Pokud jde ale o ten koncept vyslance, pak je to hodně důležité. Ježíš své učedníky ustanovil za apoštoly. Kdybychom nezprofanovali slovo apoštol, hned bychom věděli, o co tu jde. Následně přišly letnice, kdy se jim k už udělenému pověření dostalo i moci. Pokud totiž pak takový apoštol někoho uzdravil, bylo to chápáno tak, že uzdravení provedl sám Ježíš! A asi je ti jasné, že když někoho dáš ukřižovat jako falešného proroka, nebude se ti líbit, že ten falešný prorok po smrti a "údajném" zmrtvýchvstání ještě koná zázraky. Pokud apoštol někde mluvil, pak mluvil vlastně sám Ježíš. Ale tohle vše je přece z Písma jasné. Ježíš neříkal učedníkům, že až je budou někde vyslýchat, určitě přijdou na nějakou tu vhodnou obhajobu (Mt 12,12) a Pavel Barnabášovi (a lidem v Lystře) taky neřekl:"Hmm, to se nám to uzdravení povedlo, že?"

Velkou pozornost si zaslouží Mt 28,19. V řečtině je totiž předložka eis (ve jméno, do jména) a ne en (ve jménu). Je tedy pravda, že v NZ se vyskytuje eis i tam, kde by mělo být gramaticky en, ale musím projít všechna místa v Matoušovi, abych zjistil, jak s těmito předložkami nakládal. Pokud se totiž budeme držet toho, co ten text říká, pak jsme tu svědky předávání autority, tj. dalo by se povědět apoštolství. Pokud je to myšleno jako "ve jménu", pak o takové předání nejde. Ale to ber jen jako takovou úvahu a informaci o tom, jak taky člověk může řešit jednu předložku v textu i hodně dlouho.:-))

Mluvit a jednat v něčím jménu, tj. vystupovat jako jeho apoštol, bylo a mělo by být hodně závažné a závazné. K tomu potřebuješ autoritu, moc a jednat přesně v zájmu toho, kdo tě vyslal. Proto mi doslova běhá mráz po zádech, když si představím všechny ty věci, které byly udělány ve jménu Ježíše. Zabít někoho, protože se ti chce, je těžký přetěžký hřích, ale zabít někoho "ve jménu Ježíše" je k tomu příšerné rouhání, protože tak vlastně říkáš, že tvoji ruku vede On. 

Tím studiem jsem myslel otázku, do jaké míry je opravdu možné, že trojiční nauka je chybná. Naštěstí se mi podařilo dostat se do kontaktu s vynikajícími odborníky na řečtinu, hebrejštinu a Bibli, z nichž někteří zastávají tradiční nauku (Ježíš - druhá osoba Trojice) a druzí právě mluví o tom konceptu, který jsem nastínil (Ježíš - zplozený, stvořený vyslanec Boha, který je popisován ve SZ jako Slovo Boha či Moudrost - oboje je personifikováno, i když nejde o osoby). Sice mi občas zabere dost dlouho pochopit odpovědi, ale holt se mám hodně co učit. Osobně bych pak mohl zapomenout na úspěšné dokončení začleňování do pravoslaví (on už tam ostatně nastal problém ohledně otázky, jestli je správné mluvit o mši jako o oběti, neřkuli snad dokonce o oběti za hříchy, což bych tu hrozně rád probral, ale obávám se, že to zase skončí u pedofilie a dalších protikatolických řečí),  ale budu pro drtivou většinu křesťanů doslova zosobněním heretika - univerzalista věřící v Boha v jedné osobě (ne modalista!- Bůh jedna osoba, Ježíš - druhá osoba, ne Bůh). Já ti mám docela kliku, že jsem přijal křest v mládí (ne v dětství), protože pak už by mě nevzali skoro nikam - natož k pravoslavným. Někdy si fakt říkám, že jsem udělal životní chybu, že jsem vzal studium Bible vážně. Jestli ono by mi nebylo lépe, kdybych na tom byl jako mnoho ostatních, tj. přijal bych nějaké učení spolu s praxí a seznamem veršíků na vše. Ach jo.