| Takže jsi přesvědčen o tom, že kdokoli, kdo se klaní jakémukoli jedinému či nejvyššímu bohu, kterého označuje za stvořitele, se klaní stejnému Bohu jako Ty, ale jen jeho poznání je více či méně pomýlené? Islám (a tudíž i jeho bůh) je, jak sám píšeš, dílem člověka a člověkem "vytvořený" bůh je modla. A není nijak překvapivé, že uctívači různých model k nim často mají opravdový a živý vztah. To je přece v oblasti náboženství celkem normální, ne? Např. helénistické náboženství se postupně dopracovalo k jakési obdobě sabellianismu (modalismu) a ti lidé také často měli velmi vřelý vztah ke svému bohu - modle. Naprosto totéž platí o uctívačích Kršny v duchu Bhagavadgíty. Nebo si myslíš, že všichni ti modláři, o kterých se píše ve SZ, ke svému bohu neměli vztah podobný tomu, který křesťané a judaisté mají k jedinému pravému Bohu (JHVH)? Dovedeš si představit, jakou bys musel mít silnou víru, aby ses nechal dobrovolně obětovat (nebo obětoval své dítě) na oltáři nějakého toho stvořitele všehomíra?
My toho o té ženě z příběhu moc nevíme, ale všimni si, že její vyznání Krista bylo jasnější a pevnější než tomu nezřídka bylo u samotných apoštolů. Nedávno jsem měl možnost navštívit jednu hinduistickou svatyni. Vedle všelijakých soch tam měli i Ježíše s tím, že ho uctívali jako inkarnaci boha - stvořitele. Šlo snad o křesťany s poněkud pomatenou teologií? Podle mě ne.
Já nejsem Bůh a tudíž nijak nesoudím muslimy a ani další jinověrce. Víra je dar od Boha a člověk ji někdy dostane v podmínkách, které jsou až neuvěřitelné. Vím o člověku, který se narodil na hranici mezi Pákistánem a Afgánistánem, což není právě ideální místo pro to, aby se člověk setkal s Evangeliem. V knihovně rodičů našel Nový zákon, který tam před dlouhou dobou zanechal nějaký misionář. Když se svých rodičů ptal, co je to za knihu, oni udělali nejstarší chybu všech rodičů - zakázali mu ji číst. A on četl a stal se křesťanem. V žádném případě netvrdím, že muslimové nejsou ve své víře upřímní, že nemilují svého boha. Jenže jim nebudu tvrdit, že se vlastně klaníme stejnému Bohu, protože to není pravda. A vlastně mi to přijde neupřímné a nefér. Nevím, proč tak zdůrazňuješ důležitost poznání. Jistě, i mezi křesťany v rámci jedné denominace je hodně odlišná úroveň poznání. Určitě jako já znáš nemálo křesťanů (třeba katolíků), jejichž vztah s pravým Bohem převyšuje svou upřímností, věrností, živostí atp. náš, i když v okamžiku, kdy dojde na poznání (doufám, že správně chápu, že mluvíš o rozumovém aktu), není to žádná sláva - třeba nedokážou vysvětlit Trojici a zapletou se do všelijakých bludných (heretických) nauk.
ŘKC jasně učí, že homosexuální vztah je hřích a není to ani náhodou v podstatě manželství s nedostatečným poznáním, že? A mění na tom něco fakt, že mnohé homosexuální páry vykazují větší vzájemnou lásku, oddanost a věrnost než v katolickém kostele (to není rýpnutí, protože to platí všude, ale když už píšu o ŘKC ...)? Pokud nahradíš pravého Boha za modlu je to stejné. Když budu stejně vřele jako svoji manželku milovat i svoji milenku, změní to něco na tom, že se dopouštím cizoložství (obecně smilstva)? |
