| Rozhodnutí je následek něčeho a na to jaké rozhodnutí je má vliv mnoho vnějších faktorů jak hmotných tak duchovních. Svobodnou vůli často diskutující připodobňují k rozhodování. Nevidím to tak jednoznačně. Za lidskou a v lidské vůli se toho skrývá a vyskytuje mnohem víc. Svobodná vůle se jeví jako by to bylo chtění, ale když sami v sobě svobodnou vůli začneme zkoumat, tak v naší vůli rozpoznáme vůli žít. A rozhoduje se snad někdo každodenně proto? Stylem, tak jo i dnes jsem se svobodně rozhodl že budu žít, i dnes si koupím pět rohlíků? :-))
Vůle žít je něco mnohem silnějšího, něco moc mocného, je to naše bytostná součást. Vůle žít nás přímo směřuje k další vůli. Vůli poznávat. Lidi jsou od Boha "zkonstruovaní" jako průzkumníci. Vůle poznávat je stejně pevná jako vůle žít, je pevně našitá v lidském hardware. Všichni lidé rádi poznávají nové země, nové lidi, novou neohranou hudbu, nové věci, nové poznatky o světě, a další a další nové poznání v pravdě Ducha nás uspokojuje v našem neukojitelném poznávání, v naší vůli poznávat. Vůle žít a vůle poznávat jsou hlavní části svobodné vůle. Záměrně jsem zvolil vůli žít a vůli poznávat, jelikož na těchto vůlích můžeme sami v sobě pozorovat, že to nejsou nějaké rozhodovací vůle ve stylu chci/nechci. V těchto vůlích není žádné nechci/chci, je v nich- mám a budu nadále mít. V tom je ohromný projev síly lidského ducha. Tak vidím obsah pojmu vůle, svobodná vůle. Duchovní obsah pojmu svobodná vůle lze ukázat na našem Bohu Otci. Bůh se ve své svobodné vůli rozhodl stvořit svět a lidi v něm. Boží rozhodnutí svět nestvořilo, byla to boží vůle a její moc, která to učinila. Ono totiž když Bůh něco ve své vůli chce, tak se to i stane. A my jsme Jeho obrazem. Naše lidská vůle sice není tak mocná jako ta stvořitelská boží, ale i tak nám naše lidská vůle dává velkou moc a sílu tvořit a poznávat, takže se taky stane a naplní to, pro co se ve své vůli rozhodneme, ne proto rozhodnutí, ale proto, že naše svobodná vůle nám k tomu dává moc. Moc tvořit. Rozhodnutí je jenom takové otevření vrat. Vezměme nějakého skladatele. Cožpak se může myrnyx tyrnyx svobodně rozhodnout, a nyní napíšu krásnou operu..a ono nic. Nebo je to spíš tak, že v duši skladatele je narůstající tlak inspirace, který roste a roste, až nakonec dostane podobu poznání, a rozhodnutí svobodné vůle pustit všechno ven je již jenom formální a automatické. Copak asi stojí za vůli skladatele? Obyčejné rozhodování chci/nechci to nebude... |
