Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Může se pro člověka stát věčný život jen dočasným? (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pátek, 20. květen 2011 @ 07:28:27 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Svobodný člověk má skutečně svobodu krást i nekrást, svobodu odejít od manželky i neodejít.
Neustále musí volit, neustále rozhoduje o o každém svém dalším kroku, o každém svém dalším směrování v životě.
To je svoboda volby, kterou disponuje každý člověk, ať už žije ve stavu otroctví hříchu, nebo ve svobodě Božího dítěte.
Pro svobodu volby je zcela lhostejný stav svobody nebo stav otroctví člověka. Ani s bičem a svázaného pouty tě nikdo nemůže nepřinutit, abys ho miloval.
Ghándí řekl: "Můžete mě zabít, ale nemůžete mě přinutit, abych zabil já vás".
To je svoboda volby.
Tuto svobodu volby má i člověk v otroctví hříchu. Kdyby ji neměl, žádný hříšník by se už nemohl obrátit a činit pokání.
Něco docela jiného je stav člověka ve svobodě nebo v otroctví.
Stav vyjadřuje, zda žiješ svobodně, nebo v poutech. Vůbec nijak nezpochybňuje ani neřeší tvoji vnitřní možnost volit mezi dobrem a zlem.
Ve světě duchovním pouta znamenají otroctví hříchu a svoboda značí život Božího dítěte ve společenství s Bohem, život podle Božího řádu ve spojení s Kristem.
|
| NadřazenýRe: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Může se pro člověka stát věčný život jen dočasným (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Sobota, 21. květen 2011 @ 00:41:46 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | No, já nejsem svobodný. Už skoro dvacet let nejsem svobodný, protože jsem ženatý. Před dvacety lety jsem se rozhodl, že vstoupím do manželství, uzavřel jsem smlouvu a tím moje rozhodování v této věci skončilo. Pokud to má někdo jinak, je mi ho líto: Musí být děsně vyčerpávající neumět se rozhodnout a stále se jen rozhodovat.
Člověk, který je otrokem hříchu, nemá svobodu volby, protože je otrokem hříchu. Kdyby měl svobodu, nebyl by otrokem.
Zajímá mne, jak to vypadá, když má člověk svobodu
rouhat se, smilnit, krást a lhát. Nikdy v životě jsem nic takového
neslyšel, nedokážu si to představit. Nenapsal bys něco o tom? Stále čekám, že napíšeš, jak taková svoboda v tvém životě vypadá. Nepiš o druhých, co mají či nemají, když jim nerozumíš,napiš normálně něco o sobě, jak tvoje svoboda vypadá, třeba jak to vypadá, když máš svobodu krást.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Může se pro člověka stát věčný život jen doča (Skóre: 1)
Vložil: oko v Sobota, 21. květen 2011 @ 16:00:32 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Toníku
Řeknu ti na rovinu, co si o tobě myslím.
Považuji tě za docela inteligentního a charakterního člověka. O to víc mě mrzí, že nemůžeme najít společnou řeč ani o věcech naprosto zjevných. Já si myslel, že v předchozím komentáři jsem se už vyjádřil natolik jasně, že to přece musíš přijat. Ale kdepak! Jak není ochota, nepomůže ani ten nejpravdivější argument.
I já jsem ženatý (tedy nikoli svobodný) - přesto jsem za těch několi desetiletí dostal několik docela lákavých nabídek k manželské nevěře. Tedy, i když jsem nebyl svobodný, musel jsem volit, musel jsem se rozhodnout: přijat nabídku, nebo odmítnout. Křesťan, ukotvený v Kristu zde samozřejmě nemá co řešit, ale pokušení přicházejí a ty stejně musíš na ně dát odpověď - musíš volit. Volit ze svého nitra a ve svobodě.
Ne vždy bývá volba lehká a skandálně rozšířená manželská nevěra v naší společnosti je dostatečným důkazem, že mnozí selhávají.
Vem si to obráceně.
I člověk v otroctví hříchu má pořád svobodu volby. Kdyby ji neměl, žádný hříšník by se nemohl vlastním rozhodnutím obrátit do života ve svobodě Božího dítěte.
Každý z nás, až do naší smrti, bude mít vždycky svobodu krást, bude mít vždycky svobodu nekrást. Tato rozhodnutí lidského srdce jsou vždycky ve svobodě. Jsou to rozhodnutí naše, svobodná, z žádného donucení.
Jestliže jsem se rozhodl žít svůj život s Kristem, je zjevné, jak asi budou má rozhodnutí vypadat, ale učinit je musím stejně!
Mám tedy svobodu krást i svobodu nekrást a je zjevné, co si zvolím.
Volit ale musím já, nikoli Bůh! Osvědčit svou věrnost Kristu.
Ale v sobě do budoucna stejně úplnou jistotu nemám, proto Písmo v souvislosti s lidským konáním učí vždycky jenom o naději, nikdy ne o jistotě. Schválně si zkus v konkordanci ověřit slovo "naděje".l
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Může se pro člověka stát věčný život jen (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Neděle, 22. květen 2011 @ 00:36:25 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | No v téhle věci fakt těžko najdeme shodu. Třeba i proto, že o svobodě krást, smilnit a odejít od manželky nás neučili ani v ŘKC.
Pokud jde o manželství, oko, tak základy manželství mne vyučovali v ŘKC a tam mne učili něco docela jiného, než píšeš ty, díky Bohu. S tím vyučením jsem se také rozhodoval, jestli zůstanu svobodný (což bylo pro mne nepředstavitelné) nebo jestli se ožením (na což jsem se těšil).
Učili mne, že v manželství se lidé vydávají navzájem, že princip manželství není "svoboda" a "láska" ve stylu Radima Uzla, ale princip manželství je věrnost a vytrvání v dobrém i zlém až do smrti. Navíc mi tam říkali, že věříme, že nám k tomu bude dopomáhat Bůh. V mém okolí byl rozvod či nevěra něco naprosto nepředstavitelného a papež rozvedl jen jedny manžele a o těch jsme všichni věděli, že jsou nevěřící. Navíc ani po rozvodu nebyli nevěrní, jen žili odděleně.
Navíc jsem krátkou dobu před manželstvím uvěřil v Krista a přijal ho do svého života, takže jsem mohl do hloubky pochopit, co to znamená "k tomu mě dopomáhej Bůh". Díky Bohu jsem uvěřil v hnutí víry, které ve věci manželství nevyznává jediného ideálního partnera (navíc určeného pastorem či prorokem), kterého člověk musí potkat, ale vyznává svobodu volby a Boží požehnání, takže jsem mohl od začátku stavět na dobrých základech.
Asi jsem taky o poznání méně atraktivní, takže jsem ještě nedostal žádnou zajímavou nabídku. Díky Bohu. Možná proto, že jsem byl léta doma s rodinou, nevím. Pro manželství, věrnost jsem se rozhodoval jednou a díky Bohu za to, že mi dal opravdovou svobodnou vůli a ne jen její imitaci, takže jsem se mohl skutečně rozhodnout.
Otrok hříchu je otrok hříchu. Má svobodu volby asi jako jakýkoliv jiný otrok: Může na chvilku hříchu utéct, ale u otroka je to vždy tak, že si ho jeho pán a majitel po útěku vyžádá zpět. Není otázka jestli ano, nebo ne, ale kdy a jaký bude trest za útěk. Proto také ve světě neexistuje něco jako "bývalý alkoholik", "bývalý gambler", "bývalý kleptoman" či "bývalý smilník". I když už nic z těla ani duše nefunguje a celý život je rozložený, otrok hříchu je stále ještě smilník, kleptoman, gambler či alkoholik.
Otrok hříchu, pokud se chce z otroctví dostat. má jednu variantu: Vykoupení ze hříchu v Ježíši Kristu. V něm je pak (mimo mnohé jiné úžasné dary) svoboda.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Může se pro člověka stát věčný život (Skóre: 1)
Vložil: oko v Neděle, 22. květen 2011 @ 15:00:00 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..." o svobodě krást, smilnit a odejít od manželky nás neučili ani v ŘKC."...
To vás ale učit měli. Možná by tolik bývalých katolíků třeba nekradlo, nesmilnilo a neodešlo od manželek. O stylu Radima Uzla mi nic nepovídej, já měl možnost sním strávit celý večer při sklence vína, v době, kdy ještě byl bezvýznam,ným asistentem MUDr. Šráčka. Už tehdy jsme se spolu neshodli v ničem. Nepodsouvej mi tedy nic z jeho "učení". Povrchního, poplatného poptávce "trhu".
..."Možná proto, že jsem byl léta doma s rodinou, nevím."...
I to byl jeden z nezanedbatelných důvodů, proč jsem odešel z fabriky a začal žít způsobem života svých předků.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Může se pro člověka stát věčný život (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pondělí, 23. květen 2011 @ 09:48:35 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Život dnešního člověka je velmi nepřirozený.
Manželé odcházejí do práce většinou každý jinam a třetinu života tráví s jinými muži a jinými ženami. Logicky zde vznikají citové vazby, které mohou manželskou lásku, úctu a věrnost nabourávat.
Naši předkové měli velmi osvědčený způsob života. Muž a žena pracovali na obživě rodiny spolu.
Moje matka vzpomíná, že když s otcem spolu hospodařili, že to byla nejkrásnější léta jejich života. Přestože to bylo v době nucení do JZD, život těžký, lidí nespravedlivě pronásledovaných a šikanovaných státní mocí.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Může se pro člověka stát věčný ži (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 23. květen 2011 @ 22:39:56 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Přesně tak, mám úplně stejnou zkušenost. Je mi blízký způsob života mých předků v téhle věci. Přes polovinu manželství jsem prožil takto s manželkou a až na drobné detaily je to úžasná zkušenost, kvůli které jsem se vzdal mnoha jiných věcí. Rozhodně to byly nejkrásnější léta mého života. A není všem dnům konec. Jestli se nepletu, prožil jsi poslední léta také tak, musíš mít tedy hodně podobnou zkušenost i v téhle věci. Konečně se tedy shodnem.
Pak ale nerozumím, jak po takovéhle zkušenosti můžeš mít "vnitřní svobodu odejít od manželky" a jak se můžeš "každý den znovu a znovu rozhodovat, jestli jí opustíš, nebo ne"?
Upřímně si myslím, že seš chytrý člověk a to, co tu píšeš o svojí svobodě není pravda, píšeš to jen proto, že ses zasekl v obhajobě nějakého prapodivného učení o poněkud úděsné a strašidelné svobodě, svobodě, ze které jde hrůza. Opravdu ti nevěřím, že máš skutečnou svobodu odejít od ženy a od dětí.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Může se pro člověka stát věčn (Skóre: 1)
Vložil: oko v Středa, 25. květen 2011 @ 13:16:26 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ahoj Toníku.
Já se přece od nich odejít nechystám. Na to nemám ani myšlenku.
Posledních deset let žiji takovým způsobem žiovta a nelituji. Ale rozhodování nebylo snadné, chvilku mi trvalo, než jsem pochopil a poznal, co je v mém případě Boží vůlí. O cosi jsem prokazatelně přišel (každopádně o významné příjmy za odbornou, dobře placenou práci), jiné jsem prokazatelně získal (kvalitu života s Bohem).
Jsou lidé, kteří o sobě moc nepřemýšlejí: "Já se nemám z čeho zpovídat, nikoho jsem nezabil, ani neokradl!"
Pokud ale je člověk k sobě poctivý a pravidelně zkoumá a zpytuje své svědomí, nakonec zjistí, že není jediného přikázání, kde by nezhřešil alespoň myšlenkou, třeba jen na chvilku. Žádný z nás není andělem. Moje svoboda není v tom, že se rozhoduji, zda odejít od manželky - tak špatně na tom nejsem. Přesto je vztah každého z nás neustále ohrožován. Třeba nečistými myšlenkami, vyprovokovanými scénami z filmů, z reklam, z literatury a já nevím co ještě. Ze všech stran se to na nás valí a působí. Pokud se tomu člověk nebrání, postupně to může "dozrát" třeba až k tomu opuštění manželky. Vždyť ti, co se dneska rozcházejí, se včera taky milovali!
Nevím proč, ale pořád si odmítáš připustit, že máš svobodu rozhodování ve všem. Stav života ve svobodě, nebo v otroctví je cosi docela jiného. To spíš určuje místo, na kterém v životě zrovna stojíš a tím i věci, mezi kterými se rozhoduješ.
Když žiješ ve svobodě Božího dítěte, neřešíš přímo, zda opustit manželku. Skrytě ale stejně řešíš mezi věrností a cestou do nesvobody, kam se nutně dostaneš, pokud připustíš, aby tě okolní svět ovlivňoval, aby tě formovaly reklamy a pokleslé seriály. Stále trvá nebezpečí, že se člověk může takto změnit a to, co je pro tebe dnes nepředstavitelné, se může stát zítra aktuálním. Proto Písmo vybízí k bdělosti ve víře, abychom se neposunuli ze svobody směrem k otroctví jakéhokoli druhu.
Ale i ten, kdo vězí v otroctví hříchu, kdo jede svým životním autíčkem přímo do pekla, má stále svobodu volby. Dokud žije, je to zase on, kdo může otočit volantem a jet zpátky. I člověk v otroctví hříchu má stále svobodu se rozhodnout k pokání. Musí se ale rozhodnout on, to za něho nikdo neudělá. Když takové rozhodnutí udělá, přijde pak i pomoc.
|
]
|
|
