| Díky za odpověď. To, co popisuješ, je jednoduše skandální! Ono už tedy vaše kanonické právo (Kán. 844, §1: Katoličtí udělovatelé udělují dovoleně svátosti pouze katolickým křesťanům, kteří je stejně tak mohou dovoleně přijímat pouze od katolických udělovatelů, při zachování §2, 3 a 4 tohoto kánonu a kán. 861, §2; ) ti nedává možnost přijímat v pravoslavném kostele. Já tedy nemohu mluvit za KC, kde ze zkušenosti vím, že kněžím absolutně nevadila příslušnost k oddělené východní církvi a ani teď k církvi pravoslavné, ale vím též, že i starokatolíci eucharistii dostávají, i když kněz ví, že jsou starokatolíci. Jsem však přesvědčen, že na pravoslavné straně není žádný reálný důvod katolíky odmítat. Do roku 1965, kdy ještě platilo vzájemné anathema mezi Konstantinopolí a Římem z roku 1054 to snad bylo jinak, ale dnes není žádný důvod vzájemně se odmítat - zdůrazňuji, že na pravoslavné straně. A po podepsání vzájemné dohody v Balamandu (1994) považuji takové odmítnutí za naprosto absurdní. Můžeme sice dokola meldovat o nutnosti nějaké jednoty a odmítání katolické transsubstanciace (která paradoxně může být celkem blízko pravdy, protože PC prostě odmítají jakkoli spekulovat o této tajině/tajmeství), ale takové odmítání je podle mě chyba a lidská nauka.
Já jsem v této otázce poněkud radikální, takže nevidím důvod, proč by mělo být špatné sejít se u stolu Páně s kýmkoli. Pokud půjdu někam, kde nevěří v reálnou přítomnost těla a krve, mohu s nimi přece slavit "památku", ne? A na druhou stranu, proč by kdokoli, kdo věří v reálnou přítomnost nemohl přijímat v pravoslavném kostele?
Mě tohle politikaření štve. Jeden pravoslavný mě označil za kryptopapežence protože se rád s katolíky pomodlím růženec. To je ale naprostý nesmysl, protože modlitba růžence je původně východní (pravoslavná) forma modlitby, která pochází od Pachomia Velkého (4. století). A tuto formu modlitby se prokazatelně modlil třeba svatý Serafim Sarovský (19. století). Katolická podoba je poněkud odlišná, ale to přece není problém. |
