Podle mně není arogance v tom, že jsem přesvědčen o tom, že mám pravdu, ale v tom, jakým způsobem to své přesvědčení prezentuji druhým a jaký postoj k nim mám. Arogance se projevuje povýšeností a ponižováním druhých. To tu Martino předvádí v plné míře. Ty se mnou taky mnohdy nesouhlasíš, ale nemluvíš se mnou povýšeně a neshazuješ mě, nenadáváš do satanových služebníků a podobně, ale dokládáš své přesvědčení argumenty, které mě mají přesvědčit o tom, že máš pravdu. To Martino nedělá. Když už někdy dá argument a ten druhý ho odmítne a dá jiný argument, tak se hned vzteká a nadává do heretiků. Vždyť to znáš, zažil jsi to na vlastní kůži. A teď najednou se jeho arogance zastáváš a říkáš do konce, že Ježíš někdy také tak mluvil. Ježíš mluvil někdy tvrdě, ale nikdy ne arogantně. Martino má pro mě jen pohrdání, ale Ježíš za mě, ještě když jsem byl v hříchu a křižoval ho svým životem, zemřel na kříži. Ježíš, když mluvil tvrdě, byla v tom otcovská láska. Když Martino chrlí své urážky, je v tom jen jeho nenávist ke všemu nekatolickému. Podívej se třeba na jeho reakci na to, co jsem poznamenal k potratům. Tomuhle říkáš argumentace? Vždyť si ani pořádně nepřečetl co říkám, nedal žádný argument proti a hned mi začal nadávat. A Ty říkáš že argumentuje věcně správně? Fakt Tě v tomhle moc nechápu.

Jen mě na těch zjevení jakési krásné paní zaráží, že nikdy na rovinu neřekne: Já jsem Marie, matka Ježíšova.
Když to srovnám se zjevením Ježíše Pavlovi, tak je to dost jiné. Ježíš řekl na rovinu kdo je. Neříkal: já jsem Pán.

„Drahé děti!

            Vidíte, slyšíte, cítíte, že v srdcích mnoha lidí není Bůh. Nechtějí Ho, protože jsou daleko od modlitby a nemají pokoj. Vy, děti moje, modlete se, žijte Boží přikázání. Vy buďte modlitbou, vy, kteří jste od samého začátku řekli  “ano“ k mé výzvě. Dosvědčujete Boha i mou přítomnost a nezapomínejte, děti moje, já jsem s vámi a miluji vás. Den co den vás představuji svému Synu Ježíši.

Děkuji Vám, že jste přijali mou výzvu!“