 |
Zaznamenali jsme
100817813
přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
|
Teologie: Panna Marie - pravda nebo pohádka
|
poslal Frantisek100 Vážení a milí, ¨
vzpomněl jsem si na velice zvláštní
film. Viděl jsem ho před asi 53 léty v kině, kam jsem pravidelně chodíval až 3
krát týdně a vždy v pátek se promítal film jen jedenkrát, ostatní filmy až
třikrát. A zrovna tehdy se promítal černobílý
italský film Evangelium podle svatého Matouše. V té době dozvědět se něco duchovního bylo dost těžké, ale přesto tento
film dostal povolení a cenzura ho kupodivu pustila. Možná i proto, že režisérem
byl marxista. Byl to Pier Paolo Pasolini . Zvláštní kontroverzní osobnost. Evang.
podle Matouše byl jeho třetí film a
jediný s biblickou novozákonní tematikou. Celý snímek vznikl v autentických
prostředích nejzaostalejšího jihoitalského kraje objevují se v něm ve stylizovaných kostýmech
výhradně neherci (Ježíše ztvárnil španělský student, zestárlou Marii Pasoliniho
matka, Jidáše hraje řidič náklaďáku Atd.
Mně bylo asi 16 roků a tenhle
film jsem velice citlivě vnímal. On má zvláštní
atmosféru a bylo to pro mne něco nového
a výjimečného. Navíc jsem evangelia vůbec neznal. Ti herci neherci
neřeknou ani slovo a jen se dívají, jejich hlasy neslyšíme, ale za to je
krásnou italštinou slyšet hlas vypravěče. A podle českých titulků dole je
vidět, že jde o přesné biblické verše z
evangelia.
Film jsem znova objevil a po
50 letech stáhnul a prohlédl. Dnes už pro mne děj nebyl nic neznámého, ale
o to pozorněji jsem vnímal herce a celou atmosféru filmu. Byl jsem velice
překvapen tím, jak to ti neherci výrazem
obličeje vyjádřili. Obdivoval jsem práci
Passoliniho. Jak musel působit na neherce. To bylo výraznější a upřímnější, než kdyby tu vystupovali
skuteční herci..
A zaujala mne tam mimo jiné
postava panny Marie. On do té role vybral asi 14 léte děvče a ta dívka působí
velmi nevinně. Jen pohledem.
A mne tohle vedlo k zamyšlení
nad pannou Marií a vše ohledně narození Pána Ježíše.
Zjistil jsem, že skutečně
podle studií badatelů bible mohlo být Marii dokonce 13 let.
Proč tak mladá? A proč se o
Marii píše jen ve dvou evangeliích ( Matouše a Lukáše) Proč o tom nepíše Jan,
který se pak o maminku Pána Ježíše asi staral až do konce jejího života. Než
napsal svoje evangelium, mohl zjistit veliké podrobnosti ohledně narození Ježíše a Mariina mládí. Ale Jan mlčí. On zdůrazňuje
jiné věci, především Pána Ježíše, jeho oběť a důležitost víry v něho pro osobní
záchranu věřícího.
Pamatuji si na dobu, když mi
asi 16 letech jeden věřící chlapec daroval NZ. Můj první NZ. Knížečka k nám
propašovaná si ze Západu. A tak jsem ji začal číst a hned jsem narazil.
NZ začíná E M
· 1Listina rodu
Ježíše Krista, syna Davidova, syna Abrahamova.
· 2Abraham měl
syna Izáka, Izák Jákoba, Jákob Judu a jeho bratry,
· 3Juda Farese a
Záru z Támary, Fares měl syna Chesróma, Chesróm Arama.
· 4Aram měl syna
Amínadaba, Amínadab Naasona, Naason Salmóna,
· 5Salmón měl syna
Bóaza z Rachaby, Bóaz Obéda z Rút, Obéd Isaje
· 6a Isaj Davida
krále. David měl syna Šalomouna z ženy Uriášovy,
atd.
Byla to malá knížečka s
malými stránkami, ale se středně velikými písmeny. Takže asi tři stránky a pak
jsem knížečku odložil. Nerozumím tomu a
tak na tom nic zvláštního nespatřuji. Co na tom ti lidé jen vidí ? Jistě, že
jsem ji nevyhodil. Tak nějak podvědomě jsem k ní cítil úctu, ale ničemu
nerozuměl.
Až mnohem později jsem
pochopil, proč je to tak napsáno. Tato radostná zpráva je určena židům. Jen oni
chápou ta slova a jména, kterým jsem
nerozuměl.
Matouš uvádí rodokmen Josefa,
tedy pozemského otce, otčíma Pána Ježíše, a to od Abrahama až k Josefovi.
Matouš potřeboval židům
vysvětlit, že Pán Ježíš je ten slíbený Mesiáš, ta naděje na nebe, na
spravedlnost, na Boží království…
Ve svatých
písmech židů je to již naznačováno. Např.7 kap Izaiáše
· 14Proto vám dá
znamení sám Panovník: Hle, dívka počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel (to
je s námi Bůh) .
Od doby, kdy to Izaiáš zapsal,
uplynulo několik staletí a židé zažili
obrovské ponížení a toto ponížení prožívají i v době, kdy psal Matouš
evangelium. Nejsou královstvím, ale žijí
v římském protektorátu. Rozhodující moc mají Římané.
A Matouš začíná
Abrahamem a oni znají, co Abraham
prožil a jak s ním Hospodin jednal a co mu slíbil. Abraham
je člověk velice zbožný, on rozmlouvá s Bohem, má ho rád. A Bůh vidí do jeho
srdce a proto jako první ho osloví.
Co se to tehdy stalo?
Cituji:
· 1Po těchto událostech
se stalo k Abramovi ve vidění slovo Hospodinovo: „Nic se neboj, Abrame, já jsem
tvůj štít, tvá přehojná odměna.“
Vidíme, že Bůh vidí, že
Abarahama něco trápí a tak ho utěšuje.
· 2Abram však
řekl: „Panovníku Hospodine, co mi chceš dát? Jsem stále bezdětný. Nárok na můj
dům bude mít damašský Elíezer.“
· 3Abram dále
řekl: „Ach, nedopřáls mi potomka. To má být mým dědicem správce mého domu?“
· 4Hospodin však
prohlásil: „Ten tvým dědicem nebude. Tvým dědicem bude ten, který vzejde z
tvého lůna.“
· 5Vyvedl ho ven a
pravil: „Pohleď na nebe a sečti hvězdy, dokážeš-li je spočítat.“ A dodal: „Tak
tomu bude s tvým potomstvem.“
· 6Abram
Hospodinovi uvěřil a on mu to připočetl jako spravedlnost.
Tady vidíme, co je to
víra a jaká víra se Bohu líbí. Uvěřit
tomu, co ještě není a nesplnilo se a mít už z toho slibu radost. A to je možné, když té osobě
plně důvěřujeme.
A Bohu se to tak líbí, že
čteme, že mu to přičetl jako spravedlnost. Jinými slovy. Udělal jsi mi Abrahame radost, líbíš se mi, jsem rád, že
mi tak důvěřuješ. To je taková dětská upřímná víra. Víme, že když rodiče dítěti
něco slíbí, tak co udělá dítě. Raduje, hurá, díky maminko, tatínku. Raduje se
už z toho slibu, protože tu existuje důvěra.
A my lidé se někdy chováme
jako děti, ale pak bohužel radost vyprchá a na sliby se zapomene. Tak podobně
se zachoval i Abraham. Dopustil se několika chyb, ale Bůh mu nakonec umožnil,
aby měl ve 100 letech svého syna se svoji
90 letou manželkou Sárou, a to Izáka.
Tento příběh židé dobře
znali.
A pak se stane jedna událost. Abraham má již dospělého syna a má
ho na příkaz Boha obětovat. On neví, že ho Bůh zkouší . To je až neuvěřitelné.
To, po čem tak toužil, má dát jako oběť Bohu. To není o víře, ale o
poslušnosti, o přijetí utrpení, protože ho to bolí. To je velký vnitřní boj. Abraham si možná uvědomuje, kolikrát Boha
zklamal. Možná ho Bůh za to trestá. Co asi Abraham prožívá? A jakou má radost,
když na poslední chvíli mu Bůh oznámí, že ho zkoušel. Proč tem příběh je
zapsán? Nebude bolest prožívat i sám Bůh, když bude jeho Syn na kříži, mučen,
ponižován a zabit. Je tu určitá logická souvislost.
A Bůh pak řekne Abrahamovi to
nejcennější
· 18a ve tvém
potomku dojdou požehnání všechny pronárody země, protože jsi uposlechl mého
hlasu.“
Jaký potomek bude požehnáním
pro všechny lidi a nejen pro židy? Jan píše toto:
· 36Kdo věří v
Syna, má život věčný. Kdo Syna odmítá, neuzří život, ale hněv Boží na něm
zůstává.“
Víru v mesiáše měl i Job,
protože je v Jobově knize napsáno.
19,20
· 25Já vím, že
můj Vykupitel je živ a jako poslední se postaví nad prachem.
· 26A kdyby mi i
kůži sedřeli, ač zbaven masa, uzřím Boha,
· 27já ho uzřím,
pro mne tu bude , mé oči ho uvidí, ne někdo cizí, mé ledví po tom prahne v mém
nitru.
30
· 23Vím, že mě
předáš smrti, přivedeš do domu, kde se setká všechno živé.
Židé mají tedy víru v
Mesiáše, Krále, Vykupitele… Tato víra jim není cizí, protože vyplývá z toho, za
zažili jejich předci a na co ukázali jejich proroci. A Matouš jim skrze
vyjmenovaný rodokmen, který nám nežidům nic neříká, chce ukázat, že Bůh svůj
slib splnil v Ježíši Kristu, jehož pozemský otčímem je tesař Josef. Ale on je
jen otčímem, tady nejde o biologickou návaznost, ale Josef přijímá syna vírou.
A to proto, aby ho stejně mohl přijmout každý člověk bez rozdílu národnosti,
žid i nežid. Jinými slovy Bůh plní co slíbil. Bude požehnáním pro všechny
národy a tento Mesiáš se narodí v
rodině, která má původ a biologické kořeny rodě Abrahama. Vidíte tu úžasnou
logickou souvislost.
A je to rodina obyčejná,
chudší, není kněžská, prostě prostá rodina jakých je většina.
A teď se dostávám k tomu, co
mne zaujalo. Marie. Proč je tak mlaďoučká, vlastně jako dítě.
Co říká Pán Ježíš o dětech?
Cituji:
·
2Ježíš zavolal
dítě, postavil je doprostřed
· 3a řekl: „Amen,
pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do
království nebeského.
· Matouš 19, 14Ježíš
však řekl: „Nechte děti a nebraňte jim jít ke mně; neboť takovým patří
království nebeské.“
Toto píše pouze Matouš.
Děti jsou tedy jiná kategorie
než dospělí. Jim patří království nebeské, oni jsou plny Boží milosti dokud
jsou děti.
A tady je logické proč Bůh za
pozemskou matku svého Syna vybral skoro ještě dítě. A že byla ještě dítě
vyplývá i z toho, že nežila se zasnoubeným Josefem. Tehdy, a tak to bývalo i nás v dřívějších staletích,
se budoucí manželství domlouvalo rodiči v době, kdy dcera byla ještě dítě. A
vzali se až dospěla. Marie je tedy ještě
nedospělá, ještě není ženou, která může mít dítě. Je to doba čekání na plnou
biologickou ženskou dospělost.
My víme z Písma, že Marie
otěhotněla, ačkoliv byla ještě panna. Toto
početí však bývalo nevěřícími zesměšňováno a jako, že je to je to naprostý nesmysl a něco
nelogického.
Matouš se ve svém evangeliu
tím moc nezabývá, ale lékaři Lukášovi, který jako druhý o Marii píše, to vrtalo
hlavou. A napsal tyto podrobnosti:
· 26Když byla
Alžběta v šestém měsíci, byl anděl Gabriel poslán od Boha do galilejského
města, které se jmenuje Nazaret,
· 27k panně
zasnoubené muži jménem Josef, z rodu Davidova; jméno té panny bylo Maria.
· 28Přistoupil k
ní a řekl: „Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou.“
· 29Ona se nad
těmi slovy velmi zarazila a uvažovala, co ten pozdrav znamená.
· 30Anděl jí
řekl: „Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha.
· 31Hle, počneš
a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš.
· 32Ten bude
veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida.
· 33Na věky bude
kralovat nad rodem Jákobovým a jeho království nebude konce.“
· 34Maria řekla
andělovi: „Jak se to může stát, vždyť nežiji s mužem?“
· 35Anděl jí
odpověděl: „Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i
tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží.
· 36Hle, i tvá
příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a již je v šestém měsíci, ač se o ní
říkalo, že je neplodná.
· 37Neboť ‚u
Boha není nic nemožného‘.“
· 38Maria řekla:
„Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova.“ Anděl pak od ní
odešel.
Všimněme si této věty:
· 35Anděl jí
odpověděl: „Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i
tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží.
Kdo je to, co je to Duch
Svatý? To není fyzická osoba.Jistě, že v některých církvích byl a je neuznáván
jako třetí Boží bytost trojjediného Boha. Ale v každém případě znamená Boží
přítomnost. A Pán Ježíš učedníkům slibuje před odchodem toto:
Evan. Jana
Při loučení před zajetím asi o poslední večeři,
jak zaznamenal Jan, co říkal Pán Ježíš
· Říkám vám však
pravdu: Prospěje vám, abych odešel. Když neodejdu, Přímluvce k vám nepřijde.
Odejdu-li, pošlu ho k vám.
· 13Jakmile
však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit
sám ze sebe, ale bude mluvit, co uslyší. A oznámí vám, co má přijít.
· 14On mě
oslaví, neboť vám bude zvěstovat, co přijme ode mne.
· 15Všecko, co
má Otec, jest mé. Proto jsem řekl, že vám bude zvěstovat, co přijme ode mne.
· 16Zanedlouho
mě již nespatříte a zanedlouho mě opět uzříte.“
Duch Svatý je duchovní
bytost, která mimo jiné přenáší k nám informace, vede k poznání, posiluje
duchovně atd.
Co je to početí?
Lidské vajíčko se spojí s mužskou buňkou. Proč? Aby do ní přišly z
mužské buňky informace. Jaké informace? Geny a vše co souvisí s vývojem
zárodku a pak i dospělého jedince.
A jak dnes dokáží lidé
přenášet informace? Jde to na dálku, lze na dálku předávat informace mnoha
přístrojům, řídit i rakety a bezpilotní letadla, dokonce posílat informace až
do vesmíru a pak zpět. A přece u Boha
není nic nemožného.
Jaký má byt Ježíš? Bez
hříchu. Dítě , ale i dospělý. A to lze dosáhnout jen tak, že se do vajíčka
vloží to božské, aniž by došlo k porušení panenství. Dálkově, bezdotykově.
Ježíš bude mít lidské ale i dominantní Boží vlastnosti. Ježíš tak může pravdivě
prohlásit, že můj otec je Bůh a nelže přitom.
Copak to nedává logiku? ¨
Dnes vlastně může toto početí,
zázrak logicky pochopit. My naštěstí tu schopnost nemáme a je dobře, že plno schopností nemáme. Každé
poznání, které bylo hříšnému člověku poznat, člověk i zneužil.
A podívejme se na Marii.
Jakou má dětskou krásnou víru. Ona vůbec neuvažuje o tom, zda ji Josef jako
těhotnou nevyhodí, ona se nebojí těhotenství, nebojí se ničeho a jen je malinko
zvědavá a s Boží odpovědí se spokojí
·
38Maria řekla:
„Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova.“
Anděl pak od ní
odešel.
A co udělá Marie? Když se
svěží svému budoucímu muži?
Cituji:
· 19Její muž
Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vystavit hanbě; proto se rozhodl propustit
ji potají.
Můžeme se tomu divit. Prostě
nemohl to pochopit. Ty a těhotná? S kým?
Čeho si ses to dopustila? Ale je mu jí líto. Nechce ji dělat problém a veřejně
pranýřovat, ale propustí ji, tajně Ale to je totéž. Jak by se k ní pak k
svobodné matce zachovalo okolí?
Nakonec tu zasáhne Bůh.
Cituji:
·
20Ale když
pojal ten úmysl, hle, anděl Páně se mu zjevil ve snu a řekl: „Josefe, synu
Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je
z Ducha svatého.
· 21Porodí syna
a dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů.“
· 24Když se
Josef probudil ze spánku, učinil, jak mu přikázal anděl Hospodinův, a přijal
svou manželku k sobě.
· 25Ale nežili
spolu, dokud neporodila syna; a dal mu jméno Ježíš.
Josef už to tajemství zná a
přijal Ježíše za svého Syna.
Marie se musí někomu ještě
svěřit. Někomu, kdo ji pochopí a nezpochybní její početí z Ducha. Slyšela, že
její příbuzná Alžběta, je také těhotná a že je to zázrak, protože už je v
pokročilém věku, kdy ženy stěží otěhotní. A proto se hned vydá za ní. Alžběta
je už v šestém měsíci, takže Marie je asi jen několik dní těhotná. Nejde jen to
se svěřit,ale i poradit ohledně porodu, péče o miminko atd. proto tam u ní
zůstává až 3 měsíce.
Naštěstí je sčítání lidu. A
Josef si Marii bere sebou.Nevíme nic o svatbě. Asi vše proběhlo bez nějakých
oslav a okolí asi vzalo na vědomí, že těhotná Marie je těhotná s Josefem.
Nakonec stejně byli za snoubeni.
My už sál ten příběh a průběh
narození známe. Pán Ježíš se rodí do
obyčejné rodiny, kde nikdo není kněžského původu. Však také Ježíše za Božího
Syna nebudou přijímat jen kněží, ale všichni včetně obyčejných lidí.
A přece se při narození děje
něco zvláštního. Popisuje to jen Lukáš.
Cituji:
·
6Když tam byli,
naplnily se dny a přišla její hodina.
· 7I porodila
svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se
pro ně nenašlo místo pod střechou.
· 8A v té krajině
byli pastýři pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda.
· 9Náhle při nich
stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich. Zmocnila se jich veliká
bázeň. 10Anděl jim
řekl: „Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen
lid.
· 11Dnes se vám
narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově.
· 12Toto vám
bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí.“
· 13A hned tu
bylo s andělem množství nebeských zástupů a takto chválili Boha:
· 14„Sláva na
výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení.“
· 15Jakmile
andělé od nich odešli do nebe, řekli si pastýři: „Pojďme až do Betléma a
podívejme se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil.“
Ale kdo z židů tohle tuší ví?
Ví to snad kněží, kteří tak pečlivě studují Písmo? neví
Ale zjistí to lidé velmi
daleko:
·
1Když se narodil
Ježíš v judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci od východu se objevili
v Jeruzalémě a ptali se:
· 2„Kde je ten
právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se
mu poklonit.“
Ale nejen poklonit. Co mu
přinesli?
·
11Vešli do
domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou; padli na zem, klaněli se mu a
obětovali mu přinesené dary – zlato, kadidlo a myrhu.
Jak krásně to Bůh zařídil?
Měli tak dostatek prostředků, aby mohli několik roků žít v Egyptě, kam se asi uchýlili
do nějaké židovské diaspory.
A přece jen tu byl ještě
někdo, kdo si tohle narození uvědomoval díky své víře a Božímu Duchu. Simeon a
pak Anna
·
22Když
uplynuly dny jejich očišťování podle zákona Mojžíšova, přinesli Ježíše do
Jeruzaléma, aby s ním předstoupili před Hospodina –
· 23jak je psáno
v zákoně Páně: ‚vše, co je mužského rodu a otvírá život matky, bude zasvěceno
Hospodinu‘ –
· 24a aby podle
ustanovení Zákona obětovali dvě hrdličky nebo dvě holoubata.
· 25V Jeruzalémě
žil muž jménem Simeon; byl to člověk spravedlivý a zbožný, očekával potěšení
Izraele a Duch svatý byl s ním.
· 26Jemu bylo
Duchem svatým předpověděno, že neuzří smrti, dokud nespatří Hospodinova Mesiáše. 27A tehdy
veden Duchem přišel do chrámu. Když pak rodiče přinášeli Ježíše, aby splnili,
co o dítěti předpisoval Zákon,
· 28vzal ho
Simeon do náručí a takto chválil Boha:
· 29„Nyní
propouštíš v pokoji svého služebníka, Pane, podle svého slova,
· 30neboť mé oči
viděly tvé spasení,
· 31které jsi
připravil přede všemi národy –
· 32světlo, jež
bude zjevením pohanům, slávu pro tvůj lid Izrael.“
· 33Ježíšův otec
a matka byli plni údivu nad slovy, která o něm slyšeli.
· 34A Simeon jim
požehnal a řekl jeho matce Marii: „Hle, on jest dán k pádu i k povstání mnohých
v Izraeli a jako znamení, kterému se budou vzpírat
· 35– i tvou
vlastní duší pronikne meč – aby vyšlo najevo myšlení mnohých srdcí.“
Meč znamená utrpení pro
Marii. Passolini to tak krásně zobrazil na svých hercích. Zde je obraz mladičké
nevinné Marie a tady Marie pod křížem.
A zaujal mne i obraz Marie po
33 letech, když vidí svého Syna na kříži jako zločince umírat. To je ten
proniknutý meč, to je bolest
A všimnul jsem si této věty,
kterou vyslovil Pán Ježíš směrem k Marii:
Jan zapsal:
· 25U Ježíšova
kříže stály jeho matka a sestra jeho matky, Marie Kleofášova a Marie Magdalská.
· 26Když Ježíš
spatřil matku a vedle ní učedníka, kterého miloval, řekl matce: „Ženo, hle,
tvůj syn!“ 27Potom řekl
tomu učedníkovi: „Hle, tvá matka!“ V tu hodinu ji onen učedník přijal k sobě. ¨
Tahle věta napovídá, že Marie
asi opravdu neměla žádné děti, nevlastní ani vlastní, protože jinak by tyto
děti byly s ní a cítily za povinnost pak
o ni pečovat. A protože nikoho nemá, proto tato Ježíšova slova.Výraz bratr je
totiž v biblickém smyslu velmi široký a může ukazovat i na jiný vztah, než ten,
kterým se v praxi lidé označují.
Bratrami a sestrami se přece nazývali všichni kolem Pána Ježíše.
Tady bych svoje myšlenky
ukončil. Vše, co se stalo logicky do sebe zapadá, i když se to na první pohled
nezdá. A některé menší případné nesrovnalosti jsou důsledkem komunikačního
šumu, který působí vždy, když se informace přenáší jen slovem a ne napsaným
textem. A evangelisté někdy čerpali vedle
vlastních zážitků i z toho svědectví ostatních lidí, kde ten komunikační
šum mohl existovat.
Ale to nic neupírá na tom, že
Boží Slovo může být logické a věřím, že i pravdivé. Z přednášky v LDN
|
|
Teologie: NUTNOST REVIZE NICEJSKO-CAŘIHRADSKÉHO VYZNÁNÍ VÍRY
|
poslal Nepřihlášený Z čistě biblického hlediska jsou v tomto vyznání obsaženy některé omyly, které je nutno uvésti na pravou míru.
Jde zejména o toto:
I. Bezhříšnost a přisouzení titulu Bohorodičky Panně Marii
II. Problém Spasitelova zrození
I. Bezhříšnost a přisouzení titulu Bohorodičky Panně MariiNa adrese http://revue.theofil.cz/revue-clanek.php?clanek=1694 [revue.theofil.cz] se lze dočíst toto:
" Sv. Efrém [revue.theofil.cz] nazývá Marii nejkrásnější a neposkvrněnou a soudí, že jen ona a Kristus byli zcela bez poskvrny hříchu. Sv. Ambrož se vyjadřuje o blahoslavené Panně Marii, že je ušetřena každé poskvrny hříchu (ab omni integra labe peccati)."
Zde je Marii, tedy člověku, přisuzována bezhříšnost, stejně jako Kristu - což je rouhání, neboť platí (Ř. 3:23). I Panna Marie potřebuje Spasitele, což i sama vyznává (Lk. 1:47). Zde jde jasně o zbožštění člověka - tedy o modlu!!! Stvoření ani nemůže disponovat kvalitou, kterou má jen Bůh, Stvořitel!!!
Podobně je to s titulem Bohorodičky, přisouzený Marii koncilem v Efesu.
Římští katolíci tvrdí: Významově je to jedno a to samé.." Pravil jeden římský katolík zde na GS.
První část výroku je biblická, tedy platná (Lk. 1:43). Naproti tomu druhá, nijak nelimitovaná část tohoto výroku je nejen nebiblická - ale i rouhavá. Tento výrok by NUTNĚ znamenal to, že by Marie NUTNĚ existovala dříve nežli Bůh, což je nejen rouhání, ale i nesmysl.
Kol. 1:15,16 "On je obraz Boha neviditelného, prvorozený všeho stvoření, (16) neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi - svět viditelný i neviditelný; jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti - a všechno je stvořeno skrze něho a pro něho."
Kol. 2:3 "v něm jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání."
Protože v Kristu bylo vše stvořeno, pak Marie, tedy stvoření, nemohla existovat před Kristem!!! J. 2:4 "A Ježíš jí řekl: Co mi chceš ženo? Ještě nepřišla má hodina." (SP) J. 19:26 "Když Ježíš uviděl svou matku a učedníka, kterého miloval, jak tu stojí, řekl matce: "Ženo, hle, tvůj syn." (SP)
Písmo nás nevyzývá k jalovým úvahám o povaze Boží a lidské přirozenosti v osobě Spasitelově, která je a zůstane pro nás lidi tajemstvím - ale k tomu, abychom Krista následovali (Mt. 10:38; Mt. 16:24; Lk. 9:23). POUHÉ POZNÁNÍ NÁS NESPASÍ! Je zřejmé, že církev v této době už sešla na scestí - poznání nadřadila následování Krista. Církev nepochopila skutečnost, že následujeme-li Krista, pak poznání se dostaví automaticky v míře, kterou určí Pán.
Kol. 2:3 "v něm jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání."
K čemu byly zákoníkům, farizeům a veleradě skvělé znalosti Zákona, když neztotožnili Pána Ježíše Krista se Synem Božím? K ODSOUZENÍ!!! Zůstali pouhými bezduchými teoretiky a to je zoufale málo! Duch Písem SZ jim naprosto unikal. Proto nerozuměli proroctvím o Spasiteli!!!
2Kor. 3:6 "který nás učinil způsobilými sloužit nové smlouvě, jež není založena na liteře, nýbrž na Duchu: Litera zabíjí, ale Duch dává život."
PŘIJÍMEJME TEDY PÍSMO S POKOROU TAK, JAK JE NÁM PŘEDKLÁDÁNO!!!
I.A Velikost Panny Marie
Mt. 11:11 "Amen pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nevystoupil nikdo větší než Jan Křtitel; avšak i ten nejmenší v království nebeském je větší nežli on."
Vzdor tomu, že Jan byl větší, než Panna Marie, nenacházíme v Písmu zmínky o tom, že by měl být námi blahoslaven. Předivné jsou cesty Páně!
I.B. Míra milosti, kterou byla obdařena Panna Marie
Lk. 1:28 "Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou." (EP) Lk. 1:28 "Buď zdráva, přízní obdařená, Pán s tebou." (Pavlík) Lk. 1:28 "Zdráva buď milostí obdařená, Pán s tebou . . ." (BK) Lk. 1:28 "Buď zdráva, milostí obdařená, Pán s tebou . . . (SP)
Pouze katolické překlady užívají termín, či titul "milostiplná".
I.C Milosti plný je pouze Kristus!
J. 1:14 "A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy."
I.D Kdo může ze Spasitelova pohledu nabýt kvalit Panny Marie?
Mt. 12:49,50 "Ukázal na své učedníky a řekl: "Hle, moje matka a moji bratři. (50) Neboť kdo činí vůli mého Otce v nebesích, to je můj bratr, má sestra i matka."
Kvalit Panny Marie dosahuje tedy ten, kdo činí vůli nebeského Otce. I když se na své následovníky dívá Spasitel stejně jako na Pannu Marii, tak jen jí náleží biblické blahoslavení uvedené v (Lk. 1:48).
Dále viz link výše.
II. Problém Spasitelova zrození
Předmětný článek Nicejsko - konstantinopolského vyznání víry
"Věřím v jednoho Pána Ježíše Krista jednorozeného Syna Božího, který se ZRODIL z Otce přede všemi věky:"
Pramen:
Ž. 2:7 "Přednesu Hospodinovo rozhodnutí. On mi řekl: Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes ZPLODIL."
Biblický text vypovídá o tom, že Boží Syn byl zplozen a nikoli zrozen přede všemi věky, jak tvrdí Nicejsko-konstantinopolské vyznání víry.
Písmo tedy praví, že Boží Syn byl přede všemi věky zplozen (Ž. 2:7; Sk. 13:33) a až poté zrozen z Panny Marie, která počala z Ducha svatého - tedy mimo působnost prvotního hříchu (Mt. 1:18; Lk. 11:27).
Tedy tvrzení Nicejsko - konstantinopolského vyznání víry, že se Spasitel zrodil přede všemi věky, je mylné.
Z uvedeného je zřejmé, že pokud přistupujeme k Písmu bez patřičného respektu a snažíme se ho svými termíny "vylepšit", dochází pak k rouhání a nesmyslům.
Z toho všeho jsem odvodil tento princip:
|
|
Teologie: Mně patří pomsta
|
poslal Nepřihlášený Pán Ježíš
používá jedno podobenství, které je
určeno tehdy žijícím židům a ukazuje na
tom co někteří z nich zažijí ještě za svého života.
Cituji:
· 1A Ježíš k nim
znovu mluvil v podobenstvích:
· 2„S královstvím
nebeským je to tak, jako když jeden král vystrojil svatbu svému synu.
· 3Poslal
služebníky, aby přivedli pozvané na svatbu, ale oni nechtěli jít.
· 4Poslal znovu
jiné služebníky se slovy: ‚Řekněte pozvaným: Hle, hostinu jsem uchystal, býčci
a krmný dobytek je poražen, všechno je připraveno; pojďte na svatbu!‘
· 5Ale oni
nedbali a odešli, jeden na své pole, druhý za svým obchodem.
· 6Ostatní
chytili jeho služebníky, potupně je ztýrali a zabili je.
· 7Tu se král
rozhněval, poslal svá vojska, vrahy zahubil a jejich město vypálil.
· 8Potom řekl
svým služebníkům: ‚Svatba je připravena, ale pozvaní nebyli jí hodni;
· 9jděte tedy na
rozcestí, a koho najdete, pozvěte na svatbu.‘
· 0Služebníci
vyšli na cesty a shromáždili všechny, které nalezli, zlé i dobré; a svatební
síň se naplnila stolovníky.
· 11Když král
vstoupil mezi stolovníky, spatřil tam člověka, který nebyl oblečen na svatbu.
· 2Řekl mu:
‚Příteli, jak ses sem dostal, když nejsi oblečen na svatbu?‘ On se nezmohl ani
na slovo.
· 13Tu řekl
král sloužícím: ‚Svažte mu ruce i nohy a uvrhněte ho ven do temnot; tam bude
pláč a skřípění zubů.‘
· 14Neboť mnozí
jsou pozváni, ale málokdo bude vybrán.“
· 15Tehdy
farizeové šli a radili se, jak by Ježíšovi nějakým slovem nastražili léčku. Konec citace.
Je bezpochybné, že tím králem je Bůh, který vystrojil
svatbu svému synu, tedy Pánu Ježíši.
Kdo jsou ti služebníci? Učedníci samozřejmě nechápali,
že to budou oni sami. Ano, byli to oni.Oni měli zvát na svatbu, šířit tu
radostnou zvěst o záchraně a lásce Boží. Kde? Přece prvně mezi svými, tedy
mezi židy.
A jaká bude reakce pozvaných?
Lhostejnost, vymlouvání, že nemají čas a mají jiné povinnosti. Ale král je posílí
znova a znova. Pak už nejde o vymlouvání, ale rovnou o napadení služebníků a
jejich dokonce zabíjení. A to se stalo. Mnozí z učedníků byli dokonce
popraveni, vzpomeňme si na Štěpána a mnohé další. To byly události, které se
pak po smrti Pána Ježíše a po jeho odchodu do nebe skutečně staly. Národ, který
byl nejlíp připraven na tuto Boží pravdu se zachoval hůř než někteří pohané.
Nechá to král jen tak projít? Nenechal. Použil k vykonání trestu římské vojáky
a mělo to fatální následky. Jeruzalém je zničen a židé se rozprchli po celém
tehdejším světě. V té době už asi byli všichni apoštolové mimo Jana po smrti.
A co udělal
král dál?
· 9jděte tedy na
rozcestí, a koho najdete, pozvěte na svatbu.‘
Židé pozvaní nepřijali, tak
jsou zváni všichni, koho služebníci najdou. I my bychom měli zvát.
· 10Služebníci
vyšli na cesty a shromáždili všechny, které nalezli, zlé i dobré; a svatební
síň se naplnila stolovníky.
Jací lidé byli mezi stolovníky? Přece dobří i zlí. Víte mezi křestany za ta staletí proto nebyli jen hodní lidé, ale i ti zlí.
Někdy mám pocit, že těch zlých bylo víc.
Dějiny církve jsou kruté, strašně kruté.
Když mluvím s lidmi, tak někdy uvažují jako jsem
uvažoval já. Vždyť mezi věřícími bylo a je tolik křiváků, i nacisté byli věřící
a co napáchali zla??
Dnes to chápu. Pán zve všechny, protože i zlí lidé se
někdy dokáží v prostředí křestanů změnit k lepšímu. Ale je také psáno:
Řím 12
· 17Nikomu
neodplácejte zlým za zlé. Vůči všem mějte na mysli jen dobré.
· 18Je-li možno,
pokud to záleží na vás, žijte se všemi v pokoji.
· 19Nechtějte
sami odplácet, milovaní, ale nechte místo pro Boží soud, neboť je psáno: ‚Mně
patří pomsta, já odplatím, praví Pán.‘
A král čili Bůh to na té svatební hostině vyřešil:
·
11Když král
vstoupil mezi stolovníky, spatřil tam člověka, který nebyl oblečen na svatbu.
· 12Řekl mu:
‚Příteli, jak ses sem dostal, když nejsi oblečen na svatbu?‘ On se nezmohl ani
na slovo.
· 13Tu řekl
král sloužícím: ‚Svažte mu ruce i nohy a uvrhněte ho ven do temnot; tam bude
pláč a skřípění zubů.‘
· 14Neboť mnozí
jsou pozváni, ale málokdo bude vybrán.“
Co to znamená, že nebyl oblečen na svatbu? V jiném překladu je psáno, že neměl svatební
roucho.Tady nešlo o fyzický oblek. Bůh vidí i do srdce člověka. I my sami někdy
tušíme, kdo je asi zlý podle mimiky člověka, barvy hlasu, výrazů očí., prostě
podle některých vnějších projevů. Bůh vidí mnohem dokonaleji.
Zjev 19
· ¨ 7Radujme se a
jásejme a vzdejme mu chválu; přišel den svatby Beránkovy, jeho choť se
připravila
· 8a byl jí dán
zářivě čistý kment, aby se jím oděla.“
Tím kmentem jsou spravedlivé skutky
svatých.
·
9Tehdy mi řekl:
„Piš: Blaze těm, kdo jsou pozváni na svatbu Beránkovu.“ A řekl mi: „Toto jsou
pravá slova Boží.“
Přijít na stavbu Pána Ježíše znamená mít svatební
oděv. U židů bylo i možné, že pozvaní na svatbu dostali i svatební oděv. Tento
člověk ho z nějakých důvodů neměl a neumí se ani slovně ubránit. Mlčí. nechce
se přiznat k tomu, jaký je a podle toho
také skončí.
Závěr podobenství poodhalil to, co čekalo církev. Ano, ona přibrala hodně
lidí, ale bohužel i těch zlých a podle toho dějiny církve tak vypadaly.
|
|
Teologie: Glossa ordinaria potvrzuje závěry mého článku
|
poslal karels Glosa je ve středověké literatuře a v exegezi poznámka na okraji nebo uvnitř textu, jejímž úkolem je blíže objasnit nebo upřesnit význam nesnadno pochopitelné pasáže či slova. Glosované rukopisy Bible existovaly již od dob Karla Velikého, ale první opravdu systematickou úplnou glosu vytvořil Anselm z Laonu (+ 1117) a jeho bratr Radulf (+ 1131/1133). Jejich dílo se nazývá obvykle Glossa ordinaria a mělo velký vliv na veškerou pozdější exegezi Bible. Velmi často byla tato glosa tištěna spolu s Vulgátou (latinskou Biblí).
|
Vložil: Tomas v Čtvrtek, 21. listopad 2019 @ 00:08:40 CET (95 čtenářů)
Více... | 4597 bytů | komentáře? | Skóre: 0
|
|
Teologie: Byl Ezdráš jedním z redaktorů při utváření Bible?
|
poslal karels Ezdráš byl židovský kněz a písař, vysoký úředník na perském dvoře, pověřený organizovat návrat Židů do Jeruzaléma kolem roku 458 př. Kr. S jeho jménem je spojena biblická Kniha Ezdráš.
|
|
Teologie: Zánik Západu jako Boží myšlenka
|
poslal JiriBrei
Kdybych byl věřící, jak bych na základě Bible viděl
budoucnost křesťanských zemí a dnešního státu Izrael?
Dejme tomu že,
šelma se sedmi hlavami a deseti rohy jsou politické moci
ovládající od počátku dějin náš svět a stojící proti Bohu Bible a jeho věrným, a
to napříč prostorem a časem (inspirováno Dánijél/Danielem kapitoly 7 a 8),
že deset rohů, neboli deset králů (Zjevení 17:12), kteří v době
Jehóchanana (Jana) ještě neměli království, jsou politické moci ovládající tento
svět v době, kdy bude veliký Babylon připomenut před Bohem, a přijde čas,
aby pil z číše Božího hněvu (Zjevení 16:19),
že nevěstka, prostitutka (podobný obraz je u Jechezkél/Ezechiele
v kapitole 16), veliký Babylon, je Boží lid Izrael spolu s křesťany (z
Izraele pocházel Jehóšua ha-Nocrí a jeho první talmidím/učedníci, kteří k Izraeli
a Písmu přivedli věřící z gójím). Tito posléze ovládli Řím a z nich vzešla
současná evropská civilizace, jejíž součástí je i dnešní stát Izrael.
V knize Zjevení můžeme číst následující slova o deseti
králích: „Ti budou mít stejný úmysl a svou sílu a moc dají šelmě ... Těch
deset rohů, které jsi viděl, i ta šelma budou nenávidět smilnici a učiní ji
zpustlou a nahou, budou jíst její maso a spálí ji v ohni. Neboť Bůh dal do
jejich srdcí, aby uskutečnili jeho úmysl, jednali jednomyslně a dali šelmě svou
královskou moc, dokud nebudou dokonána Boží slova.“ (Zjevení 17:13.16.17
Český studijní překlad)
Proč je z pohledu tohoto textu nevyhnutelné, aby
křesťanské země a židovský stát Izrael, byly zničeny? Jak ukazuje výše uvedený
text, je to proto, že skoncovat s velikým Babylonem a jeho prostitucí, je
Boží záměr. Uskutečnění tohoto záměru Bůh vloží do srdce mocných tohoto světa
v době, kdy se naplní číše Božího hněvu. Cesta ke zničení těch, kteří o
sobě tvrdí, že patří Bohu (nevěrní židé a nevěrní křesťané), ale přitom smilní
s tímto světem, vede přes zničení evropské křesťanské civilizace, jejíž
součástí je i Amerika a další západní země včetně dnešního Izraele.
Je poučné sledovat, jak mocní dnešního světa (deset králů) tento Boží
záměr ochotně a ze srdce uskutečňují – podporováním mravního, morálního a
právního rozpadu křesťanských států a Izraele, dovozem lidí
z nekompatibilních kultur a podporou islámu, který má dostatek odhodlání
si křesťanské země i Izrael podmanit, snahou rozvrátit ekonomiku a zničit hospodářství
křesťanských zemí počínaje hospodářským srdcem Evropy, kterým je Německo (k
těmto snahám počítám i vypínání jaderných a uhelných elektráren bez toho, aby
k nim existovala spolehlivá funkční náhrada, snahu zlikvidovat německý
automobilový průmysl ...). Konec odpadlého židovství a křesťanství skrze zánik křesťanské
civilizace a dnešního státu Izrael, nelze zvrátit, neboť Bůh o něm rozhodl. Ti,
kteří nechtějí dostat rány, které na nevěrné židy i křesťany dopadnou (Zjevení
18:4), musí z jejich středu vyjít, musí se vrátit k věrnému
dodržování Božích přikázání zapsaných v Bibli, jejíž součástí je i Tóra.
|
|
Teologie: Naše blahoslavená Maria matka Pána
|
poslal myslivec
Bratr v Kristu zde v komentáři citoval boží slovo, sice k jinému tématu, ale..
Myslivec: Wolleku na konci tvého komentáře je: `meč Ducha, jímž je slovo Boží´. ... Toto je klíč ke správnému pochopení biblické Marie. Simeon jako prorok užívá slovo meč v prorockém smyslu. Marii prorokuje- a tvou duší pronikne meč. To znamená, tvou duší pronikne boží slovo, a Simeon uvádí i důvod proč boží slovo pronikne Mariinou duší- duší, tedy celou bytostí. Simeonovo proroctví ve výkladu znamená- celou tvou bytostí pronikne boží slovo. A proč? Aby vyšlo najevo smýšlení mnoha srdcí.
|
|
Teologie: Matka mého Pána.
|
poslal oko Právě takto oslovila Alžběta Marii, matku Ježíšovu.
|
|
Teologie: Deskriptivní nebo preskriptivní charakter biblických textů?
|
poslal karels Před 14 dny jsem mohl strávit společný pobyt s adventisty. Probírali jsme starozákonní knihy Ezdráš a Nehemjáš, kterými nás provedl Jiří Moskala, děkan Andrews Univerzity a profesor starozákonní teologie a exegeze.
|
|
Teologie: Sedmileté soužení...
|
poslal studentbible Moderní Křesťané nestudují Bibli, protože to už někdo "nastudoval" za ně a vyučil je svým učením. Sedmileté soužení...nebojte se, bude vytržení!! Unikněte a pak ať se děje, co se má dít!!
Darby-sté, co takhle Písmem potvrdit ty vaše pohádky??
|
|
Teologie: O univerzální spáse podle sv. Izáka Syrského
|
poslal Nepřihlášený Poslední
příspěvek uživatele Leonet mi připomněl učení Izáka Syrského, jednoho z největších
světců raně křesťanského Blízkého východu. Žil v 7. století, narodil se v Kataru,
ale většinu života prožil v Iráku, kde byl krátce biskupem v Ninive, a
pak v západním Íránu (podle jiného pramene v Egyptě). Náležel k Církvi
Východu, která vyznává diofyzitismus (nestorianismus), ovšem Izák tuto nauku
vyznával v její umírněné podobě, takže byl přijatelný i pro ortodoxii a je
uctíván a respektován i v pravoslaví.
Posílám sem
část svých výpisků o Izákově teologii, jejich zdrojem je Ilarion Alfejev: IZÁK
SYRSKÝ A JEHO DUCHOVNÍ ODKAZ. Духовный
мир преподобного Исаака Сирина, The
Spiritual World of Isaac the Syrian, (1. vyd. 2000, český překlad podle 2.
vyd. Sankt-Peterburg 2002), Červený Kostelec 2010.
|
|
Teologie: Nepřihlášeného podivná psychologie
|
poslal Nemohouci1
|
|
poslal BohemianAnonymus Davidova hvězda – Wikipedie 4M. 24:17 " . . . Vyjdeť hvězda z Jákoba, a povstane berla z Izraele . . ."
Zj. 22:16 "Já Ježíš poslal jsem anděla svého, aby vám svědčil o těchto věcech v církvích. JÁ JSEM KOŘEN A ROD DAVIDŮV, A HVĚZDA JASNÁ A JITŘNÍ." BA
|
|
poslal myslivec Tímto článkem chci upozornit na rouhání.
|
Vložil: Tomas v Pátek, 24. květen 2019 @ 03:18:21 CEST (118 čtenářů)
Více... | 4218 bytů | komentáře? | Skóre: 0
|
|
Teologie: Bible a nesmysly
|
poslal vatatu Bible obsahuje i pár "NESMYSLŮ", to v pravém slova smyslu "NESMYSL". Židům 10,26-27 ,,Jestliže totiž poté, co jsme poznali pravdu, vědomě pokračujeme v hříchu, nezbývá nám už žádná oběť za hříchy, ale jen hrozné očekávání Božího soudu, kdy zuřící oheň pohltí jeho odpůrce." (nbk) ,,Jestliže svévolně hřešíme i potom, když jsme už poznali pravdu, nemůžeme počítat s žádnou obětí za hříchy,ale jen s hrozným soudem a ‚žárem ohně, který stráví Boží odpůrce‘."(ek.) ,,Neboť jestliže dobrovolně hřešíme poté, co jsme přijali jasné poznání pravdy, nezůstává již více oběť za hříchy, nýbrž jakési hrozné očekávání soudu a žár ohně, který bude stravovat odpůrce."(čsp) Pravda je Ježíš a ten kdo v něho věří, ten již nehřeší, protože uvěřil v jednorozeného syna Božího, který snímá hříchy světa. Kdyby chtěl člověk "DOBROVOLNĚ" hřešit, tak by to mohl učinit pouze jediným způsobem, to tak, že by "DOBROVOLNĚ" přestal věřit v Ježíše. Je totiž jenom jediný spravedlivý Boží skutek, který může člověk udělat, je to VĚŘIT V JEŽÍŠE. Všechny ostatní skutky jsou pak zahrnuty v této SPRAVEDLNOSTI BOŽÍ. Pro člověka totiž nejde o DOBRÉ a ZLÉ skutky, to je smrt, ale jde o VÍRU V JEŽÍŠE, to je život. Těm, kdo v něho věří, se Ježíš postará o všechno, o Boží skutky, o svatost, o radost, a tím o život věčný. Kdo věří v Ježíše již nehřeší,a ani hřešit nemůže, ani dobrovolně, protože SYN BOŽÍ JEJ CHRÁNÍ, A TEN ZLÝ SE HO ANI NEDOTKNE. Každý, kdo tvrdí, že skrze víru v Ježíše je možné dobrovolně hřešit, usiluje o SPRAVEDLNOST ZE SKUTKŮ, a zatím nepoznal SPRAVEDLNOST Z VÍRY..
|
|
Teologie: Eucharistie je jedinému bohu Svatému Duchu odporná a činí Vás hrozny vinice země
|
poslal Dzehenuti - Můj Bůh není trojicí ale je Bohem Izraelským a to jediným - Svatým Duchem přišlým na zem jako Ježíš. Tento článek slouží jako varování aby se ti co jsou na pochybách navrátili k tomu co je psáno ve Svatém písmu, neklaněli se modlám a falešným kněžím.
- Bůh je Duch, Bůh je jediný, Bůh je Svatý..... Jediný Bůh je Svatý Duch
- 52Židé se mezi sebou začali hádat: "Jak nám tenhle může dát jíst své tělo?"53Ježíš jim ale řekl: "Amen, amen, říkám vám: Nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nemáte v sobě život. 54Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má věčný život a já ho vzkřísím v poslední den. 55Mé tělo je opravdu pokrm a má krev je opravdu nápoj.56Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm.57Jako mě poslal živý Otec a já žiji skrze Otce, tak ten, kdo jí mne, bude žít skrze mě.58Toto je ten chléb, který sestoupil z nebe. Ne jako když otcové jedli manu, a zemřeli. Kdo jí tento chléb, bude žít navěky."59Toto vše řekl, když učil v synagoze v Kafarnaum.60Mnozí z jeho učedníků, kteří to slyšeli, si tehdy řekli: "To jsou těžká slova. Kdo to může poslouchat?"61Ježíš v nitru poznal, že jeho učedníci kvůli tomu reptají, a tak jim řekl: "Tohle vás uráží?62A co kdybyste viděli Syna člověka vystupovat tam, kde byl dříve?63Duch je ten, kdo dává život; tělo nedokáže nic. Slova, která vám mluvím, jsou Duch a jsou život.64Někteří z vás ale nevěří." (Ježíš totiž od počátku věděl, kteří nevěřili a kdo ho zradí.)65Potom dodal: "Proto jsem vám řekl, že ke mně nikdo nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce."66Mnozí z jeho učedníků kvůli tomu odešli a už s ním nechtěli nic mít.67"Chcete odejít i vy?" zeptal se Ježíš tehdy svých Dvanácti.68"Pane, ke komu bychom šli?" odpověděl mu Šimon Petr. "Ty máš slova věčného života69a my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží!"70"Vyvolil jsem si vás dvanáct," řekl jim na to Ježíš; "jeden z vás je ale ďábel."71A to řekl o Jidáši, synu Šimona Iškariotského. Ten ho měl zradit, ačkoli byl jedním z Dvanácti.
- Jak nebeský chléb tak krev jsou symbolem ducha a života. Nechali jste se oklamat a věříte, že pijete skutečnou krev Kristovu a pojídáte jeho tělo…
- Přitom jediný Bůh – Svatý Duch varuje před pojídání krve !!!. Copak nevíte co je psáno :
- "První člověk, Adam, se stal živou duší," ale ten poslední Adam se stal obživujícím duchem.46Nejdříve však není to duchovní, ale to přirozené, teprve potom to duchovní.47První člověk byl z prachu země, druhý člověk je z nebe.48Jaký byl ten z prachu země, takoví jsou ti pozemští, a jaký ten nebeský, takoví i nebeští.49Jako jsme nesli obraz toho, kdo byl z prachu země, tak poneseme i obraz toho nebeského. 50Říkám vám, bratři, že tělo a krev nemůže mít podíl na Božím království a smrtelnost nemůže mít podíl na nesmrtelnosti.
- Nic jste nepochopili a eucharistií jste jak hrozny vinice země nasáty krví Ježíše a krví svatých !!! 14A hle, spatřil jsem bílý oblak a na tom oblaku seděl jakoby Syn člověka. Na hlavě měl zlatou korunu a v ruce ostrý srp.15Z chrámu vyšel další anděl a volal mocným hlasem na toho, který seděl na oblaku: "Napřáhni srp a žni, neboť nadešla hodina sklizně. Sklizeň země dozrála!"16Tehdy ten, který seděl na oblaku, mrštil svůj srp na zem a země byla sklizena.17Z chrámu, který je v nebi, pak vyšel další anděl a také on měl ostrý srp.18A od oltáře vyšel ještě další anděl, který měl moc nad ohněm, a zavolal mocným hlasem na toho, který měl ostrý srp: "Napřáhni svůj ostrý srp a skliď hrozny vinice země, neboť její hrozny dozrály!"19Tehdy ten anděl vrhl svůj srp na zem, sklidil víno země a vhodil je do velikého lisu Božího hněvu. 20Ten lis byl šlapán venku za městem a z lisu tekla krev až po uzdy koní na šestnáct set honů daleko.
|
|
Teologie: Nemluvím o vás všech, já znám ty, jež jsem si vyvolil...
|
poslal Dzehenuti Tak trochu si lámu hlavu s tou patou... Objasnil by mi to někdo ? 1 Před svátkem Minutí pak Ježíš, věda, že přišla jeho hodina, aby z tohoto světa přešel k Otci, zamilovav si své vlastní, kteří byli ve světě, miloval je až do konce. 2 A když nadešla večeře a ďábel již byl vpustil do srdce Júdy Šimonova, Iskarióty, to, aby ho vydal, 3 [Ježíš,] věda, že mu Otec dal do rukou všechny věci a že od Boha vyšel a k Bohu odchází, 4 se zvedá od večeře a odkládá šatstvo, a vzav lněnou roušku, opásal se; 5 potom nalévá do umyvadla vody a počal mýt nohy učedníků a vytírat je tou lněnou rouškou, jíž byl opásán. 6 Přichází tedy k Šimonu-Petrovi a ten mu praví: Pane, ty míníš mýt mé nohy? 7 Ježíš odpověděl a řekl mu: Ty teď nevíš, co já konám, poznáš to však později. 8 Petr mu praví: Nikdy mé nohy nikterak mýt nebudeš. Ježíš mu odpověděl: Neumyji-li tě, nemáš se mnou podílu. 9 Šimon-Petr mu praví: Pane, nejen mé nohy, nýbrž i ruce i hlavu. 10 Ježíš mu praví: Kdo je vykoupán, nemá zapotřebí leč nohy si umýt, jinak je celý čist; a vy čisti jste, ale ne všichni. 11 Znal totiž toho, jenž ho vydával; pro tuto příčinu řekl: Ne všichni jste čisti. 12 Když tedy umyl jejich nohy a vzal své šatstvo, řekl jim, usadiv se zase: Víte, co jsem vám učinil? 13 Vy mě oslovujete Učitel a Pán, a říkáte tak dobře, neboť tím jsem. 14 Umyl-li jsem tedy vaše nohy já, Pán a Učitel, jste i vy povinni navzájem si nohy mýt - 15 ano, dal jsem vám příklad, abyste i vy jednali podle toho, jak jsem učinil já vám. 16 Věru, věru, pravím vám: Nevolník není větší než jeho pán, ani vyslanec větší než ten, jenž ho poslal. 17 Víte-li tyto věci, jste blaženi, činíte-li je. 18 Nemluvím o vás všech, já znám ty, jež jsem si vyvolil, ale aby bylo splněno Písmo: Ten, jenž se mnou požívá chléb, pozvedl svou patu proti mně.
Je mi jasné naplnění proroctví viz Žalm 41:9 ale proč zrovna pata ?
|
|
Teologie: Izajáš 53 - Kdo je trpící služebník a kdo o něm mluví?
|
poslal JiriBrei
Že to, co je zapsáno v Ješajáhú/Izajáš
53, nemluví národy zastoupené svými králi, jak to vykládá například Izák ben
Abraham Troki v Chizuk emuna (Posílení víry) v kapitole 22 (http://www.chizukemuna.estranky.cz/clanky/22.-trpici-sluzebnik-jezis--iz-52-53-.html), říká Ješajáhú 52:15: „Králové
kvůli němu zavřou ústa, protože uvidí to, co jim nebylo vyprávěno“ (Český
studijní překlad). Se zavřenými ústy se nedá mluvit, o to lépe se však se
zavřenými ústy dá soustředit na to, co bude probíhat. Králové mají mlčet, dívat
se a z viděného pochopit to, co dříve neslyšeli (Ješajáhú 52:15). To, co
mají se zavřenými ústy sledovat a z čeho se mají poučit, je pospáno dále
v Ješajáhú 53. Ten, kdo mluví, nejsou králové, ale prorok Ješajáhú, jako jeden
z Izraelitů. Proto užívá zájmeno „naše“, které tam označuje to samé
společenství jako v Ješajáhú 52:10, 55:7 59:12.13, 63:17, 64:5. Ješajáhú
se ztotožňuje s jednotlivými Izraelity.
|
|
poslal rosmano Skrze krev získává člověk smíření s Bohem. Je to krev, která získává pro člověka smíření. Pamatujme, obzvlášť teď o Velikonocích, co Bůh pro nás úžasného učinil. Skrze Ježíšovu prolitou krev můžeme mu být blízci, žít ve smíření s Ním a nakonec mít podíl na Jeho slávě v nebi. Díky Bohu !
Levitikus 17:
Když by kdokoliv z domu izraelského nebo z příchozích, kteří pobývají mezi nimi, jedl jakoukoliv krev, obrátím svou tvář proti tomu, kdo by jedl krev, a vyhladím jej zprostřed svého lidu. 11Neboť život těla je v krvi a já jsem vám ji dal na oltář k získání smíření pro vás, neboť je to krev, která získává pro člověka smíření.
- Římanům 5, 10Jestliže jsme my, Boží nepřátelé, byli s Bohem smířeni smrtí jeho Syna, tím spíše nás smířené zachrání jeho život.
- 2. Korintským 5, 18To všecko je z Boha, který nás smířil sám se sebou skrze Krista a pověřil nás, abychom sloužili tomuto smíření.
- Neboť v Kristu Bůh usmířil svět se sebou. Nepočítá lidem jejich provinění a nám uložil zvěstovat toto smíření.
- Koloským 1, 20aby skrze něho a v něm bylo smířeno všechno, co jest, jak na zemi, tak v nebesích – protože smíření přinesla jeho oběť na kříži.
- Židům 2, 17Proto musel být ve všem jako jeho bratří, aby se stal veleknězem milosrdným a věrným v Boží službě, a mohl tak smířit hříchy lidu.
- Římanům 5, 9Tím spíše nyní, když jsme byli ospravedlněni prolitím jeho krve, budeme skrze něho zachráněni od Božího hněvu.
- Židům 9, 7Do druhé části stánku vcházel jen jednou za rok sám velekněz, a to nikdy bez krve, kterou obětoval za sebe i za přestoupení lidu.
- Židům 9, 12A nevešel do svatyně s krví kozlů a telat, ale jednou provždy dal svou vlastní krev, a tak nám získal věčné vykoupení.
- 18Proto ani první smlouva nebyla uzavřena bez vylití krve;
- když Mojžíš všemu lidu oznámil všecka přikázání podle zákona, vzal krev telat a kozlů, vodu, červenou vlnu s yzopem a pokropil knihu Zákona i všechen lid. A řekl jim:
- „Toto je krev smlouvy, kterou s vámi uzavřel Bůh.“
- Podobně pokropil krví i stánek a všecko bohoslužebné náčiní.
- Podle zákona se skoro vše očišťuje krví, a bez vylití krve není odpuštění.
- To, co je jen náznakem nebeských věcí, bylo nutno očišťovat takovým způsobem; nebeské věci samy však vyžadují vzácnějších obětí.
- Vždyť Kristus nevešel do svatyně, kterou lidské ruce udělaly jen jako napodobení té pravé, nýbrž vešel do samého nebe, aby se za nás postavil před Boží tváří.
- Není třeba, aby sám sebe obětoval vždy znovu, jako když velekněz rok co rok s cizí krví vchází do svatyně;
- jinak by musel trpět mnohokrát od založení světa. On se však zjevil jen jednou na konci věků, aby svou obětí sňal hřích.
- Židům 10, 19Protože Ježíš obětoval svou krev, smíme se, bratří, odvážit vejít do svatyně
- cestou novou a živou, kterou nám otevřel zrušením opony – to jest obětováním svého těla.
- Máme-li tedy tak velikého kněze nad celým Božím domem,
- přistupujme před Boha s opravdovým srdcem a v plné jistotě víry, se srdcem očištěným od zlého svědomí a s tělem obmytým čistou vodou.
- Držme se neotřesitelné naděje, kterou vyznáváme, protože ten, kdo nám dal zaslíbení, je věrný.
- Mějme zájem jeden o druhého a povzbuzujme se k lásce a k dobrým skutkům.
- Zjevení Janovo 12, 11Oni nad ním zvítězili pro krev Beránkovu a pro slovo svého svědectví. Nemilovali svůj život tak, aby se zalekli smrti
Díky Bohu za Jeho nesmírný, nevyslovitelný dar. |
|
Teologie: Otázky pro ženaté křesťany
|
poslal Nepřihlášený
|
|
|
