věci přijdeš sám, než když ti je "naservíruje " někdo jiný.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Willy (stanislav.velicky@seznam.cz) v Pátek, 28. srpen 2015 @ 14:08:43 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Bůh všechno stvořil a všechno je tudíž Jeho. Když věřící v Krista vydává svůj život Bohu, činí tak s tímto vědomím a uznává tím, že navíc za něho bylo zaplaceno Pánem Ježíšem Kristem výkupné, což byl Jeho vlastní život a Jím prolitá krev. A Boží lid je podle Písma lid určený k Božímu vlastnictví, patřící Bohu ještě i tím, že patří do Boží rodiny, tj. že Boží děti se narodily z Boha. Pečeť zaslíbeného Ducha Svatého na věřících v Krista toto Boží vlastnictví potvrzuje (zpečeťuje). ¨ Nedáváme tedy Bohu něco, co patřilo nám, aby to bylo Jeho, nýbrž Bohu vracíme to, co bylo Jeho i tak, aby z nás jako hrnčíř z hlíny udělal nádobu, jakou chce On. A jak může hlína mluvit hrnčíři do toho, co z ní chce udělat; jak se může sama o sobě rozhodovat, co z ní hrnčíř udělá?!. Bůh se smilovává nad kým chce a koho chce, toho zatvrzuje! Je to čistě Boží věc a cele Boží milost být nádobou milosrdenství ke cti. Pokud tu milost Boží nepřijmeš, Stando, můžeš jednou hádat, jakou nádobou jsi. Tož tak. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Sobota, 29. srpen 2015 @ 10:06:22 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Stando, úplně všechno Bůh nestvořil.
Nemáme nic, co by jsme nedostali od Boha (a dostáváme to od něho proto, abychom vůbec mohli existovat a žít ve vztazích - ve vztazích mít možnost se darovat jiným i Bohu - ale jen hřích je můj, ten není od Boha a není jeho. A přece Kristus chce, abychom mu i naše hříchy odevzdávali a on nás z nich vyléčí, uzdraví.
Ohledně těch nádob "všedních" - vyjadřují jen různé Boží záměry s člověkem - umístění konkrétního člověka do Božího plánu se světem. Některý člověk zde zastává místo "na očích" jiných lidí, jiný pracuje ve skrytosti a nenápadně.
Každý člověk bez výjimky však je vzácným originálem - vzácným kvůli tomu, kdo ho vytvořil a dal mu jeho určení. Z tohoto pohledu není žádných nádob levných, všedních, které by nebylo třeba brát do ruky se stejnou opatrností (aby se nerozbily), jako nádoby určené k úkonům svátečním.
V Božích očích jsme všichni lidé Bohu stejně vzácní, jak nádoby "všední", tak i ty "sváteční"..
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: tele v Sobota, 29. srpen 2015 @ 00:38:08 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Hm, Stando, to je mi takové pěkné milé pokušeníčko, apelovat na mou logiku a pochlebovat mi.
Píšeš: Nikdo nedá, co sám nemá. Je to logicky správné tvrzení?
:-) Odpovídám ti: Ano, tohle je dle mého smýšlení logicky správný úsudek.
A přesto se v konečném výsledku toho úsudku shoduji s těmi, kdo říkají, že svůj život celý vydali Pánu, a diametrálně se rozcházím s tebou, který říkáš, že dáváš Pánu to, co je tvé. Nehledám rozdíly, ale shodu. A tak ač nevěřím zcela jako oni, shoduji se s nimi v závěru. S tebou však ke shodě dojííti nemohu, ač tvůj výrok považuji za logicky správný. Navíc od vás všech se liším v počátku toho úsudku, a vás v něm vidím ve shodě.
Je pěkné od tebe pochlebovat vlastní logikou a ihned ji shodit papoušjováním. Nevšiml sis, že telecí rozum není komzumní?
A nyní se buď konečně zamysli nad tím, co ti kdy psalo tele, a nevkládej do toho, že tele papouškuje cizince či rosmana či willyho či jiné, a jednej se mnou jako s rovnoprávným sebe,nebo to nech být. Ano, já jsem sice tele, ale nepokoušej mne apelem na mou inteligentnci.
A teď se mne normálně zeptej, proč se neshoduji s vámi všemi v počátku svého úsudku o sebevlastnictví a shoduji se s jinými než s tebou v jejich závěru o sebe-nevlastnictvím.
Nápovědou ti buď to, že já jsem nikdy sebe či své srdce nebo svůj život Bohu nevydal a nikdy mu jej ani nevydám.
Když pochopíš proč, pak také snad i to, že tvůj výrok: nikdo nedá,co sám nemá; považuji za logicky správný, a přesto nesouhlasím s tvým tvrzením, že patříme sami sobě.
Asi tak. Tele
|
]
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: tele v Pondělí, 31. srpen 2015 @ 08:21:19 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Stando, nepotřebuješ pochlebovat, a také nikoho shazovat. :o) To není potřeba snad nikomu. Nikdy jsem sobě sám nepatřil, Stando. Kdysi jsem vůbec nebyl, ale byl jsem počat svým otcem v těle své matky. Já se pak narodil jim, a oni se stali mými rodiče. Oni byli mí a jsou stále, a já byl jejich a jsem stále. Oni mne vychovávali a já byl veden k poslušnosti i samostatnosti. Učil jsem se, co mi jiní předávali. Nebyla to má poznání a mé myšlenky, ale učil jsem se jim. Jedni mne učili takto a jiní zase i opačně. A mé srdce se přiklánělo k tomu, čemu jsem uvěřil, že je pravda. Ale život mě učil i tomu, že držet se pravdy je ztrátou pro mne. V průběhu svého dětství a mládí jsem měl své učitele, přátele, mnohé lidi a také i věci. Oni byli mými, ale já zase jejich. Pak jsem se oženil a mám děti. Manželka a mé děti jsou mými a já zase jejich. Pracuji a vydělávám, tvořím a nakupuji ... Já tvořím to, co jiní využívají k životu, a zase opačně nabývám to, co oni vytvořili a pro co se napracovali. To jejich se stalo mým, a to mé zase jejich. Oblečení, které vynosím, přestává být mým, někdo jej třeba zase nosí, kdo má méně, nebo je už nenosí a není už nikoho, tedy ani mé. To oblečení se vrátilo k tomu, že nikdy bylo. O mnohé přátele jsem přišel, o příbuzné, o věci ... A já si uvědomil, že i těm, kdo už nejsou mezi námi, jejich život nepatřil, a vše co oni kdy měli, o to ztrátou svého života přišli. A tak jsem si uvědomil to, co jsem ve svém nitru věděl už dříve a o čem jsem byl vlastně celý život vyučován - že nikdo sobě sám nepatří i se vším, co má, ale že vše patří Bohu a Bůh se ve své lásce vydal celému světu. Nepatřím tedy nikdy sám sobě samému, ale patřím Bohu a všem. A také vše, co mám, nepatří jen mne samému, ale nakonec vlastně všem a především Bohu. Já to rozumím takto, a vím, že touha po majetku, sebestřednost na svůj život, vede k tomu, že člověk činí zlé. Ale ti, kdo uvěřili evangeliu o Ježíši Kristu, té zvěsti, kterou jim předali apoštolové, vydávali sami sebe druhým a také= vše, co měli. A Ananiáš a Safira zemřeli, abychom si snad také uvědomili, že nepatříme sami sobě se vším, co máme, a lhát Bohu (Duchu svatému) nemůžeme. Tak oni řekli, že vydali vše, za co prodali své pole, ale přivlastnili si, co mělo být druhých. Můžeš si tedy, Stando, nechat svůj život celý, anebo jen kousek z něho - ale lhát Bohu budeš, že jsi jej vydal celý. Anebo jako já si třeba uvědomíš, že tvůj život nebyl nikdy tvůj, a prosit za odpuštění, že sis myslel, že můžeš přemýšlet a jednat tak, jako by vše jen tobě patřilo, a proto máš právo nabývat, právo rozmnožovat pro sebe, právo skupovat pro sebe, právo o to nepřicházet, atd. A pak třeba nebudeš muset nic Bohu darovat, ale spíše navracet. A já se k Bohu navracím. Ještě dnes mne myšlení podle těla, jak jsem byl i vychováván i učen, přepadává. Ale já mám již jiné a lepší učitele, a zejména svého Mistra. Když jsem tedy psal o tom, že s tebou se prostě různím snad ve všem a s jinými jen v počátku, pak to nejdůležitější je, že s nimi se shoduji v tom, že sám sobě nepatřím se vším, co mám. Ale v tom počátku se přeci jen s nimi shoduji v tom, že jsem sám sebe, se vším co jsem měl, kdysi považoval za svého a za své. A uvažování, například rosmanovo, (příklad ohledně těch penízků), je mi v tomto převelice blízké. tele |
]
|
|
|
|