Je možné, že jsem se někde zasekl. A je jisté, že se v mnohém pletu. Celkem logicky se mohu věnovat jen některým otázkám a moje povědomí a znalosti se liší případ od případu. Jenže právě koncepty "krevní smlouvy" (a smlouvy obecně), apoštolství (být přijat ve jméno a konat ve jménu) jsou pro pochopení Písma naprosto klíčové. Je nebetyčný rozdíl mezi tím, jestli něco dělám sám za sebe, nebo jestli to dělám "ve jménu někoho". Jak jsi si asi povšiml, jsem přesvědčen, že Písmo učí o univerzální spáse. Je to pro mě stejně pevná součást víry jako tvrzení, že Ježíš je můj Pán a Spasitel. Jenže - a je to důležité - s klidným svědomím prohlásím:"Ve jménu Boha ti říkám, že Ježíš Kristus nazaretský je Boží Syn a Mesiáš." To je exktrémně silné vyjádření a pokud tvrdím lež, pak si od Boha zasloužím přísný trest. Naprosto jiná věc je, pokud řeknu:"Věřím, že Ježíš Kristus nazaretský je Boží Syn a Mesiáš." A nechtěj ani vědět, co vše bylo sepsáno a uděláno "ve jménu Ježíše.":-(

Povšiml jsem si zdejšího odporu ke zkoumání "jazykových nuancí". Jenže tady jde o to, že studium právě těch jazyků a reálií nám umožňuje něco, co bylo pro lidi prvního století samozřejmé - pochopit, co se vlastně píše. Mohou tu pomoci různé komentáře, ale proč spoléhat na cizí názory, když člověk může proniknout přímo k prameni? Proč spoléhat na to, že překladatelé zvolili vhodná slova a dokonce i správný text, když mohu sám studovat kritická vydání NZ a SZ a přesně vědět, která varianta je v kterém rukopise? Když už nic jiného, člověk aspoň na vlastní oči vidí, že NZ je ze všech starověkých spisů bezkonkurenčně nejlépe doložená a co do textu nejspolehlivější. A není to tak, že tomu věří, protože chce či protože mu to někdo řekl, ale opravdu to ví a umí to obhájit, což se velmi hodí při debatách s muslimy. A pokdu něco víš o historickém vývoji textu Koránu a svědectví pro jeho text, pak je ti jasné, že to pro ně nebývá příjemná debata.