Kdyby tě zajímalo, co žijeme ve skutečnosti a co hlásáme, ne to, co si představuješ ve tvém virtuálním světě ve tvé hlavě, tak:

1. Náboženství nemáme rádi, nemusíme ho a zlému se vyhýbáme včetně náboženství

a 

2. Hlásáme Ježíše Krista. Toho ukžižovaného, který nesl naše nemoci a bolesti, který snášel trestání pro náš pokoj, který se stal za nás hříchem, byl odsouzen, zemřel a byl pohřben, ale Smrt ho neudržela.

  Taky hlásáme, že všechno, co Bůh v Kristu činí, to je pro věčnost (vytrvá to, je to trvanlivé, na rozdíl od snahy člověka); není možné k tomu nic přidat a není možné od toho nic ubrat. Bůh to udělal, aby lidé měli před ním bázeň a že pro nás není nic lepšího, než abychom se radovali a abychom konali ve svých životech dobro.

  Nekteří lidé se pro Ježíše rozhodnou podobě jako my, přijmou ho a jiní se vzepřou, a různě se jim ta zpráva o Ježíši a milosti v něm v jejich hlavě převrací do všelijakých karikatur, tak jako tobě. Dokonce si toho Božího daru, který je zdarma a nejde ničím zasloužit, neváží, pohrdnou jím tak, jak váš postoj popisuješ výstižně a otevřeně ve tvých příspěvcích.

  To máte dost blbé a nezávidím vám to.

  Ale rád bych se tebe zeptal na tvůj život. 

  Když kněz řekne: „Blahoslavení, kdo jsou pozváni k večeři Beránkově“ a ty pak odpovídáš: „Pane, nezasloužím si, abys ke mně přišel, ale řekni jen slovo, a má duše bude uzdravena.“, tak co pro tebe ta slova znamenají? 

  Rozumíš tomu, co říkáš? 

  Dokážeš si představit, že by se opravdu stalo to, co říkáš? Teda nemyslím, že by proměněná hostie promluvila, ale že by promluvil Bůh a stalo se, že by tvoje duše byla uzdravena. 

  Nebo když to při každé mši opakuješ, je to pro tebe zatím jen "prázdná fráze", "virtuální svět" a "pohádka s kouzelnou vílou"?