|
Právě je 580 návštěvník(ů) a 3 uživatel(ů) online: rosmano Willy cizinec
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 116714135 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
| Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor. |
|
|
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Není svoboda jako svoboda (Skóre: 1) Vložil: tele v Pondělí, 08. září 2014 @ 13:54:07 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Ahoj Stando,
pokud jsem Ti porozuměl správně, pak podle tebe vždycky tím, co člověk udělá (skutkem), potvrzuje to, pro co se rozhodl. Proto až naše skutky vypovídají o nás čím vlastně doopravdy jsme. - napsal jsi.
Dovolím si jen podotknout citaci Písma: "Mně tedy pramálo záleží na tom, soudíte-li mě vy nebo jakýkoliv lidský soud. Vždyť ani já nejsem soudcem sám nad sebou; ničeho si nejsem sice vědom, tím však ještě nejsem ospravedlněn, neboť mým soudcem je Pán. Nevyslovujte proto soudy předčasně, dokud Pán nepřijde. On vynese na světlo to, co je skryto ve tmě, a zjeví záměry srdcí; tehdy se člověku dostane chvály od Boha."
Pavel psal, že člověku bývají ukryty i jeho vlastní záměry srdce. Nejen těch druhých, ale i jeho vlastní. O sobě Pavel psal, že si sice není ničeho vědom (svých špatných záměrů), ale tím však ještě není ospravedlněn. Až teprve přijde Pán, teprve pak zjeví záměry lidských srdcí, a to i každému člověku jeho vlastní záměry. O žádném člověku a ani o sobě tedy nemůže člověk říci, že je jeho záměr skutečně dobrý. Může říci, že si není vědom, že by to činil ze špatných pohnutek, ale skutečnost zjeví až Pán po svém příchodu.
Zároveň jsem si vědom, že jsi napsal i toto: V podstatě se rozdělují na dvě základní skupiny - pro Boha a proti Bohu. I když nikoli ještě černobíle a s konečnou platností, ale vždycky jen pro přítomný okamžik svých dobrých či zlých skutků, v bohaté škále odstínů a nuancí. Ano takto to je: v přítomném okamžiku to může vypadat, že to dělám z dobrých pohnutek (záměru) vůči Bohu, lidem, a pro Boha. Ale konečný soud zjeví Pán. Nebavím se o tom, když někdo učiní zjevný hřích. To jistě nemůže činit z dobrých pohnutek, ale pokud říká, nebo si i sám o sobě myslí, že to činí pro Boha a pro lidi, pak je třeba vnímat ten varovný prst. Každý má předně rozsuzovat sama sebe, mít se na pozoru před sebou samým.
Tak například ten zdvihnutý varovný prst od momonky nebo Tondy nemůžu brát na lehkou váhu. A i to, že to tu píšu, může být zrovna příkladem pokrytecké pokory. Ať slova i skutky mohou vypadat navenek před lidmi velice dobře a líbivě, a také i v souladu s Písmy, ale co je ukryto ve tmě, to nakonec zjeví Pán. Proto si myslím, že je zapotřebí se ptát sama sebe, zda-li vskutku žiji z víry. Jedině totiž ve víře v Něho mohu před Bohem obstát. Pokud činím i říkám cokoliv dobrého, ještě to neznamená, že to říkám nebo činím ze správných pohnutek. Je sice správné pomoci druhému v jeho nouzi a trápení, ale je to vskutku nezištné jako od Krista? Je jistě správné nehřešit skutkem ani myšlenkou, ale činím to vskutku nezištně jako Kristus pro mne?
Vždyť je také psáno: "Ne ten, kdo doporučuje sám sebe, je osvědčený, nýbrž ten, koho doporučuje Pán." Není pro mne tedy ani tak důležité, jak já se rozhodnu a co já učiním, ale jestli to činím z nesobeckých a z na sebe nesoustředěných motivů - tedy z víry absolutně se spoléhající na Krista. Ten rozdíl tedy jako lidé můžeme poznat sice už nyní na svých skutcích nebo druhých, avšak s vědomím toho, co je psáno: "Hříchy některých lidí jsou zjevné, ještě než dojde k soudu; u jiných vyjdou najevo až na soudu. Právě tak jsou zjevné dobré skutky; a pokud ještě nejsou zjevné, nezůstanou skryty."
|
| NadřazenýRe: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Není svoboda jako svo (Skóre: 1) Vložil: oko v Pátek, 12. září 2014 @ 18:13:02 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Není pro mne tedy ani tak důležité, jak já se rozhodnu a
co já učiním, ale jestli to činím z nesobeckých a z na sebe
nesoustředěných motivů - tedy z víry absolutně se spoléhající na Krista."...
S pojmem "absolutní víra" u člověka bych byl velice opatrný. Naše víra vždycky dosahuje jen do určité velikosti a stále máme před sebou možnost jejího růstu. Dokázat se v každé životní situaci absolutně spolehnout na Krista je asi zatím spíš ideál, cíl našeho snažení.
Jestliže mám živý vztah s Bohem a stav v milosti posvěcující, dokáži rozpoznat, co v které životní situaci udělat, abych naplnil Boží vůli - abych se s ní ztotožnil a prohlásil ji také za vůli svou. Zátěž hříchů toto poznání spolehlivě zatemňuje.
Je to tedy takový uzavřený kruh: v bezhříšnosti jsem schopen rozpoznávat Boží vůli (činit skutky, které pro mě nebeský Otec připravil) a tím zpětně získávám větší imunitu proti pokušení hříchu. Protože skrze tyto skutky roste naše víra k dokonalosti.
|
]
|
|
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Není svoboda jako svoboda (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 08. září 2014 @ 19:50:19 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | Může, Stando. Je to na vás.
Zatím propaguješ jen tu karikaturu, "svobodu hřešit". Skutečnou svobodu, která je v Kristu, jsi ještě nepoznal. Nemysli si, že tvoje lavírování a neschopnost si zvolit správně je nějak "voňavá" pro lidi, kteří přijali Ježíše Krista, rozhodli se pro něj a vydali mu svůj život. Spíše tvoje propagace bezbožnosti a omlouvání hříchu působí směšně a odporně.
To, co propaguješ ty je snad lákavé pro teenagery a lidi ve světě, kteří jsou adolescenti ještě ve čtyřiceti a pořád si honí svojí "svobodu" a mermomocí hájí svojí autonomii v trvalé vzpouře proti autoritě. Ta "svoboda" je ve skutečnosti variantou bezzákonnosti, neodpovědnosti, špatné výchovy, nebo nečeho podobného, v čem vězíš i ty.
Pokud už ti nic neříká písmo, kde se na desítkách míst píše o přijetí Ježíše, o obrácení, o jasném rozhodnutí, o pohřbení starého života, zkus si někdy přečíst co se na dané téma učí v ŘKC. Co na dané téma učí v ŘKC už mladé lidi. Možná jsi to učení jako mladý minul a celý život žiješ v tom, co propaguješ, ale ještě není pozdě.
Na jedné straně hledáte to, na čem opravdu záleží, zůstává stabilní během času a je definitivní, hledáte odpovědi, které osvítí vaši mysl a zahřejí vaše srdce nejenom chvilku ráno nebo na krátkém úseku cesty, ale navždy. Stálé světlo v srdci, stálé světlo v mysli, srdce stále hřející, definitivně. Na druhé straně zakoušíte silné obavy z pochybení a je pravdou, že ten, kdo jde, může se splést. Zakoušíte strach z toho, že se nasadíte příliš. Jistě jste měli toto pokušení nechávat si stále otevřenou únikovou cestičku, která by v případě potřeby mohla vždycky podat nové scénáře a možnosti. Jdu tímto směrem, zvolím si tento směr, ale nechávám si otevřená tato dvířka. A nebude-li se mi to líbit, vrátím se a odejdu. Tato provizornost nedělá dobře, nedělá dobře, protože vnáší do mysli temnotu a srdce činí chladným.Soudobá společnost a její převažující kulturní vzory – například tato kultura provizoria – nevytvářejí ovzduší, které by napomáhalo přijímání stabilních životních rozhodnutí a pevných svazků, postavených spíše na skále lásky a odpovědnosti než na písku chvilkových emocí. Touha po individuální autonomii je vyhrocena až do té míry, že všechno podrobuje diskusi a s relativní snadností narušuje důležitá a dlouze zvažovaná rozhodnutí, svobodně zvolené životní cesty započaté s nasazením a zanícením. To vede k povrchnosti při přebírání odpovědnosti, která je tak v hloubi duše vystavena tomu, že bude považována za něco, čeho je možné se nakonec zbavit. Dnes si vyberu to, zítra zase ono. Kam vítr, tam plášť. Když mi dojde nadšení, moje chuť, vydám se jinudy. A tak vzniká ono bloumání životem, které je vlastní labyrintu. Putovat, jít však neznamená procházet labyrint! Když se octnete v labyrintu: půjdu tudy, tamtudy nebo tam – zastavte se! Hledejte niť, abyste z labyrintu vyšli, hledejte niť. Není možné zahodit život bloumáním.Nicméně, drazí mladí, srdce člověka očekává velké věci, významné hodnoty, hluboká přátelství, svazky, které v životních zkouškách spíše sílí než ochabují. Člověk touží po tom, aby miloval a byl milován, a to definitivně. Kultura provizoria naši svobodu nepovznáší, nýbrž zbavuje nás našeho pravého údělu a těch nejopravdovějších a nejvíce autentických cílů. Je to rozkouskovaný život. Je smutné zjistit v určitém věku při pohledu na cestu, kterou jsme ušli, že život je rozbitý na kusy, bez jednoty, bez definitivnosti, samé provizorium... Nenechte si ukrást touhu vytvořit ve svém životě věci velké a pevné! To vás povede vpřed. Nespokojujte se s malými cíli! Mějte touhu po štěstí, mějte odvahu vyjít ze sebe samých a vydat se k plnosti svojí budoucnosti s Ježíšem. Sami to nedokážeme. V tlaku událostí a mód nikdy nedovedeme sami najít správnou cestu a, i kdybychom ji nalezli, neměli bychom dostatek sil vytrvat a čelit strmosti a nečekaným překážkám. Sem zapadá výzva Pána Ježíše: „Chceš-li.. následuj mne“. Je to pozvání, že nás bude doprovázet, nikoli proto, aby nás zneužíval, dělal z nás otroky, ale aby nás osvobodil. V této svobodě nás zve, že nás bude doprovázet. Tak je to. Jedině spolu s Ježíšem v modlitbě a následování nalezneme zřetelnou vizi a sílu pokračovat dál. On nás miluje definitivně, vyvolil nás definitivně a daroval se definitivně každému z nás. Je naším obráncem a starším bratrem a bude jediným naším soudcem. Je krásné, že můžeme prožívat střídající se životní události společně s Ježíšem a mít mezi sebou Jeho Osobu a Jeho poselství! On nám neodnímá autonomii či svobodu. Naopak, dodává nám sílu v naší křehkost a umožňuje nám, abychom byli opravdu svobodní, svobodní v konání dobra, silní pro pokračování v dobrém a schopní odpouštět a žádat o odpuštění. Takový je Ježíš, který nás doprovází. Takový je Pán!
Další věc, o které bych se ještě rád zmínil, je smysl pro definitivnost. Ten je pro nás důležitý, neboť žijeme v kultuře provizoria. Nyní to a potom tamto. Uzavíráš sňatek? Ano, ano, ale jen dokud trvá láska, pak si každý půjde zase po svých..Slyšel jsem od jednoho biskupa, že mu jakýsi mladík řekl: „Chtěl bych se stát knězem, ale jen na deset let.“ Toto je provizorium. Máme strach před definitivností, a volbu povolání, jakéhokoli povolání, také životního stavu, manželství, zasvěceného života či kněžství, je třeba činit v perspektivě definitivnosti. Směřuje to proti proudu kultury provizoria. Je to součást kultury, ve které nyní žijeme, ale musíme ji přežít a přemoci.
Mons. Fisichella řekl něco, o čem nevím, jestli je to pravda, ale předávám to, jak jsem převzal. ( říká jakoby nevěřícně) On řekl, že vy všichni chcete dát svůj život Kristu navždy! (potlesk)Teď aplaudujete, slavíte, protože to je čas svatby... Ale až se ten čas skončí, co přijde potom? Slyšel jsem jednoho velmi dobrého seminaristu, který řekl, že chce sloužit Kristu, ale na deset let a potom bude přemýšlet o tom, že začne jiný život... Toto je nebezpečné! Slyšte dobře, my všichni, také my starší, my také jsme pod tlakem této kultury provizoria a to je nebezpečné, protože tímto způsobem se nežije jednou pro vždy. Ožením se a budu ženatý, dokud potrvá láska. Stanu se sestrou, ale jen na chvilku a pak uvidím. Vstoupím do semináře, abych se stal knězem, ale nevím, jak to skončí.
Takto s Ježíšem jednat nelze!
Alespoň tu poslední větu si Stando zapomatuj, je důležitá. S Ježíšem se nejedná tak "jednou si vyberu tebe, jednou třeba ďábla, já jsem pán svého života a rozhoduji si o něm". Ježíš není holka na jednu noc.
Jestli chceš být s Ježíšem, tak je to definitivní vztah, opravdové vydání tak, jako manželství.
Rozumíš snad alespoň manželství, ne?
Já jsem bloumal v životě a žil v provizoriu, bez téhle naděje a jistoty v Bohu, jen pár let. Ani jsem nevěděl, že existuje vydání života Kristu, takové věci nás tenkrát v ŘKC neučili, vydat život Kristu mohli jen kněží a sestřičky. Jestli ty žiješ to, co píšeš celé desítky let, je mi tě líto a je to škoda. Ale na rozhodnutí pro Ježíše není nikdy pozdě.
Teda jednou pozdě bude. Ale v té situaci ještě nejsi. Ještě máš stále se možnost rozhodnout.
Pokud teda opravdu záleží na tobě a ne na někom jiném.
Toník |
| NadřazenýRe: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Není svoboda jako svo (Skóre: 1) Vložil: oko v Úterý, 09. září 2014 @ 09:49:28 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Toníku, pokud píšeš o vydání života Kristu, jak to, že v tomto hodnotíš a soudíš mě? Zcela proti Pavlovým slovům, na které se výše odvoláváš?
..."Zatím propaguješ jen tu karikaturu, "svobodu hřešit". Skutečnou svobodu, která je v Kristu, jsi ještě nepoznal."... Pokud tě to opravdu zajímá, zkus si vyhledat, kde popisuji Bylinovi situaci, jak otec dovolil marnotratnému synovi odejít do otroctví a ještě mu na cestu vydal jeho díl majetku, aby jej mohl promrhat s nevěstkami. Ať se stále neopakuji, zabírá mi to moc času.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Není svoboda jako (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 09. září 2014 @ 19:15:00 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Toníku, pokud píšeš o vydání života Kristu, jak to, že v tomto hodnotíš a soudíš mě? Zcela proti Pavlovým slovům, na které se výše odvoláváš?
Ale Stando.
Samozřejmě, že te nesoudím, natožpak proti Pavlovým slovům.
To, že beru tvé příspěvky vážně a reguji na ně, píši ti konkrétní věci neznamená, že bych tě soudil. Vždyť jsem žil a dělal v mnoha věcech totéž, co ty. Kdybych tě soudil, soudil bych tím sám sebe.
Nesoudím tě, je mi tě líto, když vidím, v čem žiješ a co popisuješ o svém životě.
Přečetl sis ta slova papeže? Porozuměl jsi jim? Chápeš, jaký je rozdíl mezi "kulturou provizoria", když člověk žije "mañana", nechává si zadní vrátka, neví, jak se rozhodne a mezi skutečným životním rozhodnutím, mezi vydáním života na 100%, z celého srdce?
Je to podobné jako v manželství: Také se nevydává jen kousek a ještě ke všemu zpětně, ani se nevydává jen zrovna přítomný okamžik, jeden bod, ale celý život. To je hlavně do budoucnosti, ne o přítomnosti, o svatebním dni.
Pokud tě to opravdu zajímá, zkus si vyhledat, kde popisuji Bylinovi situaci, jak otec dovolil marnotratnému synovi odejít do otroctví a ještě mu na cestu vydal jeho díl majetku, aby jej mohl promrhat s nevěstkami.
Nemusíš se opakovat a zdržovat. Samozřejmě rozumím tvým příspěvkům: Tím, jak ses zamotal do svých sítí a kliček musíš si teď sám sobě dokázat, že Bůh dovoluje hřích a snažíš se chytnout kde-čeho. Je mi také jasné, že sis domyslel do příběhu otce a syna o milosti a odpuštění to, že otec synovi "dovolil" hřešit.
Zkus se zamyslet nad tvým tátou a tvým životem. Dovolil ti někdy tvůj táta hřešit, když jsi byl jeho dítětem a žil s ním?
Nenech se mýlit: To, že tě Bůh nezabije uprostřed tvojí "svobody hřešit" neznamená, že Bůh hřích lidem dovoluje.
I když si to budeš namlouvat a hledat si v bibli verše kterými by sis svoji situaci omluvil, není to pravda.
Bůh lidem nedovoluje hřích.
Toník |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Není svoboda (Skóre: 1) Vložil: oko v Čtvrtek, 11. září 2014 @ 10:16:23 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..." Samozřejmě, že tě nesoudím, natožpak proti Pavlovým slovům."...
Toto od tebe opravdu zní jako soud mé osoby: "Skutečnou svobodu, která je v Kristu, jsi ještě
nepoznal. Nemysli si, že tvoje lavírování a neschopnost si zvolit
správně je nějak "voňavá" pro lidi, kteří přijali Ježíše Krista,
rozhodli se pro něj a vydali mu svůj život. Spíše tvoje propagace
bezbožnosti a omlouvání hříchu působí směšně a odporně.".
Tedy nijak nelavíruji. Já se už dávno rozhodl pro Krista a s nadšením to vítám i u každého, kdo se rozhodl podobně.
..."ani se nevydává jen zrovna přítomný okamžik, jeden bod, ale celý život."...
Svůj život ale prožíváš, realizuješ vždycky jenom v tomto jednom bodu okamžité přítomnosti. Tento časový bod může být kontinuální s body předcházejícími - může ale také být výjimkou a třeba i opakem. Vždycky v okamžiku každého jednotlivého hříchu býváš nevěrný tomu svému dřívějšímu definitivnímu vydání se Kristu.
Lidská "definitiva" není definitivou Boží! Jen Bůh je věrný, my lidé jsme jsme i ve svých definitivních rozhodnutích slabí, nevěrní.
Nejedná se tedy o žádnou "kulturu provizoria", ale o vědomí vlastní slabosti a hříšnosti. O realitu pohledu sama na sebe.
..."Bůh lidem nedovoluje hřích"...
Bůh má veškerou moc nad všemi událostmi ve vesmíru. Bůh je režisérem všech událostí. Lidé pak jsou jako herci, kteří svou roli od režiséra zahrají podle scénáře, nebo z vlastní improvizace špatně. Nic se na světě, žádná událost, se nemůže udát bez toho, aby to Bůh schválil (dovolil, dopustil). Ani vlas nám z hlavy nespadne bez Boží vůle, (bez Božího dovolení, dopuštění).
Z tohoto pohledu Bůh Abimelechovi nedovolil zhřešit (Gn 20,3). Z tohoto samého pohledu Bůh dovolil (dopustil) Davidovi zhřešit (2 Sam 11,27). Jistě měl Bůh možnost Davidovi (podobně jako Abimelechovi) nedovolit zhřešit, zabránit tomu. Ale neudělal to.
Podobně Bůh ve své absolutní moci nad tímto světem dovolil Hitlerovi a jeho pohůnkům genocidu židů. Neznamená to, že by s genocidou vnitřně souhlasil, ale stejně ji dopustil. Určitě Bůh moh ve své moci genocidě židů zabránit, ale neudělal to.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Není svob (Skóre: 1) Vložil: Bylina (k.bylina@seznam.cz) v Čtvrtek, 11. září 2014 @ 14:19:25 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Stando, znovu Ti opakuji, ujasni si termíny, které používáš. Víš, i v češtině má každé slovo svůj vnitřní význam. Základem slova dovolil, je slovo vůle. A základem slova možnost je slovo moc, moci. Takže je velký rozdíl mezi tím, když řeknu, že mi Bůh něco dovoluje a tím, že mi něco umožňuje. A už vůbec do toho nepleť slovo svoboda, protože ta s hřešením nemá nic společného. Tvá představa světa, kde má člověk svobodu hřešit, je imaginární. Ve skutečném světě stvořeném Bohem, žádná svoboda hřešit stvořena nebyla. V Božím světě je jen jeden druh svobody a to svoboda milovat Boha a bližního. To je jediná svoboda v celém stvoření. To ostatní, co lidé nazývají svobodou, je jen svoboda zdánlivá, imaginární. A protože ty se dost často v tomto imaginárním světě katolických představ o Bohu pohybuješ, máš dojem, že máš svobodu hřešit. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Není (Skóre: 1) Vložil: Myslivec v Čtvrtek, 11. září 2014 @ 15:29:41 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Jediný druh svobody je svoboda milovat? A co svoboda za hřích domýšlivý se kát! Co svoboda ve svobodě ducha Boha dále poznávat? Co svoboda Bohu otevřeně všechno říct? Co svoboda přijmout vůli Boha? Co svoboda ve svobodě Ducha pravdy?
Bůh z lásky člověku, mu svobodu ducha dal, ne jeden druh svobody, svobodu ve svobodě, která je obrazem nesmírné svobody Boha!
Svoboda není jeden druh, je jen jedna a vejde se do ní všechno, i nekonečná láska. Milujeme ve svobodě, nemilujeme svobodou, nemilujeme "druhem" svobody.
Když vysvětluješ základy slov, tak pomni, že slovo má základ v Duchu pravdy. A tak tomu v pravdě Boha bude navždy. Vnímáš duchem duchovní základ slov? Tak proč stále domýšlivost nad slovem je tvůj plod? |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: N (Skóre: 1) Vložil: Bylina (k.bylina@seznam.cz) v Čtvrtek, 11. září 2014 @ 18:05:50 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Jediný druh svobody je svoboda milovat?A co svoboda za hřích domýšlivý se kát! Co svoboda ve svobodě ducha Boha dále poznávat? Co svoboda Bohu otevřeně všechno říct? Co svoboda přijmout vůli Boha? Co svoboda ve svobodě Ducha pravdy?
Vše to, co jsi vyjmenoval je součástí Boží lásky, která je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, což je zároveň Duch pravdy, kterého tu stále frekventuješ. O domýšlivosti by neměl mluvit člověk, který si o sobě myslí, že ví vše líp než ostatní. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Není svob (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 11. září 2014 @ 19:46:00 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Tento časový bod může být kontinuální s body předcházejícími - může ale také být výjimkou a třeba i opakem.
No a právě proto jsem vydal život Ježíši. Jak jinak se dá s takovou věcí vypořádat? Leda nějakou motaninou, kterou si na sebe vymýšlíš ty.
Vždycky v okamžiku každého jednotlivého hříchu býváš nevěrný tomu svému dřívějšímu definitivnímu vydání se Kristu.
No to ani náhodou, Stando.
Lidská "definitiva" není definitivou Boží! Jen Bůh je věrný, my lidé jsme jsme i ve svých definitivních rozhodnutích slabí, nevěrní.
Nejedná se tedy o žádnou "kulturu provizoria", ale o vědomí vlastní slabosti a hříšnosti. O realitu pohledu sama na sebe.
No a právě proto jsem vydal život Ježíši. Kultura provizoria je právě to spoléhání na sebe, to JÁ.
Nic se na světě, žádná událost, se nemůže udát bez toho, aby to Bůh schválil (dovolil, dopustil). Ani vlas nám z hlavy nespadne bez Boží vůle, (bez Božího dovolení, dopuštění).
Opět, v tomto se velmi, velmi krutě pleteš.
Bůh lidem ani neschvaluje, ani nedovoluje hřích.
A i když takovou věc budeš tisíckrát přiřkávat Bohu a namlouvat si, že ti Bůh hříchg dovolil, není to pravda.
Ani tobě nedovoluje Bůh hřích.
Z tohoto samého pohledu Bůh dovolil (dopustil) Davidovi zhřešit (2 Sam 11,27).
Mohl bys jistě uvést nějaký podklad pro toto tvé tvrzení. Je někde v písmu napsané, jak Bůh dovolil Davidovi zhřešit?
Samozřejmě, že ani Davidovi nedovolil Bůh hřešit, neměl žádnou vyjímku ze šestého a sedmého přikázání.
David nezhřešil, protože by mu to Bůh dovolil, ale proto, že pohrdl Božím slovem. Překročil Boží zákazy.
Podobně Bůh ve své absolutní moci nad tímto světem dovolil Hitlerovi a jeho pohůnkům genocidu židů
Máš o tom nějaký záznam, nebo sis to vymyslel? Byl Hitler u Boha a dostal nějakou vyjímku na vraždění?
Stando, prober se ze svého nesmyslu.
Toník
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Není (Skóre: 1) Vložil: oko v Pátek, 12. září 2014 @ 11:30:03 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Vždycky v okamžiku každého jednotlivého hříchu býváš nevěrný tomu svému dřívějšímu definitivnímu vydání se Kristu.
No to ani náhodou, Stando"...
Zase narážím na tvé mantinely vnímat věci jinak, než jsi naučený.
1.) Přiznáváš, že jsi kdysi v minulosti odevzdal svůj život Kristu. Definitivně.
2.) Přiznáváš, že i po tomto definitivním vydání se Kristu jsi znovu zhřešil. Nikdo z nás nedokáže občas v něčem nezhřešit.
Není tedy bod 2.) nevěrou bodu 1.) ?
..." No a právě proto jsem vydal život Ježíši. "...
I když jsi tehdy vydal život Ježíši, neznamená to, že Ježíš nyní za tebe už rozhoduje všechno co uděláš. To bys asi už zhřešit nemohl a bod 2.) by neexistoval..
..."Nic se na světě, žádná událost, se nemůže
udát bez toho, aby to Bůh schválil (dovolil, dopustil). Ani vlas nám z
hlavy nespadne bez Boží vůle, (bez Božího dovolení, dopuštění). Opět, v tomto se velmi, velmi krutě pleteš."... (Mt 28,18) Ježíš přistoupil, promluvil k nim a řekl: "Je mi dána
veškerá moc na nebi i na zemi.
(Mt 10,29-33) Copak se neprodávají dva vrabci za haléř? A ani jeden z nich
nepadne na zem bez vědomí vašeho Otce.
Vám jsou ale spočítány i všechny vlasy na hlavě!
Proto se nebojte. Jste dražší než mnoho vrabců."
"Kdokoli mne tedy vyzná před lidmi, toho i já vyznám před
svým Otcem, který je v nebesích.
Kdo by mne ale před lidmi zapřel, toho i já zapřu před svým
Otcem, který je v nebesích. Zde můžeš vidět realitu svobodné volby u každého člověka bez výjimky. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: N (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 15. září 2014 @ 08:50:46 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | 1.) Přiznáváš, že jsi kdysi v minulosti odevzdal svůj život Kristu. Definitivně. 2.) Přiznáváš, že i po tomto definitivním vydání se Kristu jsi znovu zhřešil. Nikdo z nás nedokáže občas v něčem nezhřešit. Není tedy bod 2.) nevěrou bodu 1.) ?
Ne.
A kdyby tě někdy v budoucnu, Stando, zajímalo co jsem to odevzdával Kristu, rád ti to napíšu.
Jinak nemám problém vnímat náboženství materií, soch, obrazů a pověr či Zákon vybírání si dobra a zla, požehnání či prokletí, pod kterým žiješ. Mám s ním osobní zkušenost a vím, o čem píšeš. To, že už nežiji v tom, v čem žiješ ty a neuvažuji jako ty neznamená, že bych nebyl schopen vnímat z čeho vychází tvé převrácené myšlenky. Podobně mám schopnost vnímat třeba komunisty a jiné lidi pod náboženstvím Závisti a prokletí braní druhým a jejich způsob uvažování díky tomu, že jsem v malém odvaru komunismu léta žil, takže nemám problém porozumět uvažování Františka.
I když jsi tehdy vydal život Ježíši, neznamená to, že Ježíš nyní za tebe už rozhoduje všechno co uděláš.
To je dobře, že rozumíš, že Ježíš za mne nerozhoduje všechno, co udělám. Proč by to taky dělal? Ježíš nám dal svobodu. Náš život není jako v náboženství že bychom měli nalajnované kolik máme mít dětí, jakou politickou stranu máme volit, jesli máme žít v chudobě nebo bohatství, či cokoliv dalšího, co některá náboženství linkují svým ovečkám.
Ježíš za mne rozhoduje zlomek věcí. Naprostou většinu věcí rozhoduji ve svém životě já, spolu s Ježíšem. I když i to, že je rozhoduji já je dáno tím, co udělal Ježíš. Kdybych Ježíše neměl a nevydal mu svůj život, už bych dávno nic nerozhodoval.
Opět, někdy si přečti naše učení k danému tématu. Psal jsem ti vícekrát, že mohu potvrdit slova Ježíše, jsou pravdivá. Při hříchu nenamlouvám, že jsem "svobodný" jako ty a že já si vybírám dobro nebo zlo. A psal jsem ti tu několik konkrétních příkladů ze života.
A je to realita každého člověka, Stando, i tebe, když tě zřejmě Hřích obalamutil a namluvil ti, že ty si svobodně vybíráš jeho.
Pokud si ty sám svobodně a dobrovolně vybíráš hřích (což je asi možné, ale moc ti to nevěřím) tak je mi tě opravdu líto. Ještě jsem takový příběh neslyšel, neznám lidi, kteří si svobodně a dobrovolně vybírají hřích a zlo. Naprosto všichni lidé, na které narážím, jsou otroky hříchu, hřích je trápí (často velmi), snaží se ho zbavit, ale nejde jim to a třeba celá léta jim hřích ničí a likviduje život. Zpočátku si to moc neuvědomují (počátky jejich hříchu často sahají do doby dětství, kdy ještě svobodnou vůli ani neměli), ale později si to uvědomují velmi krutě.
Bylo by pro mne zajímavé, kdybys někdy místo tvého motání se do tvých vlastních sítí a snahy si sám sobě dokázat tvůj život napsal nějaký praktický příklad, jak takové svobodné a dobrovolné vybírání si hříchu a zla ve tvém životě vypadá, abych zase poznal něco nového, co jsem ještě v životě neslyšel. Můžeš třeba napsat, které všechny hříchy si vybíráš svobodně a dobrovolně, které hříchy ti tvůj bůh dovolí a schválí, abys je dělal.
Toník |
]
|
|
|
|