Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Osobní svědectví (Skóre: 1)
Vložil: Bylina v Pátek, 07. březen 2014 @ 09:16:49 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | Stando, už jsme se o tom bavili mnohokrát a zatím bezvýsledně. Zkusím to znovu.
Ty sice operuješ s určitými biblickými verši, ale jen s těmi, které se Ti hodí do Tvé konstrukce. Takto vytržené z kontextu celého NZ nemají správnou vypovídající hodnotu.
Správně říkáš, že bez víry nelze křtít. Jenže jak vzniká živá víra - důvěra v Boha? Hříšný, bezbožný člověk si jednoho dne řekne: už mám toho hříchu dost, od teď budu věřit Bohu a budu ho poslouchat? No to snad uznáš, že ne. Než člověk začne důvěřovat Bohu, musí prožít poznání své hříšnosti, to, že mu něco podstatného pro dobrý život chybí - čili pokání. Tohle ale žádný člověk neprožije sám ze sebe, protože naše přirozenost je hříšná, toho nejsme schopni. Ten podnět musí přijít z venku, od Boha. A přichází skrze slovo za působení Ducha svatého. Bůh napřed člověku ukáže jak to s ním je a pak mu nabídne možnost žít jeho život v Kristu. Pokud člověk tu nabídku- to slovo od Boha přijme, přijme živé Slovo - Ježíše Krista a ten skrze Ducha, který to slovo v našem nitru proměnil na Slovo, začne bydlet v našem nitru. Z našeho nitra byl odstraněn starý, hříšný duch a byl nám dán Duch z Boha, Boží Duch. Teprve když máme tohoto Ducha, jsme schopni milovat Boha a mít s ním vztah. Teprve potom má smysl vyjádřit tuto duchovní změnu křtem. Křest je potvrzení mého rozhodnutí, být mrtev hříchu a živ Bohu. Z toho jasně plyne, že znovuzrození Ducha, nebo jinými slovy obřízka ducha, musí předcházet křtu, jinak ten křest nemá smysl. Samotné ponoření do vody nemá moc znovuzrodit Ducha. Boha musíš do svého nitra pustit, on se tam proti Tvé vůli vlamovat nebude. NZ jasně svědčí o tom, že spása se může odehrát i bez křtu. Myslím, že správně říkáš, že Božím dítětem se křtem stáváš de jure. Vyznáváš před celým stvořením, před všemi vládami a mocnostmi, že od této chvíle patříš navždy Kristu, že jsi jeho otrokem a on je Tvým Pánem. Tím pádem už nad tebou nemají žádné jiné mocnosti moc. Ale de facto se křtem Božím dítětem nestáváš. Tím se stáváš skrze nového Ducha z Boha. Proto tě Bůh nazývá svým synem. A nesprávně říkáš, že Božím synem přestáváš být, když provedeš hřích. To je nesmysl a způsob myšlení, že naše synovství je založené na skutcích. Naše synovství je založeno na Duchu, který nám byl dán. To, že ho občas neposlechnem, nás o Ducha nepřipraví. To jedině, že bychom spáchali hřích rouhání se Duchu svatému. Kdyby při těžkém hříchu(třeba vražda) v nás zase zemřel Duch, který nám byl dán, kdo by nás přivedl k pokání? Vždyť poznání toho, že hřeším, je jedině z Ducha. A právě proto, že stále tvrdíš, že svými skutky můžeš přijít o synovství, mám z Tebe dojem, že stále žiješ na rovině zákona a nemáš zkušenost s novým srdcem. Kdybys totiž tu zkušenost zažil, tak bys o ní moc dobře věděl. Kdyby jsi se potkal třeba s papežem, byl by to pro Tebe zážitek, který bys nezapoměl. O to víc bys nikdy nezapoměl, kdyby jsi se setkal ve svém srdci s živým Bohem. A jelikož tento prožitek nemáš, snažíš se si pomocí biblických veršů vytržených z kontextu NZ vsugerovat víru, že v miminkovském křtu jsi se znovuzrodil. Já to znám, já jsem si zase pomocí veršíků vsugerovával víru, že jsem uzdraven. Pamatuj si jednu věc: co skutečně neprožiješ ve svém nitru, srdci, to u Boha neobstojí. Skutečná, živá víra přichází od Boha do našeho srdce a ne z biblických veršíků, které si přečtu. |
| Nadřazený |
|
