 |
Právě je 231 návštěvník(ů)
a 2 uživatel(ů) online:
cizinec
oko
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme
108563436
přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
|
Teologie: Bible není dílem božím?
|
poslal Nepřihlášený II. Inspirace a pravda Písma svatého (citace z katechismu)
105 Bůh je autorem Písma svatého. „Co bylo Bohem zjeveno a je v Písmu svatém obsaženo a vyjádřeno, bylo zaznamenáno z vnuknutí Ducha svatého. Svatá Matka Církev
totiž považuje podle apoštolské víry všechny knihy jak Starého, tak i Nového zákona se
všemi jejich částmi za posvátné a kanonické, protože jejich původcem je Bůh, neboť byly
sepsány z vnuknutí Ducha svatého, a jako takové byly Církvi předány. 106 Bůh inspiroval lidské autory posvátných knih. „K sepsání posvátných knih si však
Bůh vybral a použil jich s jejich schopnostmi a silami, působil v nich a skrze ně, aby jako
praví autoři zapsali všechno to a pouze to, co on chtěl.“76 107 Inspirované knihy učí pravdě. „Protože tedy všechno, co tvrdí inspirovaní autoři neboli svatopisci, se musí považovat za tvrzení Ducha svatého, je třeba uznat, že knihy
Písma svatého učí spolehlivě, věrně a bez omylu pravdu, kterou chtěl mít Bůh zaznamenanou v Písmu svatém pro naši spásu.“
|
|
Teologie: Hrubý seznam vypuštěných novozákonních veršů v Překladu Nového světa
|
poslal redifon (1) BK Mt. 17,21 "Toto pak pokolení nevychází, jediné skrze modlitbu a půst." PNS - (str. 1238)
(2) BK Mt. 18,11 "Přišel zajisté Syn člověka, aby spasil to, což bylo zahynulo." PNS - (str. 1239)
(3) BK Mt. 23,14 "Běda vám zákoníci a farizeové, pokrytci, že zžíráte domy vdovské, a to pod zámyslem dlouhého modlení, protož těžší soud ponesete." PNS - (str. 1246)
(4) BK Mk. 7,16 "Má-li kdo uši k slyšení, slyš." PNS - (str. 1266)
(5) BK Mk. 9,44 "Kdež červ jejich neumírá, a oheň nehasne." PNS - (str. 1270)
(6) BK Mk. 9,46 "Kdež červ jejich neumírá, a oheň nehasne." PNS - (str. 1270)
(7) BK Mk. 11,26 "Nebo jestliže vy neodpustíte, ani Otec váš, kterýž v nebesích jest, odpustí vám hříchů vašich." PNS - (str. 1273)
(8) BK Lk. 17,36 "Dva budou na poli; jeden bude vzat a druhý opuštěn." PNS - (str. 1313)
(9) BK Lk. 23,17 "Musil pak propouštívati jim jednoho v svátek." PNS - (str. 1322)
(10) BK J. 5,4 "Nebo anděl jistým časem sstupoval do rybníka a kormoutil vodu. Protož kdož nejprvé sstoupil po tom zkormoucení vody, uzdraven býval, od kterékoli nemoci trápen byl." PNS - (str. 1332)
(11) BK Sk. 8,37 "I řekl Filip: Věříš-li celým srdcem, slušíť. A on odpověděv, řekl: Věřím, že ježíš Kristus jest Syn Boží." PNS - (str. 1370)
(12) BK Sk. 15,34 "Ale Sílovi se vidělo, aby tu zůstal." PNS - (str. 1381)
(13) BK Sk. 24,7 "Ale přišed hejtman Lyziáš s mocí velikou, vzal ho z rukou našich." PNS - (str. 1394)
(14) BK Sk. 28,29 "A když on to propověděl, odešli Židé, majíce mezi sebou hádky mnohé." PNS - (str. 1400)
(15) BK Ř. 16,24 "Milost Pána našeho Jezukrista se všemi vámi. Amen." PNS - (str.1419)
Pramen: Svaté Písmo, Překlad nového světa, přeloženo z revidovaného anglického vydání z roku 1984 Revidováno 1997, Vydání z roku 2008 Vydavatelé: WATCHTOWER BIBLE AND TRACT SOCIETY, Brooklyn, New York, U.S.A. rdf
|
|
Teologie: Zamyšlení nad listem Filemonovi
|
poslal Nepřihlášený
Píše:
„ačkoliv bych ti mohl v Kristu směle nařídit, pro lásku raději
prosím.“No
ty vado. Se mi zdá, že ten chlap neví, kdo je, co dělá, co to
způsobí, a příliš si o sobě myslí.
|
Vložil: Tomas v Pondělí, 15. listopad 2021 @ 10:09:45 CET (2033 čtenářů)
Více... | 2334 bytů | 2 komentáře | Skóre: 0
|
|
Teologie: Ezechiel 34 aneb Kdo je Mesiáš
|
poslal luteran Ezechiel 34 byl citován v jedné z diskuzí ve vztahu k Mesiáši a Jeho charakteru a roli.
Tato kapitola má čtyři části:
(1) Ve verších 1-10 je Hospodinova stížnost na nevěrné pastýře Izraele: "Běda pastýřům Izraele, kteří pasou sami sebe. Což pastýři nemají pást ovce?" atd.
(2) Ve verších 11-22 pronáší Hospodin, že On sám zasáhne a stane se pastýřem svých ovcí a bude o ně pečovat: "Hle, já sám vyhledám své ovce a budu o ně pečovat. ... Já vykonám soud mezi ovcí a ovcí." atd.
(3) Ve verších 23-24 mluví Hospodin o ustanovení svého služebníka "Davida", který bude pastýřem Božích ovcí. "Ustanovím nad nimi jednoho pastýře, který je bude pást, Davida, svého služebníka. Ten je bude pást a ten bude jejich pastýřem."
(4) V závěrečných verších 25-31 popisuje Hospodin, jaký přínos a prospěch a požehnání pro ovce to bude mít. "Uzavřu s nimi smlouvu pokoje a odstraním ze země dravou zvěř..." atd. |
|
Teologie: Komunikační šum a jeho vliv
|
poslal Frantisek100 V Markově evangeliu je uveden tento příběh:
·
47A
když nastal večer, byla loď daleko na moři a on jediný na zemi.
·
48Spatřil
je zmožené veslováním, neboť vítr vál proti nim; tu k nim před svítáním kráčel
po moři a chtěl jít dál kolem nich.
·
49Když
ho uviděli kráčet po moři, vykřikli v domnění, že je to přízrak;
·
50všichni
ho totiž viděli a vyděsili se. On však na ně hned promluvil: „Vzchopte se, já
jsem to, nebojte se!“
·
51Vstoupil
k nim na loď a vítr se utišil. I byli celí ohromení úžasem.
Ale tento příběh je i jinde:
U Matouše:
·
24Loď
byla daleko od země a vlny ji zmáhaly, protože vítr vál proti ní.
·
25K
ránu šel k nim, kráčeje po moři.
·
26Když
ho učedníci uviděli kráčet po moři, vyděsili se, že je to přízrak, a křičeli
strachem.
·
27Ježíš
na ně hned promluvil a řekl jim: „Vzchopte se, já jsem to, nebojte se!“
·
28Petr
mu odpověděl: „Pane, jsi-li to ty, poruč mi, ať přijdu k tobě po vodách!“
·
29A on
řekl: „Pojď!“ Petr vystoupil z lodi, vykročil na vodu a šel k Ježíšovi.
·
30Ale
když viděl, jaký je vítr, přepadl ho strach, začal tonout a vykřikl: „Pane,
zachraň mne!“
·
31Ježíš
hned vztáhl ruku, uchopil ho a řekl mu: „Ty malověrný, proč jsi pochyboval?“
·
32Když
vstoupili na loď, vítr se utišil.
Ale i u Jana:
·
16Když
nastal večer, sestoupili jeho učedníci k moři,
·
17vstoupili
na loď a jeli na druhý břeh do Kafarnaum. Už se setmělo, a Ježíš s nimi stále
ještě nebyl.
·
18Moře
se vzdouvalo mocným náporem větru.
·
19Když
veslovali asi pětadvacet nebo třicet stadií, spatřili Ježíše, jak kráčí po moři
a blíží se k lodi; zmocnil se jich strach.
·
20On
však jim řekl: „Já jsem to, nebojte se!“
·
21Chtěli
jej vzít na loď, a hned se loď ocitla u břehu, k němuž jeli.
Událost se stala ve stejnou dobu po zázraku s chleby. Matouš a Jan u této události byli přítomni. Marek
ji znal jen z vyprávění Petra, kterého na cestách doprovázel. Matouš však
popisuje, jak se zachoval Petr. Jan
tuhle událost nezmiňuje. Ale u Marka bych spíše předpokládal, že se Petr
Markovi o této události zmíní. Nezmiňuje se. Třeba se Petr za svoje jednání
styděl. Marek tak nedostal od Petra celé informace.
A tady vidíme, že autoři evangelií byli ovlivněni i osobními
pocity. To je mi sympatické, než tvrzení, že autorům vše diktoval Duch Svatý. Prostě
psali tak lidé, které měli svoje pocity. A jistě je k tomu pudilo i něco nadpřirozeného
a Božího. Ještě štěstí, že psali oni
sami a nepsali to lidé, kteří vše slyšeli "z druhé ruky". To by pak sdělení
díky komunikačnímu šumu těžko odpovídalo skutečnosti. Lukáš a Marek sice psali
to, co slyšeli od jiných, ale tady šlo v té době ještě o přímé účastníky, kteří
si události s Pánem Ježíšem pamatovali dost živě.
Na jednom školení z
etické výchovy jsem zažil zajímavý pokus.
Lektorka nám přečetla nějaký příběh. Než ho začala číst,
poslala za dveře čtyři dobrovolníky, kteří příběh tak nemohli slyšet. Pak
vybrala jednoho z nás, který měl přečtený
příběh reprodukovat tomu, kdo byl za dveřmi
a byl pozván do třídy. Pak tento člověk měl, to co slyšel, reprodukovat dalšímu za dveřmi . A on pak byl v roli reprodukovat obsah
dalšímu, kdo by za dveřmi. Když jsme slyšeli, jak je původní příběh interpretován
třetím účastníkem, hodně jsme se nasmáli. Obsah už s tím, co nám na začátku přečetla
lektorka, souhlasil jen málo. Tohle je onen komunikační šum.
Je štěstí, že evangelia a Nový zákon se zachovaly v písemné
podobě, protože jinak by došlo k velkému zkreslení.
Udělejte si někdy takový pokus a hodně se nasmějete a uvědomíte si, jakou roli hraje komunikační
šum.
|
|
Teologie: Vychází ze Staré smlouvy smlouva Nová - anebo rabínský judaismus?
|
poslal redifon Vždy jsem měl za to, že ze Staré smlouvy vychází smlouva Nová. Považoval jsem to za přirozené. Nikdy jsem nad tím neuvažoval. Bral jsem to jako axiom, že dvěma body prochází jediná přímka. Pak ale na tyto stránky zavítal ze synagogy jeden konvertita k judaismu a začal zde prosazovat tezi nadřazenosti judaismu nad křesťanstvím, které označoval jako bludné, a fanaticky napadat našeho Pána Ježíše Krista i víru v něj.
Proto jsem byl nucen, v obraně své víry, se podívat na rabínský judaismus podrobněji, ačkoli mne do té chvíle vůbec nezajímal a neměl jsem s ním jakýkoli problém. Náhle jsem musel řešit problém: Co přirozeně navazuje na Starý Zákon: Nový Zákon - či rabínský judaismus?
Starozákonní bohoslužba je popsána mj. v 3. knize Mojžíšově. Chrámová bohoslužba je popsána v 3 knize Mojžíšově, 16. kapitole. A židovská bohoslužba je charakterizována třemi entitami: stánkem úmluvy, později chrámem, veleknězem a obětí.
A je to bohoslužba věčná, jak praví tento text:
3M. 16,34 "A bude vám to ustanovením věčným k očišťování synů izraelských, ode všech hříchů jejich, každého roku jednou. I učinil Mojžíš tak, jakž jemu byl přikázal Hospodin." (BK)
To je naprosto stěžejní text. Hospodin v 3M. resp. 3M, 16 ustanovil bohoslužbu,a dále zaručuje Izraeli, že tato bohoslužba potrvá potrvá na věky. (3M. 16,34).
Čas plynul, chrám Šalamounův byl zničen, poexilní proroci skončili Malachiášem, a v Izraeli už nebyl nikdo, kdo by národu zjevil Hospodinovu vůli.
A potom došlo ke golgotské události, která změnila svět.
J. 19,30 "A když okusil Ježíš octa, řekl: Dokonánoť jest. A nakloniv hlavy, ducha Otci poručil." (BK)
A v tento okamžik Spasitelovy smrti, skončila Stará smlouva a současně vznikla Nová smlouva, smlouva vyššího typu, smlouva univerzální, určená všem, v níž se Kristus stal NOVÝM veleknězem (Žd. 4;14,15), NOVÝM chrámem, ve kterém přebývá plnost božství (J. 2,19-21; Kol. 2,9) i NOVOU obětí (Žd. 7,27; Žd. 9,28; 1J. 2,2) - a to při dodržení ustanovení (3M. 16,34)!!!
Tento začátek nové éry byl doprovozen nadpřirozenými událostmi:
1) Tma od hodiny šesté do hodiny deváté (12-15 hod) (Mt. 27,45; Mk. 15,33; Lk. 23,44)
2) Roztržení chrámové opony (Mt. 27,51; Mk. 15,38; Lk. 23,45)
3) Zemětřesení v Jeruzalémě, při kterém se hroby otvíraly, mnozí zesnulí vstali a ukázali se mnohým (Mt. 27;51-53)
Tyto události nebyly Židy správně vyhodnoceny, zřejmě proto, že jejich myšlení bylo už zatíženo nenávistí k Pánu Ježíši Kristu, tedy vpravdě barabášovským myšlením, které vyústilo až ve vraždu Spasitele:
Ukřižuj! (Mt. 27; 22,23; Mk. 15; 13,14; J. 19,15) Propusť nám Barabáše! (Mt. 27; 20,21,26; Lk. 23,18; J. 18,40)
Ale Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kamenem úhelným (Ž. 118,22; Mt. 21,42; Mk. 12,10; Lk. 20,17; 1Pt. 2,7)
Židé Pána Ježíše Krista zavrhli (Ž. 118,22; Mt. 21,41; Mk. 12,10; 1Pt. 2,7), následně si pak na soudu zvolili zločince Barabáše (J. 18,40), čímž přivolali za tento odporný zločin zlořečení na sebe i své děti (Mt. 27,25), a pak Spasitele zabili (Sk. 3,15; 5,30; 1Tes. 2,15).
V prvních dvou textech (Sk. 3,15 a Sk. 5,30) použili kraličtí význam "zamordovali", který je přesnější, protože Pán Ježíš byl odsouzen PROTI římskému právu, na nátlak Židů, a tedy byl ZAVRAŽDĚN, protože na Kristově kříži měl podle římského práva viset Barabáš!!!
A zlořečení Židů za Spasitelovu smrt "Krev jeho na nás . . ." (Mt. 27,25) se s Židy potáhne až do druhého příchodu Pána Ježíše v moci a síle na tuto zem, kdy Židy zachrání před úplným vyhlazením. Tehdy Židé uvidí, koho bodli (Zach. 12,10) a budou nad ním kvílit, jako nad prvorozeným. Což ovšem potvrzuje skutečnost, že se vina Židů, kterou na sebe přivolali (Mt. 27,25), přenáší z pokolení na pokolení. Je velice zvláštní, že Pána Ježíše bodl římský voják (J. 19,34), ale Písmo za tento čin přisuzuje Židům (Zach. 12,10).
Židé volali:
J. 19,15 "Oni pak zkřikli: Vezmi, vezmi, ukřižuj jej. Řekl jim Pilát: Krále vašeho ukřižuji? Odpověděli přední kněží: Nemámeť krále, než císaře." (BK)
Tím ovšem nad sebou, jako duchovní autoritu uznali římského císaře - a toho se až do druhého Spasitelova příchodu v moci a síle, nezbaví. To samozřejmě mělo neblahé následky. Odmítli Božího Syna a uznali nad sebou vládu císaře. A Hospodin jim vyhověl: Císař skutečně po 40 letech přišel!!!
Spasitel světa, Pán Ježíš Kristus, za svého pozemského působení byl chrámem i veleknězem:
Izajáš 53, 5 Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni.
Proroctví o Beránkovi Božím:
Exodus 12, 46 Musí být sněden v témž domě. Z jeho masa nevyneseš nic z domu; žádnou jeho kost nezlámete. Jan 19, 33 Když přišli k Ježíšovi a viděli, že je již mrtev, kosti mu nelámali, Jan 19, 36 Neboť se to stalo, aby se naplnilo Písmo: ‚ Ani kost mu nebude zlomena.‘
Podivuhodné vyplnění starozákonního proroctví!!!
Matouš 12, 7 Kdybyste věděli, co znamená ‚milosrdenství chci, a ne oběť‘, neodsuzovali byste nevinné. Jan 5, 15 Ten člověk šel a oznámil Židům, že je to Ježíš, kdo ho uzdravil. Jan 5, 16 A proto Židé začali Ježíše pronásledovat, že takové věci dělal v sobotu. Mt. 23; 37,38 "Jeruzaléme, Jeruzaléme, mordéři proroků, a který kamenuješ ty, kteříž byli k tobě posíláni, kolikrát jsem chtěl shromážditi dítky své, tak jako slepice shromažďuje kuřátka svá pod křídla, a nechtěli jste. (30) Aj, zanecháváť se dům váš pustý." (1Kr. 9,7) (BK)
Kdyby Židé měli ducha Božího, pak by se Boha ptali, kde je nyní chrám, velekněz i oběť, když to všechno nevidíme, ale z Písma víme, že to všechno musí nutně existovat???
Anebo jinak: V co NOVÉHO, se velekněz, chrám i oběť modifikovali a kde to lze nalézt???
A dostali by od Boha asi tuto odpověď:
Ježíš Kristus je NOVÝM chrámem (J. 2,19-21), ve kterém přebývá plnost božství (Kol. 2,9). Dále to, že Pán Ježíš Kristus je NOVÝM veleknězem (Žd. 4;14,15) i NOVOU obětí (Žd. 7,27; 1J. 2,2).
A tato NOVÁ bohoslužba tedy NOVÁ SMLOUVA, se neomezuje jen na židovský národ, ale je určena celému světu.
Židé, nerespektujíce bohoslužebná ustanovení v 3M. 16, resp. v 3M. 16,34, si vytvořili náboženství PARALELNÍ, náboženství vlastní, dle svých představ, ve kterém hradbu, kterou Kristus zbořil, zase obnovili, což znamená, že se znovu uzavřeli do ghetta a obnovili nepřátelství, které Kristus na kříži zrušil (Ef. 2; 14,15).
Paul Johnson, autor knihy "Dějiny židovského národa" (Rozmluvy Řevnice, ISBN 80-85336-31-6) na str. 212 praví, cituji:
"Donin znal Talmud dobře, dokázal se rabína ptát na všechny ty pasáže z Talmudu, k nimž měli nebo mohli mít křesťané námitky (představovaly jen mizivou část celku): šlo v nich o urážku Krista (Ježíš se topil v Pekle ve vroucích výkalech), či o rouhání se Bohu Otci (plakal nebo byl poražen v debatě), popřípadě se v nich zakazovalo Židům stýkat s křesťany."
Moje pozn. K tématu: Gittin, 57a
* * *
André Lemaire, "Dějiny hebrejského národa" (vydavatelství ERM Podlipného 17 Praha 8, ISBN 80-901477-6-3), na str. 108 praví:
"V Palestině i v diaspoře (obzvlášť v Babylonii) se judaismus po r. 70 stal v zásadě judaismem farizejské strany."
Matouš 12, 24 Když to slyšeli farizeové, řekli: „On nevyhání démony jinak než ve jménu Belzebula, knížete démonů.“ Matouš 23, 2„ Na stolici Mojžíšově zasedli zákoníci a farizeové. Matouš 12, 14 Farizeové vyšli a smluvili se proti němu, že ho zahubí.
Tak to je jen pár reprezentativních výroků, týkajících se farizeů. Je zřejmé, že nenávist farizeů, potažmo rabínských judaistů ke Spasiteli trvá dodnes, čehož neklamným důkazem je i působení onoho konvertity k judaismu zde, na Granosalis.
Závěrem, ustanovení věčné je Bohem garantováno. Člověk je nevěrný, ale Bůh zůstává věrný (2Tm. 2,13). Princip věčné bohoslužby, tedy chrám - velekněz - oběť musí být za všech okolností zachován.
Židé po r. 70 však tento princip porušili, vytvořili si své vlastní PARALELNÍ náboženství, nerespektujíce věčné ustanovení zakotvené v (3M. 16,34), tedy náboženství, které je směsí Božích i lidských ustanovení. Tuto bohoslužbu tedy Bůh nevytvořil, ani nepožehnal, a to proto, že obsahuje lidské prvky, které jsou jako dílo lidské nutně zatíženo chybami. Taková bohoslužba tedy nemůže být Bohu milá, protože je fakticky založena na vzpouře proti Bohu. A z těchto důvodů nemůže být rabínský judaismus v žádném případě křesťanství nadřazen.
redifon
|
|
Teologie: Nestalo se, co se stát mělo
|
poslal Nepřihlášený A řekl jim: „Amen, říkám vám, že někteří z těch, kdo tu stojí, rozhodně nezakusí smrt, dokud nespatří, jak Boží království přišlo v moci.“
Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které já činím, a ještě větší, neboť já jdu k Otci.
|
|
Teologie: Náboženský turista
|
poslal Nepřihlášený Re: Pán Ježíš byl zarmoucen tvrdostí jejich srdce (Skóre: 1)
Vložil: Vota v Neděle, 04. červenec 2021 @ 20:20:26 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Povídačky zapšklé křesťanské babičky. Frantisek100, vemte rozum do hrsti, vybavte si alespoň něco, co opravdu víte o judaismu a Židech, je-li vůbec co, než křesťanské pohádky o sladkém Ježíškovi a o zlých zlých Židech, a podívejte se na ten "příběh" znovu, znalýma a poctivýma a rovnýma očima.
A hlavně ještě nepřidávejte k tomu své hloupé poznámky, když ani nevíte, co Žid všechno o šabatu smí a nesmí. Prej se o šabatu nesmí žádné činnosti, prej se nesmí léčit. Takové hlouposti mají křesťané ze svých pobožných textů? Dávno jsem se přesvědčil, že křesťanská písma fabulují.
Rozum do hrsti. Náboženský turista (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Pondělí, 05. červenec 2021 @ 13:56:21 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
K věci, nimrode :) Kde je v Tóře o šabatu zakázáno léčit? Kde je v Tóře o šabatu zakázáno uzdravit člověka? Kde je v Tóře o šabatu zakázáno zachránit život? Kde je v Tóře o šabatu zakázáno ochránit život? Kde je v Tóře o šabatu zakázáno konat jakoukoliv činnost? Kde je to všechno o šabatu zakázáno v rabínských opatřeních?
Pokud zde jen plácáte nesmysly z křesťanských písem a lžete o Židech a judaismu, pro znalého člověka jste jen za pitomce :) A to jistě jste Vy více, než ostatní. Z pohledu nauky křesťanské víry nejste ani křesťan, nimrode. Kam jen dal tehdá wollek své oči :) Musí být Vámi hodně zklamán. ] Re: Náboženský turista (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Pondělí, 05. červenec 2021 @ 15:43:17 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
K věci, nimrode :)Kde je v Tóře o šabatu zakázáno léčit? Kde je v Tóře o šabatu zakázáno uzdravit člověka? Kde je v Tóře o šabatu zakázáno zachránit život? Kde je v Tóře o šabatu zakázáno ochránit život? Kde je v Tóře o šabatu zakázáno konat jakoukoliv činnost? Kde je to všechno o šabatu zakázáno v rabínských opatřeních?
Nimrode, ukažte jak jste vzdělaný, co víte z Tóry, co víte o židovství, o tom, co Židé učí, a dávno dávno dávno před tím Ježíškem učili, a porovnejte to s křesťanskými texty o Ježíškovi. Zatím tu jen dokazujete, že jste pouhopouhý fanatik, sektář, hlupec, nevzdělanec, který si toliko vymýšlí naprosto uhozené hlouposti jako například to s knihou života, knihou smrti a knihami skutků. Na normální vzdělanou a praktickou debatu nemáte. Pro mne jste prostě jen břídil a ani ne křesťan. ] Re: Náboženský turista (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Úterý, 06. červenec 2021 @ 11:42:49 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ano, vím co se Vás týká nimrode a co se Vás dotýká. Vy prostě nejste schopen diskuze k tématu. |
|
Teologie: Křtem mám být pokřtěn, a jak jsem svírán, dokud se nedokoná!
|
poslal Dzehenuti - Lukáš 12 49 - 50
- 49„Oheň jsem přišel uvrhnout na zemi; a jak
chci, aby se již vznítil! 50Křtem mám být pokřtěn, a jak jsem svírán, dokud
se nedokoná!
- O jaký křest se jedná...přeci Ježíše už pokřtil Jan Křtitel.
- Dle mého jde o nedobrý překlad a správně by mělo být :
- 49Oheň jsem přišel hodit do země a jak chci,
aby již byl zapálený! 50Ale mám být ponořený ponořením a jak jsem spolu držený - až pokud to nebude
splněno!
- Ježíš mluvil o svém ponoření do Otce. Nemluvil tedy o konkrétním křtu ale o ponoření se do Otce, které přišlo po smrti na kříži.
|
|
Teologie: Komu patří hlas vycházející z trůnu ???
|
poslal Dzehenuti 5I vyšel z trůnu hlas, řkoucí: Chvalte Boha našeho všickni služebníci jeho, a kteříž se bojíte jeho, i malí i velicí.
Komu patří hlas vycházející z trůnu ???
|
|
poslal Nepřihlášený Jestliže hřích andělů nemůže být odpuštěn, pak je tomu tak pro neodvolatelný charakter, který má jejich rozhodnutí, a ne pro nedostatek nekonečného Božího milosrdenství. „Po pádu už nemají možnost litovat, tak jako už nemohou litovat lidé po smrti.“
|
|
poslal Nepřihlášený
Bůh se plně zjevil tím, že poslal svého vlastního Syna, v němž navždy ustanovil svou smlouvu. Syn je definitivním Slovem Otce, takže po něm už nebude žádné jiné zjevení.
Jan 1, 1-5 Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a život byl světlo lidí. To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.
|
|
poslal Nepřihlášený V evangeliích se různé osoby velmi často obracejí na Ježíše oslovením „Pane“. Tento titul vyjadřuje úctu i důvěru těch, kteří přicházejí k Ježíšovi a očekávají od něho pomoc a uzdravení. Pod vlivem Ducha svatého toto oslovení znamená uznání Ježíšova božského tajemství. Při setkání se zmrtvýchvstalým Ježíšem se stává klaněním: „Pán můj a Bůh můj!“ (Jan 20,28). Dostává onen nádech lásky a náklonnosti, kterým se bude vyznačovat křesťanská tradice: „Pán je to!“ (Jan 21,7).
1 Petrův 24,25 On ‚na svém těle vzal naše hříchy‘ na kříž, abychom zemřeli hříchům a byli živi spravedlnosti. Jeho rány vás uzdravily. Vždyť jste ‚bloudili jako ovce‘, ale nyní jste byli obráceni k pastýři a strážci svých duší.
|
|
poslal Nepřihlášený Proč však Bůh nestvořil tak dokonalý svět, aby v něm nemohlo existovat žádné zlo? Bůh ve své nekonečné moci by mohl vždy stvořit něco lepšího. Nicméně Bůh ve své nekonečné moudrosti a dobrotě chtěl svobodně stvořit svět, který je „na cestě“ ke konečné dokonalosti. V Božím plánu toto postupné zdokonalování s sebou nese, že se objeví některé bytosti a jiné vymizí, s něčím dokonalejším přichází i něco méně dokonalého, příroda se někdy zvelebuje a jindy ničí. Tak tedy zároveň s fyzickým dobrem existuje i fyzické zlo potud, dokud stvoření nedosáhne své dokonalosti.
Římanům 8,22 Víme přece, že veškeré tvorstvo až podnes společně sténá a pracuje k porodu.
|
|
Teologie: Desinformace, kterou popsal apoštol Jan.
|
poslal Frantisek100 Vydrž číst do konce!
20Petr se
obrátil a spatřil, že za nimi jde učedník, kterého Ježíš miloval, ten, který
byl při večeři po jeho boku a který se ho tehdy otázal: „Pane, kdo tě zrazuje?“
· 21Když ho
Petr spatřil, řekl Ježíšovi: „Pane, co bude s ním?“
· 22Ježíš mu
řekl: „Jestliže chci, aby tu zůstal, dokud nepřijdu, není to tvá věc. Ty mne
následuj!“
23Mezi
bratřími se to slovo rozšířilo a říkalo se, že onen učedník nezemře. Ježíš však
neřekl, že nezemře, nýbrž: „Jestliže chci, aby tu zůstal, dokud nepřijdu, není
to tvá věc.“
Petr před chvíli měl důležitý rozhovor se vzkříšeným Pánem
Ježíšem, který již několik dní s učedníky chodí a diskutuje. A nebyl to
rozhovor ledajaký, ale vážný. Pán Ježíš mu nastínil životní program a současně
si prověřil jeho vztah k němu. A aby se ujistil, zda je Petr tento životní úkol
schopen splnit, tak mu položil tři
otázky. Zdají se být stejné, ale nebyly úplně stejné.
První otázka:
·
15Když
pojedli, zeptal se Ježíš Šimona Petra: „Šimone, synu Janův, miluješ mne víc než
ti zde?“ Odpověděl mu: „Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád.“ Řekl mu: „Pas mé
beránky!“
My tu máme sloveso miluješ.
Když byl text překládán do řečtiny,
bylo použito sloveso agape. To je slovo, kterým se vyjadřuje náš vztah k Bohu a naopak Boha k nám.. Jde o vztah plný
citu, který nevěřící nechápou, vztah lásky a vděčnosti spojený s obětavosti k Bohu. A vztah Boží milostí a lásky k nám lidem. A
Pán Ježíš ještě dodává míru té lásky v porovnání s ostatními apoštoly, když dodává, zda ho
miluje víc než ti ostatní. Je to
nenápadné prozkoumání Petrova ega. Změnil se Petr za tu dobu,? Bude stále
takový sebejistý a až vychloubačný? Vzpomínáte, jak se kdysi Petr chlubil?
|
|
Teologie: Otec a Syn jsou jedno
|
poslal milan333
Po
staletí existuje neshoda o tom, zda trojiční dogmata mají podporu
Božího slova a rozepře o tom, kdo je Ježíš.
Na
tyto otázky byly vypracovány mnohé studie a teologická vyjádření.
Důvodů,
proč do této doby nedošlo ke shodě je více.
Věřící,
který příjme náboženskou doktrínu citově a také rozumově
nezkoumá, zda je podpořena
Božím slovem, protože církev nebo náboženská skupina, ke které
patří se představuje tak , že je autoritou, která předkládá
pravdu.
Dalším
důvodem je snaha teologů nepřiznat, že křesťanství je silně
ovlivněno řeckou a římskou myslí, která zvláště ve druhem až
pátém století vytvořila doktríny, které potlačily pravdu o
Ježíšově totožnosti, která musí být založena na Písmu
svatém.
V
této úvaze je pohled na texty, které jsou uváděny často jako
důkaz pro podporu trojičního dogmatu. Jsou to texty Jan 10:30,
Jana 1:1, Mat. 28:19,20.
Jan10:30
εγω και ο πατηρ εν
εσμεν
Jan
10.30 Já a Otec jsme jedno.
Stejný
překlad „ εν“
je v těchto verších:
Jan17:11
και ουκ ετι ειμι εν τω κοσμω και ουτοι
εν τω κοσμω εισιν και εγω προς σε ερχομαι
πατερ αγιε τηρησον αυτους εν τω ονοματι
σου ους δεδωκας μοι ινα ωσιν
εν καθως
ημεις
Jan
17:11
Již
nejsem ve světě, ale oni jsou ve světě, a já jdu k tobě. Otče
svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal; nechť jsou
jedno
jako my.
Jan
17:21 ινα παντες εν
ωσιν
καθως συ πατερ εν εμοι καγω εν σοι ινα
και αυτοι εν ημιν εν ωσιν ινα ο κοσμος
πιστευση οτι συ με απεστειλας
Jan
17:21 aby všichni byli jedno
jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby
i oni byli v nás,
aby tak svět uvěřil, že ty jsi mě poslal.
Jako
Otec a Syn mají být jedno, tak mají být jedno i křesťané se
sebou navzájem ajedno
s Otcem a Synem.
Ve
všech těchto verších je uvedeno řecké slovo εν
– hen.
Není to mužská číslovka
εἷς
– heis – jeden!
Je
zřejmé, že Jana 10:30 můžeme chápat tak, že Otec a Syn jsou
sjednoceni ve vůli a záměrech . Můžeme
také říci, že jde o „vzájemný soulad“, „jednotné cíle“,
„uznávající stejné hodnoty“ apod
.
V
následujících verších
je mužská číslovka εἷς
– heis – jeden.
Mat.19:5
καὶ εἶπεν,
Ἕνεκα τούτου καταλείψει ἄνθρωπος τὸν
πατέρα καὶ τὴν μητέρα καὶ κολληθήσεται
τῇ γυναικὶ αὐτοῦ, καὶ ἔσονται οἱ δύο
εἰς
σάρκα μίαν
Mat.19:5
A řekl: ‚Proto
opustí muž otce i matku a připojí se k své manželce, a budou ti
dva jedno
tělo;‘
Gal.3:28
ουκ ενι ιουδαιος ουδε ελλην ουκ ενι
δουλος ουδε ελευθερος ουκ ενι αρσεν και
θηλυ παντες γαρ υμεις εις
εστε εν χριστω ιησου
Gal.3:28
Není
už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a
ženou. Vy všichni jste jedno
v Kristu Ježíši.
Mat.23:8-10
Vy však si
nedávejte říkat ‚Mistře‘: jediný
je váš Mistr, vy
všichni jste bratří. A nikomu na zemi nedávejte jméno ‚Otec‘:
jediný
je váš Otec, ten nebeský. Ani si nedávejte říkat ‚Učiteli‘:
váš učitel je jeden,
Kristus.
Ježíš používal to slovo “jeden”
stejným způsobem na označení jediného jednotlivce.
Nestranný
pohled na výše uvedené texty zcela průkazně ukazuje, že
dokázat trojiční dogma takto nelze. Gal. 3:28 a další texty
dokazují, že manipulace s textem Jan 10:30 je zcela nesmyslná.
Všichni křesťané jsou jedna osoba? Jedná se o kolektivní
jednotu v křesťanském společenství.
Užívání
této číslovky s Bohem znamená jednu osobu.
Bůh je neustále
popisován zájmeny jednotného čísla a ztotožňován s Otcem -
Bůh Otec. Nikde se nesetkáme s citací Bůh Syn
.
Mat.23:8-10
Vy však
si nedávejte říkat ‚Mistře‘: jediný
je váš Mistr, vy všichni jste bratří. A nikomu na zemi nedávejte
jméno ‚Otec‘: jediný
je váš Otec, ten nebeský.
Ani si nedávejte
říkat ‚Učiteli‘: váš učitel je jeden,
Kristus.
Zcela
vypovídající důkaz je v následujících verších. Ježíš
nikdy neřekl, že je rovný Bohu Otci a že jsou jednou osobou. Vždy
Otce považoval za vyššího než je On.
Jan
14:28 Slyšeli
jste, že jsem vám řekl: Odcházím – a přijdu k vám. Jestliže
mě milujete, měli byste se radovat, že jdu k Otci; neboť Otec
je větší než já.
Mat.24:36
O tom dni a hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn;
jenom Otec sám.
1
Kor. 15:24,28 Tu
nastane konec až Kristus zruší vládu všech mocností a sil a
odevzdá království Bohu a Otci. Až mu bude podřízeno všecko,
pak i sám Syn se podřídí tomu,
kdo mu všechno podřídil a tak bude Bůh všecko ve všem.
Mar.
12:29 Ježíš odpověděl: „První je toto: ‚Slyš, Izraeli,
Hospodin, Bůh náš, jediný
pán; jest
Toto
řekl samotný Kristus o božské přirozenosti a to by mělo platit
jako ustřední křesťanské vyznání, protože pochází přímo
od Krista.
Jan1:1
Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh.
Ἐν
ἀρχῇ ἦν ὁ λόγος καὶ ὁ λόγος ἦν πρὸς
τὸν θεόν καὶ
θεὸς
ἦν ὁ λόγος
Zde
není uveden člen ὁ
- ho. Ježíš, je zde nazván Bůh.
To
ale nedokazuje, že Slovo bylo druhou osobou trojice.
Následující
verš je velmi důležitý pro pochopení, že text Jana 1:1 nelze
použít na důkaz trojedinného dogmatu.
2
Kor.4:4 Bůh
tohoto světa
oslepil jejich nevěřící mysl, aby jim nevzešlo světlo evangelia
slávy Kristovy, slávy toho, který je obrazem Božím.
2
Kor 4:4 ἐν οἷς ὁ
θεὸς
τοῦ αἰῶνος τούτου ἐτύφλωσεν τὰ νοήματα
τῶν ἀπίστων εἰς τὸ μὴ αὐγάσαι αὐτοῖς
τὸν φωτισμὸν τοῦ εὐαγγελίου τῆς δόξης
τοῦ Χριστοῦ ὅς ἐστιν εἰκὼν τοῦ θεοῦ.
Bohem
je nazván i satan a
označen jako ὁ
θεὸς
a to jistě neznamená, že je pravým bohem. Navíc je v tomto verši
uveden člen ὁ
– ho, což je silnější důraz než u Jana 1:1, kde člen uveden
není.
Jako
bohové byli označeni i lidé.
2.Mojžíšova
4:16 On bude mluvit k lidu za tebe, on bude tobě ústy a ty budeš
jemu Bohem.
Žalm
82:1,6 V shromáždění bohů postavil se Bůh, vykoná soud mezi
bohy: „Ač jsem řekl: ‚Jste bohové,
všichni jste synové Nejvyššího,
1
Kor.8:4 Pokud
tedy jde o to, zda se smí jíst maso obětované modlám, víme, že
modly ani bohové
tohoto světa nic nejsou a že jest jen jeden Bůh.
Jan
10:34,35 Ježíš
jim řekl: „Ve vašem zákoně je přece psáno: ‚Řekl jsem:
jste bohové.‘
Jestliže Bůh ty, jichž se týká toto slovo, nazval bohy
a Písmo musí platit.
V
Novém zákoně je nám Mesiáš představen jako zákonný zmocněnec
Boha a nikde jako člen Trojice.
Je
třeba si uvědomit, že slovo "Bůh" neznamená pokaždé,
že je myšlen "Nejvyšší Bůh", jak dokládají výše
uvedené texty.
Janovi
1:1 můžeme také rozumnět tak, že to znamená mající podobnost
s Bohem mít charakter Boha. Slovo bylo mocnou duchovní bytostí a
bylo u Boha.
Mat.28:19,20
Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte
je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali
všecko, co jsem vám přikázal.
A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.
Výrok
„ve jménu Otce, Syna a Ducha svatého“, se užívá téměř ve
všech církvích a náboženských skupinách.
Při nestranném
pohledu zjistíme, že tento výrok není v žádném původním
manuskriptu.
Když
přistoupíme na tuto citaci, tak při neovlivněném pohledu na
znění „ ve jménu Otce, Syna a Ducha svatého“ nedojdeme k
závěru, že je to důkaz pro trojedinnost.
Toto
sousloví zdůrazňuje důležitost křtu, výzvu k evangelizaci a ne
podporu trojice.
Původní
text je tento:
„Proto
jdouce, učte všecky národy, křtíce
je ve jméno Mé
(onto onomati mou), učíce je zachovávati všecko, cokoli jsem
přikázal vám. „Novum Testamentum Graece et Germanice“ od
Nestle–Aland ve vydání z roku 1973.
Neexistuje
ani jeden původní neupravený biblický text, který jasně
podporuje trojiční dogma. Ježíš a Pavel byli monoteisté a Pavel
potvrdil, že dostal zjevení od vzkříšeného Ježíše a Ježíš
ani po svém vzkříšení nezměnil pohled na svého Otce, jak jej
vylíčil prostřednictvím apoštolů
.
Podpora
a šíření "trojičního dogmatu" znamená, že výroky
samotného Ježíše a svědectví Písma svatého je považováno za
heretické a přednost má církevní tradice a teologické úvahy,
které nám někdy dokonce sdělují, že něco je nepochopitelnou
záhadou a tajemstvím.
Milan
Jílek
|
|
Teologie: Promarněný život bez přijaté milosti boží. Podle svého omylu soudí Oko všechny!
|
poslal Nepřihlášený Oko: Kristus byl odsouzen na kříži jako bezhříšný - my* ostatní jsme ale hříšníci. A to je podstatný rozdíl! Souzen a odsouzen byl pouze Kristus - a to jako nevinný. Soud nad Kristem byl nespravedlivý - **soud nad námi ale bude spravedlivý.
**soud nad námi- spravedlivý soud nad všemi co za života nebyli Kristem omilostnění a nepřijali jeho slovo.
(Ř 14,10) *Všichni se přece **postavíme před soudnou stolici Boží.
(2 Kor 5,10) Neboť *my všichni se musíme **objevit před soudnou stolicí Kristovou, aby každý přijal ***odplatu za to, co vykonal v těle, ať už to bylo dobré nebo zlé.
*my všichni: všichni, tedy Kristem neomilostnění i omilostnění.
**postavíme, objevit se před soudnou stolicí: jako obžalovaní viníci za života neočištění boží milostí, nebo jako spolu soudci (porota) za pozemského života ospravedlněná milostí Krista.
***odplata u božího soudu: Kristem omilostněný boží lid je porotou, neomilostnění jsou obžalovaní viníci. O statusech vinný nebo nevinný se nerozhoduje u božího soudu. U všech lidí jsou rozsudky vinný nebo nevinný určeny omilostňujícím Kristem za jejich pozemského života. Před zahájením božího soudu tyto statusy určí Kristus když před Otcem člověka vyzná či nikoli.
- Což nevíte, že Boží lid bude soudit svět? Jestliže budete soudit svět, nejste snad schopni rozsuzovat takové maličkosti?
- Nevíte, že budeme soudit anděly? Tím spíše věci všedního života!
- Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši, neboť zákon Ducha, který vede k životu v Kristu Ježíši, osvobodil tě od zákona hříchu a smrti.
Amen, amen, pravím vám, kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má život věčný a *nepodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života.
*nepodléhá soudu: nepropadl soudu, nebude souzený jako viník, ale bude u soudu za boží lid jako porotce, který již má svou odměnu, život věčný. Odměnu věčného života Kristus uděluje za slyšení jeho slova a víru již za života pozemského. Kdo o tom pochybuje milost Krista nepřijal, a jeho slovu za pozemského života neuvěřil, ten propadne po smrti božímu soudu jako viník.
Kdo mě odmítá a nepřijímá moje slova, má, kdo by jej soudil: Slovo, které jsem mluvil, to jej bude *soudit v poslední den.
*soudit v poslední den: soud posledního dne nad odpírači Krista. Kdo očekává od soudu posledního dne verdikt spasen- nespasen, ten se nepřímo doznává, že je odpírač Krista a jeho milosti, a marně volal Pane ó Pane!
|
|
Teologie: Promarněný život bez přijaté milosti boží. Podle svého omylu soudí Oko všechny!
|
poslal Nepřihlášený Oko: Kristus byl odsouzen na kříži jako bezhříšný - my* ostatní jsme ale hříšníci. A to je podstatný rozdíl! Souzen a odsouzen byl pouze Kristus - a to jako nevinný. Soud nad Kristem byl nespravedlivý - **soud nad námi ale bude spravedlivý.
**soud nad námi- spravedlivý soud nad všemi co za života nebyli Kristem omilostnění a nepřijali jeho slovo.
(Ř 14,10) *Všichni se přece **postavíme před soudnou stolici Boží.
(2 Kor 5,10) Neboť *my všichni se musíme **objevit před soudnou stolicí Kristovou, aby každý přijal ***odplatu za to, co vykonal v těle, ať už to bylo dobré nebo zlé.
*my všichni: všichni, tedy Kristem neomilostnění i omilostnění.
**postavíme, objevit se před soudnou stolicí: jako obžalovaní viníci za života neočištění boží milostí, nebo jako spolu soudci (porota) za pozemského života ospravedlněná milostí Krista.
***odplata u božího soudu: Kristem omilostněný boží lid je porotou, neomilostnění jsou obžalovaní viníci. O statusech vinný nebo nevinný se nerozhoduje u božího soudu. U všech lidí jsou rozsudky vinný nebo nevinný určeny omilostňujícím Kristem za jejich pozemského života. Před zahájením božího soudu tyto statusy určí Kristus když před Otcem člověka vyzná či nikoli.
- Což nevíte, že Boží lid bude soudit svět? Jestliže budete soudit svět, nejste snad schopni rozsuzovat takové maličkosti?
- Nevíte, že budeme soudit anděly? Tím spíše věci všedního života!
- Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši, neboť zákon Ducha, který vede k životu v Kristu Ježíši, osvobodil tě od zákona hříchu a smrti.
Amen, amen, pravím vám, kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má život věčný a *nepodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života.
*nepodléhá soudu: nepropadl soudu, nebude souzený jako viník, ale bude u soudu za boží lid jako porotce, který již má svou odměnu, život věčný. Odměnu věčného života Kristus uděluje za slyšení jeho slova a víru již za života pozemského. Kdo o tom pochybuje milost Krista nepřijal, a jeho slovu za pozemského života neuvěřil, ten propadne po smrti božímu soudu jako viník.
Kdo mě odmítá a nepřijímá moje slova, má, kdo by jej soudil: Slovo, které jsem mluvil, to jej bude *soudit v poslední den.
*soudit v poslední den: soud posledního dne nad odpírači Krista. Kdo očekává od soudu posledního dne verdikt spasen- nespasen, ten se nepřímo doznává, že je odpírač Krista a jeho milosti, a marně volal Pane ó Pane!
|
|
Teologie: Je smutné hádat se kvůli poslední večeři s Pánem Ježíšem
|
poslal Frantisek100 Matouš 26
· 26Když jedli,
vzal Ježíš chléb, požehnal, lámal a dával učedníkům se slovy: „Vezměte, jezte,
toto jest mé tělo.“
· 27Pak vzal
kalich, vzdal díky a podal jim ho se slovy: „Pijte z něho všichni.
· 28Neboť toto
jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé na odpuštění
hříchů.
Marek 14
· 22Když jedli,
vzal chléb, požehnal, lámal a dával jim se slovy: „Vezměte, toto jest mé tělo.“
· 23Pak vzal
kalich, vzdal díky, podal jim ho a pili z něho všichni.
· 24A řekl jim:
„Toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé.
Lukáš 22
· 1 9Pak vzal
chléb, vzdal díky, lámal a dával jim se slovy: „Toto jest mé tělo, které se za
vás vydává. To čiňte na mou památku.“
·
20A právě
tak, když bylo po večeři, vzal kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva
zpečetěná mou krví, která se za vás prolévá.“
Skutkové 2
· 42Vytrvale
poslouchali učení apoštolů, byli spolu, lámali chléb a modlili se.
|
|
Teologie: Panna Marie - pravda nebo pohádka
|
poslal Frantisek100 Vážení a milí, ¨
vzpomněl jsem si na velice zvláštní
film. Viděl jsem ho před asi 53 léty v kině, kam jsem pravidelně chodíval až 3
krát týdně a vždy v pátek se promítal film jen jedenkrát, ostatní filmy až
třikrát. A zrovna tehdy se promítal černobílý
italský film Evangelium podle svatého Matouše. V té době dozvědět se něco duchovního bylo dost těžké, ale přesto tento
film dostal povolení a cenzura ho kupodivu pustila. Možná i proto, že režisérem
byl marxista. Byl to Pier Paolo Pasolini . Zvláštní kontroverzní osobnost. Evang.
podle Matouše byl jeho třetí film a
jediný s biblickou novozákonní tematikou. Celý snímek vznikl v autentických
prostředích nejzaostalejšího jihoitalského kraje objevují se v něm ve stylizovaných kostýmech
výhradně neherci (Ježíše ztvárnil španělský student, zestárlou Marii Pasoliniho
matka, Jidáše hraje řidič náklaďáku Atd.
Mně bylo asi 16 roků a tenhle
film jsem velice citlivě vnímal. On má zvláštní
atmosféru a bylo to pro mne něco nového
a výjimečného. Navíc jsem evangelia vůbec neznal. Ti herci neherci
neřeknou ani slovo a jen se dívají, jejich hlasy neslyšíme, ale za to je
krásnou italštinou slyšet hlas vypravěče. A podle českých titulků dole je
vidět, že jde o přesné biblické verše z
evangelia.
Film jsem znova objevil a po
50 letech stáhnul a prohlédl. Dnes už pro mne děj nebyl nic neznámého, ale
o to pozorněji jsem vnímal herce a celou atmosféru filmu. Byl jsem velice
překvapen tím, jak to ti neherci výrazem
obličeje vyjádřili. Obdivoval jsem práci
Passoliniho. Jak musel působit na neherce. To bylo výraznější a upřímnější, než kdyby tu vystupovali
skuteční herci..
A zaujala mne tam mimo jiné
postava panny Marie. On do té role vybral asi 14 léte děvče a ta dívka působí
velmi nevinně. Jen pohledem.
A mne tohle vedlo k zamyšlení
nad pannou Marií a vše ohledně narození Pána Ježíše.
Zjistil jsem, že skutečně
podle studií badatelů bible mohlo být Marii dokonce 13 let.
Proč tak mladá? A proč se o
Marii píše jen ve dvou evangeliích ( Matouše a Lukáše) Proč o tom nepíše Jan,
který se pak o maminku Pána Ježíše asi staral až do konce jejího života. Než
napsal svoje evangelium, mohl zjistit veliké podrobnosti ohledně narození Ježíše a Mariina mládí. Ale Jan mlčí. On zdůrazňuje
jiné věci, především Pána Ježíše, jeho oběť a důležitost víry v něho pro osobní
záchranu věřícího.
Pamatuji si na dobu, když mi
asi 16 letech jeden věřící chlapec daroval NZ. Můj první NZ. Knížečka k nám
propašovaná si ze Západu. A tak jsem ji začal číst a hned jsem narazil.
NZ začíná E M
· 1Listina rodu
Ježíše Krista, syna Davidova, syna Abrahamova.
· 2Abraham měl
syna Izáka, Izák Jákoba, Jákob Judu a jeho bratry,
· 3Juda Farese a
Záru z Támary, Fares měl syna Chesróma, Chesróm Arama.
· 4Aram měl syna
Amínadaba, Amínadab Naasona, Naason Salmóna,
· 5Salmón měl syna
Bóaza z Rachaby, Bóaz Obéda z Rút, Obéd Isaje
· 6a Isaj Davida
krále. David měl syna Šalomouna z ženy Uriášovy,
atd.
Byla to malá knížečka s
malými stránkami, ale se středně velikými písmeny. Takže asi tři stránky a pak
jsem knížečku odložil. Nerozumím tomu a
tak na tom nic zvláštního nespatřuji. Co na tom ti lidé jen vidí ? Jistě, že
jsem ji nevyhodil. Tak nějak podvědomě jsem k ní cítil úctu, ale ničemu
nerozuměl.
Až mnohem později jsem
pochopil, proč je to tak napsáno. Tato radostná zpráva je určena židům. Jen oni
chápou ta slova a jména, kterým jsem
nerozuměl.
Matouš uvádí rodokmen Josefa,
tedy pozemského otce, otčíma Pána Ježíše, a to od Abrahama až k Josefovi.
Matouš potřeboval židům
vysvětlit, že Pán Ježíš je ten slíbený Mesiáš, ta naděje na nebe, na
spravedlnost, na Boží království…
Ve svatých
písmech židů je to již naznačováno. Např.7 kap Izaiáše
· 14Proto vám dá
znamení sám Panovník: Hle, dívka počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel (to
je s námi Bůh) .
Od doby, kdy to Izaiáš zapsal,
uplynulo několik staletí a židé zažili
obrovské ponížení a toto ponížení prožívají i v době, kdy psal Matouš
evangelium. Nejsou královstvím, ale žijí
v římském protektorátu. Rozhodující moc mají Římané.
A Matouš začíná
Abrahamem a oni znají, co Abraham
prožil a jak s ním Hospodin jednal a co mu slíbil. Abraham
je člověk velice zbožný, on rozmlouvá s Bohem, má ho rád. A Bůh vidí do jeho
srdce a proto jako první ho osloví.
Co se to tehdy stalo?
Cituji:
· 1Po těchto událostech
se stalo k Abramovi ve vidění slovo Hospodinovo: „Nic se neboj, Abrame, já jsem
tvůj štít, tvá přehojná odměna.“
Vidíme, že Bůh vidí, že
Abarahama něco trápí a tak ho utěšuje.
· 2Abram však
řekl: „Panovníku Hospodine, co mi chceš dát? Jsem stále bezdětný. Nárok na můj
dům bude mít damašský Elíezer.“
· 3Abram dále
řekl: „Ach, nedopřáls mi potomka. To má být mým dědicem správce mého domu?“
· 4Hospodin však
prohlásil: „Ten tvým dědicem nebude. Tvým dědicem bude ten, který vzejde z
tvého lůna.“
· 5Vyvedl ho ven a
pravil: „Pohleď na nebe a sečti hvězdy, dokážeš-li je spočítat.“ A dodal: „Tak
tomu bude s tvým potomstvem.“
· 6Abram
Hospodinovi uvěřil a on mu to připočetl jako spravedlnost.
Tady vidíme, co je to
víra a jaká víra se Bohu líbí. Uvěřit
tomu, co ještě není a nesplnilo se a mít už z toho slibu radost. A to je možné, když té osobě
plně důvěřujeme.
A Bohu se to tak líbí, že
čteme, že mu to přičetl jako spravedlnost. Jinými slovy. Udělal jsi mi Abrahame radost, líbíš se mi, jsem rád, že
mi tak důvěřuješ. To je taková dětská upřímná víra. Víme, že když rodiče dítěti
něco slíbí, tak co udělá dítě. Raduje, hurá, díky maminko, tatínku. Raduje se
už z toho slibu, protože tu existuje důvěra.
A my lidé se někdy chováme
jako děti, ale pak bohužel radost vyprchá a na sliby se zapomene. Tak podobně
se zachoval i Abraham. Dopustil se několika chyb, ale Bůh mu nakonec umožnil,
aby měl ve 100 letech svého syna se svoji
90 letou manželkou Sárou, a to Izáka.
Tento příběh židé dobře
znali.
A pak se stane jedna událost. Abraham má již dospělého syna a má
ho na příkaz Boha obětovat. On neví, že ho Bůh zkouší . To je až neuvěřitelné.
To, po čem tak toužil, má dát jako oběť Bohu. To není o víře, ale o
poslušnosti, o přijetí utrpení, protože ho to bolí. To je velký vnitřní boj. Abraham si možná uvědomuje, kolikrát Boha
zklamal. Možná ho Bůh za to trestá. Co asi Abraham prožívá? A jakou má radost,
když na poslední chvíli mu Bůh oznámí, že ho zkoušel. Proč tem příběh je
zapsán? Nebude bolest prožívat i sám Bůh, když bude jeho Syn na kříži, mučen,
ponižován a zabit. Je tu určitá logická souvislost.
A Bůh pak řekne Abrahamovi to
nejcennější
· 18a ve tvém
potomku dojdou požehnání všechny pronárody země, protože jsi uposlechl mého
hlasu.“
Jaký potomek bude požehnáním
pro všechny lidi a nejen pro židy? Jan píše toto:
· 36Kdo věří v
Syna, má život věčný. Kdo Syna odmítá, neuzří život, ale hněv Boží na něm
zůstává.“
Víru v mesiáše měl i Job,
protože je v Jobově knize napsáno.
19,20
· 25Já vím, že
můj Vykupitel je živ a jako poslední se postaví nad prachem.
· 26A kdyby mi i
kůži sedřeli, ač zbaven masa, uzřím Boha,
· 27já ho uzřím,
pro mne tu bude , mé oči ho uvidí, ne někdo cizí, mé ledví po tom prahne v mém
nitru.
30
· 23Vím, že mě
předáš smrti, přivedeš do domu, kde se setká všechno živé.
Židé mají tedy víru v
Mesiáše, Krále, Vykupitele… Tato víra jim není cizí, protože vyplývá z toho, za
zažili jejich předci a na co ukázali jejich proroci. A Matouš jim skrze
vyjmenovaný rodokmen, který nám nežidům nic neříká, chce ukázat, že Bůh svůj
slib splnil v Ježíši Kristu, jehož pozemský otčímem je tesař Josef. Ale on je
jen otčímem, tady nejde o biologickou návaznost, ale Josef přijímá syna vírou.
A to proto, aby ho stejně mohl přijmout každý člověk bez rozdílu národnosti,
žid i nežid. Jinými slovy Bůh plní co slíbil. Bude požehnáním pro všechny
národy a tento Mesiáš se narodí v
rodině, která má původ a biologické kořeny rodě Abrahama. Vidíte tu úžasnou
logickou souvislost.
A je to rodina obyčejná,
chudší, není kněžská, prostě prostá rodina jakých je většina.
A teď se dostávám k tomu, co
mne zaujalo. Marie. Proč je tak mlaďoučká, vlastně jako dítě.
Co říká Pán Ježíš o dětech?
Cituji:
·
2Ježíš zavolal
dítě, postavil je doprostřed
· 3a řekl: „Amen,
pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do
království nebeského.
· Matouš 19, 14Ježíš
však řekl: „Nechte děti a nebraňte jim jít ke mně; neboť takovým patří
království nebeské.“
Toto píše pouze Matouš.
Děti jsou tedy jiná kategorie
než dospělí. Jim patří království nebeské, oni jsou plny Boží milosti dokud
jsou děti.
A tady je logické proč Bůh za
pozemskou matku svého Syna vybral skoro ještě dítě. A že byla ještě dítě
vyplývá i z toho, že nežila se zasnoubeným Josefem. Tehdy, a tak to bývalo i nás v dřívějších staletích,
se budoucí manželství domlouvalo rodiči v době, kdy dcera byla ještě dítě. A
vzali se až dospěla. Marie je tedy ještě
nedospělá, ještě není ženou, která může mít dítě. Je to doba čekání na plnou
biologickou ženskou dospělost.
My víme z Písma, že Marie
otěhotněla, ačkoliv byla ještě panna. Toto
početí však bývalo nevěřícími zesměšňováno a jako, že je to je to naprostý nesmysl a něco
nelogického.
Matouš se ve svém evangeliu
tím moc nezabývá, ale lékaři Lukášovi, který jako druhý o Marii píše, to vrtalo
hlavou. A napsal tyto podrobnosti:
· 26Když byla
Alžběta v šestém měsíci, byl anděl Gabriel poslán od Boha do galilejského
města, které se jmenuje Nazaret,
· 27k panně
zasnoubené muži jménem Josef, z rodu Davidova; jméno té panny bylo Maria.
· 28Přistoupil k
ní a řekl: „Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou.“
· 29Ona se nad
těmi slovy velmi zarazila a uvažovala, co ten pozdrav znamená.
· 30Anděl jí
řekl: „Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha.
· 31Hle, počneš
a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš.
· 32Ten bude
veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida.
· 33Na věky bude
kralovat nad rodem Jákobovým a jeho království nebude konce.“
· 34Maria řekla
andělovi: „Jak se to může stát, vždyť nežiji s mužem?“
· 35Anděl jí
odpověděl: „Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i
tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží.
· 36Hle, i tvá
příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a již je v šestém měsíci, ač se o ní
říkalo, že je neplodná.
· 37Neboť ‚u
Boha není nic nemožného‘.“
· 38Maria řekla:
„Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova.“ Anděl pak od ní
odešel.
Všimněme si této věty:
· 35Anděl jí
odpověděl: „Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i
tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží.
Kdo je to, co je to Duch
Svatý? To není fyzická osoba.Jistě, že v některých církvích byl a je neuznáván
jako třetí Boží bytost trojjediného Boha. Ale v každém případě znamená Boží
přítomnost. A Pán Ježíš učedníkům slibuje před odchodem toto:
Evan. Jana
Při loučení před zajetím asi o poslední večeři,
jak zaznamenal Jan, co říkal Pán Ježíš
· Říkám vám však
pravdu: Prospěje vám, abych odešel. Když neodejdu, Přímluvce k vám nepřijde.
Odejdu-li, pošlu ho k vám.
· 13Jakmile
však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit
sám ze sebe, ale bude mluvit, co uslyší. A oznámí vám, co má přijít.
· 14On mě
oslaví, neboť vám bude zvěstovat, co přijme ode mne.
· 15Všecko, co
má Otec, jest mé. Proto jsem řekl, že vám bude zvěstovat, co přijme ode mne.
· 16Zanedlouho
mě již nespatříte a zanedlouho mě opět uzříte.“
Duch Svatý je duchovní
bytost, která mimo jiné přenáší k nám informace, vede k poznání, posiluje
duchovně atd.
Co je to početí?
Lidské vajíčko se spojí s mužskou buňkou. Proč? Aby do ní přišly z
mužské buňky informace. Jaké informace? Geny a vše co souvisí s vývojem
zárodku a pak i dospělého jedince.
A jak dnes dokáží lidé
přenášet informace? Jde to na dálku, lze na dálku předávat informace mnoha
přístrojům, řídit i rakety a bezpilotní letadla, dokonce posílat informace až
do vesmíru a pak zpět. A přece u Boha
není nic nemožného.
Jaký má byt Ježíš? Bez
hříchu. Dítě , ale i dospělý. A to lze dosáhnout jen tak, že se do vajíčka
vloží to božské, aniž by došlo k porušení panenství. Dálkově, bezdotykově.
Ježíš bude mít lidské ale i dominantní Boží vlastnosti. Ježíš tak může pravdivě
prohlásit, že můj otec je Bůh a nelže přitom.
Copak to nedává logiku? ¨
Dnes vlastně může toto početí,
zázrak logicky pochopit. My naštěstí tu schopnost nemáme a je dobře, že plno schopností nemáme. Každé
poznání, které bylo hříšnému člověku poznat, člověk i zneužil.
A podívejme se na Marii.
Jakou má dětskou krásnou víru. Ona vůbec neuvažuje o tom, zda ji Josef jako
těhotnou nevyhodí, ona se nebojí těhotenství, nebojí se ničeho a jen je malinko
zvědavá a s Boží odpovědí se spokojí
·
38Maria řekla:
„Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova.“
Anděl pak od ní
odešel.
A co udělá Marie? Když se
svěží svému budoucímu muži?
Cituji:
· 19Její muž
Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vystavit hanbě; proto se rozhodl propustit
ji potají.
Můžeme se tomu divit. Prostě
nemohl to pochopit. Ty a těhotná? S kým?
Čeho si ses to dopustila? Ale je mu jí líto. Nechce ji dělat problém a veřejně
pranýřovat, ale propustí ji, tajně Ale to je totéž. Jak by se k ní pak k
svobodné matce zachovalo okolí?
Nakonec tu zasáhne Bůh.
Cituji:
·
20Ale když
pojal ten úmysl, hle, anděl Páně se mu zjevil ve snu a řekl: „Josefe, synu
Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je
z Ducha svatého.
· 21Porodí syna
a dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů.“
· 24Když se
Josef probudil ze spánku, učinil, jak mu přikázal anděl Hospodinův, a přijal
svou manželku k sobě.
· 25Ale nežili
spolu, dokud neporodila syna; a dal mu jméno Ježíš.
Josef už to tajemství zná a
přijal Ježíše za svého Syna.
Marie se musí někomu ještě
svěřit. Někomu, kdo ji pochopí a nezpochybní její početí z Ducha. Slyšela, že
její příbuzná Alžběta, je také těhotná a že je to zázrak, protože už je v
pokročilém věku, kdy ženy stěží otěhotní. A proto se hned vydá za ní. Alžběta
je už v šestém měsíci, takže Marie je asi jen několik dní těhotná. Nejde jen to
se svěřit,ale i poradit ohledně porodu, péče o miminko atd. proto tam u ní
zůstává až 3 měsíce.
Naštěstí je sčítání lidu. A
Josef si Marii bere sebou.Nevíme nic o svatbě. Asi vše proběhlo bez nějakých
oslav a okolí asi vzalo na vědomí, že těhotná Marie je těhotná s Josefem.
Nakonec stejně byli za snoubeni.
My už sál ten příběh a průběh
narození známe. Pán Ježíš se rodí do
obyčejné rodiny, kde nikdo není kněžského původu. Však také Ježíše za Božího
Syna nebudou přijímat jen kněží, ale všichni včetně obyčejných lidí.
A přece se při narození děje
něco zvláštního. Popisuje to jen Lukáš.
Cituji:
·
6Když tam byli,
naplnily se dny a přišla její hodina.
· 7I porodila
svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se
pro ně nenašlo místo pod střechou.
· 8A v té krajině
byli pastýři pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda.
· 9Náhle při nich
stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich. Zmocnila se jich veliká
bázeň. 10Anděl jim
řekl: „Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen
lid.
· 11Dnes se vám
narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově.
· 12Toto vám
bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí.“
· 13A hned tu
bylo s andělem množství nebeských zástupů a takto chválili Boha:
· 14„Sláva na
výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení.“
· 15Jakmile
andělé od nich odešli do nebe, řekli si pastýři: „Pojďme až do Betléma a
podívejme se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil.“
Ale kdo z židů tohle tuší ví?
Ví to snad kněží, kteří tak pečlivě studují Písmo? neví
Ale zjistí to lidé velmi
daleko:
·
1Když se narodil
Ježíš v judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci od východu se objevili
v Jeruzalémě a ptali se:
· 2„Kde je ten
právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se
mu poklonit.“
Ale nejen poklonit. Co mu
přinesli?
·
11Vešli do
domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou; padli na zem, klaněli se mu a
obětovali mu přinesené dary – zlato, kadidlo a myrhu.
Jak krásně to Bůh zařídil?
Měli tak dostatek prostředků, aby mohli několik roků žít v Egyptě, kam se asi uchýlili
do nějaké židovské diaspory.
A přece jen tu byl ještě
někdo, kdo si tohle narození uvědomoval díky své víře a Božímu Duchu. Simeon a
pak Anna
·
22Když
uplynuly dny jejich očišťování podle zákona Mojžíšova, přinesli Ježíše do
Jeruzaléma, aby s ním předstoupili před Hospodina –
· 23jak je psáno
v zákoně Páně: ‚vše, co je mužského rodu a otvírá život matky, bude zasvěceno
Hospodinu‘ –
· 24a aby podle
ustanovení Zákona obětovali dvě hrdličky nebo dvě holoubata.
· 25V Jeruzalémě
žil muž jménem Simeon; byl to člověk spravedlivý a zbožný, očekával potěšení
Izraele a Duch svatý byl s ním.
· 26Jemu bylo
Duchem svatým předpověděno, že neuzří smrti, dokud nespatří Hospodinova Mesiáše. 27A tehdy
veden Duchem přišel do chrámu. Když pak rodiče přinášeli Ježíše, aby splnili,
co o dítěti předpisoval Zákon,
· 28vzal ho
Simeon do náručí a takto chválil Boha:
· 29„Nyní
propouštíš v pokoji svého služebníka, Pane, podle svého slova,
· 30neboť mé oči
viděly tvé spasení,
· 31které jsi
připravil přede všemi národy –
· 32světlo, jež
bude zjevením pohanům, slávu pro tvůj lid Izrael.“
· 33Ježíšův otec
a matka byli plni údivu nad slovy, která o něm slyšeli.
· 34A Simeon jim
požehnal a řekl jeho matce Marii: „Hle, on jest dán k pádu i k povstání mnohých
v Izraeli a jako znamení, kterému se budou vzpírat
· 35– i tvou
vlastní duší pronikne meč – aby vyšlo najevo myšlení mnohých srdcí.“
Meč znamená utrpení pro
Marii. Passolini to tak krásně zobrazil na svých hercích. Zde je obraz mladičké
nevinné Marie a tady Marie pod křížem.
A zaujal mne i obraz Marie po
33 letech, když vidí svého Syna na kříži jako zločince umírat. To je ten
proniknutý meč, to je bolest
A všimnul jsem si této věty,
kterou vyslovil Pán Ježíš směrem k Marii:
Jan zapsal:
· 25U Ježíšova
kříže stály jeho matka a sestra jeho matky, Marie Kleofášova a Marie Magdalská.
· 26Když Ježíš
spatřil matku a vedle ní učedníka, kterého miloval, řekl matce: „Ženo, hle,
tvůj syn!“ 27Potom řekl
tomu učedníkovi: „Hle, tvá matka!“ V tu hodinu ji onen učedník přijal k sobě. ¨
Tahle věta napovídá, že Marie
asi opravdu neměla žádné děti, nevlastní ani vlastní, protože jinak by tyto
děti byly s ní a cítily za povinnost pak
o ni pečovat. A protože nikoho nemá, proto tato Ježíšova slova.Výraz bratr je
totiž v biblickém smyslu velmi široký a může ukazovat i na jiný vztah, než ten,
kterým se v praxi lidé označují.
Bratrami a sestrami se přece nazývali všichni kolem Pána Ježíše.
Tady bych svoje myšlenky
ukončil. Vše, co se stalo logicky do sebe zapadá, i když se to na první pohled
nezdá. A některé menší případné nesrovnalosti jsou důsledkem komunikačního
šumu, který působí vždy, když se informace přenáší jen slovem a ne napsaným
textem. A evangelisté někdy čerpali vedle
vlastních zážitků i z toho svědectví ostatních lidí, kde ten komunikační
šum mohl existovat.
Ale to nic neupírá na tom, že
Boží Slovo může být logické a věřím, že i pravdivé. Z přednášky v LDN
|
|
|
