..."1. Od čeho takové miminko, kterému byla udělena svátost křtu, pak konvertuje k ŘKC?"...

Od pasivity pouhého přijímání darů k aktivitě vlastního sebevydávání. A nemusí ani mít podobu rozhodnutí v jediném okamžiku, ale klidně i podobu nenápadného růstu ve víře, kdy člověk dozrává k vlastnímu postoji pokání a obrácení vůči Bohu. V určité podobě toto zrání pokračuje v životě křesťana neustále. Neustále je zapotřebí postoj pokání a obrácení. Není to obrácení od Krista někam jinam, ale je to stále více a více odklon od tohoto světa a stále více příklon ke Kristu.


(J 4,14)
Kdo by se však napil té vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky, ale ta voda, kterou mu dám, se v něm stane pramenem vody tryskající k věčnému životu."


(J 7,37-39)
Ve veliký poslední den toho svátku pak Ježíš stál a volal: "Žízní-li kdo, pojď ke mně a pij! A to řekl o Duchu, kterého měli přijmout věřící v něho; ...


Nedříve se tedy člověk musí napít (to je to období pouhého přijímání darů) - až potom z jeho nitra potečou proudy živé vody i na ostatní lidi  (člověk se v lásce vydává k prospěchu bližních). A až v tomto stavu je teprve plnohodnotně (i vnitřně) údem živého Kristova těla - církve, protože dary, které obdržel, také podle Boží vůle využívá.




..."2. Ty jsi také prodělal takovou konverzi? 3. Kdy a jak se ti to stalo? "...

Prodělal.
A kdo neprodělal, není ještě dospělým křesťanem.
Ale protože patřím do skupiny lidí slabých a nevěrných, trvalo mi to několik let, než mi  naplno docvaklo, o co jedině má smysl v životě usilovat. Soukromé podrobnosti tohoto rázu o své osobě zde ovšem odhalovat nebudu - podle ustáleného "dobrého zvyku"  tady by byly  automaticky zneužity a obráceny proti mě.