No tady je to o otázce autority Církve. Chtěl bych se této otázce věnovat v příštím článku s tím, že mi půjde hlavně o to, abys mi ty i další vysvětlili svůj postoj. Zjednodušeně řečeno - Církev se na svém koncilu k ikonám (i sochám) vyjádřila a já to beru za své stejně jako beru za své, když se tatáž Církev vyjádřila v otázce, které knihy patří do Bible.

No to vlastně také souhlasí s tou autoritou. Když se tě zeptám, co vlastně patří do NZ, poskytneš mi seznam knih (SZ vynechávám z pochopitelných důvodů). Jak ale odpovíš na otázku proč?

Mám pro tvé pochopení Církve opravdu porozumění. Jsou tu dva odlišné koncepty. Společným jmenovatelem je Písmo, o kterém oba věříme, že je věrně předáváno od apoštolů, ale jako důkaz ani jeden z nás neuvede víc než pár slov a jmen lidí. Naprosto základním problémem je velmi omezené množství pramenů z prvních desítek let dějin Církve. Jak oni tehdy chápali Evangelium a Písmo? Jsem přesvědčen, že absolutně žádný dochovaný pramen nijak neprotiřečí pravoslaví. Na druhou stranu je prostě faktem, že tehdejší Církev byla velmi nejednotná (to trvalo až do čtvrtého století, v mnoha otázkách i déle) a je také pravdou, že dějiny píšou vítězové. To se ale začínáme pohybovat na velmi tenkém ledě.