Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Zaslechl jsem Boží hlas - a to zm (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Sobota, 02. červenec 2011 @ 07:59:27 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | V čem jsi pokrytecký?
- V tom, že dáváš rovnítko mezi římskokatolická víra = katechismus. Přitom sám musíš vědět, že většina ŘK věří tomu, co poví "Královna míru" či "Paní všech národů" více, než katechizmu samotnému. Protože katechizmus ani neznají, kdežto poselství "Paní všech národů" hlatají plnými doušky.
- V tom, že zcela ignoruješ tradici ŘKC. Vždyť nedávno jsme se bavili o tom, že když jsem já vyrůstal v ŘKC, měli jsme jiný katechismus a v očistci ještě hořel pekelný oheň. Na stejném katechismu jsi vyrůstal i ty: Pokud dnes tvrdíš že ŘKC víra je to, co je aktuální katechismus a kdokoliv svědčí o něčem jiném lže, tak jsi buď pokrytec, nebo máš ovlivněnou mysl tak, že si ani neuvědomuješ jak se korouhvička točí.
Já tu svědčím o SVÉ římskokatolické víře. Její praxi zažívám zblízka desítky let. My jsme kromě katechismu věřili třeba tomu, co řekl a udělal papež a napodobovali ho ve všem. Takže jsme třeba svůj život zasvětili stvoření. Věřili jsme tomu, co nás učili kněží, což byla hlavně propagace Královny vesmíru a víra ve správnosta jedinečnost ŘKC. Věřili jsme význačným osobnostem, takže slova p. Grygara pro nás byla posvátná. Věřili jsme koncilům, takže jsme evangelíky považovali za prokleté. Dělali jsme to, co ostatní: CHodili po posvátných návrších, na všelijaké pobožnosti, adorace, májové, ... a doufali, že nám to snad někdy přinese věčný život až nás Smrt promění. Martino, Betma či Poutnick tu naši tehdejší víru předvádí věrohodněji než ty. To, že ty se k ŘKC víře nehlásíš a snažíš se tvářit že nic takového v ŘKC není i když zjevně uprostřed ŘKC žiješ je pokrytectví. Zřejmě se za to stydíš?
To, čemu jsme říkali "úcta ke svatým" a co jsme žili je v přímém rozporu k evangeliu Ježíše Krista a brání evangelium o záchraně od smrti k životu přijmout, čož jsme zažili na vlastní kůži a všichni ŘK to tu velmi prakticky ukazují. Nevšiml sis, že proti spasení v Kristu Ježíši brojí a oponují nejvíce právě ti, kteří mají "úctu ke svatým" a lpí na materialismu? I my jsme takhle proti křesťanství brojili a víře ve slova Ježíše Krista jsme se smáli a parodovali jsme jí, než jsme se obrátili od doufání v horizontálí rovinu k rovině vertikální, pokořilise před Bohem a jeho Cestu přijali.
A křesťanství je především o tomto vztahu vertikálním. Tak jako rodina je především o rodičích, kteří mají děti a ty děti jsou díky společným rodičům bratři a sestry, protože se jim narodili a mají s rodiči vztah, tak je také křesťanství. Křesťanství není sebranka lidí rozumějících si na horizontální rovině, ale jsou to lidé, kteří se narodili z Boha. To, že jsme sourozenci a máme stejného Otce skrze Ježíše Krista způsobuje blízkost mezi námi.
Ale zas nás to na rovině horizontální odděluje od lidí, kteří mají jiné rodiče, na kterých lpí a kterým patří.
|
| NadřazenýRe: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Zaslechl jsem Boží hlas - a t (Skóre: 1)
Vložil: oko v Neděle, 03. červenec 2011 @ 09:46:18 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | V očistci hoří očistný oheň, nikdy ne pekelný.
To jen na okraj. Jak jsi na něco takového přišel?
Pekelný oheň pálí svou beznadějností, naopak očistný nadějí ve své dočasnosti a zatím nenaplněnou touhou po Bohu.
Katechismus je souhrn učení Římskokatolické církve. Tvrdit, že většina katolíků vlastně věří čemusi jinému, je prostě nesmysl. Zcela odtržený od života, zcela odporující zdravému rozumu.
..."A křesťanství je především o tomto vztahu vertikálním."...
S tím nesouhlasím.
Křesťanství je o vyvážených vztazích ve všech třech rozměrech. Tyto vztahy si navzájem nekonkurují.
Když vyznáš své manželce, že je pro tebe ve světě nejdůležitější osobou, nijak tím není dotčena Boží svrchovanost, že Bůh je absolutně nejdůležitějším v našem životě.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Zaslechl jsem Boží hlas - (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Neděle, 03. červenec 2011 @ 10:31:22 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | V očistci hoří očistný oheň, nikdy ne pekelný.
To jen na okraj. Jak jsi na něco takového přišel?
Oko, já nemůžu za to, že neznáš tradici a víru ŘKC nebo jsi pokrytec a stydíš se za ní. Tak ti tradici a víru ŘKC trochu připomenu, nebo tě s ní seznámím, pokud jsi ji doteď opravdu neznal.
Muka v očistci jsou podle názoru vynikajících theologů horší než trápení na zemi. Sv. Augustin praví, že oheň očistcový je horší a palčivější než kterýkoli trest pozemský; rovněž tvrdí, že očistcové tresty jsou větší než muka mučedníků. Sv. Bernard podotýká, že oheň očistcový je horší a palčivější než utrpení pozemské. Podobně usuzují sv. Řehoř Veliký, sv. Anselm a sv. Bonaventura. Sv. Tomáš Akv. praví, že žár očistcový je roven žáru pekelnému; týž oheň, trápící zavržené, očišťuje duše v očistci. Také Suarèz a sv. Bonaventura jsou názoru, že oheň očistcový a oheň pekelný jsou téže povahy. Sv. Magdaleně z Pazzis vylíčil očistec její bratr, který tam za svoje poklesky trpěl. Podle něho jsou muka mučedníků zábavou proti utrpením očistce. Sv. Tomáš Akv. dokonce tvrdí: „I nejmenší trest v očistci převyšuje všechna utrpení tohoto světa.“ Avšak sv. Bonaventura pokládá tento výrok za upřílišený.
Duše v očistci jsou na tom do jisté míry hůře než žebráci, neboť ti mohou prositi bližní o pomoc, ale duše v očistci ne. Musí jen trpělivě a odevzdaně snášeti svoje muka. Jen velmi zřídka je některé duši dovoleno, aby se zjevila na zemi a prosila o pomoc.
Nejhůře se vede duším lidí, kteří nenáleželi k církvi katolické, neboť na ně se její přímluvy nevztahují. Katolická církev se modlí jen za zemřelé v Kristu, t. j. za ty, kdož k ní náleželi. Při mši sv. se modlí kněz v mementu za zemřelé, „kteří nás předešli se znamením víry“. Již sv. Augustin († 430) uvádí, že Tělo Páně se obětuje jen za údy Kristovy. Ctih. Kateřina Emmerichová praví, že ti, kdož nenáleželi k církvi katolické, mají v očistci zvláštní místo a trpí více, neboť se jim nedostává pomoci z oběti mše sv. a z modliteb církve za zemřelé.
K politování jsou proto duše jinověrců, nevěřících v očistec, neboť jejich příbuzní na ně v modlitbách nevzpomínají a nekonají za ně dobrých skutků, považujíce to většinou za zbytečné. Je tedy velmi záslužné, pamatujeme-li v modlitbách na duše jinověrců, trpících v očistci. Ze zápisů Marie Lindmayerové, uložených v archivu arcibiskupského ordinariátu v Mnichově a v archivu karmelitánů bavorské provincie, vyjímáme : „Bůh mne osvítil a poučil o duších, které za života nenáležely k církvi katolické. Velmi mnohé z nich ušly věčnému zatracení a jsou spaseny, buď že neměly dostatečného porozumění, nebo byly nevinné. Proto jim Bůh v poslední hodince poskytl milost lítosti, která jim postačila k spasení, a zemřely v milosti Boží... Bylo mi zjeveno, že tyto duše jsou na věčnosti zcela bez pomoci. Kristus Pán mně pravil při mši svaté: „Dobře činíš, modlíš-li se za ně.“
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Zaslechl jsem Boží hl (Skóre: 1)
Vložil: oko v Neděle, 03. červenec 2011 @ 20:34:36 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."V očistci hoří očistný oheň, nikdy ne pekelný. "...
Na svém výroku trvám už proto, že je naprosto logický. Očistcová muka jsou snášena v naději na vysvobození. To je naprosto zásadní pro pochopení očistce.
Muka pekelná jsou nejhorší právě pro svou beznaděj, že nikdy neskončí.
Toníku,
máš ve znalostech toho, co skutečně učí ŘKC obrovský guláš. Zaměňuješ pojem s průjmem.
Skutečné učení ŘKC o očistci je velice stručné a můžeš si ho celé dohledat v katechismu.
Nic nad to není skutečným učením církve!
Veškeré úvahy teologů zůstávají stále jen v rovině úvah a často jsou i protichůdné, viz:" Sv. Tomáš Akv. dokonce
tvrdí: „I nejmenší trest v očistci převyšuje všechna utrpení tohoto
světa.“ Avšak sv. Bonaventura pokládá tento výrok za upřílišený."
Úvahy a výroky teologů jdou nad rámec učení církve a pokouší se odpovídat na otázky, na které lidský rozum odpověď ještě nezná.
Je spousta teologických úvah, které jsou už dneska překonány. Ale i zjištění, že tudy cesta nevede, je krokem v poznání.
Když se dojde ve vědě k nějakým výsledkům, stanou se zcela nezávislými na historii, na podmínkách svého vzniku. Nikdo se nemusí stát pythagorejcem, aby pochopil a uměl použít Pythagorovu větu. Poznatky odkládají své dějinné předpoklady a vytvářejí společně pevnou strukturu narůstajícího vědění. Suma dat se neustále zvětšuje a struktura existuje jako samostatný útvar přírodovědného bádání. Dějiny, ve kterých se určitá myšlenka vytváří, nejsou součástí oné myšlenky. Nejsou pro myšlenku historií, ale prehistorií. Přírodovědec je nepotřebuje.
Exegetické poznatky nelze chápat jako sumu fixních výsledků - nevyvratitelně získané vědění a použít je podobně, jako naměřená data.
Duchovní data jsou jiného druhu, než data hmotná; chápat je jako jistoty mimo dějiny by znamenalo popřít je od základu. Historický výsledek tak není uspořádaná suma formulí, ale celá řada průniků do hloubky bytí, podle dobových možností. Historie, ve které se to stalo, není prehistorií, ale zůstává historií.
Augustin, Tomáš Akvinský, se ani v dalším vývoji nestanou prehistorií, nýbrž zůstanou originálními postavami stálého dobírání se základů věcí. V původnosti jejich myšlenkové formy se odráží určitý aspekt skutečnosti, jedna stránka bytí.
V mnohavrstevné výpovědi celých dějin a jejich kritickém náhledu se odkrývá pravda a současně vzniká možnost nového poznání.
..."K politování jsou proto duše
jinověrců, nevěřících v očistec, neboť jejich příbuzní na ně v
modlitbách nevzpomínají a nekonají za ně dobrých skutků, považujíce to
většinou za zbytečné. Je tedy velmi záslužné, pamatujeme-li v modlitbách
na duše jinověrců, trpících v očistci."...
Co se ti na tom nelíbí? Není to pravda? Není to tak dávno, co ty sám jsi zde vystupoval proti zádušním mším. Modlíš se alespoň za zemřelé příbuzné, nebo i to považuješ za zbytečné?
|
]
|
|
