chápu, že je pro někoho jednodušší vzít výroky, které "znějí" hereticky, a už se dál skutečně nezajímat o to, jak jsou myšleny a v jakém kontextu byly proneseny, ale přiznám se, že od tebe bych to nečekal.

Znovu opakuješ, že WL používá termíny "velmi volně". Budu věřit, že to není z tvé strany zlá vůle, ale pouze nepozorná četba. 

Myslím, že jsem také přečetl nemalé množství křesťanské (včetně teologické) literatury, a musím říct, že jsem se málokdy setkal s takovou precizností terminologie jako u WL. Nemusíš s jeho učením souhlasit, ale tvrzení, že používá termíny "velmi volně" není podložené.

Jestliže WL říká, že Syn je Duch nebo Syn je Otec, je třeba si uvědomit, že neformuluje nějakou dogmatiku, ale v podstatě cituje biblická místa, na což jsem se již snažil (zřejmě marně) upozornit. Zkusím to tedy znovu:

Podle Izajáše 9,6 je nám dán Syn, ale přitom je mu dáno jméno Otec věčnosti. V tomto smyslu tedy Syn je Otec.

Podle 2K 3,17 ten Pán je Duch. V následujícím verši se říká, že jsme proměňováni od Pána Ducha. V tomto smyslu tedy Syn je Duch.

Zároveň na mnoha místech WL říká, na rozdíl od modalismu, že Otec, Syn a Duch se od sebe liší, že všichni tři existují věčně a přebývají v sobě navzájem (a nejsou tedy jen po sobě následujícími módy jedné osoby).

Vybrat si pouze místa, kde WL zdůrazňuje stránku jednoty Božství, ignorovat jiná místa, kde zase zdůrazňuje stránku tří v Božství, a potom jej obviňovat z hereze, je nespravedlivé. Je to jako bys vzal výroky WL, které mluví o Kristově lidství, a použil je jako důkaz, že  je heretik, protože popírá Kristovo božství. Skutečnost je taková, že na jiných místech WL jasně potvrzuje svědectví Písem o Kristově božství. Nepoužil jeden aspekt k popření druhého, ale přijímal oba, protože o obou svědčí Písmo.

Abych to shrnul, není všechno tak, jak se to jeví na první pohled. ;) Bible skutečně v jistém smyslu říká, že Syn je Otec a že Syn je Duch (jsou i další pasáže než dvě, které jsem uvedl). V jakém smyslu? To je samozřejmě už další věc...