 |
Právě je 583 návštěvník(ů)
a 2 uživatel(ů) online:
Frantisek100
rosmano
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme
116762681
přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
|
| | Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor. |
|
|
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Čemu opravdu věří katolíci? (Skóre: 1)
Vložil: Frantisek100 v Pátek, 24. leden 2014 @ 12:45:21 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | To je to strašné!!! Je to pravda nebo lživá pomluva ? To lze dokázat jen tím, že se setkáme s pozůstalými těchto obětí. Je to strašné čtení.
»Doposud jsme ve prospěch katolické církve pracovali jen modlitebníkem a křížem,« poučoval své stádce katolický kněz M. Moguš. »Ale teď nastal čas jednati zbraněmi a revolverem.«
Ředitel kultového oddělení, františkán Juričev, prohlásil: »Já jsem už v některých krajích vyčistil všechno, počínaje od kuřete až do starce, a bude-li třeba, udělám totéž i zde, neboť teď není hříchem zabít i sedmileté dítě, překážející našemu ustašskému řádu.«
Vraždíce pravoslavné, nasazovali si klerofašisté často fez, aby byli považováni za mohamedány, chtějíce takto vyvolat nepřátelství mezi pravoslavnými a mohamedány.
Ve vsi Valerica vyvedli, podle návodu katolického kněze Sidonija Šolce, pravoslavného kněze Jiřího Boblice o půl noci z domu, uřezali mu nos a jazyk, opálili plnovous, rozpárali mu břicho a střeva mu omotali kolem šíje.
Jesuita Filipovic přišel v únoru 1942 v čele tlupy do dolu u Banja-Luky, podle pasů zjistil, že mezi havíři bylo 52 pravoslavných a poručil všechny pobít; potom se odebral do vsi Dragulice, kde tito horníci bydleli, a povraždil zde kolem 1.500 lidí, tj. všechny obyvatele. Zachránila se jen jedna žena s pěti dětmi a ta z prožité hrůzy zešílela.
V Livanijském okrese v létě 1941 obrátil se františkán Dr. Srecko Peridc k Chorvatům se slovy: »Bratři Chorvaté, jděte a podřežte všechny Srby, a jako první zařízněte moji sestru, která se provdala za Srba, a potom všechny Srby po pořádku. Až s tím budete hotovi, přijďte ke mně do kostela, já vás vyzpovídám, a všechny hříchy vám budou odpuštěny.« V tomto okrese byli vyvražděni všichni Srbové v počtu 5.600 lidí.
Originálního způsobu pokatoličtění použil františkán Ivo Brkan v srpnu 1941. Z jeho farnosti bylo odvedeno do tábora kolem 500 Srbů, a protože věděl o tom, že takovéto tábory pro pravoslavné bývají obyčejně jen »přestupní stanicí« na onen svět, požádal úřady, aby mu byla důvěrně dána zpráva o smrti všech odvedených, neboť v takovém případě bude kolem 500 až 600 pozůstalých žen přinuceno provdat se za katolíky, a tak ony samy i jejich rodiny budou pokatoličtěny.
Aby si ulehčili hromadné vraždění, uchylovali se k takovémuto prostředku. Pravoslavným bylo nařízeno, aby se shromáždili na určitém místě za účelem vykonání společného obřadu přijetí do římskokatolické církve; katolický kněz se však neukázal, nýbrž přišli ustaši a vraždili sta a tisíce shromážděných.
V Banja-Luce katolický biskup Joso Garidz přesvědčoval pravoslavného biskupa Platona, že mu žádné nebezpečí nehrozí, a zatím sám vstoupil v tajné jednání s ustaši, a biskup Platon zaplatil za svou důvěřivost životem. Ve vesnicích kolem Mostaru vštěpovali katoličtí kněží lidem ve svých kázáních, že zabít Srba není hřích, protože je nyní válečný stav.
Ve Stolackém okrese, kde bylo zavražděno kolem čtyř tisíc nevinných Srbů, vedli vrahy dva katoličtí kněží Marko Zovko a Tomas Ilja. Poslední donutil ve vsi Klepec mnohé Srby, aby přešli do římskokatolické církve, dal jim přijímání, a pak je poslal do školy, kde je ustašové všechny do jednoho povraždili. »Mýlíte se, « říkal Srbům, »myslíte-li si, že vás převádíme do katolictví, abychom chránili váš majetek, pense nebo platy. My nechceme zachránit ani vaše životy, nýbrž jen vaše duše.«
Nutno poznamenati, že obyčejná praxe klerofašistů byla takováto: pravoslavní, kteří přestoupili do katolické církve, byli často brzy po přestupu, který jim podle názoru katolických kněží zabezpečoval spásu duše, vražděni.
Pravoslavní obyvatelé vesnice Begovo Brdo, nemajíce možnosti zůstati pravoslavnými a současně nepřejíce si přijati římský katolicismus, z pohrdání k pronásledovatelům pravoslaví a katolickému knězi Medvedovi, demonstrativně přestoupili k islámu, vesnice však byla srovnána se zemí a všichni její obyvatelé byli povražděni.
Zvláště popisuje autor knihy hrůzy »chorvatského Dachau« - Jasenovce. Dále jsou popsány i v jiné knize Dr. Nikoly Nikolice: »Jasenovacký tábor«. »Vražděte bez ustání, já beru na sebe všechny vaše hříchy,« tak mluvil katolický mnich, kat z Jasenovce.
Ve Slovinsku, v katolickém kostele na vrchu sv. Urcha, byla zřízena hrozná mučírna, kam s vědomím a schválením místního faráře a katolického biskupa byli auty sváženi protivníci klerofašismu, byli podrobováni mučení a nezemřel-li kdo při něm, tu byl ubíjen nebo pohřbíván za živa. Kulka zde byla považována za velkou milost. Hlavním katem tu byl Dr. Petr Křižaj - kněz.
Tady je úryvek z projevu bývalého předsedy lidové vlády ve Slovinsku Borise Kidriče: »-Vzpomněl jsem si, že za poslední čtyři roky vyšší církevní pastýřové a duchovní, ve jménu Boha a věčných principů, postavili se na stranu okupátorovu a v nejtěžším okamžiku vrazili nůž do zad vlastnímu lidu… Vzpomněl jsem si také na katolické kněze, kteří v Dolenském vlastní rukou vraždili zajaté partyzány a křičeli: 'Ve jménu Kristových ran, ať zhyne partyzán!' Vzpomínám si na katolické kněze v Chorvatsku s plnými koši vyloupaných lidských očí. Pamatuji si na katolického kněze - ustašovce, v jehož kapse byly nalezeny do hedvábného papíru zabalené modré oči osmnáctileté dívky a u nich poznámka se slovy: 'V dar poglavnikovi' (tj. Paveličovi)...«
Zvláště důležité služby okupátorovi prokazovali kněží jako nejinformovanější osoby, jakožto špióni; velitelé okupantských oddílů s nadšením mluví o »ohromné pomoci, kterou jim prokazovali špióni – kněží« při stíhání ochránců lidské svobody. Za kněžími nezůstávaly pozadu ani katolické jeptišky - řádové sestry. Sloužily jako vyzvědačky ustašovcům i okupantům, účastnily se vraždění partyzánů a spravujíce tábory srbských dětí, nelidsky je mučily a mořily hladem. Na příklad 26. srpna 1942 bylo dokázáno, že v dětském táboře v Jastrebarském jen během jednoho měsíce zemřela stovka dětí z celkového počtu 400. Chlapec Božo Šarid_ byl zabit proto, že chtěl z tohoto tábora smrti utéci. Dva hoši byli vyvedeni katolickou sestrou za tábor a tam zabiti »pro neposlušnost«. Katolický metropolita Stepanic, který měl 110 dojných krav, zakázal dávati mléko srbským dětem v záhřebském útulku Caritas. 1
Neomezujíce svou protislovanskou činnost na Chorvatsko, katolické duchovenstvo v kostelech agitovalo pro vstup do armádního sboru legionářů, který měl jít bojovat na ruskou frontu, pro dobrovolné vstupování do 55 německých divizí, které zabíjely v Chorvatsku i na ruské frontě slovanské bratry. V předvečer osvobození musel být konstatován žalostný fakt, že nejhnusnějšími vrahy, paliči a lupiči, jak na ruské frontě tak i v Chorvatsku byli žáci katolických mnichů v Bosně a Hercegovině, a nejkrutější kati v táborech Jasenovci a Staré Gradisce obdrželi vzdělání v těchto katolických klášterech.
Zločinná činnost katolického duchovenstva vyvolávala protesty - byť jen velmi řídké a slabé - se strany lepších představitelů katolického kléru: »Násilníci zradili disposice,« psal např. 18. srpna 1941 mostarský biskup Al. Mišic, »a zatímco nově obrácení jsou ještě v chrámě, chytají je, mužskou i ženskou mládež honí jako otroky, a v masách je odpravují na onen svět.« Týž popisuje 7. listopadu 1941 stav své diecése takto: »Nakonec došlo k hromadnému vyhnání do Srbska. Nářek, pláč, slzy rozléhají se na všechny strany, až k Mussolinimu a do Říma se vydala deputace. Důsledkem toho byla nová okupace Hercegoviny Itálií.«
I v samém Římě musel zástupce "Nezávislého Chorvatska" Rušinovic vyslechnouti 6. března 1942 nepříjemná slova od kardinála Tisseranka: »Pater Simuc sám vedl ozbrojenou tlupu, která bořila pravoslavné chrámy. Vím přesně, že také františkáni v Bosně a Hercegovině si počínali hanebně. Němci uznali "chorvatskou pravoslavnou církev", když spolu s námi vyvraždili všechny pravoslavné kněze a když zmizelo 350.000 Srbů.«
V Srbsku žijící předáci Slovinců obrátili se 1. března 1942 prostřednictvím bělehradského katolického biskupa Ujčice na Vatikán s prosbou, aby bylo zakročeno proti násilnému pokatoličťování pravoslavných v Chorvatsku, ježto to snižuje prestiž a důstojnost katolické církve.
Ba i chorvatští mohamedáni, nebojíce se represálií, obrátili se 12. listopadu 1941 s žhavým protestem proti pronásledování pravoslavných k pohlaváru "Nezávislého Chorvatska", k samotnému Paveličovi. »Vraždění kněží a významných pravoslavných osobností, střílení a mučení mas - často zcela nevinných lidí, žen i dětí, hromadné vyhazování z domů a loží celých rodin se lhůtou od jedné do dvou hodin ke shromáždění a vyvezení do neznáma, loupení jejich majetku, donucování k přijetí katolictví - to všechno jsou taková fakta, která uvádějí v úžas každého skutečného člověka a která v nás, mohamedánech, vyvolávají velmi špatný dojem.« Tak mohamedáni učili ke křesťanskému vztahu k jiným křesťanům!
Všechny tyto protesty zůstaly hlasem volajícím na poušti, neboť ti, kteří mohli jedním slovem zastavit zběsilost svých podřízených - římský papež a Stepanič (Stěpanič, Stěpinac), takové slovo nevyřkli. Papež při znamenité organisaci katolické agentury jistě dobře věděl, co se v Chorvatsku děje, a železná disciplína, příznačná pro římskokatolickou hierarchii, dávala mu naprostou možnost zastavit chorvatský klér, aby změnil hnusný způsob jednání (nebo se o to jistě mohl alespoň pokusit).
Avšak papež Pius XII., který vítal ve své řeči 20. června 1941 Hitlerovo napadení Sovětského Svazu a který viděl ve vyhlazení pravoslaví v Chorvatsku jednu z etap na cestě k pokoření pravoslavného Východu, nechtěl to udělat a naopak - svými prohlášeními k představitelům Chorvatska nejednou schvaloval činnost ustašovců a križarů, ... říkal, že je nevinen krví pravoslavných, ale ve skutečnosti poskytoval pronásledovatelům pravoslaví všestrannou účinnou podporu. ...
Neobyčejná ukrutnost, projevená katolickým klérem v Chorvatsku při pronásledování pravoslaví, mimoděk vyvolává rozpaky: čím se vysvětluje taková hrůzyplná, příšerná zvrácenost křesťanstva s organisací, která nese křesťanské jméno a pretenduje býti jeho pravou představitelkou?
|
| NadřazenýRe: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Čemu opravdu věří katolíci? (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pátek, 24. leden 2014 @ 20:34:50 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Františku.
Jsi si vědom, že "papír snese všechno"?
..."Avšak papež Pius XII., který vítal ve své řeči 20. června 1941 Hitlerovo napadení Sovětského Svazu"...
Hitlera a nacismus církev považovala za nepřátele. Přečti si něco ze životopisu toho papeže, máš to i na Wiki.
Papež považoval nacismus za úplně stejné nepřátele jako fašismus.
Musel by být slaboduchý, aby vítal vyhánění čerta ďáblem. A to on určitě nebyl.
To, co jsi zkopíroval, je kompilátem polopravd a lží, motivovaných silným nepřátelstvím vůči římskokatolické církvi s cílem ji co nejvíce očernit. Nemohla být žádná taková papežova řeč 20. června 1941. Vždyť už byly vydány obě encykliky odsuzující stejně nacismus i komunismus. Takovou servilností by papež před světem zcela ztratil tvář a zradil encykliku "Mit brennenger Sorge", která byla z velké části jeho dílem.
Pokud mně chceš dokázat opak, dokaž. Uveď historický pramen, kde se dá ověřit, že alespoň v náznaku papež něco takového řekl. Je to naprostý nesmysl.
Jistěže byly v Chorvatsku ustašovskými nacionalisty páchána zvěrstva. Ale přisuzovat je katolickému kléru, který se prý měl masově podílet na genocidě, je opravdu hodně slaboduché.
Tedy aktivní účast katolického kléru na vyvražďování kohokoliv je nesmyslem.
Však aktivní účast několika jedinců z katolického kléru, kteří zradili své poslání od Boha možná je. Ovšem nikdy ani s nejmenší tolerancí z Vatikánu! To je taky naprostý nesmysl.
Pak bych prosil věcné důkazy, nikoli kompilát obecných tvrzení, podepřený barvitým vylíčením zvěrstev na osobách s vymyšlenými jmény, nebo z článků bulváru typu Blisty a pod..
Katolická církev byla nejpronásledovanější náboženskou skupinou a je jí dodnes.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Čemu opravdu věří katolíci? (Skóre: 1)
Vložil: Frantisek100 v Sobota, 25. leden 2014 @ 14:39:50 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Co je to za blbost ? Copak v minulých stoletích nepronásledovala jinověrce ?
A to zlo v Chorvatsku tedy nepáchali i kněží? Takže byla svatá a bez chyb ? Miru milovná, přátelská ...?
To všechno si vymysleli novináři a nepřátelé církve ?
Ještě, že Bůh zná pravdu!!!! |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Čemu opravdu věří katolíci? (Skóre: 1)
Vložil: oko v Neděle, 26. leden 2014 @ 11:37:49 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Obraz církve je obrazem vinného kmene, na kterém jsme křtem byli naroubováni my, ratolesti.
Kristova krev proudí v našich žilách, jsme vyživováni Kristem. Bůh je zdrojem věčného života a my jsme tak v církvi společenstvím živých. Tato církev je svatá, protože ji tvoří Kristus.
Těžkým hříchem jsme z tohoto kmenu vylomeni a usycháme. To ale už přestáváme být živou součástí církve!
Je tedy úplně jedno, zda laik, biskup, kněz, nebo dokonce i papež - pokud spáchá hřích ke smrti, nemá nadále společenství s živými v církvi. Je vylomen od Krista a nemá s ním živé společenství.
Proto se každému takovému hříchu říká "hřích ke smrti".
V historii se mnohokrát stalo, že i papežové byli nehodní a že v Božích očích byli tak duchovně mrtví, vylomeni od Krista. Ale to je pohled Božíma očima, duchovní pohled na Kristovu církev v naprosté nahotě pravdy. Pokud se takový člověk nezmění a neučiní pokání, neodvrátí se od zlé cesty, půjde do věčného zavržení. I kdyby byl papežem.
Církev nemá ale rozměr jenom duchovní, je v tomto viditelném světě živým organismem, který má vnitřní strukturu (organizaci), v níž některé její údy jsou pověřeny různou mocí služby ostatním: mocí zpřítomňovat Kristovu oběť, mocí odpouštět hříchy, jiní zase vymítají zlé duchy nebo uzdravují, jiní zase jsou pastýři svěřené části Kristova stáda. Každá z těchto služeb je doprovázena oprávněním od Ducha ke službě a mimořádnou mocí tuto službu vykonávat. Zdrojem této moci ke službě ale není osoba člověka, ale Duch svatý. Boží vyvolení ke službě v církvi je neodvolatelné, upadnutím do osobního hříchu se moc Ducha vykonávat službu neztrácí. I takový papež zůstává papežem s mocí od Ducha stále.
A tak zde máme situaci, kdy nehodní lidé pořád vládnou mocí Ducha svatého a přestože jsou vylomeni z Krista, konají třeba i divy a zázraky.
Typickým takovým příkladem byl apoštol Jidáš, který také uzdravoval, křísil mrtvé i vyháněl zlé duchy (Mt 10,1-8).
Je jistě nejsprávnější situace, když moc Ducha používá člověk, který je osobně svatý. Ale jedno není výslovně podmíněno druhým. Když Bůh někomu dá dar, nebere jej už zpět, ani když člověk zhřeší. Ale jednou stejně bude zúčtování!
(Mt 7,18-23)
Dobrý strom nemůže nést zlé ovoce a špatný strom nemůže
nést dobré ovoce.
Každý strom, který nenese dobré ovoce, bývá vyťat a vhozen
do ohně.
A proto je poznáte podle jejich ovoce.
Ne každý, kdo mi říká 'Pane, Pane', vejde do nebeského
království, ale ten, kdo koná vůli mého Otce, který je v
nebesích (a to se bez výjimky týká každého - i papežů!) .
Mnozí mi v ten den řeknou:
'Pane, Pane, copak jsme ve tvém
jménu neprorokovali? Nevymítali jsme ve tvém jménu démony a
nedělali jsme ve tvém jménu mnoho zázraků?'
A tehdy jim vyznám: 'Nikdy jsem vás neznal. Odejděte ode mě,
vy, kdo konáte nepravost!'"
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Čemu opravdu věří katolíci? (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Sobota, 25. leden 2014 @ 16:23:25 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Tedy aktivní účast katolického kléru na vyvražďování kohokoliv je nesmyslem.
Však aktivní účast několika jedinců z katolického kléru, kteří zradili své poslání od Boha možná je. Ovšem nikdy ani s nejmenší tolerancí z Vatikánu! To je taky naprostý nesmysl.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Čemu opravdu věří katolíci? (Skóre: 1)
Vložil: oko v Neděle, 26. leden 2014 @ 11:00:36 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Toníku
při povrchních znalostech historie se v argumentaci vždycky osvědčí sáhnout do hluboké minulosti bez přihlédnutí k tehdejší mentalitě, bez pohledu na svět, jak jej vnímali tehdejší lidé. To se pak vždycky něco "najde".
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Čemu opravdu věří katolíc (Skóre: 1)
Vložil: Bumerang v Pátek, 31. leden 2014 @ 19:58:24 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Oko, i při povrchních znalostech historie se v argumentaci vždycky osvědčí sáhnout do hluboké minulosti bez přihlédnutí k tehdejší mentalitě, bez pohledu na svět, jak jej vnímali tehdejší lidé. To se pak vždycky něco "najde"
Začni třeba v historii nedávné a vysvětli existenci historicky nesmazatelného slovního pojmu- KLEROFAŠISMUS. |
]
|
|
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Čemu opravdu věří katolíci? (Skóre: 1)
Vložil: Frantisek100 v Pátek, 24. leden 2014 @ 13:19:46 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | A co tohle ? To je také lež ?
Výročí genocidy 2 335 Srbů 7. února 1942 v Bosně Pondělí, 4. února 2013 / prof. MUDr. Rajko Doleček, DrSc. Po zničení Jugoslávie v dubnu 1941 Německem, Itálií a jejich spojenci, vznikl fašistický ustašovský Nezávislý stát Chorvatsko (NDH - Nezavisna država Hrvatska), vedená válečným zločincem a vůdcem (poglavnikem) ustašovců Dr.Ante Pavelićem. Německo a Itálie „darovali“ ještě ustašovskému NDH Bosnu a Hercegovinu, část Sremu. Hned po vzniku NDH začala masivní genocida Srbů, Židů a Romů. Hitlerův „létající diplomat pro Balkán Hermann Neubacher ve své knize odhaduje počet povražděných Srbů na 750 000, Chorvat Serge Krizman ve svém odhadu pro americkou OSS (Kancelář strategických služeb, Office of Strategic Services, předchůdce CIA) z roku 1943 uvádí počet Srbů povražděných Pavelićovými ustašovci do srpna 1942 na 600 000. Chorvatsko (NDH) mělo jednu zvláštnost, mělo koncentrační tábory i pro děti, Srbské, Židovské, Romské. Jedna z hrozných epizod v této genocidě Srbů v ustašovském Chorvatsku je masakr Srbů kolem bosenské metropole Banja Luky během 7. února 1942, kdy bylo krajně bestiálně povražděno celkem 2 335 (2298 ?) Srbů, z toho 551 dětí mladších 15 let.
Autor článku navštívil v září 2012 kostnici povražděných v Drakulići, nedaleko pravoslavného chrámu zasvěcenému velikomučedníkovi Georgii (Jiřímu). Za ustašovského režimu, bohužel, nemalá část katolického kléru podporovala ustašovce, nutila pravoslavné Srby, aby se stali katolíky. Sám arcibiskup záhřebský Alojzije Stepinac (pozdější kardinál, Janem Pavlem II. v 1998 blahořečený!) byl odpovědný za pokatoličťování, i když ani přechod na katolickou víru neznamenal pro Srby vždy záchranu života. Sarajevský arcibiskup Ivan Šarić ustašovce velmi podporoval, psal verše o Pavelićovi. Koncem války (1945) někteří významní činitelé katolického kléru (např. Krunoslav Draganović, profesor bohoslovecké fakulty v Záhřebu, pak člen ustašovského hnízda - koleje sv. Jeronyma v Římě), pomáhali organizovat tzv.“krysí kanály“ (nazývané i „klášterní cesta“), kterými se dostávali z dosahu trestajícího zákona významní ustašovští předáci (i sám Pavelić), významní nacisté, různí ustašovští vrahové. O těch krysích kanálech píše i známý lovec nacistů Simon Wiesenthal. V otázce likvidace Srbů z oblasti Banja Luky (tč. hlavní město Republiky Srbské v Bosně a Hercegovině), z které údajně ustašovské vedení NDH chtělo udělat hlavní město Chorvatska. Radil se o tom v Záhřebu významný ustašovský předák (stožernik) a právník Dr. Viktor Gutić s Ante Pavelićem. Několik dnů potom ustašovské úřady informovaly srbské obyvatele vesnic na předměstí Banja Luky Drakulić, Motike, Šargovac, že se musí zdržovat kolem 7. února doma, v souvislosti s údajným sčítáním obyvatel a s humanitární pomocí. Ustašovcům v akci velel nadporučík Josip Mišlov a řádový bratr, prý dokonce vysvěcený (?) kněz bratr Vjekoslav Filipović ze sousedního katolického kláštera Petrićevac, jakož i tamní farář Nikola Bilogrivić. Masakr začal ve 4 hodiny ráno 7. února 1942, kdy tlupa ustašovců obsadila nedaleký důl Rakovac, kde povraždili 37 horníků. Pak vpadli do vesnice Motike, kde zavraždili 715 srbských obyvatel, pak do Drakuliće (zavražděno 1 363 Srbů), Šargovce (zavražděno 257 Srbů), celkem to bylo 2335 zavražděných Srbů, z toho 551 dětí mladší 15 let. Ustašovci nevraždili střelbou z pušek a revolverů, ale zabíjeli podřezáváním, sekyrami, bajonety, zvláštními palicemi, pažbami pušek. Masakr provedli členové Pavelićovy osobní gardy a místní ustašovci, tedy i sousedé povražděných. Zabíjení skončilo brzy odpoledne 7. února, účastnil se ho osobně Vjekoslav Filipović, který organizoval i vyvraždění srbských dětí v základní škole v Šargovci (autor článku navštívil tu školu). Do třídy učitelky Dobrily Martinović vpadli ustašovci a Filipović ji nařídil, ať oddělí srbské děti a přivede jedno srbské dítě. Byla to droboučká Radojka Glamočaninová (autor se vloni sešel s jejím 78 letým bratrancem). Vyzvedli ji na katedru a Vjekoslav Filipović jí přede všemi prořízl hrdlo. Nařídil ostatním ustašovcům, aby takto zlikvidovali i ostatní srbské děti z té třídy, že to bere na svou odpovědnost, že je potom vyzpovídá a promine jim hříchy. Ostatní srbské děti zavraždili hlavně bajonety a pažbami pušek. Po určité době po tomto masakru, aniž byl nějak potrestán, se stal Filipović majorem a velitelem části koncentračního tábora v Jasenovci, kde si pozměnil jméno na Vjekoslav Majstorović a pokračoval v surovém vraždění a týrání uvězněných. Učitelka Martinovićová po hrůzném masakru dětí ve své třídě zešílela. Spisovatel Tihomir Levajac napsal knížku, o 5 (!) stránkách, byla přeložena do deseti světových jazyků, ve které učitelka z blázince píše papeži Janu Pavlu II dopis o té události. Jan Pavel II totiž 22. června 2003 navštívil Banja Luku i klášter Petrićevac, aby blahořečil katolického laika Ivana Merce, který zemřel v roce 1928. Navštívil tedy klášter Petrićevac, kde 6. února 1942 domlouval řádový bratr, možná i vysvěcený kněz, Vjekoslav Filipović detaily masakru, pro který dostal přední ustašovský funkcionář Viktor Gutić požehnání od samotného Paveliće.. Papež sice mluvil povšechně o spáchaných zločinech, o vzájemném odpouštění hříchů, ale o provedení hrůzného masakru se jmenovitě nezmínil. Kněz (řádový bratr) Filipović-Majstorović uprchl po válce do Německa, kde ho britské úřady zatkly a vrátily do Titovy Jugoslávie. Tam byl popraven. Ale příliš mnoho ustašovců, jejich předáků, trestu ušlo. Nejeden se zachránil „krysími kanály“, nebo byl přijat do služeb jako „znalec“ poměrů na Východě. V USA dlouho žil krvavý ustašovský ministr vnitra Andrija Artuković. Úřady Jugoslávie mnoho roků žádaly neúspěšně o jeho vydání do Jugoslávie, aby byl souzen pro válečné zločiny. Byl vydán teprve v roce 1986(!), odsouzen k smrti zastřelením, ale „pro nemoc“ nebyl popraven. Zemřel téměř devadesátiletý ve vězení v 1988. Informace byla napsána jako připomínka k 71. výročí masakru těm, kteří příliš snadno zapomínají na poměrně nedávné události, aby nedovolili, aby se opakovaly. A aby zabránili obludnému růstu nenávisti mezi etniky. A je to také na místo kytičky před křížem kostnice, ve které leží ostatky ustašovci povražděných dětí z předměstských čtvrtí Drakulići v Banja Luce, v Republice Srbské, v Bosně a Hercegovině.
|
| Nadřazený |
|
|
|
