|
Právě je 481 návštěvník(ů) a 3 uživatel(ů) online: rosmano oko Willy
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 116935111 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
| Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor. |
|
|
Re: Re: Re: Re: Jedni určeni ke spáse druzí k záhubě. Je vyvolení nepodmíněné? P 6 (Skóre: 1) Vložil: Irena v Pátek, 14. prosinec 2007 @ 08:54:09 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | To je moc pěkně řečeno.
Irena |
| Nadřazený |
|
Re: Re: Re: Re: Jedni určeni ke spáse druzí k záhubě. Je vyvolení nepodmíněné? P 6 (Skóre: 1) Vložil: Gregorios777 v Pátek, 14. prosinec 2007 @ 09:35:34 CET (O uživateli | Poslat zprávu) |
Dan Drápal kdysi řekl jednu moudrou větu: "Boží vyvolení neruší lidskou odpovědnost a lidská odpovědnost neruší Boží vyvolení."
Jinak myslím, že nejlépe je tato problematika popsána v tomto článku zde na Granu: "Boží a lidská účast na spasení" od John.G Reisingera:
Dříve, než může být člověk spasen, musí Bůh i člověk něco změnit. Ve
své zjednodušené podstatě teologie hyperkalvinistů popírá nutnost
lidského jednání a arminianismus popírá skutečnost Božího působení. Bible jasně ukazuje jak na Boží, tak i na lidskou účast na Božím plánu
spasení. Ale ne tak, jak učí arminianismus, že „Boží účastí na spasení
je poskytnout záchranu každému člověku a na člověku je, aby se stal
ochotným toto spasení přijmout." Abychom pochopili, co Boží slovo skutečně říká, a pokusili se odpovědět na některé námitky, probereme si tuto věc bod po bodu.
1.) Aby člověk mohl být spasen, musí se kát ze svých hříchů a uvěřit
evangeliu. Nikomu, kdo se ochotně neobrátil od hříchu ke Kristu, nikdy
nebylo odpuštěno a nestal se Božím dítětem. Bible nikde nenaznačuje, že
by člověk mohl být spasen bez pokání a víry, ale právě naopak. Boží
slovo neustále opakuje, že to jsou základní podmínky, které musí být
splněny, dříve než může být člověk spasen. Jediná Bible odpovídá na
otázku, „Co musím dělat, abych byl spasen?" a její odpověď zní: „Věř v
Pána Ježíše Krista a budeš spasen."
2.) Každý, kdo činí pokání a uvěří evangeliu, bude spasen. Každá duše,
bez výjimky, která poslechne volání evangelia k následování Krista,
bude Bohem a Otcem našeho Pána Ježíše Krista přijata a bude jí
odpuštěno. Jestliže si něčím můžeme být absolutně jisti, pak je to to,
že Kristus nikdy neporuší svůj slib přijmout „každého, kdo k Němu
přijde." Jak kdysi řekl John Bunyan, „Pojď a vítej!" je Spasitelovo
slovo ke všem hříšníkům.
3.) Pokání a víra je svobodné lidské jednání. Lidé se musí svým
vlastním rozumem, srdcem a vůlí zříci hříchu a přijmout Krista. Bůh
nikdy za nikoho nečinil pokání ani za nikoho neuvěřil - a nikdy tomu
tak nebude. Odvrácení se od hříchu a následování Krista skrze víru je
lidské jednání a každý člověk, který takto reaguje na volání evangelia,
tak činí, protože si to upřímně přeje. Přeje si, aby mu bylo odpuštěno
a odpuštěno mu může být pouze skrze pokání a víru. Nikdo, včetně Boha,
se za nás neodvrátí od hříchu, to musíme udělat sami. Nikdo jiný za nás
nemůže věřit Kristu, abychom byli spaseni, to musíme osobně, vědomě a
ochotně udělat sami.
Nyní si někdo může říct, „Ale není to právě to, co učí arminianismus?"
Přátelé, toto učí Bible a učí to jasně a dogmaticky. „Ale nepopírají
kalvinisté všechny tyto tři body?" Nemluvím zde o kalvinistech, ani se
je nesnažím obhajovat, protože stejně jako arminianisté jsou velmi
různorodí. Jestliže znáte někoho, kdo popírá tři výše uvedené
skutečnosti, pak takový člověk, bez ohledu na to, za koho se
prohlašuje, popírá jasné biblické poselství. Mohu mluvit jen sám za
sebe a nepopírám, co Boží slovo tak jasně učí. Zde se můžete ptát: „Nehlásáte snad učení svobodné vůle, která je
schopna si sama zvolit? Nevzdáváte se snad učení o vyvolení, když
souhlasíte s tím, že člověk sám musí uvěřit a činit pokání - což je
jeho vlastní jednání?" Ne! Nesnažím se prokázat platnost svobodné
lidské vůle, ani neplatnost Božího vyvolení, protože to není možné.
Pouze jsem uvedl přesně to, co říká Bible a co člověk musí udělat, aby
mohl být spasen. Podívejme se ale nyní na to, co říká Písmo o tom, čeho
je a čeho není přirozený člověk schopen.
4.) Stejná Bible, která tvrdí, že člověk, aby byl spasen, se ze svých
hříchů musí kát a uvěřit, stejně tak důrazně tvrdí, že člověk kvůli své
hříšné přirozenosti je naprosto neschopen činit pokání a uvěřit. Žádná
z těchto tří lidských složek - rozum, srdce a vůle, které musí být k
pravdě evangelia vnímavé, nemají schopnost takovouto pravdu přijmout, a
dokonce ani nemají touhu cokoliv měnit. Právě naopak. Celá lidská
bytost je nejen neschopna ať už přijít nebo chtít přijít ke Kristu, ale
každá část její přirozenosti aktivně vzdoruje Kristu a Boží pravdě.
Odmítání Ježíše Krista jako Pána a Spasitele není pasivní nic nedělání,
ale záměrná, a úmyslná volba. Je to záměrné rozhodnutí říct „Ne!"
Kristu a „Ano" sobě a hříchu. Nikdo není vůči Bohu a Jeho autoritě
neutrální. Nevíra je právě tak záměrný skutek mysli, srdce a vůle jako
víra. Právě toto měl Ježíš na mysli v Janovi 5:40, když řekl:
* Ale vy nechcete [záměrně si tak volíte] přijít ke mě…
Ano, nevíra je skutek vůle. Nevíra je ve skutečnosti vírou, ale naneštěstí vírou v sebe sama.
Věřit v první tři body a kázat je a přitom vynechat čtvrtý bod znamená
vážné zkreslení evangelia Boží milosti. Znamená to podávat nepřesný
obraz o stavu hříšníka a jeho skutečné potřeby. Takové učení totiž
ukazuje jen na polovinu problému lidského hříchu. Vynechává totiž ten
nejdůležitější bod potřeby ztraceného člověka, jmenovitě, jeho
nezpůsobilost nebo neschopnost, jak překonat hříšnou podstatu naší
přirozenosti a její důsledky. Takto postavené evangelium je jen
polovičním evangeliem. A právě v tomto bodě moderní evangelizace tak
těžce selhává. Nečiní rozdíl mezi lidskou zodpovědností a osobní
schopností se rozhodnout. Falešně předstírá, že hříšník je schopen
vykonat vše, co od něj Bůh požaduje. Texty týkající se lidské
neschopnosti a nezpůsobilosti jsou buď opomíjené nebo zcela
překroucené. Toto odchýlení od pravd evangelia deformuje Boží
zachraňující milost. Všimněte si, prosím, několika biblických textů,
které dogmaticky uvádí některé věci, kterých ztracený člověk není
schopen:
* Člověk nevidí - dokud se znovu nenarodí. Jan 3:3.
* Člověk nerozumí - dokud mu není dána nová přirozenost. 1K 2:14
* Člověk nemůže přijít - dokud není účinně povolán Duchem svatým. Jan 6:44,45
Nemáme dostatek prostoru, abychom se podrobně zabývali vším, čeho
člověk sám o sobě není schopen, ale tyto tři body dostačují, aby
ukázaly, že hříšník není v žádném případě schopen (vši- mněte si, že se
zde nejedná o nevůli) přijít ke Kristu, dokud Bůh něco neučiní s
přirozenou podstatou hříšníka. To něco Bible nazývá znovuzrozením, nebo
novým narozením a to je výhradně dílem Boha Ducha svatého. Člověk na
svém znovuzrození nemá žádný podíl.
5.) Novým narozením, nebo znovuzrozením nám Bůh dává duchovní život,
který nás uschopňuje k tomu, co musíme udělat (činit pokání a uvěřit),
ale co NEJSME SCHOPNI UČINIT kvůli našemu poddanství hříchu. Jestliže
Bible říká, že člověk je ve svých hříších mrtev, znamená to, že lidský
rozum, srdce a vůle jsou duchovně mrtvé. Jestliže Bible mluví o našem
otroctví hříchu, znamená to, že celá naše bytost, včetně naší vůle je v
poddanství a v moci hříchu.
Krista skutečně potřebujeme, aby zemřel a splatil trest za náš hřích,
aby nás vykoupil, ale stejně tak nutně potřebujeme i Ducha svatého, aby
nám znovuzrozením dal novou podstatu. Boží Syn nás zákonně zbavuje
trestu za hřích, ale pouze Duch svatý nás může osvobodit z moci smrti a
mravní zkázy hříchu. Abychom byli spaseni, potřebujeme odpuštění. Je to
Kristus, kdo nám svou smrtí vydobyl úplné odpuštění a ospravedlnění.
Dále potřebujeme duchovní obživení a způsobilost a to nám znovuzrozením
dává Duch svatý. Znovuzrození, dílo Ducha svatého, nás uschopňuje
přijmout skutečnou vírou Kristovo dílo usmíření k naší spáse.
Bůh je Bohem trojjediným a nikdo nemůže pochopit toto „veliké dílo
spasení", dokud neuvidí každou jedinečnou Boží osobu vykonávat svou
zvláštní a nezbytnou část tohoto spasení. Žádný člověk nemůže hlásat
„slavné evangelium milosti" a přitom z něj vypustit Otcovu svrchovanou
vyvolující lásku a novězrozující moc Ducha svatého jako neoddělitelnou
součást Božího díla při spáse hříšníků. Mluvit o Boží účasti na spasení
tak, že je jen jednou osobou, která dává odpuštění, a o lidské účasti
spočívající v ochotě přijmout spasení, znamená pomíjet jak Otcovo dílo
vyvolení, tak i dílo působení Ducha svatého, z něhož plyne
znovuzrození. Toto nepochopení činí z člověka plnoprávného Božího
partnera a dokonce mu přiděluje rozhodující roli v celém procesu
znovuzrození a následně i spasení.
Jak tragikomické, vzdát Kristu slávu za Jeho dílo na kříži a pak
hříšníkům přičíst zásluhu za Otcovo dílo na věčnosti (vyvolení) a dílo
Ducha svatého v našich srdcích (znovuzrození).
Tvrdit, že: „Duch svatý vykoná své zázračné dílo duchovního obživení,
jakmile mu to dovolíš", je vůči svrchovanému Duchu projevem velké
neúcty. Je to stejné, jako kdybyste zašli na hřbitov, postavili se k
hrobu a promluvili k zesnulým: „Dám vám život a vzkřísím vás z mrtvých,
jen když uděláte první krok; krok víry a požádáte mě o to." To je
ignorace hříšníkova přirozeného stavu a naprosté duchovní nemohoucnosti.
Základní chybou arminiánského evangelia svobodné vůle je jeho selhání v
pohledu na lidskou účast na spasení, na pokání a víru. Ty jsou ve
skutečnosti ovocem a výsledkem Božího díla, a ne základní složkou
dodávanou hříšníkem. Každý člověk, který se obrátí ke Kristu, tak činí
ochotně a svobodně, ale tato svoboda je přímým výsledkem Otcova
vyvolení a účinného působení Ducha svatého. Říci: „Když budeš věřit,
Bůh ti na tvoji víru odpoví znovuzrozením," je zkreslením podstaty
Božího zachraňujícího díla.
6.) Písmo jasně ukazuje, že víra a pokání jsou důsledky a ne příčina
znovuzrození. Představme si člověka, který je již dvacet let mrtvý a
jednoho dne vás na ulici pozdraví. Napadlo by vás, že ten člověk už byl
svou smrtí unaven a tak se rozhodl požádat všemocného doktora, aby
udělal zázrak a dal mu nový život? Jsem si jist, že by vás něco
takového ani nenapadlo. Místo toho byste nejspíš vykřikli: „Člověče, co
se to s tebou stalo? Kdo tě vzkřísil?" Poznali byste, že je živý,
protože by chodil a dýchal, ale věděli byste, že to jsou příznaky
zázraku, který na něm byl vykonán, že to není výsledek jeho vlastní
schopnosti nebo vůle. A právě tak, když se duchovně mrtvý člověk začne
projevovat duchovním životem jako jsou pokání a víra, pak toto duchovní
ovoce ukazuje na skutečnost, že se stal zázrak znovuzrození.
Dovolte mi celou věc ilustrovat na biblickém příkladu. Ve Skutcích
16:14 je důkaz toho, co jsme naznačili výše. Mimochodem, pokud vím,
toto je jediné místo v Novém zákoně, které používá výraz otevřít srdce
a Bible toto otevření srdce dává cele za zásluhu Boží moci a ne lidské
vůli. Moderní evangelismus však činí přesný opak a přičítá otevření
srdce rozhodnutí lidské svobodné vůle. Pamatujme na to, že
nediskutujeme o tom, zda člověk musí být ochotný otevřít své srdce. To
jsme poznali už z bodů jedna, dva a tři. Nyní hledáme zdroj síly, který
člověku umožňuje vykonat tento duchovní skutek. Arminianismus trvá na
tom, že ochotu nebo touhu může vygenerovat lidská svobodná vůle,
zatímco Bible říká, že Boží Duch svatý je ten, kdo dává tuto moc nebo
schopnost ke znovuzrození.
Prozkoumejme jeden text Písma svatého, který používá výraz „otevřít srdce" a podívejme se, zda je v souladu s předchozími body:
* Poslouchala nás i jedna žena jménem Lydie, obchodnice s
purpurem z města Thyatir, která uctívala jediného Boha. Pán jí otevřel
srdce, aby přijala, co Pavel zvěstoval. (Skutky 16:14)
Pán otevřel její srdce tak, aby reagovala na Pavlovu zprávu. První,
čeho si všimneme, je, že Lydie skutečně dávala pozor, nebo naslouchala
Pavlovým slovům. S radostí naslouchala a ochotně uvěřila jeho zprávě.
Jak už jsme si ukázali, musela to udělat sama, aby měla z evangelia
užitek a mohla být spasena. Lydiino pozorné naslouchání a víra
ilustruje body jedna, dva a tři, které jsme uvedli, a vyvrací
hyperkalvinismus, který učí, že vyvolení budou zachráněni bez ohledu na
to, zda evangeliu naslouchají a věří mu nebo ne. Lydie si však ve
skutečnosti vybrala věřit a učinila tak pouze proto, že tomu tak chtěla
celým svým srdcem. Neučinila tak neochotně, ani to nebyl Bůh, kdo za ni
naslouchal a uvěřil. Byla to její vlastní odpověď a byla to velmi
ochotná odpověď.
Dále si můžeme všimnout, co udělal Bůh. Je nám zde ukázáno, co musel
Bůh udělat dříve, než mohla být Lydie spasena. (1) On dal spasení
„milostí skrze víru", která mohla být zvěstována. To, o čem Pavel
mluvil, byly zřejmě skutečnosti evangelia týkající se smrti a vzkříšení
našeho Pána Ježíše Krista a jistě o tomto Beránku, který je Božím
milostivým darem. (2) Bůh také Lydii přinesl zprávu o svém daru. Poslal
svého kazatele, aby jí pověděl o plánu spasení. Bůh poskytl všechny
prostředky spasení - dal svého jednorozeného Syna. Směřoval ke svému
cíli, zajistil takového kazatele, jako byl Pavel - o tom je Pavlovo
svědectví ve Skutcích 22. A právě v tomto bodu se arminianismus
odchyluje od Bible a na výše uvedené pravdy aplikuje lidskou logiku.
Arminiáni tragicky zanedbávají mnohé biblické verše a proto nevidí, že
Bůh musí udělat ještě něco dalšího. (3) Bůh otevřel Lydiino srdce
(neboť jí dal duchovní život), aby byla schopna uvěřit. Její přirozená
mysl byla slepá, její přirozené srdce bylo od Boha odvrácené a její
vůle setrvávala v duchovní smrti. Vysvobodit ji z tohoto duchovního
hřbitova morální zkázy mohla pouze Boží moc. Darování tohoto života a
moci je výhradně Božím dílem. Všimněte si, že Bible dává zásluhu na
otevření Lydiina srdce výslovně samému Bohu. Jestliže to z tohoto textu
nepoznáme, pak jednoduše neumíme číst:
* „…Pán jí otevřel srdce…"
Všimněme si také, jak jasně nás učí Duch svatý o vztahu mezi příčinou a
následkem při obrácení Lydie. Jedině Bůh otevřel Lydiino srdce, to je
příčina. Učinil to, aby byla schopna naslouchat pravdám, které Pavel
kázal - to je následek. A právě to nám říká Boží slovo. Nerozčilujme se
nad mrtvou teologií, ani nezatracujte Kalvína, ale přečtěte si sami
slova Bible. Jestliže se budete snažit zapřít jeden jediný důvod, proč
Lydie pochopila evangelium a uvěřila v něj, tedy skutečnost, že to byl
Bůh, kdo jí umožnil uvěřit a otevřel jí srdce, pak se stavíte proti
Boží pravdě. Pokud se pokusíte do tohoto textu vložit lidskou svobodnou
vůli jako rozhodující faktor pro účinnost spásy, pak vědomě podkopáváte
Boží slovo.
Boží milost nenabízí jen spasení, ale Boží moc nám dává také schopnost
si jej přát a také přijmout. On v nás vyvolává nejen touhu patřit Bohu,
ale i skutky, které tuto touhu naplňují. Jeho dílo v nás vytváří
nového, znovuzrozeného člověka a proto znovu opakuji, dílo znovuzrození
je zcela dílem Ducha svatého.
V okamžiku, kdy ztratíme z očí rozdíl mezi spasením skrze víru (lidský
skutek) a znovuzrozením z Ducha svatého (Boží skutek), směřujeme do
oblasti polopravd a teologických nesnází. Zavede nás to k přesvědčení,
že člověk je schopen dělat to, o čem Bible důrazně říká, že schopen
činit není. Nutnost díla Ducha svatého je pak teologicky popřena a
nebude trvat dlouho, kdy bude v běžné praxi ignorována. O tom svědčí
stav moderního evangelismu.
Od té doby, co jsou křesťané přesvědčeni, že znovuzrození je nedílnou
součástí lidské volby, používají metodologii, která je mnohem
důležitější, než teologie Bible. Organizace, plánování a nábor se staly
pro úspěch evangelizace neodmyslitelné, zatímco nezbytné dílo Ducha
svatého je téměř zapomenuto. Je pravda, že plánovaná služba
evangelizace si libuje v potřebě „modlit se za vedení Duchem svatým" a
týmy lidí jsou vysílány s několika měsíčním předstihem před velkou
kampaní, aby se modlili za bohatou žeň. Někteří evangelisté si jsou
zcela jisti, že slib věřících modlit se každý den nebo jiný závazek
(přispívat finančně na evangelizaci), který je nezbytný (výzvy typu
pouze vaše dary mohou tuto ohromnou kampaň umožnit), je pro úspěch
kampaně důležitější, než evangelium samo, ale to už je jiné téma pro
jiný den.
|
| Nadřazený |
|
Re: Re: Re: Re: Jedni určeni ke spáse druzí k záhubě. Je vyvolení nepodmíněné? P 6 (Skóre: 1) Vložil: Nematemne v Pátek, 14. prosinec 2007 @ 18:54:38 CET (O uživateli | Poslat zprávu | Blog) | ...Bůh sice vidí "hotový obraz", ale my ho spoluvytváříme svou svobodnou vůlí. Není to tak, že je to hotový a basta fidli !...
Tak jak je to, je obraz hotový v Božích očích, anebo my ho Bohu před očima měníme? Vidí Bůh za "svobodné" rozhodnutí člověka? Pokud ano, zajisté vidí hotový obraz, se vším všudy i se zatracením. Měl ho v očích dřív než stvořil. My ho nevidíme, nejsme Bůh. Např. text z Genesis v němž Bůh viděl, že stvoření je velmi dobré a zároveň, v ten samy okamžik viděl pád člověka, ke kterému se vyjádřil, že lituje stvoření člověka, není nic jiného než lidská představa o Bohu, která nemá se skutečným Bohem nic společného.
...Není domalován a teď dělám na nějakém tahu štětce...
To, že nevidíš obraz svého života, neznamená, že není domalován. To, že teď děláš tahy štětce, že ty ten obraz tvoříš je jen tvá iluze, ty sám jsi štětcem a zároveň obrazem. Před sebou vidíme spoustu cest, až na některou z nich vstoupíme, nemohli jsme jít jinudy.
|
| Nadřazený |
|
|
|