Církev (CELÁ církev - ne pouze jeden biskup/patriarcha či 4 patriarchové) má samozřejmě právo vyznání víry obměnit, dovysvětlit či doplnit. Taková změna či doplnění NESMÍ být v rozporu s již platným vyznáním víry. Pokud by tak třeba ekumenický patriarcha konstantinopolský provedl v daném krédu změnu a za krédo církve by vydával text, který by obsahoval "Věřím v jednoho Pána Ježíše Krista, jednorozeného Syna Božího, který byl stvořen z Otce přede všemi věky", a nějaká část církve v jednotě s ním by to přijala, upadli by do schizmatu, protože by změnil posvátné krédo bez souhlasu církve. Pro fakt odpadnutí by bylo vedlejší, jestli je takové vyznání pravověrným či ne. A protože takové vyznání by navíc přímo odporovalo tomu předešlému, byli by rovnou heretiky. Pokud jde o filioque - a fakt zvažuju článek o vývoji a historii této nauky, ale asi by to tu zajímalo jen pár lidí - jedná se o čin odpadlíků, protože s takovou změnou vyznání vyslovil zbytek církve nesouhlas. Jestli je to i hereze, jak někteří pravoslavní tvrdí, neumím posoudit.

Ano, nikajsko-cařihradské vyznání je doplněním a přeformulováním toho nikajského, ale na tom se usnesla celá církev na koncilu. Můj soukromý názor (nejsem odborník) je takový, že jsou přijatelná i kréda (ne však jako posvátná kréda církve!), ve kterých by byly další celou církví schválené pravdy víry (třeba to, co píšeš). Najdi mi jediný ekumenický koncil, kde bylo a) filioque potvrzeno jako pravda víry (nebo aspoň akceptovatelná nauka) b) bylo nikajsko-cařihradské vyznání rozšířeno o filioque. Dokud nebude celou církví schváleno nikajsko-cařihradsko-římské vyznání víry obsahující filioque jako nové posvátné krédo církve či jako přípustná varianta posvátného kréda, pak takové vyznání nemá místo např. v liturgii.