S darem spravedlnosti je to jako s každým jiným darem. Normální člověk - pokud tedy není samotný Avenger - se musí postupně učit všechny nástroje teprve zvládat. 

Ve skutečnosti to až cvičení dělá mistra - nikoli čarovný proutek, kterým tě Bůh švihne!

..." Jestli se ve starém životě pořád snažil nekrást, v krámě mu to stahovalo ručičky ke kde čemu, co by stopil, stále v hlavě přemýšlel, jak by ošidil zaměstnavatele, kde co leží, aby to sebral ... "...

Samozřejmě že člověk je schopen při svém obrácení ve změně stavu změny smýšlení i jistého kvalitativního skoku v chování, odrážející onu změnu smýšlení. V tom s tebou souhlasím. Proto se tomu také říká obrácení. 

Ale toto rozlišení v chování minulém a současném je pořád velmi hrubé - neznamená to, že člověk opustil zcela všechny své hříchy a závislosti, ale zatím jenom ty nejokatější, které byly v jeho zorném poli. Čili posouváš se na té pomyslné křivce od hříšnosti k dokonalosti třeba o řád výš, ale pořád zůstává spousta různých hříšných závislostí, deformací lidského hříšného myšlení, bolavých dosud neuzdravených míst.

Čím duchovně stoupáš postupně výš a výš, tím se tvoje obzory rozšiřují a stoupá citlivost i na hříchy, které jsi dříve ani za hříchy nepovažoval. V podstatě i takový člověk je technicky vzato pořád hříšníkem - i když je už na cestě opouštění své hříšnosti, do dokonalosti má ještě daleko.  Jen jeho poklesky nebývají už tak závažné, že by hlasitě křičely k Bohu o spravedlnost - jak tomu bylo třeba dříve před obrácením.  Nejsi tedy už zlodějem v tom materiálním smyslu, abys bral z cizího jako vůl na rohy - to ale ještě neznamená, že jsi se zbavil své závislosti na majetku, na hmotě už úplně a zcela! To není tak jednoduché.

Dokonalost vždy vyžaduje od člověka čas, vynaložit trvalé úsilí, námahu - postupnost úrovní zvládání. Bez usilování o dokonalost skutečné dokonalosti ducha nikdy nedosáhneš!