Adventisté mají proroctví vymakané. Když se budu chtít něco dozvědět o křtu v Duchu svatém, půjdu se přeptat k Letničním a k jejich knihám. Když budu chtít vědět něco o proroctví, půjdu k adventistům, přestože v něčem jiném zas tak košér nejsou...

Samozřejmě - první šelma ze Zj 13 je PAPEŽSKÝ SYSTÉM a druhá šelma je BRITSKÉ IMPÉRIUM (USA/VB) - USA vznikly anglickou kolonizací a proto jsou totožné a jak víme, také totožně a jednotně se chovají. Obě šelmy jsou úplně stejně nenažrané a chtěly získat vždy co nejvíce - viz. obrovský majetek Vatikánu a britské kolonie, tzv. Britské společenství národů, kdy Britové měli nejrozsáhlejší koloniální říši. 

Až se bude schylovat ještě více k agresi Britského impéria proti Rusku a k třetí světové válce, bude lidstvo tak zoufalé, že přijme papeže Františka (posledního papeže), jako "mírotvorce", který jediný bude mít podle něj moc zastavit katastrofu. Moc papežského sytému tehdy dosáhne vrcholu. 

Zde k tomu přeposílám materiály:

POSLEDNÍ PAPEŽ JE OSMÝ KRÁL Z JANOVA ZJEVENÍ 17. KAPITOLY ANEB SKUTEČNÝ VÝZNAM PROROCTVÍ O SEDMI KRÁLÍCH

Je také sedm králů. Pět jich padlo, jeden je a další ještě nepřišel; a až přijde, musí zůstat na krátký čas. A šelma, která byla a není, ta je osmý král; je z těch sedmi a jde do záhuby. (Zj 17,10-11)

Text K. Smolky s názvem Osmý král se mi dostal do rukou už před nějakým časem, když jsem dával dohromady důkazy k analýze Janova Zjevení pod názvem Dvě šelmy » Slíbil jsem, že doplním vysvětlení oné hádanky, která na první pohled jako by vypadla z knihy Pán prstenů. Ten čas právě nadešel. Tato hádanka totiž perfektně navazuje na Sethův výklad ohledně tzv. Druhého příchodu Krista. Dotyčný výklad můžete najít v minulých dílech našeho pátrání po původním, pravém, necenzurovaném smyslu Kristovy nauky.

Skládám hold brilantnímu vysvětlení této mysteriózní hádanky od poláka Kazimira Smolky…


Tento pán patří mezi protestanty, adventisty, a je třeba ocenit poctivou snahu držet se Bible — v tomto ohledu jsou adventisté, i díky své prorokyni E. Whiteové, o kus dál než zbytek křesťanů…

Bohužel i víře protestantů chybí základní pochopení skutečného významu Ježíšovy úzké cesty a tzv. vzkříšení z mrtvých. Souvisí s tím i chybné chápání toho, co se děje po smrti těla… Resumé Smolkovy přednášky tedy nutně směřuje ke špatnému cíli.

Jaká je totožnost osmi králů ze 17. kapitoly knihy Zjevení?

Smolkův výklad totožnosti osmi králů ze 17. kapitoly knihy Zjevení, je nejpřesnější, jaký jsem doposud viděl. Extrémně zajímavý je tím, že docela dobře koresponduje mj. se Sethovým upřesněním Druhého příchodu… Docela šokující je i skutečnost, že Smolka tento výklad napsal ještě před ukončením neobvykle krátké vlády Benedikta XVI.

Tato krátká vláda je ve Zjevení totiž předpovězena a abdikace Benedikta dodatečně potvrdila Smolkův výklad! Začíná to být skutečně zajímavé:

Pět jich padlo, jeden je a další ještě nepřišel; a až přijde, musí zůstat na krátký čas.

Podle tohoto Smolkova výkladu z r. 2005 byl Benedikt XVI. předposledním papežem v dějinách a za vlády toho následujícího nastane předpovězené pronásledování Božího lidu a brzy nato druhý příchod Krista. 

Kdo je Osmý král ze Zjevení?

Kazimierz Smolka: V sobotu večer, 2. dubna 2005, jsem jel na nádraží pro ženu, když v rozhlase byla oznámena zpráva, kterou s obavami očekávalo celé Polsko. Ve 21:37 hod. zemřel papež JP2. Ano, moji drazí, byli jsme svědky hromadného klamu po smrti papeže. Ve dne i v noci se statisíce lidí shromažďovaly na náměstích mnoha měst. Lidé byli velmi dojati, plakali, modlili se. Najednou se stali velmi nábožnými a zbožnými. Všechny rozhlasové a televizní programy, noviny, se staly velmi nábožnými, dokonce i politici a novináři. Víte, když jsem se díval na některé programy o papežovi, i mně se zmocňovalo toto vzrušení. Ale okamžitě jsem to odmítal, protože jsem věděl, jaký je jeho původ.

Jedna sestra ze sboru přišla ke mně a ve velké důvěře mi řekla: „Víš, že jsem plakala kvůli papeži? Pověz, nebyl snad dobrým člověkem, nevedl snad lidi k Bohu? Přece učinil mnoho dobrého pro svět, vyzýval k lásce a pokoji. Kazi, pověz mi, zda naše ztotožňování papežství se šelmou z knihy Zjevení není nějaký omyl.“ Téměř hodinu jsem hovořil s touto sestrou o náboženství. Ve skutečnosti mě tento rozhovor přivedl k napsání tohoto kázání. Nerad se dotýkám tohoto tématu v kázáních, obávám se, že bych mohl zranit něčí náboženské city. Tím více, že mezi katolíky je hodně lidí, kteří upřímně hledají Boha a jsou přesvědčeni, že Ho naleznou právě v Katolické církvi.

Ale moji drazí, poslední události, které budou, jak se za chvíli přesvědčíme, vyplněním posledních proroctví, mě přesvědčily, že nastal čas, abych mluvil o tom hlasitě, protože to je jeden z prvků trojandělského poselství, protože je to čas, ve kterém se všechna vyznání přiklánějí k Římu a tímto způsobem se pokloní drakovi…

…jak řekl Pán Ježíš: „Každý, kdo mě bude následovat, bude pronásledován.“ Slyšeli jste. Neřekl někteří, ale pověděl: „Každý“. Pocítili jste to?

Lide můj, vyjdi z Babylonu!

…A víte, kdy propukne pronásledování proti církvi? Prorok Boží píše, že tehdy, když se Boží lid vrátí k původní zbožnosti, jaká existovala pouze v době apoštolské a s mocí začne hlásat trojandělské poselství a výzvu k vyjití z Babylonu. Tehdy se ďábel rozzuří a rozpoutá pronásledování proti lidu Božímu.

…Začněme od 13. kapitoly Zjevení. Detailní rozbor s fotografiemi a dalšími důkazy naleznete v již zmíněném textu Dvě šelmy »

Nyní se budeme soustředit jen na to, co nás přivede k odhalení toho, v jakém bodu tohoto proroctví žijeme. Otevřme si 13. kapitolu knihy Zjevení a tam budu číst od 1. verše:

I viděl jsem šelmu vystupující z moře, kteráž měla sedm hlav a deset rohů. A na rozích jejích deset korun, a na hlavách jejích jméno rouhání. Byla pak šelma ta, kterouž jsem viděl, podobná pardovi, a nohy její jako medvědí, a ústa její jako ústa lvová. I dal jí drak sílu svou, a trůn svůj, a moc velikou. A viděl jsem, ano jedna z hlav jejích jako zbitá byla až na smrt, ale rána její smrtelná uzdravena jest. Tedy divivši se všecka země, šla za tou šelmou. A klaněli se drakovi, kterýž dal moc šelmě; a klaněli se šelmě, řkouce: Kdo jest podobný té šelmě? Kdo bude moci bojovati s ní? I dána jsou jí ústa mluvící veliké věci a rouhání, a dána jí moc vládnouti za čtyřidceti a dva měsíce. Protož otevřela ústa svá k rouhání se Bohu, aby se rouhala jménu jeho, i stánku jeho, i těm, kteříž přebývají na nebi. Dáno jí i bojovati s svatými a přemáhati je; a dána jí moc nad všelikým pokolením, nad rozličným jazykem, i nad národem. Protož klaněti se jí budou všickni, kteříž přebývají na zemi, jichžto jména nejsou napsaná v knihách života Beránka, toho zabitého od počátku světa. Má-li kdo uši, slyš. (Zj 13,1-9 kral.)

Šelma vystupující z moře je nábožensko-politická mocnost. Poukazuje na to verš 5. a 6. Je uvedeno rovněž trvání prvního období působnosti této moci — 1260 let. To je čas papežské nadvlády. Od r. 538, kdy papežství získalo nábožensko-politickou moc přes období, kdy byli praví křesťané pronásledováni, mučeni a upalováni na hranicích, až do roku 1798, kdy ji této moci zbavil Napoleon tím, že vzal papeže Pia VI. do zajetí.

Důležitá informace je uvedena ve verši 2. Odkud pochází trůn a moc té šelmy? Druhá část 2. verše: „I dal jí drak sílu svou, a trůn svůj, a moc velikou.“ Víte, když vidím, jak miliony lidí na setkáních s papežem, a to inteligentní a vzdělaní lidé, vzdávají čest jednomu člověku, klekají před sochami a obrazy a upadají do náboženských extází, tehdy jsem přesvědčen, že za tím stojí velká moc, tak jak to je zde napsáno…

Co symbolizuje líbání prstenu na ruce?

Dokonce i premiéři a prezidenti států klekali před ním a líbali ho na prsten na ruce. Uvědomujete si, co to znamená?

Prsten na ruce krále byl vždycky symbolem moci. Králové poražených států museli pokleknout před vítězným panovníkem a políbit jeho prsten na ruce.

Právě to máme zde před očima. A dále se píše: „A klaněli se tomu draku, kterýž dal moc šelmě; a klaněli se šelmě, řkouce: Kdo jest podobný té šelmě? Kdo bude moci bojovati s ní?“ Slyšeli jste to už někde? To je ozvěna výpovědí milionů lidí na světě a to i světových vůdců, kteří říkají: „Papež je jediná největší morální autorita světa. Je to největší vůdce světa. Nikdo mu není podobný.“ Dnes by se nikdo neodvážil bojovat proti papeži.

A když rozmlouvám s mojí maminkou, ona říká: „Synu, to byl tak dobrý člověk, udělal tolik dobrého pro svět. Přiváděl lidi k Bohu, trpěl za svět jako Kristus.“ Ano, maminka opakuje to, co o něm říkají a píšou — že trpěl za svět jako Kristus. A dále maminka říká: „Měl bys mu vzdát čest tak jako všichni, alespoň v den jeho pohřbu.“ A tehdy musím odhalit před maminkou bolestnou pravdu. Říkám jí: „Maminko, já nemám právo ho odsuzovat, Bůh ho odsoudí, i když lidé už nad ním vyřkli soud — prohlásili ho za svatého. Prý už sedí po pravici Boha v nebi.“

Je to velmi prosté milý Watsone: Modlářství! Všechny indicie souhlasí!

A vůbec, proč žádají okamžité blahořečení, prohlášení ho za svatého, když celý život volali: „Svatý otče“? Víte proč? Protože se chtějí k němu modlit. To je přesně to samé jako římští císařové nebo egyptští faraóni, kteří měli za života božské tituly a po smrti byly odlévány jejich sochy a lidé se k nim modlili jako k bohům.

Říkám: „Maminko, je pravda, že tento člověk vzbuzoval sympatie, mluvil také o dobrých věcech, ale nevedl lidi k Bohu, nýbrž k modloslužbě.“ Např. když korunoval obrazy Marie, klekal před nimi a spolu s ním miliony lidí, kteří tím přestupovali první i druhé přikázání »
Nechal se nazývat „Svatým otcem“, titulem náležejícím pouze Bohu: „A nikomu na zemi nedávejte jméno »Otec«: jediný je váš Otec, ten nebeský.“ (Mat 23,9) Svým jednáním a učením odporujícím Písmu svatému svedl miliony lidí na smrt a to na věčnou smrt.

Vážení a milí, povšimněte si též laskavě, jak je modloslužba ve Zjevení pěkně oceněna:

7 Kdo vítězí, dostane toto jako dědictví; budu mu Bohem a on mi bude synem. 8 Avšak bázliví, nevěřící, ti, kdo propadli modlářské ohavnosti, vrahové, smilníci, kouzelníci, modloslužebníci a všichni lháři mají svůj díl v jezeře, které hoří ohněm a sírou, což je smrt druhá.”(Zjevení 21:7-8 Český studijní překlad)

V kterém bodě z Janova proroctví se PRÁVĚ TEĎ nacházíme?

Celý pátek jsem studoval knihu Zjevení. Kladl jsem si otázku: „V kterém bodě tohoto proroctví se nyní nacházíme?“ A objevil jsem něco zvláštního.

Prosil jsem Boha, aby mi dal schopnost porozumět tomuto proroctví, protože Bůh slíbil v 7. verši 17. kapitoly: „Co se divíš? Já tobě povím tajemství té ženy i šelmy, kteráž ji nese, mající hlav sedm a rohů deset.“ Kdo je tato žena, popsaná v předcházejících verších této kapitoly? Od 4. verše: „… odína byla šarlatem a brunátným rouchem… mající koflík zlatý v ruce své, plný ohavností a nečistoty… A na čele jejím napsané jméno: Tajemství, Babylon veliký, Mátě smilstva a ohavností země… opilá krví svatých a krví mučedlníků Ježíšových…“

Je to samozřejmě Církev katolická, odpovědná za to, že zavedla do křesťanství pohanské [babylonské] nauky, modlářství a také pronásledování a zabíjení křesťanů [namátkově např. Jan Hus, Jan Amos Komenský, Giordano Bruno, Albigenští kataři, prvotní žido-křesťané... a nesčetné zástupy dalších].

8. verš 17. kapitoly knihy Zjevení říká: „Šelma, kterous viděl, byla, a již není, a máť vystoupiti z propasti.“ Tento verš ukazuje, že Jan vidí obrozující se papežství po zasazené ráně. A kdy papežství znovu získalo svá práva? Pamatujete si? Ano, v r. 1929, na základě lateránských traktátů podepsaných fašistickým vůdcem Itálie a papežem Piem XI. Vatikánský stát začal znovu právně existovat a začal se obrozovat.

Sedm králů se objevuje v 17. kapitole v konkrétním čase

Verš 9: „Tentoť pak jest smysl, a máť moudrost: Sedm hlav jest sedm hor, na kterýchž ta žena sedí.“ To je doslovně sedm hor, na kterých je vystavěn Řím, aby nikdo neměl pochybnosti o tom, kde je sídlo šelmy. A teď dávejte pozor. „A králů sedm jest.“[/i] (v. 10)

Všimněte si, tady už nejsou symboly. Zde se jedná o konkrétní osoby, přesněji o papeže.

Sedm králů se objevuje teprve v 17. kapitole v konkrétním čase — těsně před osmým králem, který byl a znovu bude, a je z těch sedmi. Jestliže podle 11. verše 17. kapitoly je osmý král obrozenou šelmou popsanou v 13. kapitole (šelma, která byla a není, ta je osmý král)… tak to bude papež. A když je jedním z těch sedmi, znamená to, že sedm králů jsou rovněž papežové. Jsou to konkrétní lidé, tak jako deset králů, kteří přijmou jedné hodiny moc spolu se šelmou (v. 12).

Poslední papež

Můžeme přesně určit čas panování těchto králů, protože osmý král panuje těsně před příchodem Ježíše Krista (v. 14). To je poslední papež a tak ti, kteří byli před ním, jsou předposlední, šestý, pátý, čtvrtý, třetí, druhý a první. A první — to je ten, který panoval v okamžiku, kdy začalo vystupování papežství z propasti, čili času, kdy bylo zbaveno nábožensko-politické moci. A ten okamžik — to je rok 1929, ve kterém tuto moc znovu získalo. Když spočítáme papeže, kteří panovali od tohoto roku, tak velmi snadno identifikujeme sedm králů a tímto způsobem se dozvíme, že Jan Pavel II. byl šestým králem a Benedikt XVI. je sedmý. A tak osmý král bude po něm.

Tento výklad nevylučuje tradiční výklad, že sedm králů jsou po sobě jdoucí mocnosti od Babylonu až po papežský Řím. Všimněme si, že proroctví se často naplňují dvojím a dokonce trojím způsobem – symbolicky i doslovně. Např. ve výkladu obrazu ze snu Nabuchodonozora prorok Daniel říká, že zlatá hlava je Babylon, ale také i sám král. A řekl: „Ty králi, jsi ta hlava zlatá“ (Dan 2,38).

Rovněž v knize Zjevení máme doslovné označení. (Např. 5. verš 12. kapitoly). V 17. kapitole knihy Zjevení sám anděl provádí výklad symbolů. V 9. verši 17. kapitoly například říká, že sedm hlav je sedm hor. Dále říká v 5. verši 17. kapitoly, že žena je matka smilstva a ohavností země a tedy odpadlická církev. A v 18. verši 17. kapitoly je napsáno, že žena je veliké město, které má království nad králi země. A nyní chápeme, proč v 9. verši je řečeno, že hlavy – to je sedm hor, na kterých ta žena sedí. Ve 14. verši 17. kapitoly je vysvětlení, že Beránek je Pán pánů a Král králů. Ve 12. verši je řečeno, že deset rohů je deset králů. A v 11. verši je vysvětleno, kdo je šelma, že je osmým králem.

Kdežto tam, kde hovoří o králích, nevysvětluje je dále. Neříká, že jsou symbolem, že něco označují, ale hovoří o nich doslovně jako o panovnících.

A to nejenom v 17. kapitole, ale všude v Bibli je to přesně tak. A tak podle 11. verše 17. kapitoly – šelma je král, doslovný panovník. Potvrzuje to 18. verš 13. kapitoly, který říká, že šelma je člověk s počtem jména 666. Z kontextu 13. kapitoly vyplývá, že je to papežství, reprezentované papežem. A když osmý bude papež, tak ti, kteří byli před ním, jsou také papežové. Tím více, že sedm králů vystupuje v poslední době, kdy šelma byla a není. (8. verš 17. kapitoly). S jistotou vystupuje až po r. 1798, kdy byl papež uvězněn, dokonce až po roce 1870, kdy byl úplně zlikvidován vatikánský stát. A s jistotou teprve od r. 1929, kdy získává znovu politickou moc a začíná se uzdravování rány. Píše o tom také Antonín Godek v Apokalypse, že v r. 1929 se začíná uzdravování rány šelmy. A od té doby až do SOUČASNOSTI, se objevuje sedm králů – papežů, za kterých šelma postupně získává znovu svou moc a autoritu, zvláště pak za Jana Pavla II., prohlášeného světem a samotnou Katolickou církví za největšího papeže v dějinách.

Který papež byl ukázán Janovi?

A ihned se dozvíme, jaký okamžik v dějinách byl ukázán Janovi. 10. verš: „Pět jich padlo, jeden jest, a jiný ještě nepřišel; a když přijde, na malou chvíli musí trvati.“ Víte už, který papež byl ukázán Janovi? Počítejme. Papežství vystoupilo z propasti v r. 1929 a znovu získalo politickou moc. A píše „pět jich padlo“, čili už byli. Od r. 1929 – Pius XI., který podepsal konkordát s Mussolinim, druhý byl Pius XII., třetí byl Jan XXIII., čtvrtý byl Pavel VI., pátý Jan Pavel I., čili v okamžiku Janova vidění těch pět papežů už bylo. A dále píše: „Jeden jest.“ A to byl právě Jan Pavel II. – šestý král, kterého Jan viděl ve svém vidění, největší z papežů, jak ho označil celý svět. Právě ten čas v dějinách papežství byl ukázán Janovi, kdy ve skutečnosti celý svět šel v úžasu za tou šelmou (Zj 13,3).

To, co jsme viděli na vlastní oči v televizních přenosech – papežské cesty po celém světě, holdy prokazované papeži stamiliony lidí a také světovými vůdci, právě to viděl Jan ve svém vidění. Tvrzení, že Janovi byl ukázán pontifikát Jana Pavla II., je založeno na tom, že v životě žádného jiného papeže se nevyplnilo proroctví, popisující obrozující se papežství, protože šelma – to je papežství, a také papežové, kteří ho reprezentují. Např. to, že celá země šla v úžasu za tou šelmou – poprvé v dějinách světa, celá země vzdávala hold jednomu člověku, včetně vůdců největších světových mocností a zvláště pak Spojených států amerických, které ve středověku ještě neexistovaly.

Poprvé mu také byly postaveny na celém světě sochy a v Buenos Aires byla postavena socha papeže vycházejícího z moře.

Kromě toho může být Jan Pavel II symbolem šelmy vystupující z propasti, protože sám byl smrtelně raněn a ožil, po čemž šel za ním v úžasu celý svět. Ano, moji drazí, Jan Pavel II. byl šestým králem z tohoto proroctví. Ale ono se vyplnilo už dále, protože, když Jan viděl šestého krále – papeže Poláka – anděl řekl „jiný“ a tedy sedmý „ještě nepřišel a když přijde na malou chvíli bude trvati.“

Sedmý král. Bingo!

Moji drazí, už přišel, vlastně byl zvolen – Benedikt XVI. – sedmý král z tohoto proroctví. Bude ale trvat jen krátkou chvíli, protože tak to říká proroctví, i když také má k odehrání svou roli při znovunavrácení plné moci papežství, jakou mělo ve středověku a jeho panování.

Pozn. redakce: Je hodně fantastické, když si představíte, že Smolka toto přednášel v roce 2005 a ono se to následně skutečně SPLNILO – Benedikt neočekávaně a předčasně odstoupil z funkce. Fantastické a PŘESTO SE TO STALO, jak už dnes v době psaní tohoto článku v roce 2014 dobře víme. Bingo!

Šestý král – Jan Pavel II., obnovil ve světě mohutnou autoritu papežství. Souhlasíte s tím? Po jeho pohřbu vůdci států Evropské unie řekli, že je třeba zrevidovat záznam o křesťanských hodnotách v evropské ústavě. Benedikt XVI. oznámil, že o to bude usilovat. Šestý král – Jan Pavel II. přivedl k ekumenismu – tzn. dobrovolnému uznání svrchovanosti papeže – většinou protestantských církví. To je to, co předpověděl Boží prorok, že nejprve budou přemlouvat k dobrovolnému podřízení se papežství. Sedmý král Benedikt XVI. ohlašuje konec liberalismu a netolerance pro jiná vyznání. Přečtěte si jeho výpovědi na internetu, anebo poslouchejte rozhovory, které s ním učinili novináři. Řekl: „Je pouze jedna víra a jedna pravá církev – církev katolická.“

A tak jsou připravovány základy a podmínky, aby papežství byla znovu navrácena práva a politicko-náboženská moc, jakou mělo ve středověku.

A stane se to za osmého krále, o kterém píše 11. verš: „A šelma, kteráž byla (tedy ve středověku) a není, onať jest osmý, a z sedmiť jest.“

Osmý král. Okamžik, ve kterém žijeme!!!

Bratři a sestry, a to je právě ten okamžik, ve kterém žijeme (psáno v roce 2005). Jsme těsně před začátkem panování osmého krále, který bude posledním papežem a člověkem, o kterém píše proroctví 13. kapitoly a 18. verš – 666 – obrozenou šelmou ze středověku. A za toho papeže dojde znovu k náboženskému pronásledování.

Pozn. red.: V roce 2013 se další část proroctví vyplnila a je již realitou vláda 8. krále, tedy posledního papeže. 

Bude to tato šelma, které podle proroctví deset králů odevzdá jedné hodiny svou moc.

Přečtěme si 11., 12. a 13. verš 17. kapitoly: „A šelma, kteráž byla a není, onať jest osmý, a z sedmiť jest…. Deset pak rohů, kteréžs viděl, jestiť deset králů, kteříž ještě království nepřijali, ale přijmouť moc jako králové, jedné hodiny spolu s šelmou. Tiť jednu radu mají, a sílu i moc svou šelmě dají.“[i]Ale neznepokojujte se. Tam v 11. verši je poslední věta za čárkou. Já jsem ji záměrně přeskočil, abych si ověřil, zda mě posloucháte. Co je tam napsáno? „Jde na zahynutí.“ A 14. verš říká: „Tiť bojovati budou s Beránkem, a Beránek zvítězí nad nimi, neboť Pán pánů jest a Král králů, i s ním (a teď dávejte pozor) ti, kteříž jsou, povoláni a vyvolení,[/i](a také jací?) – věrní.“

…před námi je velká světová krize… konec doby milosti, sedm ran a Druhý příchod.

Pozn. redakce: Dovoluji si doplnit postřeh, který pan Smolka nezmínil. Dávám ctěnému publiku k úvaze toto: Dřívější analýzy ukázaly, že druhou šelmou, která pracuje pro tu první, že tou druhou šelmou jsou FED-USA — přesněji řečeno — globální bankéři z FEDu, pro které jsou loutky typu soudruha Obomby jen pouhými nástroji k dosažení cíle. Viz podrobnější rozbor »


Úvaha je to prostá selská, promiňte mi, jsem jen prostý jednoduchý člověk  Takže, co když ten chaos, hospodářské krize a války, které tato druhá šelma skrytě vytváří (viz např. Ukrajina)… takže, co když ten chaos, hospodářské krize a zlo jsou jednoduše emocionální manipulací, která má lidstvo donutit aby samo začalo volat po morální autoritě, která vnese do světa opět pořádek? A kdo jiný než celosvětově populární papež a jeho šarlatově-purpurová církev se silnou mediální podporou (pamatujte, globální média vlastní druhá šelma!) se „nezištně“ nabízí jako ta nezávislá instituce s „morální“ autoritou? On je tak „hodný“  No řekněte sami, není on ideální kandidát?  Tomu říkám kozel zahradníkem… Vítejte v pekle.

Zbývá jediná otázka, jediná nejasnost — jak bude vypadat onen biblický „obraz šelmy“ v reálu? Nějaká globální vláda typu OSN? Globální vláda s ideologií a zákony založenými na pokrouceném papežském katolicismu — což naznačuje toto vyjádření: „dáno jí, aby dáti mohla ducha tomu obrazu šelmy“… Nechci ale spekulovat, v tomto ohledu je budoucnost ještě otevřená…

11 Potom viděl jsem jinou šelmu vystupující z země, a měla dva rohy, podobné rohům Beránkovým, ale mluvila jako drak. 12 Kterážto všecku moc první šelmy provozuje před tváří její; a působí to, že země i ti, kteříž přebývají na ní, klanějí se šelmě té první, jejížto rána smrtelná uzdravena byla. 13 A činí divy veliké, takže i ohni rozkazuje sstupovati s nebe na zem před obličejem mnohých lidí. 14 A svodí ty, jenž přebývají na zemi, těmi divy, kteréžto dáno jí činiti před obličejem šelmy, říkající obyvatelům země, aby udělali obraz šelmě, kteráž měla ránu od meče, a ožila zase. 15 I dáno jí, aby dáti mohla ducha tomu obrazu šelmy, aby i mluvil obraz šelmy, a aby to způsobila, kteřížkoli neklaněli by se obrazu šelmy, aby byli zmordováni.[i]

Lide můj, vyjdi z Babylonu!

Vyvstává otázka: Co já a ty a my všichni máme činit s ohledem na tyto věci? Jak máme žít? Nechť jsou odpovědí na tuto otázku verše ze Zjevení 14,9 a z 18. kapitoly 1-4:

A třetí anděl letěl za nimi, pravě velikým hlasem: Bude-li se kdo klaněti šelmě a obrazu jejímu, a vezme-li znamení její na čelo své aneb na ruku svou. I tenť také bude píti víno hněvu Božího.

A 18,1-4:„Potom pak viděl jsem anděla sstupujícího s nebe, majícího moc velikou“[/i] (bratři a sestry, kdo má dnes velikou moc k ohlášení poselství o spasení světu?) „a země osvícena byla od slávy jeho. I zkřikl silně hlasem velikým, řka: Padl, padl Babylon ten veliký, a učiněn jest příbytkem ďáblů, a stráží každého ducha nečistého, a straží všelikého ptactva nečistého a ohyzdného. Nebo z vína hněvu smilstva jeho pili všickni národové, a králové zemští smilnili s ním, a kupci zemští z zboží rozkoší jeho zbohatli. I slyšel jsem jiný hlas s nebe, řkoucí: Vyjděte z něho, lide můj, abyste neobcovali hříchům jeho a abyste nepřijali z jeho ran.“[i]

Pamatujete si, jakým hlasem zkřikl anděl? „Silně hlasem velikým.“ V 10. kapitole knihy Zjevení a tam v 1. verši čteme:„Viděl jsem jiného anděla silného, sestupujícího s nebe, oděného oblakem, a duha na hlavě jeho byla, a tvář jeho jako slunce, a nohy jeho jako sloupové ohniví… A v ruce své měl knížky otevřené.“(v. 2). Bratři a sestry, pamatujete si, co to bylo za knížku? Pamatujete si, jak v dřívějších kapitolách Jan vidí zapečetěnou knihu, kterou nikdo nemohl otevřít, z které nikdo nemohl zlomit pečetě, nikdo ani v nebi, ani na zemi? Jan velmi plakal, protože věděl, že je to budoucnost světa, že je to budoucnost každého z nás. Jestliže se nikdo nenajde, kdo tuto budoucnost otevře, všichni zahyneme…

DVOJÍ VÝKLAD DANIELOVA PROROCTVÍ: KDO JE MALÝ ROH? KTERÝ VÝKLAD JE SPRÁVNÝ?

Již před delší dobou jsme přinesli Danielův výklad prorockého snu krále Nebúkadnesara » snu, který předpovídá dnešní dobu. Bylo to v době babylonského zajetí židovského národa. Přenesme se nyní v duchu zpět do Babylonu té doby, jen o něco málo později: Nyní sám Daniel přijímá významný prorocký sen ukazující budoucnost a působení mocnosti zašifrované pod symbolem Malého rohu. Nepůjde opět o nic převratně nového, nicméně tato analýza obsahuje navíc i vyvrácení falešného výkladu katolických biblistů.

Malý roh ze 7. a 8. kapitoly starozákonní knihy Daniel je prorockým obrazem představujícím antikrista. Kdo je tímto *****m? Můžeme prokazatelně odhalit jeho totožnost? Na základě čeho? O jakou světovou mocnost se jedná? Ve které době působí? Čím se vyznačuje její jednání?


Mějte prosím trpělivost milí čtenáři a nenechte se odradit délkou textu — předpovídané děje totiž překvapivě souvisí i s dnešní dobou a rovnou říkám, že jsou velmi důležité… Proč?!

V některých částech se budeme občas opakovat. Je to asi takhle: Vězte, že tyto konkrétní předpovídané děje byly proroky přineseny nezávisle na sobě dokonce dvakrát!! Evidentně to není náhoda — znamená to, že je těmto sdělením přikládána hodně velká důležitost. Možná už víte, že Danielovo proroctví je dublováno v Janově Zjevení. Ano vážení a milí, je to extrémně důležité!

Berte přitom tento text jen jako zahřívací kolečko  Následovat budou v krátké době další výklady dalších proroctví spolu s novými a překvapivými souvislostmi. Pokud je mi známo, nikde jinde zatím nic takového publikováno nebylo. Nenechte si to ujít!

Danielův prorocký sen z roku 553 před Kristem

Ocitáme se v roce 553 před n.l., v prvním roce vlády Belšasara, krále babylónského. Už 50 let uběhlo od doby, kdy mladý hebrejský zajatec Daniel vyložil králi Nebúkadnesarovi jeho zvláštní sen o velké soše » sen, ve kterém Bůh ukázal pohanskému králi stručný, ale naprosto přesný nástin budoucích událostí od času jeho kralování až do doby konce.

V sedmé kapitole starozákonní knihy Daniel se dozvídáme, že nyní je to sám Daniel, kdo dostává od Boha sen. První verš nás ujišťuje, že tento sen (na rozdíl od Nebúkadnesarova) nebyl zapomenut, ale že máme jeho přesný popis od očitého svědka. Co chce Stvořitel svému služebníku a také nám sdělit tentokrát?

Čtyři veliká zvířata

Daniel řekl: „Viděl jsem v nočním vidění, hle, čtyři nebeské větry rozbouřily Velké moře. A z moře vystoupila čtyři veliká zvířata, odlišná jedno od druhého. (Dan 7,2-3)

Jedno je při výkladu biblických proroctví důležité – nesmíme do nich v žádném případě vkládat svůj názor nebo své předsudky. Nesmíme si „vycucat z prstu“, co znamenají jednotlivé prorocké symboly. Nesmíme postupovat jako mnozí falešní proroci, kteří Písmo vykládají, jak se jim to hodí. Musíme Bibli dovolit, aby se vykládala sama. Jaký je tedy klíč k rozluštění podivných prorockých obrazů, které najdeme v této kapitole a které se objevují i v jiných knihách Bible?

Vítr = války, nepokoje (např. Jer 25,32; 49,35-37)

Moře (vody) = národy, rasy (Zj 17,15)

Zvíře (šelma) = král nebo království (Dan 7,17)

Roh = král, vládce (Dan 7,24; 8,21; Zj 17,12)

S tímto slovníčkem je již obraz jasnější – Daniel viděl, že z bojů mezi národy vyvstala čtyři velká království. Nečetli jsme už v knize Daniel o čtyřech říších vládnoucích světu? Pokud si připomeneme sen krále Nebúkadnesara a jeho výklad a porovnáme ho s tímto viděním, poznáme, že Bůh ukazuje vládu stejných mocností charakterizovaných jinými obrazy. Jen velice stručně se podívejme, co se o nich z Danielova snu můžeme dozvědět bližšího:

První bylo jako lev a mělo orlí křídla. Viděl jsem, že mu byla křídla oškubána, bylo pozvednuto od země a postaveno na nohy jako člověk a dáno lidské srdce. (Dan 7,4)

První království je symbolizováno okřídleným lvem. Pokud je tu opravdu spojitost mezi tímto viděním a proroctvím z druhé kapitoly, mělo by toto království odpovídat zlaté hlavě sochy z Nebúkadnesarova snu, tedy Babylónu. Lev je v Bibli symbolem síly a autority a je jistě zajímavé, že okřídlený lev byl jedním ze znaků babylónského umění. Lidské znaky v popisu této šelmy mohou ukazovat na spojení této říše s určitým člověkem – jejím nejslavnějším panovníkem Nebúkadnesarem. To, že toto zvíře „bylo pozvednuto od země a postaveno na nohy jako člověk a bylo mu dáno lidské srdce“, může ukazovat také na Nebúkadnesarovu zkušenost obrácení se k Bohu, jak je popsána ve čtvrté kapitole Danielovy knihy. Uvedené znaky potvrzují, že první zvíře skutečně představuje Babylón.

Hle, další zvíře, druhé, se podobalo medvědu. Bylo postaveno tváří k jedné straně. Mělo v tlamě mezi zuby tři žebra a bylo mu řečeno: »Vstaň a hojně se nažer masa!« (Dan 7,5)

Mocnost, která následovala po Babylónu je zde znázorněna medvědem postaveným tváří k jedné straně. Medvěd je symbolem krutosti a představuje Médo-Persii. To, že je nakloněn k jedné straně, ukazuje na převahu, kterou měli v tomto království Peršané nad Médy. Tři žebra v jeho tlamě ukazují na tři hlavní úspěchy při jeho cestě za světovládou – porážku Lýdie, Egypta a Babylóna. Výzva »Vstaň a hojně se nažer masa!« znovu připomíná krutost, se kterou si toto království podrobovalo své nepřátele. Ve vidění o soše odpovídají této říši hruď a paže ze stříbra.

Potom jsem viděl, hle, další zvíře bylo jako levhart a mělo na hřbetě čtyři ptačí křídla. Bylo to zvíře čtyřhlavé a byla mu dána vladařská moc. (Dan 7,6)

Po Médo-Persii následuje Řecko, zde představené levhartem s ptačími křídly na hřbetě. Jak levhart tak ptačí křídla ukazují na rychlost, s jakou Alexandr Veliký dobyl svět. Trvalo mu to méně než 12 let. Čtyři hlavy tohoto zvířete ukazují na čtyři generály, kteří si po Alexandrově smrti rozdělili jeho říši (Ptolemaios I. – Egypt, Seleukos – Babylónie, Antigonos – Sýrie a Malá Asie, Antipater – Makedonie a Řecko). Zajímavostí je, že pouze u této šelmy je zmíněna její vladařská moc. Řecko se totiž stalo mocností nejen geografickou, ale i kulturní a filosofickou. Řecké myšlení ovlivnilo mentalitu národů, vtisklo západní civilizaci její podobu. V Nebúkadnesarově snu je tato říše představena břichem a boky z mědi.

Potom jsem v nočním vidění viděl, hle, čtvrté zvíře, strašné, příšerné a mimořádně mocné. Mělo veliké železné zuby, žralo a drtilo a zbytek rozšlapávalo svýma nohama. Bylo odlišné ode všech předešlých zvířat a mělo deset rohů. (Dan 7,7)

Snaha o utajení totožnosti čtvrtého zvířete a falešný výklad proroctví

Možná je na tomto místě vhodné upozornit na to, že existuje i jiný výklad čtyř celosvětových mocností, které se v knize Daniel objevují. Ti z vás, kteří mají ekumenický překlad Bible se mohou něco o tomto druhém výkladu dozvědět v poznámkách např. u druhé kapitoly. Tento pohled, který se snaží čtyři říše vyložit jako babylónskou, médskou, perskou a řeckou, nemůže ale obstát. Jednak proto, že Médo-Persie byla spojena ještě před jejím vítězstvím nad Babylónem, jednak proto, že sám Daniel první tři říše doslovně označuje jako Babylón (když říká Nebúkadnesarovi „Ty jsi ta zlatá hlava.“ – Dan 2,38), Médo-Persii (verš z Dan 8,20 – dalšího prorockého obrazu budoucích mocností – „Dvourohý beran, kterého jsi viděl, jsou králové médští a perští.“) a Řecko („Chlupatý kozel je král řecký a veliký roh, který měl mezi očima, je první král.“ – Dan 8,21). Nemluvě o tom, že výklad, který nám překladatelé EP podsouvají, nesouhlasí s danými charakteristikami „zvířat“ („částí sochy“). Jen těžko se dá taky uvěřit tomu, že pokud jsou tato vidění dána Bohem, mohl by ignorovat impérium, které následovalo po Řecku a stalo se mocnějším než všechny předchozí říše.

Proč se snaží překladatelé těmito vloženými poznámkami (stejně jako některé biblické komentáře) zastřít pravou totožnost čtvrtého zvířete? Proč ten „zastírací manévr“, když totožnost tohoto zvířete je z historie naprosto zřejmá?

Koho tedy představuje „čtvrté zvíře, strašné, příšerné a mimořádně mocné“, které „mělo veliké železné zuby, žralo a drtilo a zbytek rozšlapávalo svýma nohama“ a které „bylo odlišné ode všech předešlých zvířat a mělo deset rohů“?

Dějiny jasně ukazují, že po Řecku následovala jediná další celosvětová mocnost - Římské impérium (v proroctví z druhé kapitoly odpovídá stehnům ze železa – a i v obrazu čtvrtého zvířete se železo objevuje). I předpovězený charakter tohoto království odpovídá skutečnosti. Ne nadarmo se říkalo, že kam šlápl římský voják, sedm let tráva nerostla. Můžete studovat dějiny a zjistíte, že tato mocnost si skutečně svou ohromnou silou podmanila zemi, že ničila vše, co se jí postavilo do cesty. Pokud pochybujete a chcete biblický důkaz, že Řím byl celosvětovou mocností, tu je:

Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém světě proveden soupis lidu. (Luk 2,1)

Historie mluví jasně. Proč se však někteří vykladači Písma ze všech sil snaží zastřít totožnost tohoto království? Má to nějakou spojitost s tím, že tato říše bude podle proroctví existovat v pozměněné formě až do doby konce? (viz Dan 2,41)

Přípisek (9.03.2015 21:53): Malý roh se objevuje na scéně

Jedno je jisté - pokud bude ztížena identifikace čtvrtého zvířete, bude ztížena i identifikace „malého rohu“ - antikristovské mocnosti. V sedmém verši totiž můžeme číst, že toto zvíře „mělo deset rohů“. Následující verš praví:

Prohlížel jsem rohy, a hle, vyrostl mezi nimi další malý roh a tři z dřívějších rohů byly před ním vyvráceny. Hle, na tom rohu byly oči jako oči lidské a ústa, která mluvila troufale. (Dan 7,8)

Tady můžeme vidět, že správná identifikace čtvrtého zvířete je nadmíru důležitá. Malý roh, se totiž objevuje mezi deseti královstvími, které z této říše povstanou. Pokud označíme čtvrtou mocnost za Řecko, budeme muset hledat malý roh mezi jeho panovníky. Pokud však ve čtvrté šelmě rozpoznáme Řím, budeme hledat úplně jinde…

Daniel v 15. verši píše o dojmu, který na něm uvedené vidění zanechalo:

Můj duch, můj, Danielův, byl uvnitř své schránky zmatený a vidění, která mi prošla hlavou, mě naplnila hrůzou. (Dan 7,15)

Přistoupil tedy k nebeské bytosti (stále ještě ve vidění) s žádostí o hodnověrný výklad týkající se čtvrté šelmy a malého rohu.

Chtěl jsem mít jistotu o tom čtvrtém zvířeti, které bylo odlišné ode všech ostatních a bylo mimořádně strašné: mělo železné zuby, bronzové drápy, žralo a drtilo a zbytek rozšlapávalo svýma nohama, i o deseti rozích, které mělo na hlavě, a o dalším, který vyrostl a před nímž tři spadly, totiž o tom rohu, který měl oči a ústa mluvící troufale a jevil se větší než ostatní. Viděl jsem, že ten roh vedl válku proti svatým a přemáhal je, až přišel Věkovitý a soud byl předán svatým Nejvyššího; nadešla doba a království dostali do držení svatí. (Dan 7,19-22)

Nebeská bytost Danielovi odpovídá takto:

Řekl toto: „Čtvrté zvíře – na zemi bude čtvrté království, to se bude ode všech království lišit; pozře celou zemi, podupe ji a rozdrtí. A deset rohů – z toho království povstane deset králů. Po nich povstane jiný, ten se bude od předchozích lišit a sesadí tři krále. Bude mluvit proti Nejvyššímu a bude hubit svaté Nejvyššího. Bude se snažit změnit doby a zákon. Svatí budou vydáni do jeho rukou až do času a časů a poloviny času, avšak zasedne soud a vladařskou moc mu odejmou, a bude úplně vyhlazen a zahuben. Království, vladařská moc a velikost všech království pod celým nebem budou dány lidu svatých Nejvyššího. Jeho království bude království věčné a všechny vladařské moci ho budu uctívat a poslouchat.“ (Dan 7,23-27)

12. indicií k odhalení malého rohu

Z uvedených veršů je možné vybrat znaky, které zřetelně charakterizují mocnost, skrývající se pod označením „malý roh“. Ze sedmé kapitoly knihy Daniel se dovídáme, že tento „malý roh“:

Povstal ze čtvrté šelmy (v. 23-24)
Vyrostl mezi deseti rohy (v. 8)
Vyvrátil tři rohy (krále) (v. 8, 24)
Jevil se větší než ostatní rohy (v. 20)
Lišil se ode všech ostatních (v. 24)
Má lidské oči (v. 8)
Bude se rouhat Bohu, mluvit troufale (v. 8, 20, 25)
Vedl válku proti svatým a přemáhal je (v. 21, 25)
Bude se snažit změnit doby a zákon (v. 25)
Svatí budou vydáni do jeho rukou do času, časů a poloviny času (v. 25)
Bude vládnout až do příchodu Věkovitého (v. 22)
Jeho vláda mu bude odňata, bude zničen (v. 26)
(Při identifikaci této mocnosti mohou pomoci i informace obsažené v 8. kapitole knihy Daniel a v knize Zjevení). Otázka je zřejmá – je možné na základě uvedených znaků spolehlivě rozpoznat, o jakou mocnost jde? Nezapomeňme, že aby byl výklad spolehlivý, musí souhlasit VŠECHNY znaky. Kdo je tedy „malým rohem“? Kdo je *****m?

Identita malého rohu odhalena!

S pomocí těchto dvanácti identifikačních znaků daných prorockým Božím slovem a dobré dějepisné encyklopedie může každý odhalit identitu malého rohu. Díky informacím, které dnes máme můžeme s jistotou říci, že je pouze JEDNA mocnost, která dokonale splňuje VŠECHNY charakteristiky malého rohu. Možná je to překvapivé, možná dokonce šokující, ale tou mocností je PAPEŽSTVÍ! To je důvod, proč je Bible Římskokatolické církvi takovou hrozbou. Její představitelé vědí, že jsou usvědčováni stránkami této Knihy pouhým aplikováním biblických proroctví do historie. Proto se mnoho set let snažili ze všech sil sebrat tuto vzácnou Knihu lidem z rukou. V roce 1229 koncil v Toulouse vydal dekret, zakazující laikům vlastnit knihy Starého a Nového zákona, na koncilu v Trentu (1545-1564) pak byla Bible dokonce přidána na index zakázaných knih.

Vatikán vždy věděl o tom, že Písmo jasně ukazuje na jeho odpadlictví. Smutným faktem je velký počet těch, kteří byli krutě mučeni a zabíjeni, protože se rozhodli nevzdat se pravdy, kterou nalezli ve svých Biblích. I toto horlivé pronásledování Božích věrných je jednou z charakteristik antikristovské mocnosti…

Po vynálezu knihtisku, když už bylo zřejmé, že se mu nepovede i nadále držet Bibli mimo dosah lidu, se snažil její ostrá svědectví otupit a jasné pravdy zastřít různými způsoby.

Dříve než se dostaneme k pádným důkazům, chci zdůraznit jednu velice důležitou věc. V žádném případě tady nechci útočit na katolické věřící. Mocnost malého rohu neoznačuje jednotlivé katolíky, ale PAPEŽSKÝ SYSTÉM. Skutečností je, že mnozí lidé, kteří se hlásí k této církvi, milují Ježíše Krista z celého srdce. Nechci aby mi bylo špatně rozuměno - Bůh opravdu miluje všechny lidi. Proto dal své Slovo, abychom ho mohli studovat a rozpoznat Boží varování, zaslechnout Ježíšův hlas a následovat ho.

Podívejme se tedy společně na prorocké identifikační znaky malého rohu, abychom rozpoznali, jestli je opravdu možné je všechny vztáhnout na papežství. Skutečně ho Bible odhaluje jako antikrista?

1. Malý roh povstal ze čtvrté šelmy

Řekl toto: „Čtvrté zvíře – na zemi bude čtvrté království, to se bude ode všech království lišit; pozře celou zemi, podupe ji a rozdrtí. A deset rohů – z toho království povstane deset králů. Po nich povstane jiný… (Dan 7,23-24)

Řím se rozpadl na deset oddělených národů. Mezi nimi poté povstal malý roh. Z proroctví v Danielovi 2 a 8 je možné vyčíst, že římská moc bude nějakým způsobem působit až do konce světových dějin. Je tu nějaké spojení mezi papežstvím a Římskou říší?

Historickým faktem je, že jediná mocnost, která povstala a přisvojila si římskou moc krátce po pádu Římské říše byl papežský systém. Stačí použít selský rozum a můžeme vidět, že používá označení ŘÍMSKO-katolická církev. Papežský systém přijal nejen římskou moc, ale i jméno. Římsko-katolická církev přímo připouští, že po pádu Říma získala jeho moc.

„Ne, (katolická) církev nesestoupí do hrobu. Přežije Impérium… Povstane druhé impérium a vládcem tohoto impéria bude Papež – více než to, bude vládcem Evropy. Bude diktovat svá nařízení králům a oni ho budou poslouchat…“ (Andrea Lagarde, Římská církev ve středověku, 1915)

„Je tedy zvláštním skutkem Božské Prozřetelnosti, že při pádu Římské říše a jejím rozdělením na jednotlivá království, římský Pontif, kterého Kristus udělal hlavou a středem celé své církve, získal světskou moc.“ (Papež Pius IX., Apoštolský list Cum Catholica Ecclesia, březen 1860)

2. Vyrostl mezi deseti rohy

Prohlížel jsem rohy, a hle, vyrostl mezi nimi další malý roh… (Dan 7,8)

Malý roh měl podle tohoto proroctví vzejít mezi deseti královstvími, která vznikla v rozmezí let 356-526. Byli to Sasové (Anglie), Frankové (Francie), Alamani (Německo), Vizigóti (Španělsko), Suebové (Portugalsko), Lombardi (Itálie), Burgundové (Švýcarsko), Herulové (vyhlazeni), Vandalové (vyhlazeni) a Ostrogóti (vyhlazeni). To jistě pro papežství platí. Papežství skutečně vzniklo na stejném území a ve stejné době jako tyto národy.

3. Vyvrátil tři rohy (krále)

Prohlížel jsem rohy, a hle, vyrostl mezi nimi další malý roh a tři z dřívějších rohů byly před ním vyvráceny. (Dan 7,8)

A deset rohů – z toho království povstane deset králů. Po nich povstane jiný, ten se bude od předchozích lišit a sesadí tři krále. (Dan 7,24)

Jedině papežství splňuje tuto informaci o třech vyvrácených královstvích. Tato království, která neuznávala papežovu autoritu byla nemilosrdně zničena. Herulové byli rozdrceni v roce 493, Vandalové v roce 534 a Ostrogóti v roce 538. Tato vítězství posílila pozici papežství a papež Vigilius (který mimochodem vůbec nebyl křesťan) mohl být v roce 538 dosazen na papežský trůn, kde vládl pod vojenskou ochranou generála Belisaria. Nezávislá papežská moc je tedy datována od roku 538.

4. Malý roh se jevil větší než ostatní rohy

…totiž o tom rohu, který měl oči a ústa mluvící troufale a jevil se větší než ostatní. (Dan 7,20) 

Každému, kdo je jen trošku dotčen dějepisem musí být jasné, že i tato charakteristika se na papežství více než naplnila. Papež nebyl pouze náboženským vůdcem. Ovlivňoval chod celé Evropy a později celého světa. Vládl nad králi, kteří mu museli skládat účty, i nad jejich národy. Možná vás zaujmou dva příklady z historie – v roce 1077 Henry IV., král Německa , stál tři dny ve sněhu, kál se a čekal na povolení audience u papeže Řehoře VII. Král Anglie Jan v roce 1213 stál obnažený na studené mramorové podlaze a čekal na přijetí u papeže, aby se mu mohl omluvit. Svědectví katolického funkcionáře říká:

„Vikář vtěleného Syna Božího, Pomazaný Nejvyšší kněz a Nejvyšší světský Vládce (papež) seděl ve svém tribunálu a nestranně soudil mezi národy a národy, mezi lidmi a knížaty, mezi panovníky a poddanými.“ (W.F. Barry, Papežská monarchie, str. 45,46)

Papežství si vždy osobovalo právo vměšovat se do vnitřních záležitostí států. Země byly rozdělovány papežskými dekrety, králové byli korunováni a sesazováni na základě papežských dekretů.

5. Lišil se ode všech ostatních

Po nich povstane jiný, ten se bude od předchozích lišit… (Dan 7,24)

Myslím si, že i tento znak je zcela zřejmý. Papežství se liší od ostatních království tím, že není pouze politickou, ale politicko-náboženskou mocí. Vatikán je jediným státem, který je zároveň církví. V tom tedy spočívá odlišnost této mocnosti. 17. kapitola knihy Zjevení, která také odhaluje identitu antikrista, potvrzuje tento výklad:

Anděl mě odvedl ve vytržení ducha na poušť. Tu jsem spatřil ženu sedící na dravé šelmě nachové barvy, plné rouhavých jmen, o sedmi hlavách a deseti rozích. (Zj 17,3)

Asi jste si povšimli deseti rohů, které tuto šelmu ze Zjevení spojují s tou z Daniele. Zajímavé je, že na této dravé šelmě sedí žena. Co to znamená? Již víme, že šelma je prorocký obraz národa. Co však symbolizuje žena? V proroctví je žena obrazem církve nebo Božího lidu (viz. např. Jer 6,2). Takže tento obraz ukazuje na politickou mocnost, na které „sedí“ církev, tedy mocnost, která má zároveň světskou i náboženskou moc.

6. Má lidské oči

Hle, na tom rohu byly oči jako oči lidské… (Dan 7,8)

Jeden z titulů papeže je latinské „Episcopus Episcoporium“, což znamená něco jako „Dohlížitel Dohlížitelů“ nebo „Dozorce Dozorců“. Výše uvedený verš bývá vykládán i ve spojitosti se zpovědí. Prostřednictvím zpovědi měla totiž Katolická církev vždy vhled do životů lidí (a to nejen lidí obyčejných, ale i nejmocnějších panovníků).

Dále tento obraz naznačuje spojení této mocnosti s člověkem. Víme, že papežská moc je soustředěna v jednom muži…

7. Bude se rouhat Bohu, mluvit troufale

Hle, na tom rohu byly oči jako oči lidské a ústa, která mluvila troufale. (Dan 7,8)

Bude mluvit proti Nejvyššímu… (Dan 7,25)

Arogance malého rohu je v Danieli 7 a 8 naprosto zřejmá. Ale arogance této mocnosti nestačí. Není spokojená s pouhou nadvládou nad lidmi. Tato mocnost si klade nároky na trůn samotného Stvořitele! Podle tohoto proroctví jde o mocnost, která se vyvyšuje ve svém srdci, která se rouhá Bohu. Rouhá se Vatikán Bohu? Biblická definice rouhání nám pomůže pochopit, jestli ano nebo ne.

Židé mu odpověděli: „Nechceme tě kamenovat pro dobrý skutek, ale pro rouhání: jsi člověk a tvrdíš, že jsi Bůh.“ (Jan 10,33)

„Co to ten člověk říká? Rouhá se! Kdo jiný může odpouštět hříchy než Bůh?“ (Mk 2,7)

Boží slovo definuje jako rouhání tyto dva skutky:

Když člověk tvrdí, že je Bůh
Když si člověk přivlastňuje moc odpouštět hříchy
Naplňuje papežství toto proroctví?

„Papež má tak velikou důstojnost a je tak vyvýšen, že není pouhým člověkem… …je jako by byl Bohem na zemi, jediný vládce věřících v Krista, vůdce králů, má plnost moci.“ (Lucius Ferraris, Prompta Bibliotheca, 1793, vol. VI, Papa II, str. 25-29)

„A Bůh sám je povinnen řídit se soudy svého kněze a odpustit nebo neodpustit, podle toho, jestli kněz dá nebo nedá rozhřešení kajícníkovi…“ (Liguori, Povinnosti a důstojnost kněze, str. 27)

„Nejvyšším učitelem v Církvi je Římský Pontif. Spojená mysl tedy požaduje… …úplné podřízení se a poslušnost vůli Církve a Římského Pontifa jako samotného Boha.“ (Lev VIII., O hlavních povinnostech křesťanů jako občanů, Encyklika, 1890)

„Bůh odděluje ty, které Římský Pontif, který zastává tyto funkce ne pouhého člověka, ale pravého Boha… …ruší ne lidskou, ale spíše božskou autoritou.“ (Dekretále Řehoře IX., kniha 1, kapitola 7.3)

„Zastáváme na této zemi místo Boha Všemohoucího.“ (Velké encyklické listy papeže Lva XII, červen 1894)

„Papež není pouhým představitelem Ježíše Krista, on je Ježíš Kristus sám, ukrytý pod pláštěm těla.“ (The Catholic National, červen 1895)

„Papež má tak velikou důstojnost a je tak vyvýšen, že není pouhým člověkem, ale je jako Bůh, zástupce Boží… Je rovněž božským vladařem a nejvyšším vládcem, králem králů… Kdyby to bylo možné a andělé by mohli chybovat ve své víře, nebo by mohli myslet v rozporu s vírou, mohli by být souzeni a exkomunikováni papežem.“ (Výňatky z Ferrariho Církevního slovníku, článek o papeži)

„Všechna jména, která se v Písmech vztahují na Krista… …všechna tato jména se vztahují na papeže.“ (kardinál Bellarmine, Autorita koncilů, vol.2, str.266)

Slovo „antikrist“ má dva významy. Může znamenat buď „proti Kristu“ nebo „namísto Krista“. Z uvedených příkladů můžeme vidět, jak se papežství snaží zaujmout Boží místo a osobuje si Boží právo odpouštět hříchy. To jsou rouhání nejvyššího druhu.

Uvedu ještě jeden citát: „Papež je korunován trojitou korunou, jako král nebes, země a podsvětí.“ (Lucius Ferraris, Prompta Bibliotheca, vol. VI, Papa II, str.26)

Není to neuvěřitelné? Papežství nestačí, že se prohlašuje za „Boha na zemi“. Tvrdí o sobě dokonce, že je „Králem nebes“. Tímto se tato mocnost zřetelně spojuje s bytostí zvanou satan, která vyjádřila svou touhu rovnat se Nejvyššímu (viz. Iz 14,12-15).

Bible tak otevřeně ukazuje na spojení mezi papežstvím a padlým cherubem, původcem vzpoury proti Bohu. Samotné papežské rouhání, na které jsme si zde poukázali, by mělo stačit, abychom tuto mocnost spolehlivě označili jako antikrista.

Mimochodem, určitě jste si všimli, že papež si libuje v označení „Svatý otec“. Zajímalo by mě, jak se papež a katoličtí věřící vyrovnávají s jasným příkazem Ježíše Krista:

A nikomu na zemi nedávejte jméno `Otec´: jediný je váš Otec, ten nebeský. (Mat 23,9)

8. Vedl válku proti svatým a přemáhal je

Viděl jsem, že ten roh vedl válku proti svatým a přemáhal je… (Dan 7,21) …bude hubit svaté Nejvyššího… (Dan 7,25)

Podle tohoto rozpoznávacího znaku bude malý roh útočit na Boží lid a bude jej přemáhat. Historickým faktem je, že papežství během své středověké vlády zabilo více lidí, než Hitler v průběhu druhé světové války. Vzhledem k tomu, že Řím je stále světovou mocností, příliš se o tom nemluví. Řím totiž umí zakrývat fakta. Historickou skutečností ale zůstává, že papežství stojí za smrtí přibližně 100 milionů lidí (jiní uvádějí až 150 milionů), kteří byli zabiti často velice krutým způsobem jen proto, že odmítli přijmout autoritu Římskokatolické církve.

„Římská církev prolila více nevinné krve než jakákoliv jiná instituce, která kdy v lidstvu existovala.“ (W.E. Lecky, Vznik a vliv racionalismu v Evropě, vol. 2. str.32)

Je historickým faktem, že velké evropské války měly náboženský základ. Protestanté byli pronásledováni Římem, který rozpoutal mnohé války za jediným účelem – zničit reformaci. Pronásledováni byli Valdenští, Albigenští, Hugenoti… – všichni, kteří odmítli akceptovat papežská učení a drželi se pravd Božího slova.


Papež Innocent III. například nařídil francouzskému králi vyhladit Albigenské, kteří odmítli přijmout jeho autoritu a zavrhnout Bibli. Historikové zaznamenali, že při jediném tažení bylo zabito více než milion těchto nevinných lidí…

Nemůžeme se ale divit, vždyť velice uznávaný katolík Tomáš Akvinský řekl, že přesvědčení kacíři by měli být usmrceni se stejnou jistotou jako ostatní kriminálníci, protože jsou podvodníci.

Zde můžete najít knihu Tajné dějiny jezuitů, která odhaluje nekalé jezuitské praktiky a jejich zvrácený charakter. Nic než fakta »

Svatí budou vydáni do jeho rukou do času, časů a poloviny času

Svatí budou vydáni do jeho rukou až do času a časů a poloviny času… (Dan 7,25)

Proroctví zde říká, že Boží lid bude vydán do rukou malého rohu tři a půl času. Co tento časový údaj znamená?

O stejném časovém období hovoří ve spojitosti s pronásledováním svatých i kniha Zjevení. Stejný termín „čas, časy a polovina času“ se objevuje ve Zjevení 12,14. Stejný časový úsek a stejná událost jsou zmíněny i na jiných místech této knihy, ale čas je vyjádřen jinými slovy. Ve Zjevení 12,6 je tento čas označen jako „tisíc dvě stě šedesát dní“, ve Zjevení 13,5 termínem „čtyřicet dva měsíců“.

Biblický měsíc má 30 dní, biblický rok 360 dní. Tato období jsou tedy shodná:

3,5 času (roku) = 42 měsíců = 1260 dní.

V biblických proroctvích je důležitá ještě jedna věc, kterou jsem dosud nezmínil. Když proroctví mluví v symbolech, potom jeden prorocký den odpovídá jednomu skutečnému roku. Například v Ezechieli 4,6 říká Bůh: „…ukládám ti za každý rok jeden den…“

S použitím tohoto principu můžeme tedy „tři a půl času“ z Daniele 7 přeložit jako 1260 let. Podle verše 25 tedy bude malý roh pronásledovat svaté přesně 1260 let. Co o tom říká historie? Je nějaký důkaz, že Římská církev pronásledovala Boží věrné po tuto předpovězenou dobu?

Již jsme se dozvěděli, že historické záznamy umísťují oficiální počátek vlády papežství do roku 538 n.l.

„Vigilius… … nastoupil na papežský stolec (538 n.l.) pod vojenskou ochranou Belisaria.“ (Historie křesťanské církve, vol.3, str.327)

V Danielovi i ve Zjevení Bible odhaluje, že malý roh bude vládnout přesně 1260 let, než obdrží smrtelnou ránu. Teď už je to jen záležitost matematiky. Pokud je proroctví pravdivé, 1260 let po roce 538 n.l. obdrží malý roh smrtelnou ránu – tedy ztratí svou moc.

Pokud přičteme 1260 let k roku 538 (oficiálnímu počátku Římskokatolické církve a státu), dostaneme rok 1798. Bible nám tedy tvrdí, že vláda malého rohu bude trvat do roku 1798. Opravdu v tomto předpovězeném roce skončila vláda papežství?

ANO! Přesně po 1260 letech, 10. března roku 1798 poslal Napoleon Bonaparte svého generála Louise Alexandra Berthiera s jeho armádou do Říma.

Encyklopedie Britannica o tom říká:

„V roce 1798 generál Berthier vstoupil do Říma, zrušil papežskou vládu a ustanovil sekulární.“

Papež byl zajat a o 18 měsíců později zemřel ve vyhnanství ve francouzské Valencii. Tato událost ukončila papežskou moc pokud jde o vynucování poslušnosti papežských nařízení silou.

11. Bude vládnout až do příchodu Věkovitého

Viděl jsem, že ten roh vedl válku proti svatým a přemáhal je, až přišel Věkovitý… (Dan 7,21-22)

Papežská středověká nadvláda byla dočasně zrušena v roce 1798, když Napoleonova vojska vtrhla do Říma a papež byl zajat. Řím ztratil svou suverenitu, ale získal ji zpět díky Musolinimu, který vrátil papežství jeho moc a předal mu k věčnému držení stát Vatikán se všemi majetky. Bible předpovídá, že Římský pontif opět získá moc, kterou měl ve středověku a tato moc mu vydrží až do návratu Ježíše Krista. Podle Písma papežství ještě neřeklo své poslední slovo…

Jedna z jejích hlav vypadala jako smrtelně raněná, ale ta rána se zahojila. A celá země v obdivu šla za tou šelmou. (Zj 13,3)

Zde je analyzováno, jak papežský Vatikán na základě tajné dohody pomáhal fašistovi Musolinimu v získání moci, protihodnotou bylo navrácení světské moci a statků církvi. Klobouk dolů, šikovní kluci, podařilo se jim to dokonale. Fakt šikulové

V dnešní době jistě mnoho lidí překvapí, že Bible takto jasně odhaluje papežský systém jako antikrista. A to proroctvím z roku 553 př.n.l., tedy téměř 1000 let před nástupem tohoto systému k moci. Toto spojení papežství s malým rohem z Daniele není nějakým mým výmyslem nebo nějakou šílenou konspirační teorií. Velcí reformátoři v různých dobách byli jednotní v rozpoznání papežské moci jako antikrista. Martin Luther studiem prorockých knih Daniele a Zjevení a z Pavlova listu Tesalonickým také antikrista odhalil. Svému příteli Spalatinovi píše:

„Jsem jednoznačně přesvědčen a nemohu více pochybovat o tom, že papež je skutečným *****m… …protože vše tak přesně odpovídá způsobu jeho života, skutků, slov a přikázání.“

Luther nebyl jediným vůdcem reformace, který odhalil totožnost antikrista. Celý zástup reformátorů odhalil pravou povahu papežství. Patřili mezi ně například Thomas Cranmer, John Wycliffe, Jan Hus, Jeroným, John Knox a mnozí další. To je pravý důvod, proč Římskokatolická církev proti reformátorům držícím se Božího slova tak tvrdě bojovala…

Falešný výklad Daniela

Samozřejmě, že Katolická církev o nebezpečí, které pro ni představují biblická proroctví ví. Dnes už nemůže pronásledovat ty, kdo čtou Bibli, dnes už nemůže dát Svaté Písmo na seznam zakázaných knih. Bojuje tedy jiným způsobem. Snaží se identitu malého rohu vyložit jinak a žel i většina věřících z protestantských církví, jejichž zakladatelé antikristovskou povahu papežství odhalili, na její fintu skočili. Jak tedy Katolická církev vykládá proroctví o malém rohu?

Římská církev a dnes většina křesťanů spojuje mocnost malého rohu s Antiochem Epifanem IV., seleukovským panovníkem, který vládl 11 let (175-164 př.n.l.), napadl Judeu a znesvětil chrám obětováním prasete. Z mnoha důvodů je tento výklad nesprávný. Uvedu jich jen pár.

Malý roh se měl ujmout vlády po pádu Říma mezi jeho nástupni