Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 04. duben 2013 @ 18:23:27 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | Být Božím dítětem není věc rozumu, rozumové vyspělosti, intelektuální síle, pocitů ani jiných duševních věcí. Chápu, že ve vašem náboženství, které si zakládá na duševních věcech a je hlavě o intelektuální víře v soustvu faktů se ti to převrací do rozumu, intelektu a schopností duše.
Křesťanství není o intelektu a jeho kvalitě, ani o rozumu a jeho vyspělosti, křesťanství je o srdci člověka a o víře, důvěře. Není o věcech duševních, ale duchovních.
Přijmout Ježíše může i dítě, i člověk, který je duševně slabý, zaostalý. I takový člověk je schopen vztahu, přesto, že je duševně nemocný.
A malé miminko křesťanů se rodí křesťanům. Rodí se jako Boží dítě. Nenese žádnou vinu, žádné oddělení od Boha. Pokud vy jste si pro miminka vymysleli nějaké překážky aby nemohly přicházet k Bohu, tak věz, že jste si je vymysleli špatně, nepravdivě. Bůh přijímá děti, tak jako je přijímal Ježíš.
|
| NadřazenýRe: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 04. duben 2013 @ 19:47:50 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Být Božím dítětem není věc rozumu, rozumové vyspělosti, intelektuální síle, pocitů ani jiných duševních věcí."...
To je pravda.
Synovství je totiž stav, který je člověku dán darem bez jeho zásluh. Dar může přijmout i miminko, dědit může i docela nevědomé dítě.
Vztah víry naopak nutně podmiňuje vědomí, rozumové a volní svobodné rozhodnutí člověka pro Krista.
Bez rozumu a svobodné vůle je vztah víry ke Kristu naprosto nemyslitelný.
..."Rodí se jako Boží dítě."...
Žádný člověk se nerodí jako Boží dítě, ale rodí se ve stavu padlého lidství po Adamovi, vyhnaných prarodičů od Boha z ráje. Rodí se tedy jako vyděděnec, obléknutím do Krista ve křtu získává (mimo jiné) i Synovo synovství i nárok na dědictví.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 04. duben 2013 @ 23:03:07 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Vztah víry naopak nutně podmiňuje vědomí, rozumové a volní svobodné rozhodnutí člověka pro Krista.
Bez rozumu a svobodné vůle je vztah víry ke Kristu naprosto nemyslitelný.
Ano, v soustavě, v náboženství, v babylonu, kde pojem "víra" znamená naučit se vyznávat nějaký seznam rozumových informací a intelektuálně s nimi souhlasit, to tak opravdu je.
V tom se právě křesťanství od náboženství ve kterém jsme žili liší a dost radikálně.
Zkus se z tohoto umělého náboženského světa vrátit do reality, do rodiny, k dětem, manželce, rodičům. K normalitě.
Měl jsi děti, musíš snad trochu vědět, pomatovat si. Věřily ti tvoje děti, když "ještě neměly rozum" a žádnou schopnost volního rozhodnutí? Nebo musely k tomu, aby ti věřily, nutně čekat na rozumové, volní a svobodné rozhodnutí?
Ježíš přivolal dítě, postavil je doprostřed nich a řekl:
„Pravím vám: Neobrátíte-li se a nebudete-li jako děti, jistě nevejdete do království Nebes. 4Kdo se tedy pokoří jako toto dítě, ten bude největší v království Nebes. A kdo přijme jedno takové dítě na základě mého jména, mne přijímá.“
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pátek, 05. duben 2013 @ 12:52:13 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Vědomý vztah k rodičům si dítě také vytváří až začne alespoň trochu vládnout rozumem. A to je poměrně brzy.
Chtít po novorozenci právě přivezenému z porodnice, aby hned věřilo svému otci je však docela nesmysl a mimo realitu. Na vytvoření vztahu je potřeba čas a poznání rozumem a zkušeností - až pak přichází víra v osobu.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Sobota, 06. duben 2013 @ 09:49:43 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | To jistě, Stando.
Ale vztah vůbec nemusí být vědomý. Přečti si někdy něco o lidech, kteří byli v komatu a blízko nich byli příbuzní, jestli ještě byl nějaký vztah, nebo tím, že člověk přišel o vědomí, vztah přestal.
Víra, naděje a láska nejsou věcí intelektu a rozumu. Měl jsem pět dětí a věřily mi (ale nejen mě, ale i manželce) ještě dlouho před tím, než "dostaly nějaký rozum". A měly nás rádi.
Ani křesťanská víra Bohu a jeho slovu není věcí kvality intelektu, ale je věcí srdce.
Jestli máš schopnost si přečíst, co píše Pavel nám římanům:
Avšak spravedlnost založená na víře mluví takto: ‚Neříkej si ve svém srdci: kdo vystoupí do nebe?‘ -- to je jako přivést Krista dolů -- nebo: ‚kdo sestoupí do propasti?‘ -- to je jako vyvést Krista z mrtvých. Ale co praví? ‚Blízko tebe je to slovo, ve tvých ústech a ve tvém srdci;‘ je to slovo víry, které hlásáme: Vyznáš-li svými ústy Pána Ježíše a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš zachráněn. Srdcem se věří k spravedlnosti a ústy se vyznává k záchraně, neboť Písmo praví: ‚Každý, kdo v něho věří, nebude zahanben.‘
Tohle je totiž nejjádrovatější jádro rozdílu mezi křesťanskou vírou, která je v srdci a intelekt nepotřebuje (... i nejhloupější nezbloudí ...) a kde rybář má stejnou víru jako ten, kdo byl odmala vyučován intelektuálně a mezi intelektuální "vírou", ve které žiješ, a která je založena za intelektu na vědomí a ten kdo má velký intelekt má "velkou víru".
U vás to funguje tak, že ti, co mají hodně intelektu a jiných duševních schopností (Kodet, Štampach, Czendlik, Malý, Halík...) mají "velkou víru" a jsou vzorem.
U nás to funguje tak, že "velkou víru" mají třeba automechanici, lakýrníci, čalouníci, švadleny, uklízečky, dělníci v automobilce, kteří mnoho intelektu nepobrali. A mají docela stejně velkou víru jako právníci, programátoři, soudci, analytici, ekonomové, ...
To je základní rozdíl mezi duchem a duší.
To, v čem máš stále zmatek a nemůžeš pochopit.
Ale když už jsi pochopil, že spasení je z milosti, že skutky se nedělají pro spasení, ale jsou ovocem spasení, výsledkem spasení, už bys mohl i pochopit, že kdo v srdci uvěří v Ježíše Krista, je ospravedlněn. Skrze tu víru. Která je Božím darem. Zadarmo, z milosti. Ze slyšení Slova.
Toník
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pondělí, 08. duben 2013 @ 10:36:37 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."o lidech, kteří byli v komatu a blízko nich byli
příbuzní, jestli ještě byl nějaký vztah, nebo tím, že člověk přišel o
vědomí, vztah přestal."...
Také jejich vztahy vznikly za plného vědomí - pak samozřejmě přetrvávají. Zkus však s někým v kómatu navázat nový osobní vztah!
..."Avšak spravedlnost založená na víře mluví takto: ‚Neříkej si ve svém srdci: kdo vystoupí do nebe?‘"...
Jestliže jsi v kómatu, jak u tebe může vzniknout vztah víry?
Nic neříkáš sobě, ani druhým, Jsi ve stavu bezvědomí. Nemůžeš vyznat ústy Pána Ježíše - navíc dvojnásobně i bez slyšení slova evangelia.
..."funguje tak, že "velkou víru" mají třeba automechanici, lakýrníci, čalouníci, švadleny"...
Ty stále porovnáváš relativně nepatrné rozdíly v intelektu různých lidí, ale já zde hovořím o úplné absenci intelektu. Takový člověk nechápe význam slyšeného slova a slyšet takto evangelium je podmínkou osobního vztahu víry. Víra je totiž ze slyšení Božího slova.
Jsou prostě mezi námi i lidé s naprostou absencí intelektu, kteří osobního vztahu víry prostě schopni nejsou! Navíc jsou třeba i úplně hluší nebo slepí.
Základní rozdíl mezi člověkem duchovním a duševním.
Člověk duchovní žije svůj život ve společenství s Duchem svatým (s tělem i duší),
člověk duševní žije bez Boha ve vztazích své duše s tělem jen podle své tělesné přirozenosti.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 04. duben 2013 @ 23:15:29 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ |
Žádný člověk se nerodí jako Boží dítě, ale rodí se ve stavu padlého lidství po Adamovi,
vyhnaných prarodičů od Boha z ráje. Rodí se tedy jako vyděděnec,
obléknutím do Krista ve křtu získává (mimo jiné) i Synovo synovství i
nárok na dědictví.
Stando, opět: Podle naší situace
nesuď všechny lidi.
To, že jsme se narodili do rodin, které neznaly Boha, nepatřily Bohu
a byly daleko od Boha neznamená, že to tak mají všichni lidé.
Samozřejmě, pro nás to tak platí. Moji rodiče neznali heslo ke kontu,
nikdy nepřijali Ježíše, neměli účast na té svaté oběti. Když jsem se narodil,
narodil jsem se do hříchu, do padlého lisdství, do vzpoury, modlářství, slzavého údolí,
zoufalého hledání boha, daleko od Boha. A to jsem měl docela hezkou rodinu, která se celý ten náš stav snažila ze vší vlastní síly překrýt vším, co kde našla.
Jsou ale lidé, kteří se narodili křesťanským rodičům.
Tatínek uvěřil evangeliu, přijal Ježíše, byl očištěn jeho krví, pohřben spolu s Kristem, nežije už v hříchu, ve vzpouře, zná Boha, má s ním vztah (srdcem, ne hlavou) žije s ním, patří Bohu.
Maminka také.
A narodí se jim dítě.
Občas píšeš o logice.
Zkus jí jednou alespoň trochu zapojit, takovou tu opravdovou logiku, a zamyslet se nad situací dětí, které se narodí křesťanským rodičům, lidem, kteří patří Bohu.
Od koho pak by asi děti získaly padlé lidství?Proč by takové dítě bylo vyděděnec, když tatínek i maminka patří Bohu, když mezi maminkou s tatínkem a Adamem je Ježíš Kristus?
Náboženské paušalizování a výmysly jsou jistě zajímavé na studium duchovní patologie, toho, co lidé mrtví v hříchu všechno vymyslí, aby si svůj stav omluvili, ale to je tak vše.
Apoštol říká, že i když je jen jeden z rodičů svatý, jsou i děti svaté.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pátek, 05. duben 2013 @ 13:02:03 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..." Tatínek uvěřil evangeliu, přijal Ježíše, byl
očištěn jeho krví, pohřben spolu s Kristem, nežije už v hříchu, ve
vzpouře, zná Boha, má s ním vztah (srdcem, ne hlavou) žije s ním, patří
Bohu"...
Proč se odvoláváš na pohřbeného tatínka? Ten je v hrobě! Kde máš jeho vzkříšení, jeho znovuzrození, které logicky přichází až po pohřbu?
Chápeš už, proč hereze je špatně uchopenou pravdou?
..."i když je jen jeden z rodičů svatý, jsou i děti svaté."...
Děti jsou svaté proto, že tvoří přirozenou jednotu "těla" rodiny, které je jedním z křesťanských manželů celá posvěcena. Jsou tedy svaté z pohledu vztahu .
Nejsou ještě svaté vlastním stavem, protože ještě nebyly posvěceny Kristem ve křtu v jeho smrti a vzkříšení.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 05. duben 2013 @ 22:48:17 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Chápeš už, proč hereze je špatně uchopenou pravdou?
No, samozřejmě. Protože neumíš číst a všechno co ti kdo napíše, se převrátí do nepodoby. Nejsi schopen rozumět ani tomu, co jsem ti napsal já, natož písmu.
Proto všechny ty tvoje hereze a motaniny.
I já jsem se tě v příspěvku na něco ptal a ty sis toho ani nevšimnul.
Když jsou rodiče svatí (díky Ježíši) jsou i jejich děti svaté. To je stav. nepotřebují ten stav měnit. Mají ho už když se narodí. Protože svůj stav mají po svých rodičích.
Být svatý zxnamená "být oddělený pro Boha", "patřit Bohu". To jsou děti křesťanských rodičů.
Nepatří světu, tak jako děti lidí žijících ve světě.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Sobota, 06. duben 2013 @ 11:28:34 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Když jsou rodiče svatí (díky Ježíši) jsou i jejich děti svaté. To je stav. nepotřebují ten stav měnit."...
Představ si stav diplomatické imunity.
Každý diplomat je chráněn z titulu své funkce imunitou. Policista ho nemůže jen tak zatknout, jako běžného občana.
Tato imunita se ale vztahuje na celou jeho rodinu - i na děti, školou povinné. Když bude jeho dítě mezi spolužáky distributorem drog, mají policisté velký problém.
Každý člověk bez výjimky potřebuje být ve křtu ponořen spolu s Kristem do jeho smrti a spolu s Kristem být i vzkříšen do novosti života k tomu, aby se stal křesťanem.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Sobota, 06. duben 2013 @ 22:37:26 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Představ si stav diplomatické imunity.
Každý diplomat je chráněn z titulu své funkce imunitou. Policista ho nemůže jen tak zatknout, jako běžného občana. Tato
imunita se ale vztahuje na celou jeho rodinu - i na děti, školou
povinné.
I na menší děti, Stando. A taky se na ně vztahuje ochran mateřského státu.
Fajn. Tohle se ti snažím celou dobu vysvětlit. Snad jsi to tedy pochopil.
Takže chápeš situaci rodiny velvyslance?
Když je třeba Izraelský velvyslanec v Egyptě, tak je chráněna celá jeho rodina diplomatickou imunitou, jsou to Izraelští občané a ambasáda je Izraelské území.
A teď si představ, co se stane, když se izraelskému velvyslanci narodí dítě, miminko, docela uprostřed Egypta.
- Jaké je to miminko podle tebe státní příslušnosti: Je to Egypťan, nebo Izraelec?
- Od kdy je miminko chráněno diplomatickou imunutou a státem Izrael?
Snad tedy už chápeš nesmyslnost tvých argumentů ohledně křtu miminek?
Nedává žádný smysl křtít miminka.
Píšeš to o nás správně:
My jsme se jako děti světa narodili, byli jsme občané světa, daleko od zaslíbení a smlouvy s Abrahamem. Patřili jsme do tohoto světa, pod jeho jurisdikci. ve smlouvě, jejíž vzdálený předobraz byla smlouva na Sinaji, do náboženství, které se mírně inspirovalo biblí, mírne budhismem. Žili jsme pod zákonem, uprostřed lidských nařízení "to musíš" (chodit ke zpovědi) a "to nesmíš" (v pátek jíst maso) a "kdo v tom vytrvá až do smrti (snad-možná) bude (někdy-kdoví) spasen".
Tak, jako v každém jiném náboženství ve světě.
Děti křesťanů jsou na tom jinak. Nerodí se do otroctví, ale rodí se velvyslancům Království. Rodí se do Božího vlastnictví. Není, kde by se vzal nárok světa, když rodiče jsou v Kristu Ježíši.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pondělí, 08. duben 2013 @ 10:20:11 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..." když se izraelskému velvyslanci narodí dítě, miminko, docela uprostřed Egypta. - Jaké je to miminko podle tebe státní příslušnosti: Je to Egypťan, nebo Izraelec?"...
Docela záleží na tom, jestli je matka toho dítěte zákonnou manželkou toho velvyslance. Protože i kdyby sama byla Egypťanka, manželským svazkem je "posvěcena" - získala od manžela nárok na izraelskou státní příslušnost. Když ten nárok uplatní, stane se občankou Izraele. Její dítě se pak bez vlastní zásluhy narodí občanem Izraele - chráněným imunitou (vnější) - pokud ovšem mu jeho otec přizná své otcovství..
To se ti snažím vysvětlit.
Matka si ovšem mohla ve svobodě ponechat i své občanství původní. Pak by její dítě, narozené na Egyptské půdě, mělo příslušnost k Egyptu. Byl by to Egypťan, chráněný izraelskou imunitou. Pokud by se ale její dítě narodilo sice uprostřed Egypta, ale na Izraelském velvyslanectví, je to jako by se narodilo přímo v Izraeli. Pak by mu rodiče mohli zvolit národnost izraelskou (po otci) nebo egyptskou (po matce).
Děti křesťanů se stále rodí v cizině, jako děti vyhnanců z ráje.
Rodí se stále do Adamova dědictví (tedy třeba uprostřed "Egypta").
Jsou však "svaté" (zvnějšku) - jako děti vyslanců jsou zvenčí chráněny imunitou rodiče, ať už mají národnost jakoukoli. Jsou chráněny ale jen do té doby, pokud jejich rodič zastává vyslaneckou funkci. Pak vnější ochrana mizí.
Dává tedy naopak veliký smysl křtít miminka (Nechte děti přicházet ke mě a nebrańte jim...)
Aby byl člověk chráněn vnitřně, musí se sám stát vyslancem. Musí být jmenován a pověřen jako pověřený zástupce státu.
K tomuto pověření dochází obléknutím Krista ve křtu.
Křtem jsme vyjmenováni Kristem jako jeho zástupci, vyslanci Kristovi v tomto světě.
Obléknutím Krista se stáváme svatými vnitřně - pověřenými za jeho učedníky už navždycky (Jděte do celého světa a získávejte mi učedníky - křtěte je a učte všechno, co jsem já naučil vás)..
Křtem získáváme také milost imunity vůči hříchu.
Nikoli ovšem ve smyslu, že bychom už nehřešili, ale že máme stále otevřenou možnost skrze Kristovu oběť se hříchů pokáním zbavovat, s vlastní hříšností s pomocí Krista bojovat, aby naše víra vyrostla k dokonalosti.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 08. duben 2013 @ 20:59:48 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Velmi věrně popisuješ vaši situaci a situaci, do které jsem se narodil, až na pár omylů.
Vaše děti se stále až dodnes rodí jako vyhnanci z ráje, v prokletí zákona, smlouvy ze Sinaje, pod Hříchem, oddělené od Boha.
V tom se situace dětí v křesťanství (a i našich dětí) liší.
Naše děti už se nerodí ve vyhnanství. Rodí se doma, jako součást Izraele, Božího lidu, jako součást dědictví Abrahama, Izraele a Ježíše, ne jako součást smlouvy na Sinaji. Nemají od koho by přijali odloučení od Boha, protože mezi jimi a Adamem je Ježíš.
Proto v křesťanství nedává žádný smysl křtít miminka, miminka mají volný přístup k Bohu, nikdo jim v křesťanství nevytváří virtuální překážky aby k Bohu nesměly, a k Bohu se dostaly nebo měly natrvalo zakázán přístup až z nějakého lidského rozhodnutí, tak jako je to u vás.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Úterý, 09. duben 2013 @ 09:39:58 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..." V tom se situace dětí v křesťanství (a i našich dětí) liší.
Naše děti už se nerodí ve vyhnanství. Rodí se doma, jako součást
Izraele, Božího lidu, jako součást dědictví Abrahama, Izraele a Ježíše,
ne jako součást smlouvy na Sinaji. "...
Toníku
Nechtěl jsem zde už reagovat, ale musím.
Jestli se tvoje děti nenarodily do vyhnanství, ale doma, s podílem Božích dětí na Nové smlouvě, nepotřebují už být znovuzrozeny. K čemu ještě? Už na tomto světě nejsou cizinci, už přece žijí ve své pravé vlasti.
Cožpak tě už nezaráží ani taková pitomost?
To moje děti získaly nebeské občanství a podíl na Nové smlouvě až obléknutím Krista ve křtu.
(Žd 11,14-16)
Ti, kdo takto mluví, dávají najevo, že hledají vlast.
A kdyby měli na mysli tu, ze které odešli, měli by přece
příležitost se tam vrátit.
Jenže oni touží po lepší vlasti, totiž po nebeské. A
proto se Bůh nestydí nazývat se jejich Bohem, neboť jim
připravil město.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 09. duben 2013 @ 11:33:41 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Toníku
Nechtěl jsem zde už reagovat, ale musím.
Jestli se tvoje děti nenarodily do vyhnanství, ale doma, s podílem Božích dětí na Nové smlouvě, nepotřebují už být znovuzrozeny. K čemu ještě? Už na tomto světě nejsou cizinci, už přece žijí ve své pravé vlasti.
Cožpak tě už nezaráží ani taková pitomost?
No, určitě mne ty pitomosti co píšeš, zaráží. Nechápu, že nedokážež uvažovat alespoň trochu logicky, číst si, co ti píšu a reagovat na to, nebo si přečíst, co je k danému tématu napsané v písmu, když ti dávám odkazy a překvapuje mne, jak se ti převrací do nepodoby to, co ti píšu.
Ježíš nás zachránil od hříchu, soudu a smrti (protože tím sám prošel namísto nás) a daroval nám pravou vlast, to je vlast v nebi. Zadarmo. Z milosti. Tedy pro nás zadarmo: Ježíš zaplatil nezměrnou cenu. Celé to je nejdražší věc na světě.
Křest nás nezachránil pro tento svět, ale zachránil nás od tohoto světa. Tady na zemi nejsme doma, ale jsme tu cizinci. Velvyslanci. Pravou vlast máme v nebi, v nebi máme "doma".
Naše děti patří do té záchrany od světa k životu. Nerodí se do hříchu a odloučení od Boha, protože jejich rodiče žijí s Bohem. To, co mají rodiče, patří i dětem. Situace, ve které žijí rodiče je situace dětí. Když se děti rodí, nemají nic vlastního. Vše, co mají je to, co mají jejich rodiče.
S námi to tak nebylo. Narodil jsem se rodičům, kteří žili bez Boha, v odloučení, v hříchu. V Egyptě. Nikdy nepřešli přes Rudé moře, nikdy se nevzdali Egypta a jeho model. Narodil jsem se do téhle vzpoury, doprostřed model a zoufalého hledání boha, který se kdesi ztratil a nebyl k nalezení.
"Křest" miminka mi žádnou imunitu od hříchu nedal. Ke hříchu jsem měl docela stejnou náklonnost, jako moji komunističtí kamarádi, jako kdokoliv jiný, kdo se do hříchu rodí. Imunitu proti hříchu jsem dostal až s Ježíšem Kristem, tehdy, když mi Bůh dal nové srdce, novou naději, kdy změnil můj život. Stejně to zažila Cizinka, jen v jiné formě poroby a o pár let dříve, než já.
I naše děti dostaly od Boha svobodu, možnost a schopnost svobodně se rozhodovat. I naše děti procházely rozhodnutím pro Boha. Ale to rozhodnutí nemusely dělat uprostřed hříchu, vzpoury, uprostřed model a doufání v kdejaké stvoření a dílo lidských rukou jako my, ale mohly ho dělat se známostí Boha a jeho jednání.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Středa, 10. duben 2013 @ 12:59:17 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Křest nás nezachránil pro tento svět, ale
zachránil nás od tohoto světa. Tady na zemi nejsme doma, ale jsme tu
cizinci. Velvyslanci. Pravou vlast máme v nebi, v nebi máme "doma"...Ke hříchu jsem měl docela stejnou náklonnost, jako moji komunističtí kamarádi, jako kdokoliv jiný, kdo se do hříchu rodí."...
Křest nás zachránil proto, že jsme v něm byli spojeni s Kristem, napojeni na Krista. Křtem jsme získali jeho synovství, nárok na dědictví v nebeské vlasti i smazání hříchů.
Náklonnost ke hříchu nám však zůstala i nadále a s ní musíme neustále bojovat.
Jen si vzpomeň na Pavlův osten: Třikrát jsem prosil Pána, aby mě toho zbavil. Ale on řekl: "Má milost ti stačí...
...""Křest" miminka mi žádnou imunitu od hříchu nedal. "...
Imunitu od hříchu ti nemůže poskytnout samotný stav Božího dítěte - to by přece byla nespravedlnost vůči všem nevyvoleným, kteří by oproti tobě neměli šanci nehřešit.
Imunitu od hříchu ti alespoň částečně poskytuje až osobní vědomý a činný vztah ke Kristu.
Tajemství alespoň částečné imunity vůči hříchu je ve stálém napojení na Krista - milost posvěcující.
Nestačí to k tomu, abychom nehřešili absolutně, ale abychom ve stálém postoji pokání a obrácení se při uvědomění si svých slabostí (hříchů) se ke Kristu vraceli a ze hříchů se znovu očišťovali..
My býváme nevěrní - i když jsme Boží děti.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Lu v Pondělí, 08. duben 2013 @ 21:14:07 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | To se ti snažím vysvětlit.
Matka si ovšem
mohla ve svobodě ponechat i své občanství původní. Pak by její dítě,
narozené na Egyptské půdě, mělo příslušnost k Egyptu. Byl by to Egypťan,
chráněný izraelskou imunitou. Pokud by se ale její dítě narodilo sice
uprostřed Egypta, ale na Izraelském velvyslanectví, je to jako by se
narodilo přímo v Izraeli. Pak by mu rodiče mohli zvolit národnost
izraelskou (po otci) nebo egyptskou (po matce).
Docela by mě zajímalo, co by ti na to řekl nějaký Izraelec.
|
]
|
|
