Obviňuješ mě z toho, že ignoruju Písmo. V čem přesně? Uvědomuješ si vůbec, že právě ty ignoruješ mnohá svědectví Písma o tom, že kdo nepřijme Krista, nebude spasen (a to už nemluvím o totožných výrocích z tradice církve - sám jsi potvrdil, že křesťané dlouho věřili, že kdo Krista nepřijme nebude spasen)? Vy jste vyvinuli nauku o anonymních křesťanech atp. Samozřejmě hraje rozum a intelekt svoji roli. Ale tak tomu je vždy a u všeho. Copak ty nepoužíváš intelekt, abys přijal nauku o Trojici a ne možnost, že Bible si více méně odporuje a mluví jednou o jednom Bohu, jindy minimálně o dvou?

Svobodná volba, aby byla opravdu svobodná, vyžaduje plnou informovanost ve smyslu vědění. Pokud před na někoho umírajícího na vážnou chorobu položím dvě lahvičky, z nichž v jedné bude lék a v druhé jen voda, nebude jeho volba skutečně svobodná, dokud nebude vědět, co je kde a jaké bude mít volba následky. Možná dá na intuici, možná si je bude sáhodlouze prohlížet, možná se bude řídit radou druhých, z nichž to ale také nikdo neví, neboť oni mohou maximálně tak věřit. A navíc Bůh nejedná se všemi stejně. Mnohým lidem v minulosti dal velmi silné vodítko ohledně toho, ve které lahvičce je co. Je-li Bůh spravedlivý - a já věřím, že ano - pak přece nemůže jednoho vyléčit, protože zvolil správně na základě indicií, které mu poskytl, a druhého nechat zemřít, když mu nedal stejně silné indicie. Kolik lidí bylo vystaveno tak mocnému působení Boha jako třeba přesvatá Bohorodice? Nedělá mi nejmenší problém věřit v její bezhříšnost, protože ona věděla. Kolika lidem se Pán zjevil tak jako Pavlovi, Mojžíšovi? Kolik lidí mělo možnost mluvit s Ježíšem, když chodil po zemi? Přesto moje víra není jen nějakým plodem racionálního uvažování. Svědčí pro ni i moje osobní (subjektivní, neověřitelné) zkušenosti přímo s Bohem. Když jsem toto poselství Evangelia objevil, začal jsem Ho skutečně milovat.

Ten tvůj argument o katastrofických důsledcích šíření víry v univerzální spásu je naprosto chybný. Taková ŘKC o té své nauce o pekle káže stovky let. A jaký je výsledek? Kromě spousty křivd (právě nauka o věčném zatracení stála za myšlenkou, že jakékoli prostředky jsou správné, pokud zabrání šíření nějakého nevhodného učení). Já a všichni univerzalisté, které znám, Boha milujeme, i když se nebojíme, že pokud bychom ho odmítali, budeme věčně trpět. Právě univerzalismus dává prostor pro skutečnou lásku k Bohu. Zkusím jen dva příměry - miluje svoji ženu opravdověji ten, kdo jí nezahybá, protože se bojí, že by na to přišla, nebo ten, kdo tak nečiní, protože ji miluje a něco takového je s jeho láskou neslučitelné? Je čestnější člověk, který nekrade, protože se bojí, že by ho mohli chytit, nebo ten, kdo tak nečiní, protože miluje druhé a nechce jim ublížit? A jestli si myslíš, že staleté kázání o pekle posunulo lidstvo nějak blíže Bohu, pak asi žiješ na jiné planetě než já. Já kolem sebe vidím lidi, kteří na celé Evangelium kašlou. A pak také znám a vidím lidi (a na GS to může být případ Nematemne), kteří Evangelium odmítají právě proto, že se chybně domnívají, že to vaše peklo je jeho součástí. Ukaž mi jediného člověka, který Krista miloval a opustil ho, když uvěřil v univerzální spásu.

A kázat Evangelium má smysl i v případě, že věřím ve spásu všech. Zaprvé je život v pravdě s Bohem kvalitativně lepší než ve lži bez něj. Zadruhé je jasné, že zkušenost pekla, která na mnohé čeká, je něco tak úděsného, že je pro každého lepší vyhnout se jí. O Kristu tedy lidem říkám, protože je mám rád a chci, aby se už teď radovali s Bohem a z Boha a aby je nepotkalo to peklo.