Re: Moc svazovat a rozvazovat + schizma (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Neděle, 27. leden 2013 @ 10:23:45 CET (O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | Ahoj Slávku.
Tu zvláštní vazbu slov u svazování a rozvazování (..co svážete bude již svázáno..) znám. Ten výklad, který jsem podal, nebyl můj, ale výklad ŘKC, která si tento verš samozřejmě přivlastňuje.
Pokud jde o pravidla koncilů tak jsou pro mne jako cokoliv z historie církve: Pravidla v rámci normy lze akceptovat (byť některá z nich jsou dobová), pravidla proti normě (byť "dobře" myšlená) neakceptuji.
V případě předmětů sloužících k uctívání a k přenosu úcty na toho koho zobrazují není moc co řešit, tam je křesťanská norma tak jednoznačná, že jí snad nevidí jen ti, co mají doma kulatý čtverec. Vždyť i tehdy církev vynesla v relativně krátké době dvě po sobě zcela protichůdná vyhlášení, jedno odpovídající normě, jedno proti kánonu. Ti, vynesli pravidlo proti kánonu tedy neměli už s křesťanskou církví pravděpodobně moc společeného - kromě opozice proti církvi, samozřejmě.
Můj postoj k tématu církve a norem vyjadřují třeba články Následník nebo následovník nebo Autorita písma.
Kontinuita církve a její moci
- církev nerozlišuju podle instituce, ale podle chování a ovoce. Tak jako Gottwald není následovníkem Masaryka či Kohl není následovníkem Hitlera, tak také člověk, který dělá přesný opak toho, co dělal Ježíš není následovníkem Ježíše, byť se tváří být zde na zemi na-místo-Kristem. Pokud jsou někde lidé, kteří drží bič a meč a pod nimi leží lidé, kteří si drží záda a hlavy svých blízkých, nepotřebuju k tomu vědět co kdo učil o Trojici a o vycházení Ducha abych věděl, kdo z nich byl křesťan a kdo zcela jistě ne.
Ježíš zachraňoval ztracené, uzdravoval nemocné, vysvobozoval spoutané, hájil ty nejslabší a nejzranitelnější, přišel pro ty odstrčené, ztracené, kazil dílo ďábla. Totéž dělá jeho církev.
Když se podíváš na pravidla uzavřeného systému ŘKC, najdeš v systému víry ze skutků a obětí jedno základní důležité pravidlo: Nikdy a v řádném případě není možné ověřit to, co se hlásá. I jen pokus o ověření hlásaného slova se bere jako svatokrádež, jako vystoupení mimo pravidla systému, snad nejzávažnější překročení posvátnosti.
ŘK ti bude svatosvatě tvrdit, že jen jejich kněz má posloupnost a proměňuje chléb a víno a že jen jejich eucharistie má naprosto zázračné a nezaměnitelné účinky, ale zkus mu navrhnout, že před něj položíš jednu hostii proměněnou ŘKC knězem a druhou požehnanou protestantským pastorem, zda pozná která je která. Uvidíš reakci.
Pro mne jsou "Ježíšova církev" ti lidé, co dělají totéž, co Ježíš: Zachraňují, uzdravují, vysvobozují, chodí mezi nejslabší ve světě, pomáhají, nežijou již pro sebe a svojí záchranu sama sebe nebo jiné sobectví, ale žijí pro druhé. Pokud tedy někde vidím člověka, který má lásku, radost, pokoj, spravedlnost, sebeovládání, rozeznání, uzdravení, vysvobození ... a nezadržitelně to "přeskakuje" na jeho okolí, je to pro mne člověk, který je viditelným nositelem moci církve Ježíše Krista, pokračovatel-následník Ježíše, ten, který má Ducha a moc popsanou tím svazovaním a rozvazováním. Kdysi jsem to popisoval Opovi.
Autorita písma a rozhodnutí v církvi.
Když se podíváš na téma "Petr a pohané", tak to probíhalo poněkud složitěji, než že by Petr něco sám od sebe nastálo rozhodl. - Petr měl jasné zjevení od Boha a podle něj jednal. Dovedlo ho to do situace, která nebyla jednoznačná (mezi pohany, "nečisté") a nějak se zachoval. - Později nastal s danou věcí v církvi problém "pohané vs Zákon" a je zajímavé vidět jeho řešení: - Petr podává svoje svědectví - Pavel a Barnabáš podávají své svědectví - povstává Jakub a na základě písma rozhoduje danou věc
Když se podíváš do písma, najdeš desítky míst, kde Izrael je vzor národům a mnoho míst, kde Bůh říká, že povolá národy. Když tedy církev rozhodovala podle písma, měla dost podkladů jak rozhodnout.
Když církev rozhodovala o tom, že se mají zlikvidovat modly, měla desídky podkladů a precedentů z historie pro správné rozhodnutí.
Zkus ale najít takové podklady pro rozhodnutí opačné, pro to, že se má uctívacích předmětů dělat co nejvíc a že úcta prokazovaná zobrazení se přenáší na toho, koho zobrazuje.
|
| Nadřazený |
|