Protože studuješ řečtinu, rád si s tebou proberu ty námitky. Teď tedy některé ty "moje veršíky".

1. A jako vešla do světa smrt skrze člověka, tak i zmrtvýchvstání:  jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni dojdou života.  Každý v daném pořadí: první vstal Kristus, potom při Kristově příchodu vstanou ti, kdo jsou jeho. Tu nastane konec, až Kristus zruší vládu všech mocností a sil a odevzdá království Bohu a Otci.  Musí totiž kralovat, 'dokud Bůh nepodmaní všechny nepřátele pod jeho nohy'.  Jako poslední nepřítel bude přemožena smrt,  vždyť 'pod nohy jeho podřídil všecko'. Je-li řečeno, že je mu podřízeno všecko, je jasné, že s výjimkou toho, kdo mu všecko podřídil.  Až mu bude podřízeno všecko, pak i sám Syn se podřídí tomu, kdo mu všecko podřídil, a tak bude Bůh všecko ve všem.

Jednak se nám tu říká, že v Adamovi všichni zhřešili a v Kristu dojdou všichni života. Současně je tu prezentován okamžik (na konci), kdy končí i kralování Krista na věky věků. Nejpozději tam končí všechny naše časové pojmy z Bible. Jak by mohl být Bůh vším v někom, kdo je od něj oddělen? Něco takového si může myslet jen duševní člověk a ne někdo, kdo poznal, co to je, když v něm Bůh je, když je chrámem Ducha svatého - a ty to znáš.

2. On je obraz Boha neviditelného, prvorozený všeho stvoření,  neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi - svět viditelný i neviditelný; jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti - a všechno je stvořeno skrze něho a pro něho.  On předchází všechno, všechno v něm spočívá, on jest hlavou těla - totiž církve. On je počátek, prvorozený z mrtvých - takže je to on, jenž má prvenství ve všem.  Plnost sama se rozhodla v něm přebývat, aby skrze něho a v něm bylo smířeno všechno, co jest, jak na zemi, tak v nebesích - protože smíření přinesla jeho oběť na kříži.

Tady se nám neříká přímo, že všechno bude smířeno, ale pokud nám Písmo říká, že to byl účel toho, že se Slovo stalo tělem a kříže, pak jediná nesmířená věc znamená prostě selhání Ježíše v jeho poslání - pro mě naprosto absurdní nápad.

3. V něm jsme vykoupeni jeho obětí a naše hříchy jsou nám odpuštěny pro přebohatou milost,  kterou nás zahrnul ve vší moudrosti a prozíravosti, když nám dal poznat tajemství svého záměru, svého milostivého rozhodnutí, jímž si předsevzal,  že podle svého plánu, až se naplní čas, přivede všechno na nebi i na zemi k jednotě v Kristu.

A zase tu máme slova o Božím záměru, předsevzetí a plánu. Je nesmysl tvrdit, že někdo nespasený je v jednotě v Kristu, ne? A považuji za absurdní tvrdit, že Boží plán, rozhodnutí a předsevzetí selže. 

4. Ježíš na to řekl: "Tento hlas se neozval kvůli mně, ale kvůli vám.  Nyní je soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vyvržen ven.  A já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všecky k sobě."

To asi nepotřebuje komentář, ne? Nevěřím, že se Ježíš jen tak holedbal, lhal či dokonce spletl a dost lidí k sobě nikdy nepřitáhne.

---

Nechci tě zahltit, takže to snad na úvod stačí. Celkem bych těch jasných pasáží mohl poskytnou kolem 50. Lidé, kteří tento pohled odmítají mi přijdou jako ti Izraelci, kteří se domnívali, že "Boží ruka je příliš krátká na vykoupení" (Iz 50,2), aby pak zjistili, že není krátká (Iz 59,1). A k tomu si je třeba připočíst fakt, že pokud člověku hrozí a odjakživa hrozilo nikdy nekončící odloučení od Boha, pak je to docela důležitá informace. Proč se o tom ale v celém SZ a všech Pavlových listech vůbec nic nedočteme? Pavel tvrdil, že nám vysvětluje a předává celé Evangelium a o tom nekončícím pekle se ale nějak "zapomněl" zmínit.