Šalom, Kjubiku.

Jistěže by katolíci měli čelit vzpřímeně kolektivní vině za svoji církev a za předky své víry, stejně jako protestanté, stejně jako židé atd. A stejně bychom měli my všichni češi čelit vině za předky svého národa. Že jsme něco neučinili, ještě neznamená, že pokud to upřímně neodsoudíme a o cest svých otců se neodvrátíme, na jejich cestách se jednoho dne sami najdeme. Církev není něco tam a něco někde imaginárního, stejně jako národ či stát. Jsou to a byli to vždy lidé jako kolektiv, shromáždění. Pokud někdo obhajuje důvody a příčiny zlého jednání svých předků, nalézá se na jejich cestě. Synové mohou a mají napravovat chyby svých otců a otcové mají vychovávat své děti dobrým způsobem vlastního života. Pakliže má vliv život jedince na životy ostatních lidí, pak alespoň mně je jasné, že se máme odvracet a vyznat hříchy svých předků jako hříchy svoje, protože kvůli těm hříchům se nacházíme tam, kde jsme a mnohými těmi hříchy i nadále hřešíme.

A já si myslím, že znáš Písmo a že víš, že se v ní dočteš, co činili a museli učinit ti, co se nalezli na špatné cestě. Z kolektivního vědomí viny nesmí vyrůst sebeobhajoba svých vin pro své otce, ale ani oddělování se od vin svých otců a ani souputníků.

Tedy telecím mozečkem, které bylo učiněno modlou svodu, ano - cesta nápravy vede právě v rozpoznání svých vin už u našich předků a otců, a jsou to i naše osobní viny, které zastáváme, pakli jsme se od nich zjevně nedistancovali a nedistancujeme. Jednání našich předků i současníků a zejména těch nejviditelnějších má na každého jednotlivce vliv. Jestliže sice jsou "novým národem B-žím" sice věřící ze všech národů a ras, tak stejně jsme stále z národů a ras. A jestliže je pro tebe ŘKC církví všech generací mnoha národů, pak jednání tvých otců má dalekosáhlý vliv na životy jejich dětí. Vy tedy ( a nejen vy, ale my ..) máme povinnost jejich viny vyznat a doznat jako své vlastní, napravit je, distancovat se od nich, odsoudit je a omluvit se těm, na které má jednání otců dosud vliv v důsledku, z těch cest sejít a už se k nim a jim podobným nikdy nenavracet.

Nic jako - církev za to nemohla, ale její představitelé a jedinci - neexistuje. Žádné ... já ne já ne to ti to ti ... nebo my ne my ne to oni to oni ... židé tedy na svých modlitbách běžně vyznávají vinu svých otců jako svou vlastní ... a prosí za odpuštění sobě a také svým otcům. Když prosí za odpuštění vin druhému, nikdy neopomenou prosit za odpuštění i svých vin, vůči druhým, tedy i třeba vůči tomu, kdo se proti nim provinil, protože zrovínka naše viny mohou být a velice často jsou důvodem viny druhého.