To je Stando tím, že považuju za "normální" když otec svým dětem nedovolí hřešit a když otec svým dětem dá peníze třeba na koupi domu nebo bytu. "Převrácené" je pro mne to, když otec svým dětem hřešit dovolí a když dá svým dětem peníze aby je mohli prohýřit s prostitutkami.

  Považuji za "normální" když otec vychovává své děti slovem a za "převrácené" když otec vychovává své děti úrazy a nemocemi.

  Ty to máš naopak než já, takže je pro tebe logicky "převrácené" to, jak uvažuji já.

  Jinak k tvým "argumentům": To, když si ze tvého způsobu uvažování domyslíš nějakou hrůzu do příběhů písma je "argument" jen pro tebe, nebo maximálně pro lidi, kteří smýšlí stejně jako ty. Tvůj "argument" nezmění nic na tom, že hřích Bůh lidem jasně, otevřeně, přímočaře zakázal a že tento zákaz je ve stovkách míst písma přímo zapsaný.

  Ano, zvolil špatnou možnost: Hřích. Něco, co je zakázaného. To mi vysvětlovat nemusíš, to je v písmu napsané. Místo svobody si zvolil otroctví, bídu, ponížení. A dovolím si domyslet do písma to, co zase znám z našeho způsobu uvažovíní: Zvolil si hřích a jeho bídu přes to, že věděl, že otec by mu takovou věc jasně zakázal.

  To pro mne není "normální", "dovolené", ale je to pro mne "nenormální".

  Navíc ten příběh písma, který si ty převracíš ke tvé vlastní škodě, není určen pro lidi, co se snaží ze hříchu spasit vlastními skutky a horko těžko změnit vlastní snahou svoje srdce, ze kterého vychází kdejaké svinstvo a radši se nevyjadřují k tomu, jak se jim to prakticky daří. 

  Ten příběh byl řečen a zaznamenán pro lidi ve stejné situaci otroctví hříchu a jeho bídě a prokletí, v jaké byl ten syn, kteří "přijdou sami k sobě" a vědí, že nemají co by dali, kteří jsou na dně. Je to naděje pro ně, že je cesta k návratu: Bůh, který dává všechno, navrací lidi do stavu před hříchem, nikomu nestraní ať už je člověk v jakéchce situaci.

  Ano, celou dobu mi vysvětluješ, jakou převrácenost máš v hlavě a co vše jsi schopen si domyslet, abys svůj nápad se "svobodou hřešit" obhájil. Když se tě ptám z čeho tvoje převrácené uvažování pochází, na realitu tvého života, jestli ti taky táta dovoloval hřešit či ti dal peníze na to abys je mohl rozházet s prostitutkami, tak neodpovíš, odmlčíš se.

  Možnost zvolit hřích vůbec nesouvisí s tím, co udělal ten otec: Ten syn mohl tu vaši zpropadenou "svobodu hřešit" využít klidně doma, krást ze společného a chodit za prostitutkami. Ďábel taky zhřešil, když byl v nebi. Pak byl svržen. "Možnost" hřešit měl tedy ten syn u sebe stále i v otcově domě. Kdybys měl znalost východního způsobu uvažování (jako že si myslím že tohle bys mohl vědět), tak už jen vyslovit ta slova mladšího syna ‚Otče, dej mi díl majetku, který na mne připadá.‘ za života otce je drzost a hřích, něco jako "tati, nechci čekat až umřeš". Na to aby ten syn hřešil tedy nepotřeboval ani peníze, ani odchod z otcova domu.

  O tom ale lidská svoboda rozhodně není. O tom je lidská "svoboda" převrácených lidí, zločinců, homosexuálů, závistivců, zvrhlíků a podobných, kteří svou "svobodu" obhajují podobně urputně jako ty a dokonce se jí snaží uzákonit.

  Lidská svoboda je v tom, že člověk nedělá to, co je zakázané, ale dělá to, co je dovolené. 

  V případě Božích věcí a života s Bohem je lidská svoboda v tom, že člověk dělá cokoliv co Bůh dovolil, s klidným srdcem, čistým svědomím, s radostí, pokojem.

  Zvolit hřích a zlo a zvolit to, co je dobré a dovolené jsou nesrovnatelné možnosti, nejsou to stejné volby. Pro mne je převrácené tyto možnosti klást na stejnou úroveň. 

  Mít manželku a mít milenku či chodit za prostitutkama jsou nesrovantelné volby.

  Pracovat a mít radost a užitek z práce a naproti tomu závidět a krást jsou nesrovnatelné volby.

  Ctít své rodiče, navštěvovat je, mít je rád, starat se o ně a naproti tomu je nenávidět, strčit je do DD a brát jejich důchod jsou naprosto nesrovnatelné volby.

  K tomuhle vašemu způsobu uvažování a "vybírání si dobra a zla" jsem ti už před lety napsal článek "Svoboda nebo otroctví".