Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Zikmund.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 2, článků celkem: 16656, komentáře < 7 dní: 323, komentářů celkem: 430006, adminů: 60, uživatelů: 5252  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 580 návštěvník(ů)
a 3 uživatel(ů) online:

rosmano
Willy
cizinec

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
116714135
přístupů od 17. 10. 2001

Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Není svoboda jako svoboda (Skóre: 1)
Vložil: tele v Pondělí, 08. září 2014 @ 13:54:07 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ahoj Stando,


pokud jsem Ti porozuměl správně, pak podle tebe vždycky tím, co člověk udělá (skutkem), potvrzuje to, pro co se rozhodl. Proto až naše skutky vypovídají o nás čím vlastně doopravdy jsme. - napsal jsi.

Dovolím si jen podotknout citaci Písma: "Mně tedy pramálo záleží na tom, soudíte-li mě vy nebo jakýkoliv lidský soud. Vždyť ani já nejsem soudcem sám nad sebou; ničeho si nejsem sice vědom, tím však ještě nejsem ospravedlněn, neboť mým soudcem je Pán. Nevyslovujte proto soudy předčasně, dokud Pán nepřijde. On vynese na světlo to, co je skryto ve tmě, a zjeví záměry srdcí; tehdy se člověku dostane chvály od Boha."


Pavel psal, že člověku bývají ukryty i jeho vlastní záměry srdce. Nejen těch druhých, ale i jeho vlastní. O sobě Pavel psal, že si sice není ničeho vědom (svých špatných záměrů), ale tím však ještě není ospravedlněn. Až teprve přijde Pán, teprve pak zjeví záměry lidských srdcí, a to i každému člověku jeho vlastní záměry.  O žádném člověku a ani o sobě tedy nemůže člověk říci, že je jeho záměr skutečně dobrý. Může říci, že si není vědom, že by to činil ze špatných pohnutek, ale skutečnost zjeví až Pán po svém příchodu.



Zároveň jsem si vědom, že jsi napsal i toto: V podstatě se rozdělují na dvě základní skupiny - pro Boha a proti Bohu. I když nikoli ještě černobíle a s konečnou platností, ale vždycky jen pro přítomný okamžik svých dobrých či zlých skutků, v bohaté škále odstínů a nuancí. Ano takto to je: v přítomném okamžiku to může vypadat, že to dělám z dobrých pohnutek (záměru) vůči Bohu, lidem, a pro Boha. Ale konečný soud zjeví Pán. Nebavím se o tom, když někdo učiní zjevný hřích. To jistě nemůže činit z dobrých pohnutek, ale pokud říká, nebo si i sám o sobě myslí, že to činí pro Boha a pro lidi, pak je třeba vnímat ten varovný prst. Každý má předně rozsuzovat sama sebe, mít se na pozoru před sebou samým.


Tak například ten zdvihnutý varovný prst  od momonky nebo Tondy nemůžu brát na lehkou váhu. A i to, že to tu píšu, může být zrovna příkladem pokrytecké pokory. Ať slova i skutky mohou vypadat navenek před lidmi velice dobře a líbivě, a také i v souladu s Písmy, ale co je ukryto ve tmě, to nakonec zjeví Pán. Proto si myslím, že je zapotřebí se ptát sama sebe, zda-li vskutku žiji z víry. Jedině totiž ve víře v Něho mohu před Bohem obstát. Pokud činím i říkám cokoliv dobrého, ještě to neznamená, že to říkám nebo činím ze správných pohnutek. Je sice správné pomoci druhému v jeho nouzi a trápení, ale je to vskutku nezištné jako od Krista? Je jistě správné nehřešit skutkem ani myšlenkou, ale činím to vskutku nezištně jako Kristus pro mne?



Vždyť je také psáno: "Ne ten, kdo doporučuje sám sebe, je osvědčený, nýbrž ten, koho doporučuje Pán." Není pro mne tedy ani tak důležité, jak já se rozhodnu a co já učiním, ale jestli to činím z nesobeckých a z na sebe nesoustředěných motivů - tedy z víry absolutně se spoléhající na Krista. Ten rozdíl tedy jako lidé můžeme poznat sice už nyní na svých skutcích nebo druhých, avšak s vědomím toho, co je psáno: "Hříchy některých lidí jsou zjevné, ještě než dojde k soudu; u jiných vyjdou najevo až na soudu. Právě tak jsou zjevné dobré skutky; a pokud ještě nejsou zjevné, nezůstanou skryty." 






| Nadřazený

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Není svoboda jako svoboda (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 08. září 2014 @ 19:50:19 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
  Může, Stando. Je to na vás. 

  Zatím propaguješ jen tu karikaturu, "svobodu hřešit". Skutečnou svobodu, která je v Kristu, jsi ještě nepoznal. Nemysli si, že tvoje lavírování a neschopnost si zvolit správně je nějak "voňavá" pro lidi, kteří přijali Ježíše Krista, rozhodli se pro něj a vydali mu svůj život. Spíše tvoje propagace bezbožnosti a omlouvání hříchu působí směšně a odporně.

  To, co propaguješ ty je snad lákavé pro teenagery a lidi ve světě, kteří jsou adolescenti ještě ve čtyřiceti a pořád si honí svojí "svobodu" a mermomocí hájí svojí autonomii v trvalé vzpouře proti autoritě. Ta "svoboda" je ve skutečnosti variantou bezzákonnosti, neodpovědnosti, špatné výchovy, nebo nečeho podobného, v čem vězíš i ty.


  Pokud už ti nic neříká písmo, kde se na desítkách míst píše o přijetí Ježíše, o obrácení, o jasném rozhodnutí, o pohřbení starého života, zkus si někdy přečíst co se na dané téma učí v ŘKC. Co na dané téma učí v ŘKC už mladé lidi. Možná jsi to učení jako mladý minul a celý život žiješ v tom, co propaguješ, ale ještě není pozdě.

Na jedné straně hledáte to, na čem opravdu záleží, zůstává stabilní během času a je definitivní, hledáte odpovědi, které osvítí vaši mysl a zahřejí vaše srdce nejenom chvilku ráno nebo na krátkém úseku cesty, ale navždy. Stálé světlo v srdci, stálé světlo v mysli, srdce stále hřející, definitivně. Na druhé straně zakoušíte silné obavy z pochybení a je pravdou, že ten, kdo jde, může se splést. Zakoušíte strach z toho, že se nasadíte příliš. Jistě jste měli toto pokušení nechávat si stále otevřenou únikovou cestičku, která by v případě potřeby mohla vždycky podat nové scénáře a možnosti. Jdu tímto směrem, zvolím si tento směr, ale nechávám si otevřená tato dvířka. A nebude-li se mi to líbit, vrátím se a odejdu. Tato provizornost nedělá dobře, nedělá dobře, protože vnáší do mysli temnotu a srdce činí chladným.Soudobá společnost a její převažující kulturní vzory – například tato kultura provizoria – nevytvářejí ovzduší, které by napomáhalo přijímání stabilních životních rozhodnutí a pevných svazků, postavených spíše na skále lásky a odpovědnosti než na písku chvilkových emocí. Touha po individuální autonomii je vyhrocena až do té míry, že všechno podrobuje diskusi a s relativní snadností narušuje důležitá a dlouze zvažovaná rozhodnutí, svobodně zvolené životní cesty započaté s nasazením a zanícením. To vede k povrchnosti při přebírání odpovědnosti, která je tak v hloubi duše vystavena tomu, že bude považována za něco, čeho je možné se nakonec zbavit. Dnes si vyberu to, zítra zase ono. Kam vítr, tam plášť. Když mi dojde nadšení, moje chuť, vydám se jinudy. A tak vzniká ono bloumání životem, které je vlastní labyrintu. Putovat, jít však neznamená procházet labyrint! Když se octnete v labyrintu: půjdu tudy, tamtudy nebo tam – zastavte se! Hledejte niť, abyste z labyrintu vyšli, hledejte niť. Není možné zahodit život bloumáním.Nicméně, drazí mladí, srdce člověka očekává velké věci, významné hodnoty, hluboká přátelství, svazky, které v životních zkouškách spíše sílí než ochabují. Člověk touží po tom, aby miloval a byl milován, a to definitivně. Kultura provizoria naši svobodu nepovznáší, nýbrž zbavuje nás našeho pravého údělu a těch nejopravdovějších a nejvíce autentických cílů. Je to rozkouskovaný život. Je smutné zjistit v určitém věku při pohledu na cestu, kterou jsme ušli, že život je rozbitý na kusy, bez jednoty, bez definitivnosti, samé provizorium... Nenechte si ukrást touhu vytvořit ve svém životě věci velké a pevné! To vás povede vpřed. Nespokojujte se s malými cíli! Mějte touhu po štěstí, mějte odvahu vyjít ze sebe samých a vydat se k plnosti svojí budoucnosti s Ježíšem. Sami to nedokážeme. V tlaku událostí a mód nikdy nedovedeme sami najít správnou cestu a, i kdybychom ji nalezli, neměli bychom dostatek sil vytrvat a čelit strmosti a nečekaným překážkám. Sem zapadá výzva Pána Ježíše: „Chceš-li.. následuj mne“. Je to pozvání, že nás bude doprovázet, nikoli proto, aby nás zneužíval, dělal z nás otroky, ale aby nás osvobodil. V této svobodě nás zve, že nás bude doprovázet. Tak je to. Jedině spolu s Ježíšem v modlitbě a následování nalezneme zřetelnou vizi a sílu pokračovat dál. On nás miluje definitivně, vyvolil nás definitivně a daroval se definitivně každému z nás. Je naším obráncem a starším bratrem a bude jediným naším soudcem. Je krásné, že můžeme prožívat střídající se životní události společně s Ježíšem a mít mezi sebou Jeho Osobu a Jeho poselství! On nám neodnímá autonomii či svobodu. Naopak, dodává nám sílu v naší křehkost a umožňuje nám, abychom byli opravdu svobodní, svobodní v konání dobra, silní pro pokračování v dobrém a schopní odpouštět a žádat o odpuštění. Takový je Ježíš, který nás doprovází. Takový je Pán!


Další věc, o které bych se ještě rád zmínil, je smysl pro definitivnost. Ten je pro nás důležitý, neboť žijeme v kultuře provizoria. Nyní to a potom tamto. Uzavíráš sňatek? Ano, ano, ale jen dokud trvá láska, pak si každý půjde zase po svých..Slyšel jsem od jednoho biskupa, že mu jakýsi mladík řekl: „Chtěl bych se stát knězem, ale jen na deset let.“ Toto je provizorium. Máme strach před definitivností, a volbu povolání, jakéhokoli povolání, také životního stavu, manželství, zasvěceného života či kněžství, je třeba činit v perspektivě definitivnosti. Směřuje to proti proudu kultury provizoria. Je to součást kultury, ve které nyní žijeme, ale musíme ji přežít a přemoci.

Mons. Fisichella řekl něco, o čem nevím, jestli je to pravda, ale předávám to, jak jsem převzal. ( říká jakoby nevěřícně) On řekl, že vy všichni chcete dát svůj život Kristu navždy! (potlesk)Teď aplaudujete, slavíte, protože to je čas svatby... Ale až se ten čas skončí, co přijde potom? Slyšel jsem jednoho velmi dobrého seminaristu, který řekl, že chce sloužit Kristu, ale na deset let a potom bude přemýšlet o tom, že začne jiný život... Toto je nebezpečné! Slyšte dobře, my všichni, také my starší, my také jsme pod tlakem této kultury provizoria a to je nebezpečné, protože tímto způsobem se nežije jednou pro vždy. Ožením se a budu ženatý, dokud potrvá láska. Stanu se sestrou, ale jen na chvilku a pak uvidím. Vstoupím do semináře, abych se stal knězem, ale nevím, jak to skončí. 

Takto s Ježíšem jednat nelze!


  Alespoň tu poslední větu si Stando zapomatuj, je důležitá. S Ježíšem se nejedná tak "jednou si vyberu tebe, jednou třeba ďábla, já jsem pán svého života a rozhoduji si o něm". Ježíš není holka na jednu noc. 

  Jestli chceš být s Ježíšem, tak je to definitivní vztah, opravdové vydání tak, jako manželství.

  Rozumíš snad alespoň manželství, ne?

  Já jsem bloumal v životě a žil v provizoriu, bez téhle naděje a jistoty v Bohu, jen pár let. Ani jsem nevěděl, že existuje vydání života Kristu, takové věci nás tenkrát v ŘKC neučili, vydat život Kristu mohli jen kněží a sestřičky. Jestli ty žiješ to, co píšeš celé desítky let, je mi tě líto a je to škoda. Ale na rozhodnutí pro Ježíše není nikdy pozdě. 

  Teda jednou pozdě bude. Ale v té situaci ještě nejsi. Ještě máš stále se možnost rozhodnout. 

  Pokud teda opravdu záleží na tobě a ne na někom jiném.

  Toník


| Nadřazený

Stránka vygenerována za: 0.21 sekundy