Ano, pochopil jsem, že jsi psal o mne, samozřejmě, a že ten nereálný pohled, který máš v hlavě, je pohled na můj život. Jen jsem se ujišťoval.
Tak tedy nevím, co jsem o tobě zas napsal špatně, v čem jsem si měl "vymýšlet". Měl jsi mnoho hříchů nebo ne? Byly ti odpuštěny a dneska je už neděláš, ani tě to nenapadne? Je tomu tak, nebo není?
Stando, to záleží na tom, jak hodnotíš život lidí. Snad jsem z tvého pohledu žil před znovuzrozením "hodně hříšný život", jak to hodnotíš. To je zřejmě hodně realitivní. Přečetl sis ty moje příspěvky, na které ti dávám odkaz? Přečetl sis, co ti na ten tvůj křivý pohled napsal Slávek? Poslechl sis to svědectví té paní, na které jsem dával odkaz? Jsou hodně podobná, když budeš chtít rozumět, jak to s naším životem bylo, určitě to z toho, co píšeme, pochopíš.
Nebo si zkus někdy přečíst evangelium Lukáše, 18 kapitolu od 10. verše, kde Ježíš vysvětluje situace člověka lidem, kteří uvažují jako ty a jako jsem před znovuzrozením uvažoval i já.
Ke tvým poznámkám o mém životě: - Nehodnotil bych svůj život před znovuzrozením jako "hodně hříšný", ani tehdy, ani dnes. Rozumím, že asi záleží na měřítku, zřejmě máš jiné měřítko pro pojmy "hodně hříšný" a "málo hříšný" a život slušně vychovaného katolíka je pro tebe "hodně hříšný". - Hříchy mi byly dávno od Boha odpuštěny, to jsem ti psal mnohokrát - Nemám absenci povědomí hříšnosti těla a narušení duše hříchem - To důležité v mém životě bylo určitě znovuzrození, které změnilo můj pohled na hřích, to chápeš dobře. - Před znovuzrozením jsem některé hříchy považoval za "titěrné", podobně jako ty a jiné za "velké". Teď tento tvůj pohled nesdílím, není můj. Nerozlišuju hříchy na titěrné. To je tedy jen v tvé hlavě. - měl jsem mnoho hříchů, kterých mne Bůh zbavil a dnes mne ani nenapadnou (závist, nepřejícnost, neúcta k autoritě, krádež, ...)
Já se ti pokoušel sdělit, že některé ty hříchy děláš i nadále, ale v "kultivovanější podobě", v nenápadné podobě hříchů všedních, kde je míra devastace lidského srdce nesrovnatelně menší - ale stále zde v principu ve skrytosti přetrvává.
Sdělovat mi lež je ale nesmysl, Stando. To je nelogické chování. I když se mi budeš tisíckrát pokoušet sdělit lež, nepřijmu jí. S tím už se smiř.
Pokud by tě můj život zajímal a zajímalo by tě, jak to s ním je, tak se místo vymýšlení lží zeptej.
Nepochopil jsi mě dobře. Právě naopak, stalo se to díky obrácení ke Kristu, přijímáním Krista ve svátostech i využitím odpustků - za současného průběhu významných situací a událostí v mém životě, které ve mě zformovaly zhnusení nad každou podobou lži.
Začal jsem vidět hřích očima Krista - a hřích byl zcela vymazán, jakož i všechny hříšné návyky a svázanosti, které se toho prakticky týkaly.
Vidíš. A tohle se mi při přijímání svátostí a svátostin nikdy nestalo. A znám více lidí, kteří mají se svátostmi stejnou zkušenost jako já. Proto jsem se tě ptal na tvou zkušenost, abys jí podrobněji popsal.
Jestli ti dobře rozumím, tak Bůh změnil tvůj pohled na lež a bylo to v jednom okamžiku. Pochopil jsem tě dobře?
V jakém okamžiku se to stalo? Co předcházelo tomu, když se tvůj pohled na lež změnil?
Jediným lékem proti hříchu je vytrvávat ve společenství s Kristem a se svatými - jak v nebi, tak i na zemi. Tak se pokřivené vidění vyjasní, lež se objeví ve své ubohosti a nahotě.
To je i moje zkušenost. To jsem pochopil už v těch dvaceti, proto jsem také vydal život Ježíši, aby byl uzdraven, jinak mi nedával život smysl.
Toník | 
