Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že dary od Boha které jsem dostal a neprosil za ně, jsou dary ty nejlepší a většinou jsou určené ke službě jinym. 

Smysluplně naplňující pocit potřebnosti, je pak motorem i zpětnou vazbou správného užití daru. 

Oko, je jenom jedno jediné kriterium, abys obdržel milost boží. 

JE TO LÁSKA K PRAVDĚ! 

Kdo pravdu nemiluje, toho srdce Bůh zatvrdí! 

  To určitě, Stando - to souhlasím. To je dané charakterem lidí.

  Příklady hříchu a nevděčnosti ale nesouvisí ani s tématem článku, ani s tématem diskuze, ani s křesťanstvím.

  To se asi rozcházíte v názorech, Stando. Tvoje názory či problémy s automaty ale neřeším. 

  K názorům, co tě napadají, a k tématu ti píšu jen osobní zkušenost. 

  To byly v tomto případě dvě věci:

  1. to, co máme zdarma a bez (naší) námahy od Boha, od rodičů, od našich nejbližších, toho si vážím mnohem více, než toho, na čem jsem se nadřel nebo co jsem dostal jako výplatu. Stejně tak si mnohem víc užiju výhled ze Sněžky, když na ní vyjedu lanovkou, než když musím povzbuzovat tři děti, aby tam vylezly a musím přemýšlet, kolik sil mají ještě dolů.

 2. V případě stavby (mého života) jsem nezažil tvojí vymyšlenou fantazii ve stylu "Bůh přišel, v jednu chvíli zpevnil základy stavby, pokřivené zdi vyrovnal a zbořené postavil znovu". Naopak jsem zažil to, že Bůh přišel a rozbořil vše do základů a vše bylo potřeba vyvézt jako odpad a začít znovu od začátku a hlavně jinde.

  Dar Pána Ježíše Krista dostali všichni lidé - ti, co jej přijali, očekávali, i ti, co vůbec neprosili.

  A není všem dnům konec.

  Jak píše apoštol [obohu.cz]: Ačkoli byl ve způsobu Božím, nelpěl na tom, že je roven Bohu, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob otroka a stal se podobným lidem. A když se ukázal v podobě člověka, ponížil se, stal se poslušným až k smrti, a to smrti na kříži. 

  Toník