Univerzální spása
Jak si asi vzpomeneš, věřím, že Písmo nás učí, že spásy dosáhne vše na zemi i na nebi. Upřímně přiznávám, že mám stále silnější pocit, že KC i PC dnes většinově vlastně věří témuž, ale chodí kolem horké kaše. Dovedeš si opravdu představit člověka, který "ví, že Bůh prostřednictvím Ježíše Krista založil církev [z kontextu KC] jako nezbytnou, a přesto by do ní nechtěl vstoupit či v ní setrvat"? (Katechismus, §846) Když biskup Hilarion (asi ho znáš, když žiješ v Rusku) přednesl v roce 2008 na katolickém Světověm kongresu o Boží milosti v bazilice sv. Jana v Lateráně svoji řeč o sv. Izáku Syrském (někdy se říká i Izák z Ninive), který byl přesvědčeným univerzalistou v otázce spásy, komentoval ji kardinál Schoenborn jako "odvážné svědectví o absolutní milosti Boží." Nepřestává mě překvapovat kolik světců v univerzální spásu věřilo či aspoň doufalo či se za ni modlilo. Sv. Antonín Poustevník ve své modlitbě krásně říká:"Ať jsou všichni spaseni! Já sám si zasloužím zavržení." Zatímco na západě se četl Dante a Akvinský, který tvrdil, že svatí v nebi se budou radovat při pohledu na muka zatracených, na Východě se rozvíjela otázka, není-li nakonec případná existence navždy zatracených duší vlastně utrpením pro samotného Boha. Pěkně o tom píše třeba katolík Varillon (jezuitský kněz) ve svém La souffrance de Dieu - bohužel mám k dispozici jen francouzský text a nevím, jestli to bylo přeloženo.
O univerzální spáse jsme už spolu mluvili a napsal jsem i pár článků. Budeš se divit, ale já beru naprosto vážně a doslova nauku Písma, že pro spásu je nutné přijmout Ježíš jako Krista a svého Pána. Opravdu věřím, že Ježíš je ta jediná cesta, pravda a život a že nikdo nepřijde k Otci než skrze něj. Oficiální postoj KC a PC mi zavání náboženským relativizmem. A Bible nám dokonce dává nahlédnout, jak k tomu přijetí Evangelia dojde. V 1Pt 3,18nn nás informuje o tom, že Ježíš šel kázat těm, kteří zahynuli v době potopy, což byli podle svědectví Písma příšerní hříšníci. Takže Písmo si tu podle mě vůbec neodporuje - ke spáse je nutné přijmout Krista. Peklo je reálná možnost, kde lidi čeká restorativní trest (tak jedině lze rozumět slovu kolasis). V podstatě se tu říká totéž jako říkáte vy - kdo by poučen o své hříšnosti, pohledu Boha na něj a důsledcích odmítnutí Krista přesto odmítl nabízené uzdravení (milost) v Kristu, spásy nedojde. Protože však všichni jednou pokleknou a vyznají, že Ježíš je Pán, protože Bůh je Spasitel všech lidí atd., utvrzuje mě Písmo v mém celkem logickém závěru, že nikdo takto poučený neodmítne.
Denzinger
Já používám francouzské a anglické vydání textu z roku 1957. Pár odkazů na net - první, druhý, Nepoužíváš náhodou Denzinger-Schonmetzer z roku 1965? V tom případě se podívej do DS 870 a DS 875 na Unam Sanctam a u toho Evžena je to DS 1351. Já D-S nemám a tak ta čísla jsou z netu. V nejhorším si v té své knize najdi paragrafy, které obsahují buly Unam Sanctam a Cantate Domino.
Filioque
Já vím, že spor o filioque nezačal v 11. století. Byl tak porůznu používán (i na Východě), ale nikdo si nedovolil změnit krédo. Lev III. třeba povolil užívání filioque, ale odmítl změnit vyznání. Někde jsem četl, že v roce 810 nechal vyrobit dvě stříbrné desky, kde bylo vyznání bez filioque v latině a řečtině, a vystavil je spolu s prohlášením "Já, Lev, jsem vystavil toto pro lásku a kvůli ochraně pravé víry." Oficiálně bylo na Západě přidáno do kréda až v roce 1014. Z těch teologických debat jsem zjistil, že pro Východ by bylo filioque přijatelné, pokud by ve vyznání bez něj a s ním mělo slovo "vychází" jiný význam. Jak jsem už napsal, nerozumím tomu. Přijde mi, že jsou ta pojednání psána tak, jako bychom měli Boha dokonale prostudovaného - trochu pokory by neuškodilo. |