Smrt těla je podružná Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Středa, 22. říjen 2014 @ 10:56:07 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | ..."Ano, ano, ale jen dokud trvá láska, když láska vychladne, pak si každý půjde zase po svých.." byly naprosto cizí."...
Toto je ovšem realita života u mnohých rozvedených manželů. To nelze popřít. Boží slovo je i v tomto pravdivé.
Naší snahou tedy musí být prevence - nedopustit, aby láska vychladla. Ani v manželství, ani v našem vztahu s Bohem a bližními.
..."To, co dokážu ovlivnit svým rozhodnutím je okamžik, který bezprostředně následuje po tom aktuálním a všechny další okamžiky."...
Připadá mi to jako zoufalá snaha vždycky se mnou zásadně a v ničem nesouhlasit. Naše dílo, náš trvalý "podpis" na tomto světě vytváříme pouze v naší přítomnosti. V přítomnosti vytváříme také svá rozhodnutí pro blízkou či dalekou budoucnost. Mimo svou aktuální přítomnost nejsi schopen ovlivnit vůbec nic, ani svou nejbližší budoucnost.
V přítomnosti se můžeš sice rozhodnout pro dobrý skutek v nejbližší budoucnosti, ale až se tato situace stane přítomností, nemusíš své rozhodnutí uskutečnit.
|
| NadřazenýSmrt těla je podružná Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 22. říjen 2014 @ 18:40:05 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Toto je ovšem realita života u mnohých rozvedených manželů. To nelze popřít. Boží slovo je i v tomto pravdivé.
To samozřejmě. Mnoho lidí ve světě uvažuje úplně stejně, jako ty a když láska vychladne, udělají to, co Bůh nenávidí. Když láska vychladne, jdou od sebe.
Mnoho párů se rozvede, i když "láska" trvá a nevychladne. Jednoduše proto, že jejich "nevychladlá láska" je jen emoce a ne bezpodmínečné přijetí.
Stejně tak mnoho párů i ve světě zůstává spolu a nerozvádí se, i když láska vychladne.
Jsou tedy i ve světě lidé, kteří - na rozdíl od tebe - chápou závažnost lidského rozhodnutí, závažnost slova, které druhému dali, závažnost smlouvy a jejich život není jen na prchavých emocích.
Naší snahou tedy musí být prevence - nedopustit, aby láska vychladla. Ani v manželství, ani v našem vztahu s Bohem a bližními.
To je dobře, Stando, že to tak máte.
Ale co uděláš, když láska vychladne? Budeš se držet tvých "podmínek" a tvoje manželka zůstane sama? Nebo dodržíš smlouvu alespoň v tom, že ji nikdy neopustíš?
Připadá mi to jako zoufalá snaha vždycky se mnou zásadně a v ničem nesouhlasit.
To jsme na tom stejně.
Mne tvá neustálá opozice a vymýšlení nesmyslů do kterých se zamotáváš také připadá jako tvůj zásadní přístup, kterým se snažíš sám sobě dokázat to, že my jsme se nerozhodli pro Ježíše a nevydali mu svůj život.
Kdybys totiž zjistil, že je možné vydat Ježíši život, musel bys revidovat celý život zpět a uznat, že ses spletl. To jde ještě dobře ve dvaadvaceti, ale v šedesáti už je to o kus těžší. Proto vymýšlíš tyhle nesmysly s přítomností. Ale rozhodnutí pro Ježíše či manželská smlouva není jen o přítomném okamžiku, ale o celém životě.
Mimo svou aktuální přítomnost nejsi schopen ovlivnit vůbec nic, ani svou nejbližší budoucnost.
No, to je samozřejmě omyl.
Mimo své minulosti a přítomnosti (kterou už ovlivnit nijak nemohu) mohu ovlivnit svou budoucnost a to hodně.
Díky svobodě, kterou mi Bůh dal a díky rozhodnutím, která dělám.
V přítomnosti se můžeš sice rozhodnout pro dobrý skutek v nejbližší budoucnosti, ale až se tato situace stane přítomností, nemusíš své rozhodnutí uskutečnit.
To je ale blbost. To, že takto hloupě uvažuješ ty, Stando, to ještě neznamená, že takto uvažují všichni.
Pokud se pro něco rozhodnu a to rozhodnutí se nestane, tak to znamená docela jednoduchou věc: Neměl jsem svobodu udělat to, pro co jsem se rozhodl.
Něco mi v tom zabránilo.
Pokud někde dělám nějaký skutek, je to proto, že jsem se před tím okamžikem, ve kterém ten skutek dělám, rozhodl, že ho udělám.
To se musíš Stando kvůli své vzpouře a nesmyslům zamotávat i do tak jednoduchých věcí?
Jak svým rozhodnutím ovlivníš svou přítomnost?
Řekněme, že chci ovlivnit svůj život tak, abych se dostal do Ameriky.
V tvé "realitě", kterou sis sám sobě vysnil, se v aktuálním okamžiku rozhodneš že budeš v Americe a abrakadabra seš tam!
Protože ovlivnit můžeš jen přítomný okamžik.
To my to máme v naší realitě těžší. Při každém rozhodování nežešíme přítomný okamžik, ale to, co se bude dít v budoucnu. Já musím při rozhodování rozmyslet, kde na cestu do Ameriky vezmu peníze. Musím se rozhodnout dát část peněz co mám stranou, nebo se rozhodnout vydělat více nových peněz.
A to třeba týdny až měsíce před cestou.
Pak musím rozhodnout termín, to nejméně týdny před cestou. Pak se musím rozhodnout dojet na letiště. To hodiny před cestou atd. Stále a stále rozhodnutí, která nedělám pro aktuálně přítomný okamžik, ale pro nějaký cíl, který je v budoucnu.
Na to, aby se v přítomném okamžiku, který už nedokážu nijak ovlivnit, něco stalo, něco, co chci já, co mám ve svém svobodě, musí před tím přítomným okamžikem existovat řada mých rozhodnutí, která mne dovedou až k té věci v daném okamžiku.
Když jsem potom v té Americe, tak v tom okamžiku už je zbytečné abych se rozhodnul, že budu v Americe.
Toník
|
]
]
Smrt těla je podružná Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 23. říjen 2014 @ 07:29:26 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | | No a proč tedy furt "argumentuješ" tím, že láska vychladne, když to není tvoje uvažování?
Čí je to tedy uvažování ve tvých příspěvcích? |
]
Smrt těla je podružná Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 23. říjen 2014 @ 19:25:52 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Je to uvažování evangelisty Matouše (Mt 24,13) a evangelisty Marka (13,13).
|
]
Smrt těla je podružná Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 31. říjen 2014 @ 05:16:09 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | | Stando
Matouš 24 jsou slova Ježíše:
A protože vzroste bezzákonnost, ochladne láska mnohých. Ten však, kdo vytrvá do konce, bude zachráněn. Toto evangelium království bude vyhlášeno po celém světě na svědectví všem národům. A tehdy přijde konec
A vydá na smrt bratr bratra a otec dítě, děti povstanou proti rodičům a usmrtí je. A všichni vás budou nenávidět pro mé jméno. Kdo však vytrvá do konce, ten bude zachráněn.
To je proroctví o konci věků, konci časů. Není v něm ani zmíňka o tom, že by křesťané měli opustit Boha nebo dokonce že by Bůh měl opustit křesťany, jak ty si omylem ty verše vysvětluješ, naopak je tam zaslíbení záchrany a jsou to slova povzbuzení.
To, že se ti ta slova převrací do "podmínek" či do toho, že Bůh opustí svoje děti a pošle je do pekla či jakkoliv jinak je dané tím, pod čím žiješ, kdo tě vychovává.
Bůh ale není jako Zákon či hřích.
Můžeš si třeba někdy přečíst svědectví o životě Božích mučedníků, kteří zažili třeba některou z diktatur, kdy ztrvrdla srdce lidí a bylo jen pár křesťanů v celém národě, co dělali oni a hlavně co dělal Bůh. Že i v těch nejhorších chvílích byl Bůh s nimi a posiloval je. Což jejich katy přivádělo k šílenství, ale některé taky k víře Bohu.
Toník
|
]
Smrt těla je podružná Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Středa, 22. říjen 2014 @ 19:49:37 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | ..."Pokud se pro něco rozhodnu a to rozhodnutí se nestane, tak to znamená docela jednoduchou věc: Neměl jsem svobodu udělat to, pro co jsem se rozhodl.
Něco mi v tom zabránilo."...
No právě! Třeba právě vlastní hřích: lenost, sobectví, hamižnost - atd atd... .
..."Ale rozhodnutí pro Ježíše či manželská smlouva není jen o přítomném okamžiku, ale o celém životě."...
Ale jen v přítomném okamžiku ji doopravdy žiješ, naplňuješ - či zrazuješ.
|
]
Smrt těla je podružná Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 23. říjen 2014 @ 07:30:40 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | | Takže už rozumíš, že hřích není svoboda, ale otroctví?
Že ten, kdo hřeší, je otrok hříchu? |
]
Smrt těla je podružná Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 23. říjen 2014 @ 09:44:28 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Takže už rozumíš, že hřích není svoboda, ale otroctví? Že ten, kdo hřeší, je otrok hříchu?"...
Takto jsem tomu ale rozuměl už od počátku.
Jen nedovedu nahradit slovo "svobodný" žádným jiným vhodným a stejně výstižným pro případ otevřenosti lidské volby pro jakékoli směřování (snad úplnost možností?).
Tedy že jak člověk v otroctví se může rozhodnout a skrze pokání se stát svobodným, tak i člověk žijící ve svobodě je stále ohrožován reálnou možností si zvolit hřích a upadnout do otroctví.
Člověka žijícího ve svobodě totiž nic jiného od hříchu nechrání, jen úzká návaznost na Krista, oboustranný vztah prožívaného společenství.
Když toto pomine, člověk se stává nevyhnutelně znovu otrokem.
Pokusím se to přiblížit na příkladu manželské lásky:
1.) muž nemá žádnou reálnou možnost být své ženě nevěrným a tedy jí nevěrným ani není.
2.) muž má reálnou možnost být své ženě nevěrným - avšak ani ho nenapadne ji využít a zůstává své ženě věrným.
Který z obou případů ti připadá, že je vyjádřením skutečné lásky?
A takto já vnímám realitu svobodné volby člověka v jeho životě. Trvalou realitu svobodné volby u každého z nás až do naší smrti těla.
|
]
Smrt těla je podružná Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 23. říjen 2014 @ 19:46:47 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Takto jsem tomu ale rozuměl už od počátku.
Jejej a proč jsi teda celou tu dobu tolik oponoval, když to píšu?
Jen nedovedu nahradit slovo "svobodný" žádným jiným vhodným a stejně výstižným pro případ otevřenosti lidské volby pro jakékoli směřování (snad úplnost možností?).
O tom jsme se bavili. Tvoje "úplnost možností" je definována hříchem. Bez hříchu bys pak neměl "úplnost možností".
To je jistě autentický postoj, ale z mého pohledu dost absurdní.
Tedy že jak člověk v otroctví se může rozhodnout a skrze pokání se stát svobodným...
No, tak to jsem v životě nezažil. Naopak jsem zažil druhou část toho, co říkal Ježíš: "Jestliže vás tedy Syn vysvobodí, budete vskutku svobodní"
Myslet si, že se otrok rozhodne stát svobodným skrze pocit a stane se svobodným je fakt dost naivní.
Nechceš někdy napsat nějaký praktický příklad toho, co píšeš, jak ses rozhodl a stal ses svobodným?
...tak i člověk žijící ve svobodě je stále ohrožován reálnou možností si zvolit hřích a upadnout do otroctví. Člověk je svobodný právě proto, že není ohrožován.
Pokud je někdo stále ohrožován tím, že se ožere, tak to není svobodný člověk, ale alkoholik. Je to otrok alkoholu. Je úplně jedno, jestli pije nebo nepije, jestli se rozhodl či nerozhodl pít či nepít. Je otrok tak jako tak. Jakmile přijde čas hříchu, svého otroka si vyžádá.
Až ve chvíli, kdy člověk uvidí skleničku vodky či půllitr piva a není nijak ohrožován, tehdy je svobodný.
Který z obou případů ti připadá, že je vyjádřením skutečné lásky?
Ani jeden, samozřejmě. To už jsem ti
Vyjádřením skutečné lásky, skutečné svobody a skutečného rozhodnutí je to, že muž takové věci vůbec neřeší. Láska a svoboda není definovaná hříchem či nevěrou.
Vyjádřením skutečné lásky je například to, že muž řeší jak, kde a kdy stráví čas se svojí manželkou a ne to, jestli má či nemá příležitost být nevěrný.
A takto já vnímám realitu svobodné volby člověka v jeho životě. Trvalou realitu svobodné volby u každého z nás až do naší smrti těla.
No to chápu. Strašná představa.
A vyhovuje ti to takto?
Já vím, to zase vůbec neřešíš ty.
Toník |
]
Smrt těla je podružná Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pátek, 24. říjen 2014 @ 09:31:02 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Tvoje "úplnost možností" je definována hříchem."...
Omyl.
Úplnost možností je definována nejen hříchem, ale také cností, prostě vším.
A kdybys nežil ve svém virtuálním světě, uvědomoval by sis, že i ty hřešíš, že hřích je stále realitou i tvého života.
..."Tedy že jak člověk v otroctví se může rozhodnout a skrze pokání se stát svobodným....Jestliže vás tedy Syn vysvobodí, budete vskutku svobodní ... někdy napsat nějaký praktický příklad toho"...
Ježíš vysvobodil Zachea - protože Zacheus se rozhodl vylézt na strom. Dal tím průchod své touze po Ježíši, dal svůj souhlas.
..."Člověk je svobodný právě proto, že není ohrožován."...
Znovu ten tvůj virtuální nepravdivý svět.
Zvířata v ZOO nejsou ohrožována. Zato zvířata žijící na svobodě jsou ohrožována neustále.
..."Vyjádřením skutečné lásky je například to, že muž řeší jak, kde a kdy stráví čas se svojí manželkou a ne to, jestli má či nemá |
]
Smrt těla je podružná Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Neděle, 26. říjen 2014 @ 00:37:43 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Úplnost možností je definována nejen hříchem, ale také cností, prostě vším.
Ano, špatně jsem to napsal.
Ty pro "úplnost možností" a pro "svobodu" potřebuješ hřích.
Já ne. U když nebude hřích, budu mít "úplnost možností" a "svobodu". K mé "uplnosti možností" není hřích potřeba.
A kdybys nežil ve svém virtuálním světě, uvědomoval by sis, že i ty hřešíš, že hřích je stále realitou i tvého života.
Hezká a trapná manipulace.
Žiji v reálném světě a uvědomuji si, že jsem stále otrokem některých hříchů a je to realita mého života. Píšu ti to tu asi pět let a není moje věc, že moj příspěvky nečtěš a že se to v tvé hlavě převrátilo do jakési virtuality, které statečně oponuješ, ale nenapsal jsi zatím čemu to vlastně tak statečně oponuješ.
Proč však tvrdíš, že ani jeden z bodů není správný, když jsi ve smyslu v podstatě jen kopíroval můj bod 2.) ?
To je otázka života pod zákonem hříchu a smrti a otázka milosti.
Dám ti jiný příklad, příběh.
Řekněme, že mám dva syny. Půjdu domů a řeknu jednomu: Synu, poď mi dneska pomoci pracovat na vinici. A on řekne: Jasně tati, rád. Dojdu za tím druhým a řeknu: Synu, poď mi dneska pomoci pracovat na vinici. A on řekne: Ne, tati, nejdu, dneska se mi nechce. A ten první pak nepůjde, protože se mu nebude chtít a ten druhý ale půjde, protože mu bude líto, že mi to řekl a bude mu líto mně, že já makám na poli.
Který z těch synů naplnil moji vůli?
Když tenhle příběh slyší člověk pod zákonem hříchu a smrti, tak sice podvědomě tuší, že na tom příběhu něco není v pořádku ale přeci jen vyšpekuluje, že jeden z těch synů naplnil moji vůli, nejspíš ten druhý.
A víš který z těch synů naplnil moji vůli?
No ten třetí, samozřejmě. Ten, který se mnou ráno vstával a snídal, pak se mnou společně pracoval na poli a povídali jsme si spolu a zůstal tam pracovat i když jsem musel domů pro ty první dva.
Nemusel jsem mu říkat, co je moje vůle, protože to věděl.
To je rozdíl mezi zákonem hříchu a smrti a milostí.
Dám ti jiný příklad.
Řekněme, že jsou dva vzorní manželé, kteří chtějí udělat svým dvěma manželkám fakt radost. Jeden dá to nejlepší co má a vezme svojí manželku na zápas Baníku se Spartou. Druhý, druhý ten se blýskne ještě více a vezmě svou manželku do hospody na pivo.
Který z těch manželů potěšil svou manželku více?
Oba dali to nejdražsí, to nejcennější, co měli.
Oba vyjádřili svou lásku nejlépe jak uměli, přesně a poctivě naplnili slovo "co chcete aby druzí činili vám, to čiňte vy jim"
"naplnit písmo", ale nezná Boží milost.
realitu. A tak místo lásky k manželce řeší hřích, vlastní nevěru.
Toník
|
]
Smrt těla je podružná Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pondělí, 27. říjen 2014 @ 07:37:49 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Toníku,
ale jak můžeš jedním dechem tvrdit, že jsi ten syn, co plní Boží vůli a pracuje spolu s otcem už od rána - když na druhé straně přiznáváš, že
"jsem stále otrokem některých hříchů a je to realita mého života".
Je tedy realita tvého života, že stále plníš Boží vůli, či je realita tvého života, že někdy sice otci řekneš :"půjdu" - ale pak stejně nejdeš - zhřešíš?
Nevidíš v takovém tvrzení tu svoji rozpolcenost osobnosti?
|
]
Smrt těla je podružná Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 27. říjen 2014 @ 21:17:52 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | ale jak můžeš jedním dechem tvrdit, že jsi ten syn, co plní Boží vůli a pracuje spolu s otcem už od rána - když na druhé straně přiznáváš, že
"jsem stále otrokem některých hříchů a je to realita mého života".
Ale Stando.
Já nejsem ten, co by pracoval už od rána. Z čeho sis to zase domyslel?
V mém životě mne Pán Bůh povolal na svoji vinici když už bylo asi deset dopoledne. A v dějinách lidstva už je to za tři minuty šest večer, práce na vinici už bude brzo končit.
Asi jsi úplně neporozuměl, o čem jsem psal.
Zkusím ještě jednou.
Zkus se někdy zajímat o to, co by otcové rádi u svých dětí. I takoví obyčejní otcové, tady na zemi.
Co je jejich touha a zadostiučenění.
Jestli je touhou nějakého otce to, aby jeho syn byl alkoholik, neustále ohrožovaný alkoholem, který by stále litoval svého hříchu. Jestli by nějaký otec byl rád, že jeho syn je lenoch a zloděj, neustále litující toho, v jakém je stavu.
Já znám pár rodičů, jejichž děti jsou neustále ohrožované hříchem. Ani jeden z těch rodičů nestojí o lítost toho dítěte. Lítost mu totiž není k ničemu.
To, o co ty rodiče stojí, je změna života. To, aby jejich dítě nebylo alkoholik nebo flink nebo zloděj.
Aby se změnil jeho život.
To důležité v životě je postoj člověka, ne pocit.
Pocit je něco, co vyprchá. Pocit není motorem k lepšímu, leda k horšímu. Postoj je něco, co vytrvá. Postoj může být motorem k lepšímu.
Mně třeba vůbec nevadí, že moje dítě se mnou nepracuje. Klidně může pracovat někde úplně jinde. To, co chci a po čem toužím je to, aby moje dítě žilo dobrý život podle Boha, život, který nelze litovat.
A tak je to i s Bohem. Nestál o Jidášovu lítost. K čemu by mu byla? Jen dohnala Jidáše na šibenici. Stál o to, aby se změnil život lidí.
Toník |
]
Smrt těla je podružná Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 30. říjen 2014 @ 07:29:09 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."To důležité v životě je postoj člověka, ne pocit."...
Souhlasím. Jenže v případě učiněného pokání ze hříchů (což je postoj člověka) je lítost nad spáchaným zlem doprovodným ukazatelem opravdovosti obrácení.
Nikdo nedokáže učinit pokání ze hříchů opravdově z celého srdce, aniž by mu nebylo líto toho, co udělal špatně, aniž by mu nebylo líto promrhaného času života, který mohl prožít v plnosti s Bohem.
|
]
Smrt těla je podružná Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 30. říjen 2014 @ 21:36:09 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | ...je lítost nad spáchaným zlem doprovodným ukazatelem opravdovosti obrácení.
Určitě. A nejen lítost, ale i třeba zděšení, zahanbení, ale taky radost a Boží pokoj.
Nikdo nedokáže učinit pokání ze hříchů opravdově z celého srdce, aniž by byl zděšen ze hříchu, zahanben, aniž by přijal pokoj a radost. Není pokání bez pokoje a radosti nad vysvobozením.
Problém s lítostí je ale v tom, že s pokáním vůbec nemusí souviset. Lítost je duševní věc, která je celkem přirozenou reakcí na to, kdy se člověk uvědomí, že už je pozdě, že něco zkazil, že se něco nepovedlo.
Toník
|
]
Smrt těla je podružná Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pátek, 31. říjen 2014 @ 07:51:30 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | My zde ale neřešíme samotné podoby lítosti, ale řešíme zde pokání člověka ze hříchů, které bez lítosti a jak správně podotýkáš často i zděšení a zahanbení jistě nemůže být opravdové.
Však ovocem takového pokání je klid a mír v duši, pokoj a radost.
Ale netroufám si tvrdit, že pokoj a radost už jsou jen pocity a nic víc, protože ony přesahují do celé bytosti člověka a motivují ho k životu s Kristem. Stávají se trvalou hodnotou, prostupující celého člověka. Nejsou už prchavé.
Dalším účinkem člověkem učiněného pokání také zvýšená imunita vůči pokušení hříchu. Člověk začíná vidět věci více pravdivě, Kristovýma očima. Mění postupně pořadí svých hodnot, vidí svět jinýma očima, dostává dar rozeznávat pozlátka od skutečných hodnot.
|
]
Smrt těla je podružná Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 31. říjen 2014 @ 17:19:29 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Ale netroufám si tvrdit, že pokoj a radost už jsou jen pocity a nic víc, protože ony přesahují do celé bytosti člověka a motivují ho k životu s Kristem. Stávají se trvalou hodnotou, prostupující celého člověka. Nejsou už prchavé.
Pokoj nebo radost opravdu nejsou jenom pocity, jenom duševní věc. Nejsou jako lítost nebo veselí, které teď jsou a za pár minut nebudou.
Pokoj i radost jsou trvalé hodnota a na mne mají (na rozdíl od lítosti) přesně ten účinek, co popisuješ: Motivují k životu s Kristem.
Když jsem při novém narození místo deprese, prázdnoty a temnoty dostal pokoj a radost, byla to ta největší změna, co jsem zažil.
Dalším účinkem člověkem učiněného pokání také zvýšená imunita vůči pokušení hříchu.
To je samozřejmé, že když Bůh člověka zbaví hříchu a člověk už není jeho otrokem, že je svobodný.
Na svobodného člověka nemá hřích vliv, není jim nijak ohrožován. V tom se liší od člověka, který je stále otrokem hříchu, jen od hříchu utekl a omylem se domnívá, že když je od hříchu kousek dál, má proti nemu vyšší imunitu.
Otrok hříchu nemá vůči hříchu vyšší imunitu.
Pokud je někdo otrok hříchu, tak jakmile se hřích přiblíží, je otrok znovu hříchem ohrožen.
Toník
|
]
|
|
