Člověku není dovoleno hřešit, Bůh hřích zakázal. Když člověk hřeší, jedná proti Božímu zákazu, v rozporu s tím, co Bůh dovolil. Vykládat si slova apoštola "všechno je mi dovoleno" ve stylu že "člověk má svobodu volit cokoliv včetně hříchu a zla" je převrácenost. Žádné takové povolení apoštol nedává a pokud tě tvůj styl života, tvoje srdce či rozum vede k tak převrácenému výkladu, tak tě před tím varuji a radím ti se od toho nesmyslu odvrátit.

  Pro nás je "svoboda Božích dětí" a "stav života ve svobodě" totéž. 

  Chápu, proč sis svou "svobodu hřešit" vymyslel a zamotáváš se do té své převrácenosti hloub a hloub. Reaguješ na to, že jsme v Ježíši byli spaseni k věčnému životu a věříme Bohu jeho zaslíbení. Ty se pak na základě vámi vymyšlených "podmínek" o vytrvání v dobrém se pak skrze tebou vymyšlenou "svobodu hřešit" snažíš dokázat, že křesťané nemají věčný život, ale jakýsi dočasný.

  Zkusil jsem ti dát otázku na tvé zamyšlení, abych tě z těch tvých motanic vyvedl: 

  Co se stane v tom vašem vymyšleném náboženství "podmínek a strašáků ve stylu něco za něco" s člověkem, který není dokonalý, silný, namachrovaný, ale který je třeba slabý, nedokonalý, má slabou vůli a který nevytrvá v dobrém až do smrti?

  V křesťanství má takový člověk k sobě Boha, který ho podrží v těžkých chvílích života, kdy už lidské síly nestačí a člověk padá, nemůže jít. Bůh nám tuhle věc dokonce zaslibuje ve své smlouvě v Ježíši Kristu: "Já budu pást své ovce a já je budu ukládat, je výrok Panovníka Hospodina. Hynoucí vyhledám a zapuzenou přivedu zpět, polámanou obváži a nemocnou posilním. Tučnou a silnou vyhladím; budu je pást spravedlivě." a na jeho slovo se můžeme spolehnout. To slovo je naše jistota a Bůh je naplňuje a naplní a sám mohu z desítek situaci svého života dosvědčit, že Bůh svému slovu dostál a dostojí.