Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Rozhraní duše a ducha (Skóre: 1)
Vložil: oko v Úterý, 11. červen 2013 @ 21:02:06 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Toníku, sám se sice nepovažuji za nějakého význačného teologa, přesto ale se domnívám, že vzhledem ke tvým znalostem tento tvůj povýšenecký tón, jako by jsi mluvil s nic nechápajícím prvňáčkem, opravdu není příliš vhodný.
..."Snad jednou i pochopíš, že "stav srdce" není něco "okamžitého", co se mění jako aprílové počasí"...
Lidské srdce je opravdu vrtkavé. Jen Bůh je věrný, nás stále ohrožují naše nevěrnosti. Kdo si toto neuvědomuje, žije v obrovské a nebezpečné iluzi, která ho bytostně ohrožuje.
(Žd 3,12-14)
Dávejte pozor, bratři, aby snad v někom z vás nebylo zlé a
nevěrné srdce, jež by se odvracelo od živého Boha,
ale den co den se vzájemně napomínejte, dokud se ještě
říká "dnes", aby někdo z vás nebyl zatvrzen oklamáním hříchu.
Stali jsme se přece účastníky Krista - udržíme-li si ovšem
to počáteční ujištění pevné až do konce,... ..." to, že "jsi ve křtu zemřel" je jakési obrazné vyjádření"... Jaké obrazné? Přece jsem jasně napsal, že ve křtu probíhá kvalitativní skok, kvalitativní proměna člověka tělesného do Božího dítěte, které nosí v srdci Boha! Kde vidíš nějaký obraz? To byla reálná skutečnost! Zemřel vyhnanec, narodil se dědic. ..." 1. Byl jsi před křtem ve stavu duchovní smrti, nebo jsi nebyl před křtem ve stavu duchovní smrti?"... Před křtem jsem byl jako každý jiný vyhnanec z ráje bez možnosti mít společenství Božího syna s nebeským Otcem. Byl jsem sice bez osobního hříchu, ale ve stínu dědictví Adamova hříchu jsem neměl v srdci Boha a byl tedy ve stavu duchovní smrti. Milostí jsem byl ve křtu vzkříšen do života s Bohem. ..." 2. Upadl jsi někdy po křtu do stavu duchovní smrti? "... Pokaždé, když jsem se dopustil hříchu ke smrti. Pozná se to velmi dobře, nemáš v srdci Boha. Představ si jak na tebe dopadají paprsky slunce z modré oblohy. To jsou dary od Boha u člověka ve stavu milosti posvěcující - hřejí.
Člověk moc dobře pozná, kdy žije s Bohem. Protože to je realita! Skutečnost se prožívá a nelze si ji jen tak splést s vlastními představami. Každý hřích je jako mrak, zakrývající podle své velikosti slunce. Hřích ke smrti je pak jako dokonale zatažená obloha, která paprsky slunce nepropustí. Bůh je stále a stále mě miluje, ale já z jeho lásky nemám pro přehradu hříchu žádný užitek. I tento stav dokáže člověk velmi dobře vnímat.
|
| NadřazenýRe: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Rozhraní duše a d (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 12. červen 2013 @ 07:38:36 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Stando, jestli jsem tě urazil, tak se omlouvám.
Jsem rád, že alespoň na některých základních věcech se shodnem. Třeba informace o tom, že Bůh odpovídá i lidem, kteří věří úplně špatným věcem je hodně důležitá. A další informace: Že dítě křesťanů nebo židů je na tom v postavení vůči Bohu docela jinak, než dítě lidí, kteří Bohu nepatří. To byla věc, kterou jsem se ti snažil dlouho vysvětlit.
Se srdcem člověka je to tak:
Když je někde něco tvrdého jako kámen, otlučeného temnotou světa docela dokulata, je to fakt vrtkavé a navíc se se to snadno rozbije.
Když je někde něco citlivého a měkkého, dar od Boha k věčnému životu, tak je to věčné.
To vrtkavé a mrtvé je potřeba pak pohřbít.
Já znám jen věci věřejné, z ŘKC znám dobře její učení pokud jde o katechismus a učení lidí zasvěcených Královně. Nemůžu ale znát všechno, co si vymyslíš ty, dokud mi to neřekneš, nenapíšeš. Proto se tě ptám na tvoje umírání ve křtu.
Před křtem jsi byl tedy ve stavu duchovní smrti, mrtvý, jak jsi napsal. Narodil ses tedy ve stavu duchovní smrti. Ve křtu jsi pak nezemřel obrazně, ale reálně, skutečně. Takže jsi ve křtu jako mrtvý umřel podruhé, celkem si tedy zemřel až do křtu dvakrát. A pak jsi po křtu umřel ještě mnohokrát.
Rozumím ti dobře?
Pokud ano, tak tomu jsem nerozuměl na tvé logice. Nepochopil jsem, proč by mrtvý člověk, člověk ve stavu smrti, měl ještě znovu umírat. To mi přišlo jako ne příliš logické, zatím jsem to nikdy neslyšel, proto se tě na to ptám podrobně.
Já se také jako mrtvý narodil. Duchovně mrtvý, ve stavu duchovní smrti. Nemusel jsem umírat na to, abych byl mrtvý, jedna duchovní smrt stačila. Jako mrtvý jsem i vyrůstal. "Křest" miminka na tom nic nezměnil. Vyrůstal jsem bez Boha. Když jsem trochu pobral rozum, tak mi to začalo docházet a začal jsem hledat Boha. nejdřív liknavě a povrchně, tak jak mladý teenager, později, když šlo do tuhého, tak doopravdy.
Bůh mi odpovídal na moje modlitby, i když jsem byl úplně mimo a věřil naprostým nesmyslům - přesto, že jsem byl mrtvý v hříchu a neznal jsem Boha, dělal jsem některé věci opravdově a k Bohu jsem se také někdy obracel opravdově.
To, že jsem docela mrtvý jsem mohl reálně zjistit až když jsem se setkal se životem. Až když jsem porovnal snažení mrtvého skutkařského náboženství a jeho výsledky v mém životě a Boží moc v životě několika lidí, kteří tu moc přijali.
Později jsem přijal ten život, který je ze slova, a mohl tak vidět, jak velký je rozdíl mezi životem s Bohem a duchovní smrtí. Takže i dnes ten rozdíl dobře poznám.
A ten věčný život od Boha nikdy neumřel.
Tu duchovní mrtvolu, toho "starého člověka", který se už jako mrtvola narodil, jsme pak ve křtu pohřbili. Slavně, důstojně a radostně.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Rozhraní duše (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 13. červen 2013 @ 20:27:51 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Nepochopil jsem, proč by mrtvý člověk, člověk ve stavu smrti, měl ještě znovu umírat. "...
Ahoj Toníku.
Taky jsem něco pochopil. Pochopil jsem, že i když budu mít stokrát pravdu a stokrát ti ji dokážu a třeba tě i převálcuji neprůstřelnými argumenty, pokud to neudělám s láskou, nikdy ode mne nic nepřijmeš.
Dám ti jen jednu otázku pro zamyšlení. Jsi dost schopný, aby sis ji rozvinul už sám. Když ovšem budeš chtít.
Jaký by to mělo význam ukřižovat docela mrtvou mrtvolu?
(Ř 6,6-7)
Víme přece, že náš starý člověk byl ukřižován s ním, aby
bylo umlčeno hříšné tělo, abychom již dále nesloužili hříchu.
Neboť kdo zemřel, je ospravedlněn od hříchu. A tohle se stává ve křtu: starý člověk (duchovně mrtvý) zemře (je ukřižován spolu s Kristem na kříži), nový člověk (duchovně živý - dítě Boží ) se rodí do novosti života. A přeji ti hodně darů Ducha svatého. Staňa.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Rozhraní (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 13. červen 2013 @ 22:19:08 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Jaký by to mělo význam ukřižovat docela mrtvou mrtvolu?
Velmi dobrá otázka. To je stále ta věc, kterou na tvé "logice" nechápu.
Ty tvrdíš, že ses narodil ve stavu duchovní smrti a pak jsi ještě umřel ve křtu.
Proč by měl duchovně mrtvý člověk ve křtu ještě jednou umírat?
Jaký smysl by mělo křižovat mrtvolu?
Proč tu otázku ignoruješ a neodpovíš na ní?
Díky za přání, rád přijímám.
I já ti přeji, abys jednou pochopil, že když je někdo mrtvý, není ho už potřeba zabíjet, ale stačí ho pohřbít. Když jsi nějak pochopil, že duchovně mrtvého člověka je potřeba ještě jednou zabít ve křtu, snad pochopíš i jednodušší věc, že ti, co zemřeli, jsou mrtví už dost.
A přeji ti, aby sis někdy uvědomil, že normální člověk těžko bude považovat za "neprůstřelný argument" když se mu budeš snažit dokázat, že mrtvolu je potřeba na pohřbu zabít aby zemřela. To není "pravda", Stano, ale nějaká tvoje nesmyslná smyšlenka, kterou jsem ještě od nikoho neslyšel.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Rozhr (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pátek, 14. červen 2013 @ 08:41:25 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Duchovně mrtvý člověk je ve své schopnosti konat zlo čilý až moc.
Proto je potřeba tohoto duchovně mrtvého člověka spolu s Kristem v nás ukřižovat, aby nám už nemohl tak škodit. A tak to apoštol vysvětluje (náš starý člověk byl ukřižován s ním, aby
bylo umlčeno hříšné tělo, abychom již dále nesloužili hříchu.).
Toto je principem znovuzrození - to staré a špatné v nás umře a zároveň se narodí z Krista nová kvalita. Milostí,,Božím darem - aniž bychom si to nějak zasloužili za svoji víru či za svoje výjimečně dobré skutky. Jeden člověk v nás musí zemřít, aby se ten druhý mohl narodit. Nemohou koexistovat oba zároveň, znovuzrozený i neznovuzrozený.
V principu tedy ve křtu umírá náš zděděný stav otroctví knížeti tohoto světa a zrodí se Boží dítě do svobody. Obléknutím Krista jsme vykoupeni Kristem do svobody Božích dětí a dědiců..
|
]
|
|
