Dobrý den Cizinče.

Oko zde nakousl to, že duchovně může umírat mnohokrát. U dlouhodobě praktikujícího katolíka jak víme převládají pocity od neznámých podnětů nad racionálním uvažováním a vnímáním pravdy. Pocity katolíka dost ovládají a u dlouhodobě praktikujících řk vzniká něco jako "houpačková víra". 

Chvíle příjemného nabuzení z modloslužby po pár dnech střídá depka a propad do temnot marnosti. Chvilku nahoře a chvilku dole, a propad způsobují stále 

ty samé hříchy, respektive závislost na hříších, sklony, kterých se řk nedokáže jednou provždy ani ve zpovědi zbavit. 

 Mno. A tomu většina katolíků říká duchovní umírání, jejich "bůh" je opustil, a oni se mu musí nějak zavděčit sebezáporem až do krve. A když jim jejich depku přebije nějaký příjemný pocit z modloslužby, tak to je pro ně znovuzrození. Že s nimi takto emocionálně cvičí duch zla, který je ovládá právě v jejich sklonech hřešit, si ani neuvědomují. Nemohou. Nevidí v pravdě Ducha zdroj svých pocitů, nevidí duchovní podněty které jejich emocionalitu modulují, vidí jenom obrazy a sochy se kterými si svoje libé pocity spojují. Je to jáma do které upadlo mnoho slepých vedoucí slepé. Únik je však možný. V prvé řadě je třeba se přestat vystavovat působení ducha zla, tedy přestat praktikovat modloslužbu.

Kdo pravidelně sleduje třeba vyjadřování diskutujícího Oka, může ve změně vyjadřování tyto jeho cyklické (houpačkové) stavy snadno rozeznat. Když hodně lže je nahoře, neb příjemná modloslužebná euforie mu dává pocit vítěze, a když píše více o sobě je dole, jelikož se sebeujišťuje a dokazuje si svoje zásluhy a postoje. Tento jeho cyklický projev u něho sleduji už dlouho.

Myslivec

Toníku, toto jsi tedy pochopil?

Poprvé jsem byl Kristem spasen ve křtu. Kolikrát jsem duchovně zemřel, není pro naši diskusi vůbec podstatné.

..." Co způsobí, že už duchovně neumřeš?"...

Žiji v posvěcující milosti, pravidelně přijímám Krista. Pravidelně se očišťuji i ze všedních hříchů.  Bůh je mi partnerem pro každý den.

Pokud v tomto způsobu života vytrvám a nezhřeším hříchem ke smrti, obdržím ve smrti svého těla korunu vítězství - věčný život v nebi.

Žiji tedy v této naději na nebe po smrti těla a užívám si života s Bohem a s těmi, co mám rád  plnými doušky už nyní. Považuji takový pozemský život za nesmírný dar od Boha.