Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Osobní svědectví (Skóre: 1) Vložil: oko v Neděle, 16. březen 2014 @ 18:37:21 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Hříchem ke smrti je každý hřích, který nás odděluje od napojení na Boha, který nás zbavuje milosti posvěcující.
Je úsměvným tvrdit, že třeba úkladná vražda není hříchem ke smrti, zatímco hřích proti Duchu svatému je. Je mnoho hříchů ke smrti, ale je možno t nich učinit pokání. Hřích proti Duchu svatému svým charakterem zarytosti proti Bohu pokání znemožňuje a proto nemůže být odpuštěn.
V trvalém hříchu proti Duchu svatému žijí všichni zlí duchové.
Je nesporné, že pokud člověk začne žít intenzívněji s Bohem, jeho chování se změní. Přestane krást, vědomě lhát, přestane vést nemravné a bezbožné řeči, cizoložství je pro něj nepřijatelné. Přestane klít a opíjet se.
Přesto se o něm nedá říct, že by už vůbec nehřešil. Jen míra jeho poklesků je jiná. Stále třeba může ještě přetrvávat závislost na majetku, která mu brání konat dobré skutky - rozdělit se s potřebnými. Stále třeba u něj může přetrvávat slabost skrze nečisté myšleny, poněvadž je jeho fantazie neustále provokována okolním světem smilstva, nemravných obrázků, filmů či textů. Nedá se o něm ovšem tvrdit, že by cizoložil se sousedkou.
Takový člověk už nekoná závažná těžká provinění, způsobující duchovní smrt, ale stále ještě koná tzv. hříchy všední - hříchy, které samy ještě nevedou přímo k duchovní smrti, ale i tak pomalu staví mezi člověka a Boha překážku, které je třeba se pravidelným pokáním neustále zbavovat. Životem v milosti posvěcující se člověk stává vůči hříchu stále citlivějším a rozeznává pak i takové hříchy, které si dříve jako hříchy ve svém jednání ani neuvědomoval.
Tolik k oné "kultivovanosti" ve hříchu.
|
| Nadřazený |
|