Mluvíš jako Willy o někom, kdo je neposlušný, nebo o někom, kdo nepřijal Ježíše jako pána ve svém duchu? Ti první samozřejmě existují - vlastně my všichni jsme více či méně neposlušní a nepoddajní. Jinak přijít k Bohu skrze Ježíše znamená přijmout Ježíše jako Pána, tj. vlastně přiznat mu roli, kterou má.

Jak? Vysvobození se přijímá vírou v to, že Ježíš je tvůj pán. Prostě přijmeš jeho jho (Mt 11,29-30). Získáš svobodu od hříchu. Jak bys nazval člověka, který se nějak zastaví u tohoto bodu? Je spasený a vykoupený a přesto se považuje sám za svého pána. Já takové slovo neznám. Samotná podstata hříchu spočívá v tom, že člověk je ve vzpouře proti Bohu, že neuznává jeho majestát, jeho vládu. Hřích tak zatemňuje jeho pohled na svět. Přesně to udělal Adam. Bůh - jeho pán - mu řekl, aby něco nedělal. On si však řekl, že se na to může vykašlat a neposlechnout. Vykoupení a svoboda spočívá v tom, že člověk vidí Boha (a tudíž Ježíše) jako toho, kým je - pánem všeho. 

Ta moje námitka spočívá v tom, že člověk nikdy nic nemá. Vše, včetně jeho života, je vždy majetkem Boha. (viz třeba Mt 5,34-36). On je hrnčíř a my hliněné nádoby. I nádoba určená ke hněvu, která je pod vládou hříchu, zůstává hrnčířovou nádobou. Pokud Ježíš odstraní toho falešného pána (hřích), pak jsi stále majetkem Boha a díky Duchu víš, že Ježíš je totožný s Bohem, kterému patříš. Já ti přece nemohu dát tvůj dům či auto, ne? Ježíš je pánem i těch, kteří se mu rouhají a i oni to jednou poznají a vyznají (Fp 2,10-11) V principu tedy spása znamená to, že prohlédneš, že získáš zrak. Vidíš Boha, Ježíše i sebe v pravém světle. A tímto prohlédnutím přijímáš vše, co ti tvůj skutečný pán dává (milost spásy, dary Ducha) a říká.

Začíná to být docela paradoxní situace. 5 let Standovi vysvětluješ, že nemáš svobodu hřešit. No a teď to vypadá, že si myslíš, že jsi měl svobodu, kterou jsi podle mě nikdy neměl. :-) Takže si tu můžeme udělat pyramidu svobodných: Oko -> ty -> já.