 |
Právě je 485 návštěvník(ů)
a 4 uživatel(ů) online:
rosmano
oko
Willy
ivanp
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme
116937001
přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
|
| | Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor. |
|
|
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Opravdu nehřešíme? (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 27. srpen 2010 @ 21:18:31 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | Ahoj oko.
Měl jsem z tvého vyprávění dojem, že jsi žil "docela dobrý život a nezhřešil hříchem ke smrti" a "že si vydržel v dobrém až doteď a tak snad vydržíš v dobrém až do konce". Stále dokola se tu oháníš tím, že "musíte v dobrém vydržet až do smrti jinak nebudete spaseni" - pokud jsi nevydržel v dobrém alespoň až doteď, jak se můžeš odvolávat na to, že "kdo vydrží v dobrém až do smrti bude spasen"? To si pak ale jenom lžeš do kapsy, nebo klameš lidi, kterým píšeš. Pokud jsi sám nevydržel v dobrém až doteď, co to tedy nabízíš za "evangelium"? Nabízíš něco, co jsi sám nevydržel a myslíš, že jiní to vydrží? Dost divné.
Nechci tě manipulovat nehodně křesťana - chci ti ukázat na nesmyslnost tvrzení, které skládáš dohromady - a kterému jsem taky věřil. Nechtěl jsem tě z něčeho obvinit.
Co zvládneme sami, to za nás Bůh dělat nebude! Bůh stanovil pravidla! Na naší cestě ke spáse to musí být naše mozoly, naše puchýře, náš pot i krev.
Jestli ti rozumím dobře v tomto tématu: Ty máš zřejmě představu, že se sám zvládneš zachránit od hříchu, věčného soudu a druhé smrti, proto to musíš udělat a neudělá to za tebe Bůh, je to tak? Pokud je to tak, tak to tvoje psaní dává nějakou logiku o tom, že se máš ty sám postarat o tvoje spasení.
Já jsem už někdy před dvacítkou poznal, že pokud jde o mojí záchranu od hříchu, natož pak od soudu a smrti, nemám šanci uspět svým snažením o to, abych té záchrany dosáhnul. A to jsem se hodně potil a makal. Těsně po dvacítce mého věku nabralo tohle moje přesvědčení naprostou jistotu - sám jsem nebyl schopen se zachránit a okolo sebe jsem mezi stovkami lidí stejně vyučených a mnohem starších nepotkal jediného, který by toho schopen byl - všichni žili v tom stejném, jako já, bez vyjímky. A že jsem potkal lidi s nějakými skutky, nějakým potem a nějakými puchýři!
Tvoje tvrzení, logika a konstrukce jsou sporné - kromě toho, že jsi nevysvětlil, jak tě změní tvoje Smrt abys před smrtí nesměl být spasen a po smrti mohl být spasen, kromě toho, že chceš po lidech aby dělali to, čeho nejsou schopni (a nejspíš ani ty toho nejsi schopen, i když se tváříš, že jsi) teď vrážíš do své logiky další klín, když dáváš najevo, že jsi to v dobrém nevydržel ani doteď, natož do smrti. Jak se pak můžeš odvolávat na tebou vymyšlené slovo že "kdo vydrží v dobrém až do smrti bude spasen" když jsi nevydržel ani doteď?
Toník
|
| NadřazenýRe: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Opravdu nehřešíme? (Skóre: 1)
Vložil: oko v Sobota, 28. srpen 2010 @ 16:47:50 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Vydržet v dobrém do konce znamená, že když i padneš na hubu (do hříchu ke smrti), skrze pokání a vyznání tě Kristus očistí, pomůže ti vstát a jdeš dál.
Vydržet v dobrém neznamená nezhřešit vůbec, ale vrátit se ke Kristu
Vždyť komu bylo více odpuštěno, ten také více miluje!
..."Ty máš zřejmě představu, že se sám zvládneš
zachránit od hříchu, věčného soudu a druhé smrti, proto to musíš udělat
a neudělá to za tebe Bůh"...
Nevím kde na to chodíš! Neustále zdůrazňuji, že křesťan se pozná podle toho, že žije každým okamžikem s Kristem (nebo o to alespoň usiluje), o každém kroku, o každém rozhodnutí se s ním radí. To je ta spolupráce s Kristem v praxi.
Spolupráce znamená, že každý musíme udělat určitý svůj díl práce.
Co zvládneme sami, leží na nás, co by bylo nad naše síly, zařídí Kristus. Tomu říkám křesťanský tandem! Nikoli, že naložím všechno Kristu na záda, protože já bych to údajně nezvládl.
Co říká Kristus Pavlovi? "Má milost ti stačí, jen s tím bojuj!". Takový boj není bezúčelný, je prostředkem našeho zrání pro nebe.
|
]
Vydržet v dobrém až do smrti - Re: Opravdu nehřešíme? (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Neděle, 29. srpen 2010 @ 08:51:06 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Dobře.
To tedy znamená, že ty jsi nevydržel v dobrém až doteď, natož do smrti, jen sis vytvořil svojí vlastní spravedlnost "je potřeba vydržet v dobrém až do smrti" přičemž to "v dobrém" vlastně tak úplně neznamená v dobrém, ale může to být i ve zlém když se s tím zlem nějak vypořádáš ve svědomí, a tuhle spravedlnost se snažíš dodržet. To je tvoje věc, ale neházej tebou vymyšlenou spravedlnost na jiné lidi: To že tys něco vymyslel a jiní to nesplní se na ty jiné vůbec nevztahuje.
Pokud jde o spasení od hříchu, soudu a smrti, t.j. spasení k věčnému životu. Můžeš prosím místo fabulací uvést jasnou odpověď?
Píšeš, že to, co člověk zvládne sám, má dělat sám a to co nezvládne má nechat na Bohu. S tím souhlasím, to je logické, správné, dobrá úvaha.
A pak píšeš, že na svém spasení musí člověk pracovat sám celý život, že když my svoje spasení necháváme na Kristu, že jsme "alibisti". To je od tebe nelogické, nesmysl, blbost.
Můžeš tedy dát jasnou odpověď? Jsi schopen ty sám sobě zajistit spasení k věčnému životu?
Pokud ano, tak je logické, že na něm pracuješ.
Pokud ne, tak je naprosto nelogické, že to nenecháš na Kristu a že se nám vysmíváš, že jsme alibisti.
Náš postoj jsem ti napsal, je v téhle věci logický: Poznali jsme, že vysvobození od hříchu, soudu a smrti k věčnému životu nejsme schopni zajistit sami, proto ho necháváme na Kristu. Všechno, co jsme schopni dělat: Poslouchat Krista, to děláme my. Protože naše spasení zajišťuje Ježíš, můžeme si být jisti tím, že nás zachrání, když už nás dávno zachránil.
Toník
|
]
Vydržet v dobrém až do smrti - Re: Opravdu nehřešíme? (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pondělí, 30. srpen 2010 @ 09:22:38 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."A pak píšeš, že na svém spasení musí člověk pracovat sám celý život, že
když my svoje spasení necháváme na Kristu, že jsme "alibisti"."...
Nikoli, píšu, že ke svému spasení dozráváme v jednotě s Kristem, ve spolupráci. Nikdy ne sami. Ale taky se z toho nemůžeme alibisticky vymlouvat, že jsme slabí a proto necháme všechno na Kristu.
Oba krajní postoje jsou špatné, správné je kráčet životem ruku v ruce s Kristem a nespoléhat se jen na vlastní síly, ale na druhé straně si být vědomi své moci, kterou nám propůjčuje společenství Ducha.
Má milost ti stačí! - Spolu s Kristem jsme neporazitelní.
|
]
Vydržet v dobrém až do smrti - Re: Opravdu nehřešíme? (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 30. srpen 2010 @ 09:45:52 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Dobře, rozumím.
Souhlasíš tedy, že člověk se sám od hříchu, soudu s smrti spasit nemůže a má své spasení nechat na Ježíši? Už nejsme alibisti?
Můžeš mi prosím říci důvod pro který ti nejsi teď schopen přijmout spasení a musíš čekat do konce svého života? Jak bys dopadl, kdybys ted umřel: Dozrál jsi už ke spasení dost, nebo by to bylo s tebou blbé?
U vědomuješ si, jak nelogický nesmysl tu prezentuješ v podobě římského učení? (Radši nebudu hledat horší slušná slova abych neurazil víru bližního)
Pokud je člověku dvacet, dojde si ke zpovědi a přijímání, vyjde z kostele a přejede ho auto, "dozrál" správně ke spasení, v okamžiku smrti je spasen a jde do očistce. Pokud byl ten kostel náhodou v Římě a dotyčný zrovna přijal plnomocné odpustky, "dozrál" tak dobře, že očistec je vynechán a jde rovnou do nebe.
Pokud je nějakému člověku šedesát, celý život žil jako vzorný římský katolík, nekrad, nelhal, nechodil za manželkama sousedů a nezáviděl (a když tak jen málo a ze všeho se vyzpovídal). Poctivě celý život přijímal odpustky, chodil ke svátostem. A v šedesáti něco zkazí: udělá hřích ke smrti. Bůh sklidí úrodu a co ten člověk: nedozrál správně ke spasení a jde do pekla, nebyl v milosti posvěcující.
Toť ve stručnosti lidmi vyrobená spravedlnost, kterou se sami snaží dodržet, spravedlnost s horlivostí pro Boha, ale bez skutečného poznání Boha.
Toník
|
]
Vydržet v dobrém až do smrti - Re: Opravdu nehřešíme? (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pondělí, 30. srpen 2010 @ 10:11:49 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Jak jsem dozrál ke spasení posoudí Kristus. Já dnes přijímám jeho společenství ve skrytosti, které se ještě nedá označovat věčnou spásou. Spasený člověk je už imunní vůči hříchu, má oslavené tělo, má přímé patření na Boží tvář.
Obilí, které ti těsně před sklizní zničí třeba rozmar počasí nepřinese úrodu. To je prostě skutečnost, se kterou nic nenaděláš. Spravedlnost, nespravedlnost.
Ve skutečnosti se cosi takového u člověka běžně nestává. Strom padá zpravidla na tu stranu, na kterou se nakláněl. Pokud člověk chodil po celý život s Bohem, nedokáže se jen tak na závěr od Boha docela odvrátit do duchovní smrti. Pokud by se tak však stalo a on se v závěru skutečně rozhodl pro život bez Boha, veškeré jeho dřívější zásluhy by mu byly k ničemu. Stal by se přesným opakem lotra po pravici.
|
]
Vydržet v dobrém až do smrti - Re: Opravdu nehřešíme? (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 30. srpen 2010 @ 11:02:19 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Takže jsi zastánce toho, že když je člověk dobrým římským katolíkem dostatečně dlouho, už nedokáže dělat smrtelné hříchy, jestli ti dobře rozumím? Takže ve chvíli, kdy už nedokáže udělat smrtelný hřích, má už jistotu spasení, je to tak?
|
]
Vydržet v dobrém až do smrti - Re: Opravdu nehřešíme? (Skóre: 1)
Vložil: oko v Úterý, 31. srpen 2010 @ 19:54:11 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Nechceš mi rozumět.
Ani ten nejsvatější člověk, který po celý život chodil s bohem, nemůže ve své ostražitosti vůči zlu polevit. Nikdo nemůže mít jistotu, protože lidská slabost nejde s pojmem jistota dohromady. Jo, kdybychom byly loutky, řízené Kristem, to by byla jiná. Pak bychom tu jistotu měli. Ale to není Božím záměrem. On nás stvořil, abychom ho ve viditelném světě zjevovali. Proto nás stvořil svobodné, samy se rozhodující v každém okamžiku znovu mezi dobrem a zlem.
|
]
|
|
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Opravdu nehřešíme? (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 27. srpen 2010 @ 21:42:28 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | Dát život Kristu neznamená usilovat o vlastní spásu (to nám nepodsouvej), ale ani ji nevylučuje.
Oko, ještě k tomuhle: Tak jsem byl vyučen. Byl jsem vyučen v těch neustálých odpustcích, zpovědích, přijímáních, poutích, růžencích, modlitbách, litaniích, májových, korunkách, litaniích a jiných svátostech či svátostinách k mému spasení - k neustálému usilování o spasení. Podsouvám to sám sobě: Tak to učili mne a všechny lidi okolo a tak zřejmě byli vyučeni ti, kteří to učili nás. Svému vlastnímu spasení se velká část mé rodiny usilovně věnuje a věnuje na něj nezanedbatelnou část svých prostředků a času. Pokud to není ŘKC, měl bys intervenovat u svého biskupa, aby s tím něco udělal a ty lidi poučil, protože je to škoda té energie, když věnují všechny ty prostředky na ty skutky, kterými se snaží dosáhnout spasení.
OKO, když o něčem píšu, vím o čem píšu. Rád ti to vysvětlím, pokud to není jasné nebo v něčem nesedí. Pokud to tak u vás není a nemusíte dělat všechny ty skutky, co jsme pro své spasení museli dělat my, prosím, napiš to a popiš přesně, co pro své spasení děláš a jak si ho zajišťuješ, ať si rozumíme co myslíš těmi "skutky" a tím "co za tebe Bůh neudělá". Nebudu to brát jako tvoje vychloubání: Jen si asi potřebujeme porozumět, protože někdy to vypadá, že píšeš o něčem jiném, než jsem zažil, jindy zas popisuješ přesně totéž, co jsem žil. Já bych spíš řekl, že se snažíš vykroutit aby to, co píšeš, hezky vypadalo (promiň za upřímnost), ale připouštím i možnost, že to u vás na té Moravě vypadá hezky a opravdu děláte nějaké skutky, kterými spasíte sami sebe a my to jen nedokážeme pochopit, protože jsme to nezažili.
Spasený člověk přece už nepotřebuje nést svůj kříž, to by pak byla divná spása!
Tohle už jsem ti vysvětloval mockrátn naposled tady, můžeš si to znovu přečíst.
|
| NadřazenýRe: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Opravdu nehřešíme? (Skóre: 1)
Vložil: oko v Sobota, 28. srpen 2010 @ 19:23:45 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ano, asi si potřebujeme porozumět.
Nijak mě ale nevysvětlíš, proč by měl jednou už věčně spasený člověk nést kříž. To přece nedává smysl. Naopak ještě nespasený člověk, aby se připodobil Kristu oslavenímu, vzkříšenému, je třeba aby se nejdřív připodobnil Kristu nesoucímu kříž, Kristu trpícímu a ukřižovanému. Následovat Krista ve všem. Takto to smysl dává, alespoň mě.
Nést svůj kříž není samoúčelné, jakýsi rozmar Boha, je to prostředek duchovního růstu, skrze něj zrajeme k věčné spáse. Nejde o to, že by naše smrt nějak kvalitativně přispěla k našemu zrání, smrt je jen mezníkem, je počátkem věčnosti, koncem časnosti. Jiný význam v ní nehledej.
..."Byl jsem vyučen v těch neustálých odpustcích,
zpovědích, přijímáních, poutích, růžencích, modlitbách, litaniích,
májových, korunkách, litaniích a jiných svátostech či svátostinách k
mému spasení"...
To všechno mělo přece sloužit ke zkvalitnění vztahu s Kristem, se svatými, k utvrzování tvé zbožnosti, nikoli prvořadě k usilování o spásu. Vztah je to nejpodstatnější, nikoli poslušné dodržování zákona z jiných motivů.
Já pro své spasení nedělám nic jiného, jen nechci přerušit své napojení na Krista, chci poznávat a plnit Boží vůli. Takový způsob života s Bohem jsem si zvolil sám, naprosto svobodně a dobrovolně. Je to má volba, nemohu to proto nazývat otroctvím. Naopak cítím se s Kristem naprosto svobodný, můj život je zrealizovaný naplno. Já nestojím o to hřešit, necítím se omezován tím, že nechodím za sousedkama, že nekradu cizí majetek. Netoužím po ničem takovém, není to pro mě omezení, snížení kvality života. Vím, že pravý opak je kvalitou, pravdou. Bůh po nás vyžaduje jen ty věci, které jsou pro naše dobro.
|
]
Smrt je jen mezníkem - Re: Opravdu nehřešíme? (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Neděle, 29. srpen 2010 @ 09:55:18 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Nejde o to, že by naše smrt nějak kvalitativně
přispěla k našemu zrání, smrt je jen mezníkem, je počátkem věčnosti,
koncem časnosti. Jiný význam v ní nehledej.
No, právě. Smrt těla člověka nijak nemění: Neexistuje žádný důvod proč si myslet že před smrti svého těla člověk nesmí být spasen a po smrti těla může být spasen. Ve smrti těla člověka totiž žádná taková proměna neprobíhá a ani nemůže probíhat: To, co člověk má mu zůstává a to co nemá, nedostane.
...smrt je jen mezníkem, je počátkem věčnosti,
koncem časnosti.
Ano, tak to je. Pro nás ale tímhle mezníkem není naše smrt, smrt našeho těla, ale Ježíšova smrt. Ty stále dokola píšeš, že smrtí a vzkříšením Krista se proměnily dějiny, ale přitom sám zůstáváš v období před touhle smrtí a proměnou dějin: Tím mezníkem, kterým se změnily dějiny, si ještě neprošel a teprve na něj čekáš a domníváš se, že nastane teprve tvojí smrtí. A to je škoda: Podle všeho si člověk, který by byl za tím mezníkem svým životem hodně užitečný.
Náš věčný život, počátek věčnosti, už začal: Začal když jsme přijali Boží slovo a na světě se objevil, když jsme se narodili znovu. Kristu ukřižovanému jsme byli připodobněni v tom vodním hrobě: Vše, co bylo mrtvé a nepřátelské hrobu jsme nechali ponořit do vody, jako byl Kristus "ponořen" do země. Pohřbili jsme staré věci, minulost, v tom vodním hrobě.
Když člověk takhle pohřbí minulost, má jen jednu budoucnost: Krista, jeho život. Ten život, který s Kristem vyměnil v té věčné krevní smlouvě.
To všechno (svátosti, svátostiny..) mělo přece sloužit ke zkvalitnění vztahu s Kristem, se svatými, k utvrzování tvé zbožnosti,...
No, tak to tak nefungovalo a ani nemohlo. Abys mohl něco zkvalitňovat, musí to napřed být. Nikdo mi neřekl, že žádný vztah s Bohem nemám, myslel jsem, že ten vztah se otevřel, když mne pan farář znovuzrodil jako miminko. To byl ale podvod: Žádný takový vztah tehdy nevznikl, s Kristem jsem musel uzavřít tu věčnou smlouvu sám jako kdokoliv jiný, pak jsem s ním teprve měl nějaký vztah.
Jenže když jsem zase s Kristem tu smlouvu uzavřel a vztah s ním přijal, nebyly svátosti a svátostiny už k ničemu potřebné: Ten Boží život, jeho slovo a společenství svatých je dostačující.
|
]
Smrt je jen mezníkem - Re: Opravdu nehřešíme? (Skóre: 1)
Vložil: oko v Neděle, 29. srpen 2010 @ 20:13:19 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Svátosti ustanovil přece Kristus. Jestliže se bez nich obejdeš, je to důvod k zamyšlení.
Smrt je srpem, je to rozdíl mezi požatým klasem a nepožatým.
Aby zrno mohlo vydat užitek, musí nejdřív tímto stavem projít. Smrt těla u člověka mění hodně věcí, stačí si to přiznat.
Věčný život začal našim spojením s Kristem, ale podobně jako když klíčí zrno a čeká ho ještě mnoho dorůst a vytvořit klas.
Je ničím neodůvodněný optimismus tvrdit, že vyklíčené zrno už přineslo stonásobný užitek.
Tento užitek je zatím pouze v naději hospodáře, ře nepřijde sucho, že nepřijdou záplavy a krupobití, že zrno zdárně dozraje.
|
]
Smrt je jen mezníkem - Re: Opravdu nehřešíme? (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 30. srpen 2010 @ 09:18:40 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | O svátostech není v našem učení ani slovo, proto se bez nich obejdu. Bez toho, co ustanovil Kristus se neobejdu. Mezi těmi dvěma věcmi je trochu (velký) rozdíl.
Jsi zemědělec, oko: Na poli je rozdíl mezi obilím a mezi plevelem. Obojí roste pohromadě. Obilí přináší užitek a plevel je nanic. Obilí od plevelu zemědělec pozná snadno, Pražák těžko. Zvlášť když jsou rostlinky malé.
Není starost obilí kolik přinese úrody, oko - všechno, co je okolo něj, voda, plísně, sucho, slunce,... - to všechno obilí vůbec ale vůbec neovlivní. Chtěl bys obilí potrestat za to, že bylo sucho a nepřineslo úrodu? Nebo že hospodář zasel obilí na cestu či do trní, takže nepřineslo úrodu? No, to jsi dobrý hospodář.
Tady se bavíme o spasení k věčnému životu. To probíhá tak, že Boží milostí se plevel změní na obilí, z bezbožníka a zlo-čince udělá Bůh zázrakem spravedlivého. Z člověka, který Boha neznal a nebral na něj ohled se stane člověk, který bez Boha neudělá ani krok. Hospodář se pak o to svoje obilí stará. Ta úroda, která přichází, je ovoce toho věčného života, který člověk přijal. U někoho je menší, u jiného větší.
|
]
Smrt je jen mezníkem - Re: Opravdu nehřešíme? (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pondělí, 30. srpen 2010 @ 09:50:09 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Nějak obcházíš ten vhodný okamžik "sklizně", naši smrt. Podle tebe okamžik naprosto bezvýznamný. Žádný, kdo rozumí obilí, s tebou souhlasit nebude. Okamžik sklizně má velký vliv na přinesený užitek.
I když ti obilí dozraje do plnosti klasů a těsně před sklizní přijde třeba krupobití (hřích ke smrti) - veškerý užitek obilí zůstal pouze v rovině nenaplněné naděje. Celý růst, celá plnost klasů se maže, jako by nebyla. Zaseté zrno nepřineslo žádný užitek.
|
]
Smrt je jen mezníkem - Re: Opravdu nehřešíme? (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 30. srpen 2010 @ 11:13:38 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Ano, okamžik mojí smrti bude zřejmě naprosto bezvýznamný, v mém životě nepřinese vůbec žádné ovoce a nejspíš nepřinese ani nikomu jinému žádné ovoce a užitek. To, co v mém životě přineslo nějaké ovoce, byl okamžik smrti Ježíše Krista. To je ten důležitý okamžik, který je nějak podstatný v mém životě a který něco řeší. A ještě důležitější okamžik mého života je ten, kdy Ježíš nad smrtí zvítězil a byl vzkříšen.
To jsou okamžiky v mém životě důležité: Všechny ostatní okamžiky v mém životě jsou podružné a z nich ze všech je nepodružnější moje smrt těla. Vše, co po ní zůstane bude nějaký pomníček s mým jménem na pár desítek let.
Ten hlavní učitel, který nás o těchto věcech učil, se na smrt díval takto, říkal: Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne,
i kdyby zemřel, bude žít.
A každý, kdo žije a věří ve mne, jistě nezemře navěky.
To, co přináší užitek, je můj život. Ten má nějaký smysl, proto ho Ježíš také zachránil. A to Boží slovo, které člověk přijme a věčný život, který vypůsobí, přináší úrodu celý ten věčný život: Od nového narození až navěky. Smrt těla je v tom nepodstatná.
Když přijde krupobití a zničí úrodu, přijde taky hospodář: To, co zůstalo sklidí, pole zaorá, zaseje nové semeno a další rok přijde další úroda. Protože to pole patří dobrému hospodáři. Kdyby patřilo hlupákovi, tak ten by řekl: To pole je ale hloupé, že nechalo zničit úrodu krupobitím. Už ho nikdy neoseju.
|
]
Smrt je jen mezníkem - Re: Opravdu nehřešíme? (Skóre: 1)
Vložil: oko v Úterý, 31. srpen 2010 @ 19:47:51 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Až ten okamžik kdy se duše odděluje od těla u tebe přijde, pak hodnoť, zda je významný, nebo bezvýznamný. Můžeš třeba zemřít i jako mučedník za víru.
..."A ještě důležitější okamžik mého života je ten, kdy Ježíš nad smrtí zvítězil a byl vzkříšen"...
Ježíš zvítězil nad smrtí ještě dříve, než ses vůbec narodil. A než jsi začal rozum brát, už jsi byl dítě Boží.
Někdy mi připadá, že argumentuješ, jako kdybys byl úplně opdtržen od reality.
|
]
Smrt je jen mezníkem - Re: Opravdu nehřešíme? (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 01. září 2010 @ 08:10:59 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Můžeš třeba zemřít i jako mučedník za víru.
No, já stále doufám, že se ŘKC už k faktické politické moci nedostane.
Někdy mi připadá, že argumentuješ, jako kdybys byl úplně opdtržen od reality.
No, jsem odtržen od tvé reality, to ti připadá dobře. Pokud ti něco nesedí, rád ti to vysvětlím. Pokud si to vysvětlit necháš. Chápu, že to máš těžší: To, co ty žiješ, důvěrně znám, mohu ti tedy snadno rozumět. To, co já žiju ty neznáš a máš naučeno, že to nesmí existovat. je to tedy pro tebe těžší pochopit, i pokud chceš.
Ano, Ježíš za mne zemřel ještě než jsem se v hříchu narodil a ještě když jsem žil život bez Boha, to je dobře napsané. A nejen za mne: I za tebe. Když jsem začal rozum brát, tak jsem zdaleka ještě nebyl dítě Boží. Pobral jsem rozum a ještě mnoho let jsem byl v otroctví světa tak jako všichni, kteří to vykoupení v Kristu nepřijali. Jen jsem byl trochu slušněji vychován, tak jsem nezapadl tolik do bahna některých hříchů (těla), zato jsem zapadl do bahna jiných hříchů, duchovních.
|
]
|
|
|
|
