| Já vím tyhle nesmysly o vaší "svobodě hřešit" tady opakuješ znovu a znovu. Máš divného boha, který tě nutí vybírat mezi dobrem a zlem, a jsi jeho službě zřejmě vydán. A to pro tebe není zákonictví, ale životní úkol. Abys mohl projevit věrnost či lásku, potřebuješ k tomu hřích a zlo. Tvůj bůh po tobě chce, abys vyjadřoval lásku vztahem ke zlu. Zvláštní přístup k životu. Snad jsem to pochopil. Nezávidím ti to, protože to je strašlivé uvažování.
To, co znám z běžné reality, už ti moc hezky popsalo tele. A jak hezky píšeš, já jsem opravdu dalek tvých nabubřelých prohlášení že máš "svobodu hřešit" a nerozumím tomu, jak můžeš být takto oklamán a něco tak pyšného o sobě psát a veřejně, ještě se tím oklamáním chlubit. Chápu, kdyby byl takhle člověk oklamán jako dítě nebo mladý. Ale po mnoha letech života, po zkušenostech s realitou?
Nechápu.
Pořád si myslím, že je to nějaké tvé zaseknutí zde v diskuzi, nábožná póza, kterou sis zvolil, když ses postavil proti evangeliu, proti křesťanům a jejich svědectví o znovuzrození, pokání ze hříchu a životě s Bohem, proti jasnému svědectví písma o hříchu. A že se v té póze postupně za ta léta utvrzuješ a realitu ignoruješ více a více.
Moje realita je jiná, než tvoje. A mnoha dalších lidí, se kterými jsem se bavil, "věřících" i nevěřících, křesťanů i pobožných, katolíků i evangelíků.
Nemám "svobodu" hřešit. Nemám boha, který by mi hřešit dovoloval. Bůh mi hřešit jasně zakazuje.
Často mě hřích tak oklamal, že jsem ani nevěděl, že je to hřích a ničí mi život: Až když jsem se stal křesťanem, začal jsem s Bohem žít a Bůh mi ukázal, že daná věc v mém životě je hřích a co ta věc v mém životě dělá. Často jsem byl či jsem otrokem hříchu a bez Božího vysvobození jsem před hříchem neměl nejmenší šanci. Pokud jsem "nechtěl hřešit", musel jsem se hříchu zdaleka vyhýbat, ani o něj nezavadit, ani se k němu nepřiblížit. Jakmile jsem se k hříchu jen přiblížil, realita života mi ukázala, jesli jsem svobodný od hříchu, nebo otrok.
Na druhou stranu mám zase výhodu proti tomu, co žiješ: Tím, že jsem podrobený Boží výchově, zažívám vysvobození ze hříchu. Psal jsem ti tu příklad s otroctvím hříchu, kdy mne hřích tak oklamal, že jsem "svobodně" kradl na poli s úrodou. Jednoduše když někde rostl hrách, kukuřice, v klidu jsem si utrhnul, aniž by mi něco říkalo svědomí, aniž bych cítil vinu a řešil hřích (tomu říkáme "ocejchované svědomí"). Když jsem se stal křesťanem, kradl jsem pak na poli jen jednou a to naposledy. Jeden Boží zásah mne učinil svobodného od hříchu hned ve dvou významech: Zajedno jsem věděl, že brát si úrodu na poli je hřích a nebyl jsem už hříchem oklamaný, za druhé jsem byl okamžitě osvobozený ze všech úrod na všech polích po celém světě. Dneska mohu klidně jít kolem pole s čímkoliv a jsem svobodný od hříchu, nemám "svobodu" hřešit. Ale vím, že je to Božím zásahem, ne nějakou mou "svobodou". Bez Boha bych "svobodně" kradl dodnes.
Stejně tak je to s jinými hříchy. Nemůžu si například namlouvat, že jsem měl "svobodu" od malomyslnosti a sebelítosti: Pokud bych si namlouval, že mám takovou "svobodu", byl bych v nějakém virtuálním světě. Pokud přišla na návštěvu malomyslnost a sebelítost, neměl jsem proti nim sebemenší šanci, dokud se nevyřádily. Abych byl "svobodný", musel jsem se od nich velkým násilím a vyčerpávající námahou držet co nejdál, vyhýbat se jim jak jen to šlo. Bez Boží výchovy a zásahu bych proti jejich otroctví neměl šanci a sloužil bych jim dodnes.
Proto jsem vděčný za mého Boha, který mi nenechává "svobodu" hřešit, má ke hříchu naprosto jasný, jednoznačný a přímý postoj. Pro mne je to výhoda. Když se nemusím rozhodovat mezi dobrem a zlem (což bylo rozhodování, které mi jako pobožnému zabralo převážnou část mého života, energie, času) mám mnohem více energie, času, prostředků na to rozhodovat se v tom dobrém. Mám taky svobodu, kterou pobožní běžně nemají: Nemusím mít například povinně spoustu dětí, nemusím se bát světa, politiky, bohatých, nemusím se bát si něco koupit, nemusím se bát dělat nějakou práci, mohu jet kam chci, mít za přátele koho chci, číst co chci... a tak by se dalo pokračovat. Můj Bůh po mne nechce, abych mu vyjadřoval lásku volbou mezi dobrem a zlem.
Toník |
