Grano Salis

1Přednímu zpěváku na gittejský nástroj, žalm Davidův.

2Hospodine Pane náš, jak důstojné jest jméno tvé na vší zemi! Nebo jsi vyvýšil slávu svou nad nebesa.

3Z úst nemluvňátek a těch, jenž prsí požívají, mocně dokazuješ síly z příčiny svých nepřátel, abys přítrž učinil protivníku a vymstívajícímu se.

4Když spatřuji nebesa tvá, dílo prstů tvých, měsíc a hvězdy, kteréž jsi tak upevnil, říkám:

5Co jest člověk, že jsi naň pamětliv, a syn člověka, že jej navštěvuješ?

6Nebo učinil jsi ho málo menšího andělů, slávou a ctí korunoval jsi jej.

7Pánem jsi ho učinil nad dílem rukou svých, všecko jsi podložil pod nohy jeho:

8Ovce i voly všecky, také i zvěř polní,

9Ptactvo nebeské, i ryby mořské, a cožkoli chodí stezkami mořskými.

10Hospodine Pane náš, jak důstojné jest jméno tvé na vší zemi!

1Přednímu z kantorů, žalm Davidův.

2Nebesa vypravují slávu Boha silného, a dílo rukou jeho obloha zvěstuje.

3Den po dni vynáší řeč, a noc po noci ukazuje umění.

4Neníť řeči ani slov, kdež by nemohl slyšán býti hlas jejich.

5Po vší zemi rozchází se zpráva jejich, a až do končin okršlku slova jich, slunci pak rozbil stánek na nich.

6Kteréž jako ženich vychází z pokoje svého, veselí se jako udatný rek, cestou běžeti maje.

7Od končin nebes východ jeho, a obcházení jeho až zase do končin jejich, a ničeho není, což by se ukryti mohlo před horkostí jeho.

8Zákon Hospodinův jest dokonalý, očerstvující duši, Hospodinovo svědectví pravé, moudrost dávající neumělým.

9Rozkazové Hospodinovi přímí, obveselující srdce, přikázaní Hospodinovo čisté, osvěcující oči.

10Bázeň Hospodinova čistá, zůstávající na věky, soudové Hospodinovi praví, a k tomu i spravedliví.

11Mnohem žádostivější jsou než zlato, a než mnoho ryzího zlata, sladší než med a stred z plástů.

12Služebník tvůj zajisté jimi osvěcován bývá, a kdož jich ostříhá, užitek hojný má.

13Ale poblouzením kdo vyrozumí? Protož i od tajných očisť mne.

14I od zúmyslných zdržuj služebníka svého, aby nade mnou nepanovali, a tehdyť dokonalý budu, a očištěný od přestoupení velikého.15Ó ať jsou slova úst mých tobě příjemná, i přemyšlování srdce mého před tebou, Hospodine skálo má, a vykupiteli můj.

15Ale někteří z nich pravili: Skrze Belzebuba, kníže ďábelské, vymítá ďábly.

16A jiní pokoušejíce, znamení od něho hledali s nebe.

17Ale on znaje myšlení jejich, řekl jim: Každé království samo v sobě rozdělené pustne, i dům rozdvojený padá.

18Jestližeť jest pak i satan proti sobě rozdělen, kterakž stane království jeho? Nebo pravíte, že já skrze Belzebuba vymítám ďábly.

19Jestliže já skrze Belzebuba vymítám ďábly, synové vaši skrze koho vymítají? Protož oni soudcové vaši budou.

20Pakliť prstem Božím vymítám ďábly, jistěť přišlo k vám království Boží.

22Tehdy přiveden k němu ďábelstvím posedlý, slepý a němý. I uzdravil jej, tak že ten slepý a němý i mluvil i viděl.

23I děsili se všickni zástupové a pravili: Není-liž tento ten Syn Davidův?

24Ale farizeové to uslyševše, řekli: Tento nevymítá ďáblů než skrze Belzebuba, kníže ďábelské.

25Ježíš pak znaje myšlení jejich, dí jim: Každé království rozdělené samo proti sobě spustne, a každé město neb dům proti sobě rozdělený nestane.

26A jestližeť satan satana vymítá, proti sobě rozdělen jest. Kterak tedy stane království jeho?

27A vymítám-liť já ďábly skrze Belzebuba, synové vaši skrze koho vymítají? Protož oni soudcové vaši budou.

28Pakliť já Duchem Božím ďábly vymítám, přišloť jest jistě mezi vás království Boží.

1Veselte se spravedliví v Hospodinu, na upříméť přísluší chválení.

2Oslavujte Hospodina na harfě, na loutně, a na nástroji o desíti strunách, žalmy zpívejte jemu.

3Zpívejte jemu píseň novou, a huďte dobře a zvučně.

4Nebo pravé jest slovo Hospodinovo, a všeliké dílo jeho stálé.

5Milujeť spravedlnost a soud, milosrdenství Hospodinova plná jest země.

6Slovem Hospodinovým nebesa učiněna jsou, a duchem úst jeho všecko vojsko jejich.

7Onť shrnul jako na hromadu vody mořské, a složil na poklad propasti

1Takto praví Hospodin: Nebe jest mi stolice, a země podnože noh mých. Kdež ten dům bude, kterýž mi vzděláte? Aneb kde bude místo odpočívání mého?

2Nebo všecko to ruka má učinila, a jí stojí všecko, praví Hospodin. I však na toho patřím, kdož jest chudý a skroušeného ducha, a třese se před slovem mým.

16Nebo ne nějakých vtipně složených básní následujíce, známu učinili jsme vám Pána našeho Jezukrista moc a příchod, ale jakožto ti, kteříž jsme očima svýma viděli jeho velebnost.

17Přijalť zajisté od Boha Otce čest a slávu, když se stal k němu hlas takový od velebné slávy: Tentoť jest ten můj milý Syn, v němž mi se zalíbilo.

18A ten hlas my jsme slyšeli s nebe pošlý, s ním byvše na oné hoře svaté.

19A mámeť přepevnou řeč prorockou, kteréžto že šetříte jako svíce v temném místě svítící, dobře činíte, až by se den rozednil, a dennice vzešla v srdcích vašich,

20Toto nejprvé znajíce, že žádného proroctví písma výklad nezáleží na rozumu lidském.

21Nebo nikdy z lidské vůle nepošlo proroctví, ale Duchem svatým puzeni byvše, mluvili svatí Boží lidé.

6Oni pak sšedše se, otázali se ho, řkouce: Pane, v tomto-li času napravíš království Izraelské?

7I řekl jim: Neníť vaše věc znáti časy aneb příhodnosti časů, kteréž Otec v moci své položil.

8Ale přijmete moc Ducha svatého, přicházejícího na vás, a budete mi svědkové, i v Jeruzalémě, i ve všem Judstvu, i v Samaří, a až do posledních končin země.

9A to pověděv, ani na to hledí, zhůru vyzdvižen jest, a oblak vzal jej od očí jejich.

10A když za ním v nebe jdoucím pilně hleděli, aj, dva muži postavili se podlé nich v rouše bílém,

11A řekli: Muži Galilejští, co stojíte, hledíce do nebe? Tento Ježíš, kterýž zhůru vzat jest od vás do nebe, takť přijde, jakž jste spatřili způsob jeho jdoucího do nebe.

1O duchovních pak dařích, bratří, nechci, abyste nevěděli.

2Víte, že jste byli pohané, kteříž k modlám němým, jakž jste bývali vedeni, tak jste chodili.

3Protož známoť vám činím, že žádný v Duchu Božím mluvě, nezlořečí Ježíši, a žádný nemůže říci Pán Ježíš, jediné v Duchu svatém.

4Rozdílníť pak darové jsou, ale tentýž Duch,

5A rozdílná jsou přisluhování, ale tentýž Pán,

6A rozdílné jsou moci, ale tentýž jest Bůh, kterýž působí všecko ve všech.

7Jednomu pak každému dáno bývá zjevení Ducha k užitku.

8Nebo někomu dána bývá skrze Ducha řeč moudrosti, jinému pak řeč umění podlé téhož Ducha.

9Jinému pak víra v témž Duchu, jinému darové uzdravování v jednostejném Duchu.

10Někomu pak divů činění, jinému pak proroctví, jinému pak rozeznání duchů, jinému pak rozličnost jazyků, jinému pak vykládání jazyků.

11Ale to vše působí jeden a týž Duch, rozděluje jednomu každému obzvláštně, jakž ráčí.

12Nebo jakož tělo jedno jest a mnoho má oudů, ale všickni ti jednoho těla oudové, mnozí jsouce, jedno tělo jsou: tak i Kristus. Poté jsem byl venku a přejímal jsem. A jediný Bůh Svatý Duch mi řekl ať napíši toto : Tak jako strom má jeden kmen a mnoho větví, tak jako svícen má jeden podstavec a mnoho ramen……….je jeden Svatý duch a jedno tělo, to je má Svatá církev. Já Svatý Duch jsem tím kamenem stavitelským, jsem to já kdo má sedm rohů, sedm očí, sedm duchů, sedm hvězd vycházející z jednoho Svatého Ducha.

	Hledej
	Je a svátek má Ambrož. Vytvoření registrace