Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Miloš.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 5, článků celkem: 15620, komentáře < 7 dní: 117, komentářů celkem: 355960, adminů: 60, uživatelů: 4890  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 62 návštěvník(ů)
a 0 uživatel(ů) online:


Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Mariánský sloup se zøejmì vrátí na Staromìstské námìstí
·Pavel Èerný: S kardinálem Dominikem Dukou jsme se usmíøili v katedrále
·Rozèílený kardinál Duka opustil debatu s Pavlem Èerným o Mariánském sloupu
·Dvì interpretace poslání Panny Marie
·MÙŽEME AKCEPTOVAT NICEJSKO-CAØIHRADSKÉ VYZNÁNÍ VÍRY?
·Vìtšina registrovaných èeských církví (vèetnì BJB) nezveøejòuje výroèní zprávy
·Zápis z Rady zástupcù sborù 2019
·Malá úvaha o vyluèování z církve
·Thomas Schirrmacher - Fundamentalismus jako militantní pravdivostní nárok
·Charakteristické znaky fundamentalismu podle Alfreda Rammera

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
100811166
přístupů od 17. 10. 2001

Život víry: Pavel se snaží vysvětlit Boží Pravdu, bohužel dnes úplně zbytečně
Zamyšlení

poslal Frantisek100

Vážení  a  milí,      chtěl bych pokračovat v Epištole  K Římanům a to kapitolou šestou a sedmou a osmou. V úvodu jsme si řekli, co Pavel považuje za svoje poslání na zemi, jak touží setkat se římskými věřícími a protože tu možnost zatím nemá,  posílá list. A vysvětluje jim v úvodu, že existenci Boha je každý  schopen vnímat z toho , co je kolem nás, z přírody  a ze všeho, protože to vše stvořil Bůh. A také sděluje svůj názor na to, , co se stává se společností, která toto odmítá a na první místo dává něco jiného než je Bůh. Pak se snaží vysvětlit původ hříchu a ukázat na to, jak je hřích uložen hluboko v naší duši  a my jsme jeho otroci. Upozornil i na to, na co si my věřící musíme dát pozor, abychom hříchu    nepodlehli. A vysvětluje, jaký význam má víra. Jako příklad uvádí Abrahama, A jaký je rozdíl mezi  prvními lidmi tedy Adama  a Kristem. Od Adama přišla smrt, od Krista záchrana  a život věčný.

Vložil: Tomas v Pátek, 24. leden 2020 @ 03:39:57 CET (91 čtenářů)
Více... | 29325 bytů | 7 komentáře | Skóre: 0



Život víry: Je to přece tak krásně napsané, že nepotřebuji kněze
Kázání

poslal Frantisek100

      Rád bych se dnes zamyslel na první epištolou v NZ. Je  to epištola k Římanům. Pavel ji píše kolem roku 57, kdy zrovna je v Korintu a plánuje cestu zpět do Jeruzaléma, aby tam  mohl předat dary od  křesťanských sborů, které navštívil. Sbor v Jeruzalémě je ten nejchudší Je to tím, že před léty asi špatně pochopili Ježíšova slova o jeho brzkém návratu,  Domnívali se, že to bude asi za pár měsíců  a tak prodali vše, co měli, včetně polí, tedy svých výrobních prostředků a  také svých obydlí.. Jenže Pán Ježíš nepřišel  a oni vyčerpali to společné, co vložili, a ocitli se na mizině. Těžko pochopíme, proč se tak stalo, ale asi je důležité dobře chápat Písma, zachovat si cit i rozum. Ale vraťme se k Pavlovi. On píše to Říma, kde křesťané nemají lehký život, i když ještě nezačalo jejich pronásledování, jako se stane za Nerona. Nemají písma, nemají z čeho poznávat pravdu o Ježíši, nemají ještě psaná evangelia. Sice Matoušovi evangelium prý napsáno už v roce 41, ale také až mnohem později.  Těžko ho však v Římě měli k dispozici. Ale uvěřili a jsou mezi nimi i ti, kteří byli před léty o letnicích v Jerusalemě, byli tam pokřtěny a mají v sobě Božího Ducha a touhu dál stále více poznávat Ježíše a Boha. Ale kde se vše mají či mohou dozvědět? Proto píše Pavel svůj dopis, aby tamní křesťany, až se jim bude předčítat dopis, byli připraveni chápat i další sdělení a kázání apoštola Pavla, až k nim přijde. Pavel se k nim dostane za nějakou  delší dobu, ale jako vězen, protože byl v Jerusalemě zatčen a vězněn. Když se dozvědí křesťané v Římě, kdy asi přibližně bude Pavel eskortou vojáků přiveden do Říma, tak  jdou mu dokonce po známe cesta Via Apia  naproti. Pavel byl sice vězněn, ale k němu měli křesťané přístup a tak mohl působit na křesťany i na ty, co se jimi ještě nestali. A tak se zaposlouchejme do toho, jak Pavel do Říma svým bratřím a sestrám ve víře píše. Tito křesťané v Římě byli původně židé,  a tak lépe rozumějí tomu, co Pavel píše než my.   


1Pavel, služebník Krista Ježíše, povolaný za apoštola, vyvolený ke zvěstování Božího evangelia, 

    Pavel se  pokorně  nazývá Kristovým služebníkem a uvědomuje si , že sám Kristus ho povolal k důležitému úkolu a tím je zvěstování radostné zprávy, jaké zprávy? To vysvětlují další verše:       ·  2jež Bůh ústy svých proroků předem zaslíbil ve svatých Písmech, ·  
3evangelia o jeho Synu, který tělem pocházel z rodu Davidova, ·  
4ale Duchem svatým byl ve svém zmrtvýchvstání uveden do moci Božího Syna, evangelia o Ježíši Kristu, našem Pánu. ·  
5Skrze něho jsme přijali milost apoštolského poslání, aby ke cti jeho jména uposlechly a uvěřily všecky národy; ·  
6k nim patříte i vy, neboť jste byli povoláni Ježíšem Kristem. ·  
7Všem vám v Římě, kdo jste Bohem milováni a povoláni ke svatosti: milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.   

 Pavel zde shrnuje dobrou zprávu o Ježiši Kristu. 1. přišel v podobě člověka 2.rodem pochází z židovské královské  linie 3. zemřel  a byl vzkříšen z mrtvých 4. otevřel dveře Boží milosti pro nás lidi, kteří tomu uvěří.    A vy bratři křesťané máte výsadu i povinnost stejnou jako já Pavel. Přijali jste Boží milost  a právě toto poselství o Božím odpuštění šiřte Ale také se tím zavazujte k novému životu.          ·  

8Nejprve vzdávám díky svému Bohu skrze Ježíše Krista za vás všechny, protože se po celém světě rozšiřuje zvěst o vaší víře.  

 Víte , v Římě, které bylo centrem politické moci, byli křesťané stěží přehlédnutelní. Naopak měli vynikající pověst.   ·  

9Bůh, jemuž z celé duše sloužím evangeliem o jeho Synu, je mi svědkem, jak na vás bez ustání pamatuji ·  
10při všech svých modlitbách a prosím, zda by mi konečně jednou nebylo z vůle Boží dopřáno dostat se k vám. ·  
11Toužím vás spatřit, abych se s vámi sdílel o některý duchovní dar a tak vás posílil, ·  
12to jest abychom se spolu navzájem povzbudili vírou jak vaší, tak mou. ·  
13Rád bych, abyste věděli, bratří, že jsem už často zamýšlel přijít k vám, abych i mezi vámi sklidil nějaké ovoce, tak jako mezi jinými národy; ale až dosud mi v tom bylo vždy zabráněno.     

     Společná setkání a sdílení je víc než dopis.  Při něm se lidé nejen modlí, ale sdílejí své pocity, zkušenosti a navzájem se tím posilují. Po tom právě Pavel touží. On nabízí lidem dobrou zprávu a jemu se vrací odezva na tuto radostnou zprávu v podobě radosti těch, kteří se pak  s ním radují. To je podobné, jako, když vyprávěl Karel Gott, že když před lidmi zpívá, tak ho nevyčerpává, ale posiluje, když vidí tu jejich reakci. A Pavel je také posílen, protože vidí, že evangelium je úžasná moc a dává lidem radost.     · 
 
14Cítím se totiž dlužníkem Řeků i barbarů, vzdělaných i nevzdělaných. ·  
15Odtud moje touha zvěstovat evangelium i vám, kteří jste v Římě.   

Jaký mohl být  Pavel dluh?  Pavel cítí, že je Kristu dlužníkem za to, že ho Kristus spasil a tento dluh chce splácet službou - totiž zvěstováním Krista a spasení všem lidem. Nejen židům, ale i ostatním, co nejsou židé, i pohanům a nezastaví ho žádné hranice  kulturní, společenské,  rasové ani ekonomické. A vlastně i vy i bratři a sestry si uvědomte, že jste stejnými dlužníky a začněte tento dluh splácet. Jak svým životem, prací a službou….   ·  

16Nestydím se za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale také pro Řeka. ·  
17Vždyť se v něm zjevuje Boží spravedlnost, která je přijímána vírou a vede k víře; stojí přece psáno: ‚Spravedlivý z víry bude živ.‘  

 Proč předně pro žida?  Protože jim bylo toto slíbeno, když Bůh si vyvolil Abrahama. Jim Bůh žehnal, chránil je, pomáhal jim i vyučoval. Chtěl je připravit na příchod Mesiáše. Po staletí se židé učili o Bohu, poslušnosti jeho zákonů, zachovávání jeho slavností,  žít životem s morálními principy. Ale oni na svého Boha často zapomínali.A tak je Bůh muset napomínat i trestat. Židé měli úžasné duchovní bohatství. Žide byli ze všech národů nejlépe připraveni na příchod Mesiáše a na pochopení jeho poslání a poselství. Jen někteří  to pochopili a to byl i Pavel, díky tomu, že ho Bůh našel  a vybral. A ta to byli i další židé. Přece všichni Evangelisté byli původem židé a sbory v Římě založili zase židé, kteří uvěřili v Ježíše.   Dál se Pavel zabývá otázkou, zda je vůbec možné poznat Boha.    A takto krásně odpovídá:   ·  

19Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil. ·  
20Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu. ·  
21Poznali Boha, ale nevzdali mu čest jako Bohu ani mu nebyli vděčni, nýbrž jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě. ·  
22Tvrdí, že jsou moudří, ale upadli v bláznovství: ·  
23zaměnili slávu nepomíjitelného Boha za zobrazení podoby pomíjitelného člověka, ano i ptáků a čtvernožců a plazů. ·  
24Proto je Bůh nechal na pospas nečistým vášním jejich srdcí, takže zneuctívají svá vlastní těla; ·  25vyměnili Boží pravdu za lež a klanějí se a slouží tvorstvu místo Stvořiteli – on budiž veleben na věky! Amen.   

Podle Pavla každý člověk má tolik intelektu, aby by schopen uznat Boží moc a dílo. Je to přece viditelné kolem nás. Na co se chceme vymlouvat?   Kolik je dnes vzdělaných lidí a kolik z nich věří v Boha? Dnes existuje spousta nádherných dokumentů o přírodě, ale  komentář  těchto filmů se vyjadřují ve smyslu, že to je vývoj, že vše samo se tak nějak vyvinulo  a vytvořilo a ani zmínka o Boží moci a o Bohu jako Tvůrci  a autoru tohoto zázraku. Dnes je moderní nehovořit o Bohu jako Stvořiteli. Možná se někteří i stydí  a jiní zase úmyslně tak hovoří proti Bohu.      Dnes, když se vám narodí děťátko a je jasné podle anatomie, zda je to chlapeček či holčička, tak  rozhodující je to, co si samo o sobě bude myslet během dospívání a jaké pohlaví si pak vybere. To je až  hrůza, jaké názory se šíří a propagují v dnešním moderním světě.   Naštěstí ale v minulosti byli moudří lidé, kteří si uvědomovali právě díky svému poznání, že existuje Bůh jako Tvůrce.  
 Blaise Pascal, + 1662. Francouzský filosof, matematik a fyzik: „Jestliže Bůh neexistuje a ty v něj nevěříš, nemáš nic ztraceno. Jestliže existuje a ty v něj nevěříš, máš ztraceno všechno.“   E. 
Rutherford, + 1937. Novozélandský fyzik: „Ani střízlivý učenec, který „odčaroval“ kousek tajemství života, nemusí pochybovat o existenci Boha. V nevědeckých kruzích se udržuje mylná domněnka, že učenec, jestliže ví více o bytí, musí být nevěrcem. Právě naopak, naše práce nás přibližuje k Bohu. Umocňuje naši úctu k jeho úžasné moci, před kterou naše ubohé nástroje – třebaže titánsky dokonalé – bídně selhávají.“   

G. Marconi, + 1937. Italský vynálezce radiového spojení: „Hrdě prohlašuji, že jsem věřící. Věřím v sílu modlitby. Nevěřím pouze jako věřící katolík, ale i jako učenec.“     

C. v. Linné, + 1778. Švédský přírodovědec, lékař a botanik: “Dívám-li se na slunce a hvězdy, zavěšené v prostoru, myslím, že všechna ta stvořená díla mají na sobě znamení moudrosti a moci Boha, jenž je naplňuje světlem a životem.”   

T. A. Edison, + 1931. Americký vynálezce: “Mám neobyčejnou úctu a obdiv vůči každému inženýrovi, zejména vůči největšímu z nich – Bohu.”      

Ch.R. Darwin, + 1882. Anglický přírodovědec a biolog: “Nikdy jsem nepopíral existenci Boha. Jsem přesvědčen, že vývojovou teorii je možné úplně sladit s vírou v Boha. Je nemožné dokázat a pochopit, že velkolepý a nadevše nádherný vesmír a stejně tak člověk povstali jen náhodou. Toto považuji za hlavní důkaz existence Boha.”     

A. Einstein, + 1955. Německý fyzik, tvůrce teorie relativity, nositel Nobelovy ceny: “V nepochopitelném vesmíru se projevuje rozum, převyšující nekonečně nás lidi. Běžná představa o mně, že jsem ateista, spočívá ve velikém omylu. Kdo ji vyčetl z mých vědeckých teorií, sotva je pochopil.”  

 Pavel píše dále ale i tohle:   · 

26Proto je Bůh vydal v moc hanebných vášní. Jejich ženy zaměnily přirozený styk za nepřirozený ·  
27a stejně i muži zanechali přirozeného styku s ženami a vzplanuli žádostí jeden k druhému, muži s muži provádějí hanebnosti, a tak sami na sobě dostávají zaslouženou odplatu za svou scestnost. ·  28Protože si nedovedli vážit pravého poznání Boha, dal je Bůh na pospas jejich zvrácené mysli, aby dělali, co se nesluší. ·  
29Jsou plni nepravosti, podlosti, lakoty, špatnosti, jsou samá závist, vražda, svár, lest, zlomyslnost, jsou donašeči, ·  
30pomlouvači, Bohu odporní, zpupní, nadutí, chlubiví. Vymýšlejí zlé věci, neposlouchají rodiče, ·  31nemají rozum, nedovedou se s nikým snést, neznají lásku ani slitování. ·  
32Vědí o spravedlivém rozhodnutí Božím, že ti, kteří tak jednají, jsou hodni smrti; a přece nejenže sami tak jednají, ale také jiným takové jednání schvalují.   

To je síla. Hanebné vášně. Přirozený styk za nepřirozený. Mně stačilo v TV vidět záběry z průvodu Prague Praid, což je pochod tisíců homosexuálů. Já vím, že je to jev, kterým údajně trpí až 4 % populace a byl vždy. Vědci si s tím neví rady. Ovšem dnes je to moda a považuje se za normální jev. Ale jak je psáno, tento jev se bude šířit tím více, čím víc se lidé budou vzdalovat od Boha. 
   ·  
29Jsou plni nepravosti, podlosti, lakoty, špatnosti, jsou samá závist, vražda, svár, lest, zlomyslnost, jsou donašeči,  

 Tak tím se vyznačovala společnost vždycky a hlavně za války.   Viděl jsem dokument, kde se reportérka ptala bývalého SS, který ve válce v Pobaltí zabil několik stovek židů. Co jste cítil  a na co jste myslel? Nic, hlavně  abych  se trerfil. A nepocítil jste řádnou lítost. Ani trochu, víte já je hrozně nenáviděl , protože jsem  pod židy pracoval

   Také v dnešní době vidíte úpadek manželství. 60 % manželství se rozvádí. Kolik děti přijde o domov a rodičovský vzor? To je začarovaný kruh     Když si tyhle neg. jevy uvědomíme na okolí, tak si řekneme:  Ještě, že takoví nejsme. Možná si v duchu ulevíme. Díky Bohu, že tohle nás nepostihlo. Pavel však náhle změní tón a napíše toto:   ·  

3Myslíš si snad, když soudíš ty, kdo takto jednají, a sám činíš totéž, že ty ujdeš soudu Božímu? ·  4Či snad pohrdáš bohatstvím jeho dobroty, shovívavosti a velkomyslnosti, a neuvědomuješ si, že dobrotivost Boží tě chce přivést k pokání? ·  
5Svou tvrdostí a nekajícnou myslí si střádáš Boží hněv pro den hněvu, kdy se zjeví spravedlivý Boží soud. ·  
6On ‚odplatí každému podle jeho skutků‘. ·  
7Těm, kteří vytrvalostí v dobrém jednání hledají nepomíjející slávu a čest, dá život věčný. · 
 8Ty však, kteří prosazují sebe, odpírají pravdě a podléhají nepravosti, očekává hněv a trest. ·  9Soužení a úzkost padne na každého, kdo působí zlo, předně na Žida, ale i na Řeka; ·  
10avšak sláva, čest a pokoj čeká každého, kdo působí dobro, předně Žida, ale i Řeka. ·  
11Bůh nikomu nestraní.       

 Proč Pavel tak až utočí.? Psycholog Freud , by řekl působí na naše podvědomí. Nutí nás k tomu, abychom se zamysleli sami na sebou, abychom si uvědomili, že v nás je hřích  a když není zrovna  teď vidět na povrchu, je hluboko uvnitř.  Může se kdykoliv vynořit. Takže, abychom se nedostali do podobné situace, kterou kritizujeme  a pyšně dáváme najevo, že jsme lepší.     ·  

13Před Bohem nejsou spravedliví ti, kdo zákon slyší; ospravedlněni budou, kdo zákon svými činy plní.   ·  

17Ty se tedy nazýváš židem, spoléháš na zákon, chlubíš se Bohem ·  
18a tím, že znáš jeho vůli a vyučován zákonem dovedeš rozpoznat, na čem záleží. ·  
19Myslíš si, že jsi vůdcem slepých, světlem těch, kteří jsou ve tmách, ·  
20vychovatelem nevzdělaných, učitelem nedospělých, protože máš v zákoně ztělesnění všeho poznání a vší pravdy. ·  
21Ty tedy poučuješ druhého, a sám sebe neučíš? Hlásáš, že se nemá krást, a sám kradeš? ·  22Říkáš, že se nesmí cizoložit, a sám cizoložíš? Ošklivíš si modly, a věci z jejich chrámů bereš? ·  23Zakládáš si na zákoně, a sám přestupováním zákona zneuctíváš Boha? ·  
24‚Jméno Boží je vaší vinou v posměchu mezi národy‘, jak stojí psáno.    

Všimněme si ·  

17Ty se tedy nazýváš židem, spoléháš na zákon, chlubíš se Bohem    

Pavel působí na ty  z řad židů,  u nichž ještě to židovství trochu zůstalo. Zákon a jen zákon. Ježíš jde stranou. Nemohli se smířit s tím, že najednou zákon není na prvním místě     ·  

21Ty tedy poučuješ druhého, a sám sebe neučíš? Hlásáš, že se nemá krást, a sám kradeš?  

 Co dělala církev? Jakoby Pavel viděl  do budoucnosti.     V minulosti si šlechta a kněží mysleli, jak jsou svatí a že mají pravé jiné poučovat a vést.  Jak se chovali?  Jak zneužívali společně s církví své postavení? Chudáci nevolníci. Když čteme :    

24‚Jméno Boží je vaší vinou v posměchu mezi národy‘,   

  Jak je na tom dnes Boží jméno ve světě?   Hodně splnilo. Církve mají nejmenší důvěru, nelze jim věřit.   Proto řada lidí nechce uvěřit v Boha.   A Pavel, protože sám je původem žid, vidí dobře do podvědomí i vědomí židů:   ·  

9Co tedy? Máme my židé nějakou přednost? Vůbec ne! Vždyť jsme už dříve ukázali, že všichni, židé i pohané, jsou pod mocí hříchu, ·  
10jak je psáno: ‚Nikdo není spravedlivý, není ani jeden, ·  
11nikdo není rozumný, není, kdo by hledal Boha; ·  
12všichni se odchýlili, všichni propadli zvrácenosti, není, kdo by činil dobro, není ani jeden. ·  13Hrob otevřený je jejich hrdlo, svým jazykem mluví jen lest, hadí jed skrývají ve rtech, ·  
14jejich ústa jsou samá kletba a hořkost, ·  
15jejich nohy spěchají prolévat krev, ·  
16zhouba a bída je na jejich cestách; ·  
17nepoznali cestu pokoje ·  
18a úctu před Bohem nemají.‘ ·  
19Víme, že co zákon říká, říká těm, kdo jsou pod zákonem, aby byla umlčena každá ústa a aby celý svět byl před Bohem usvědčen z viny. ·  
20Vždyť ze skutků zákona ‚nebude před ním nikdo ospravedlněn‘, neboť ze zákona pochází poznání hříchu.      To jsou slova vedoucí  k pesimismu až zoufalství, ale  Pavel obrátí najednou obrátí k naději.  
  • 21Nyní však je zjevena Boží spravedlnost bez zákona, dosvědčovaná zákonem i proroky,
  • 22Boží spravedlnost skrze víru v Ježíše Krista pro všecky, kdo věří. Není totiž rozdílu:
  • 23všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy;
  • 24jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí vykoupením v Kristu Ježíši.
  • 25Jeho ustanovil Bůh, aby svou vlastní smrtí se stal smírnou obětí pro ty, kdo věří. Tak prokázal, že byl spravedlivý, když již dříve trpělivě promíjel hříchy.
  • 26Svou spravedlnost prokázal i v nynějším čase, aby bylo zjevné, že je spravedlivý a ospravedlňuje toho, kdo žije z víry v Ježíše.
  • 27Kde zůstala chlouba? Byla vyloučena! Jakým zákonem? Zákonem skutků? Nikoli, nýbrž zákonem víry.
  • 28Jsme totiž přesvědčeni, že se člověk stává spravedlivým vírou bez skutků zákona.
  • 29Je snad Bůh toliko Bohem židů? Což není též Bohem pohanů? Zajisté i pohanů!
  • 30Vždyť je to jeden a týž Bůh, který obřezané ospravedlní z víry a neobřezané skrze víru.
  • 31To tedy vírou rušíme zákon? Naprosto ne! Naopak, zákon potvrzujeme.
Takže z toho stavu, v němž se nacházíme, je záchrana. Je to Pán Ježíš a to, co vykonal, aby nám pomohl se zachránit.   Ovšem Pavel také ví, že jeho dopis budou poslouchat i pohané, kteří neznají dějiny židů a knihu Mojžíše. Musí jim co nejstručněji naznačit, o co jde.   A tak  ve 4 kapitole Pavel popisuje co se stalo u  Abrahama a proč ho Bůh ospravedlnil.   ·  
16Proto mluvíme o spravedlnosti z víry, aby bylo jasné, že je to spravedlnost z milosti. Tak zůstane v platnosti zaslíbení dané veškerému potomstvu Abrahamovu – nejen těm, kdo stavějí na zákoně, ale i těm, kdo následují Abrahama vírou. On je otcem nás všech, ·  
17jak je psáno: ‚ustanovil jsem tě za otce mnohých národů.‘ Je naším otcem před tváří toho, v nějž uvěřil, před Bohem, který dává život mrtvým a povolává v bytí to, co není. ·  
18On uvěřil a měl naději, kde už naděje nebylo; tím se stal ‚otcem mnohých národů‘ podle slova: ‚tak četné bude tvé potomstvo.‘ ·  
19Neochabl ve víře, i když pomyslil na své již neplodné tělo – vždyť mu bylo asi sto let – i na to, že Sára již nemůže mít dítě; ·  
20nepropadl pochybnosti o Božím zaslíbení, ale posílen vírou vzdal čest Bohu v pevné jistotě, ·  21že Bůh je mocen učinit, co zaslíbil. ·  
22Proto mu to ‚bylo počítáno za spravedlnost‘. ·  
23To, že mu to ‚bylo počítáno‘, nebylo napsáno jen kvůli němu, ·  
24nýbrž také kvůli nám, jimž má být započteno, že věříme v toho, který vzkřísil z mrtvých Ježíše, našeho Pána, ·  
25jenž byl vydán pro naše přestoupení a vzkříšen pro naše ospravedlnění.    

Víra, důvěra v Boha. To je to, co bylo Bohu milé od Abrahama. A tento Boží pohled na věřícího Abrahama změnil vztah Boha  němu. Ospravedlnil ho. A podobně je to i s námi, když uvěříme v Božího Syna. Jsme ospravedlněni. Změní se naše postavení před Bohem. Bůh se pak na nás dívá úplně jinak   ·  

1Když jsme tedy ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista, ·  2neboť skrze něho jsme vírou získali přístup k této milosti. V ní stojíme a chlubíme se nadějí, že dosáhneme slávy Boží. ·  
3A nejen to: chlubíme se i utrpením, vždyť víme, že z utrpení roste vytrvalost, ·  
4z vytrvalosti osvědčenost a z osvědčenosti naděje. ·  
5A naděje neklame, neboť Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán. ·  
6Když jsme ještě byli bezmocní, v čas, který Bůh určil, zemřel Kristus za bezbožné. ·  
7Sotva kdo je hotov podstoupit smrt za spravedlivého člověka, i když za takového by se snad někdo odvážil nasadit život   

Co přináší tato víra? Máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista. Jsme klidnějšími, vyrovnanější, spokojenější, radostnější,  psychicky ten nejlepší duševní a duchovní stav. A klidně se tímto pochlubme svému okolí.A tento náš stav vede nás k tomu, že lépe snášíme i utrpení, překážky, jsme vytrvalejší a sílí i naše naděje. A jak píše Pavel?   Neboť Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán.     A Pavel, chce vysvětlit, co vlastně ten Pán Ježíš vykonal, jak to udělal a za co mu mám být vděčni.   A Pavlovi jde o to nějak to vysvětlit. Ti  z řad pohanů nevěděli nic o Adamovi, slyšeli to až od židů, kteří uvěřili. A proto Pavel chce vysvětlit, jak to v minulosti bylo. Snazší by bylo osobní setkání, ale nyní to musí nějak dostat na papír do psané podoby.   Začalo vše prvním lidmi a vlivem jejich jednání, tady vznikl hřích čili to, člověka vzdálilo od Boha a postavilo  člověka proti Bohu. Bůh musel  pozemský život lidí ohraničit smrtí. Ta dolehla na všechny bez výjimky, protože  hřích se dědí.,  Ale tento stav změnil Pán Ježíš.   ·  17Jestliže proviněním Adamovým smrt se zmocnila vlády skrze jednoho člověka, tím spíše ti, kteří přijímají hojnost milosti a darované spravedlnosti, budou vládnout v životě věčném skrze jednoho jediného, Ježíše Krista. ·  

18A tak tedy: Jako jediné provinění přineslo odsouzení všem, tak i jediný čin spravedlnosti přinesl všem ospravedlnění a život. ·  
19Jako se neposlušností jednoho člověka mnozí stali hříšníky, tak zase poslušností jednoho jediného mnozí se stanou spravedlivými.   

Víra v Ježíše vede k tomu, že Bůh takovému člověku dá nový život na nové zemi. Nám třeba nepochopitelné, ale u Boha pece není nic nemožného.     

   Následuje 6 .7. 8  kapitola, kde Pavel podrobně vysvětluje  pojem hřích, význam zákona, doslova s ním prožíváme jeho myšlenkové úvahy. To bych potřeboval sám ještě důkladně prostudovat a zažít, protože je to hotový poklad.   Na závěr 7. kapitoly Pavel volá:   · 

24Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti? ·  
25Jedině Bohu buď dík skrze Ježíše Krista, Pána našeho! – A tak tentýž já sloužím svou myslí zákonu Božímu, ale svým jednáním zákonu hříchu. 

   Možná, že ten doplněk v poslední části verš se zdá nepochopitelný, ale Pavel to myslí takto: Mozek , mysl mi říká, že Zákon je dobrý a svatý, ale moje jednání bohužel je ovlivňováno hříchem v mém vědomí  a tak jednám jinak než Zákon. A pravě tohle Pavla trápilo.   A jak se za zajetí hříchu dostat vysvětluje v 8. kapitole.   Ale to až někdy příště.                

František
Vložil: Tomas v Sobota, 11. leden 2020 @ 18:22:02 CET (1757 čtenářů)
Více... | 224 komentáře | Skóre: 0



Život víry: Kdo byl Ježíš, který se za nás obětoval.
Zamyšlení

poslal Nepřihlášený

Kdo byl Ježíš, který se za nás obětoval.

Víra ve výkupní oběť Ježíše Krista a její přijetí je základem pro věčné bytí.

Jan 3:16, Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří,nezahynul, ale měl život věčný.

Žid. 2:14 Protože děti spojuje krev a tělo, i on se stal jedním z nich, aby svou smrtí zbavil moci toho,kdo smrtí vládne, totiž ďábla,

Z tohoto důvodu si musíme odpovědět na otázku, co vše víme o výkupní oběti Ježíše Krista a co je obsahem naší víry.

Křesťanská víra v Ježíše Krista musí být založena na důkazech a ne pouze na citovém prožitku.Musí stát na něčem pevném a stálém a tím je Boží slovo.

Je pravdou,že na otázku kým byl Ježíš zde na zemi a kdo nás vykoupil existují nejednotná vyjádření.
Například jeden kněz mi sdělil, že se obětoval Bůh Ježíš a proto má jeho oběť větší hodnotu.
Budeme se věnovat dvěma rozdílným tvrzením a jejich možným vlivem na spasení.

Boží slovo říká, že Ježíš, zde na zemi byl pouze člověk a jako člověk se obětoval.

Trojiční dogma tvrdí, že Ježíš zde na zemi byl člověk a zároveň Bůh.
Nauka o trojici je přijímána téměř ve všech křesťanských církvích a náboženských skupinách.

Některá vyjádření o trojici:
Učení o trojici vykresluje Boha,který je naší spásou jako Otec, Syn, a Duch svatý. Existuje věčně ve třech sobě rovných a věčných Osobách. Otec je všemohoucí, Syn je všemohoucí, Duch svatý je všemohoucí, ale nejsou tři všemohoucí, ale jeden všemohoucí. Biblický Bůh se zjevuje ve třech osobách.

Nicejské vyznání odmítlo Ariovo učení, koncil zdůrazňuje, že Syn není stvořený, ale zplozený ; Bůh je neproměnný a věčný;.

Katechismus:
253 Trojice je jedna. Nevyznáváme tři bohy, nýbrž jednoho Boha ve třech osobách: "soupodstatnouTrojici".61 Božské osoby se nedělí o jediné božství, nýbrž každá z nich je úplně celý Bůh: "Otec je všechno to, co je Syn, Syn všechno to, co je Otec, Otec a Syn všechno to, co je Duch svatý, totiž jediný Bůh, podle své přirozenosti."62 "Každá ze tří osob je onou skutečností, totiž podstatou, bytností nebo božskou přirozeností."63

Chalcedonský koncil r.451:
„My pak, následujíce svatých Otců všichni jednomyslně učíme lidi, aby vyznávali jednoho a téhož Syna, našeho Pána Ježíše Krista, jak dokonalého v božství, tak dokonalého v lidství, skutečně Boha a člověka, (který má) rozumovou duši a tělo, soupodstatného s Otcem co do božství a soupodstatného s námi co do lidství, jenž byl ve všem jako my, kromě hříchu, jenž byl počat přede všemi věky z Otce podle božství a v těchto posledních dnech za nás a za naši spásu narozeného z Panny Marie, Matky Boží, co do lidství, jednoho a téhož Krista, Syna, Pána, jednorozeného, aby (lidé) uznávali, že má dvě přirozenosti, nesmíšeně, neměnně, nerozdílně a neoddělitelně, a že toto rozlišení přirozeností není nijak zrušeno jejich spojením, avšak že vlastnost každé z přirozeností zůstala uchována, a je přítomna v jedné osobě a subsistenci, neodloučena ani nerozdělena do dvou osob, avšak v jednom a témž Synu, jednorozeném, Bohu-Slovu, Pánu Ježíši Kristu, jak o něm od počátku
(stanovili) proroci a jak nás sám Pán Ježíš Kristus naučil a jak nám to předalo Vyznání svatých Otců.“
Učení o hypostatické jednotě, kdy Ježíš je plně člověk a plně Bůh, že to není žádná směsice nebo rozředění nějakých osobností, a že On je a navěky bude jedna sjednocená Osoba.
Definice Chalcedonský koncil r.451, kdy obě tyto přirozenosti jsou „bez smíšení, beze změny, bez oddělení a bez rozloučení" jednoduše vyjádřeno -„jedna osoba dvou přirozeností“.
Učení o trojici a její výklad znamená,že Ježíš byl v době, kdy byl člověkem na zemi, stále Bohem,když trojice je údajně věčná.
Hypostatická jednota a její tvrzení - Ježíš je na věky člověk a zároveň Bůh.

Boží slovo tyto nauky a výklady jednoznačně nepodporuje!

1Tim.2:5,6 Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který dal sám sebe jako výkupné za všechny, jako svědectví v určený čas.

Řím. 5:12,15 Skrze jednoho člověka totiž vešel do světa hřích a skrze hřích smrt; a tak smrt zasáhla všechny, protože všichni zhřešili. Mezi milostí a proviněním je ovšem rozdíl. Ano, proviněním jednoho mnozí propadli smrti. Boží milost je ale mnohem větší - mnohem spíše tedy byli mnozí obdarováni milostí toho jednoho člověka, Ježíše Krista.

1 Kor. 15:21,22 Jako skrze člověka přišla smrt, tak skrze člověka přišlo zmrtvýchvstání. Jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni ožijí.

J 1:14 A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.

Adam byl stvořen k obrazu Božímu. Byl stvořen jako svobodná a rozumná bytost. Mohl činit vlastní rozhodnutí. Byl stvořen jako dokonalý člověk s možností žít ve spravedlivosti.
O tuto výsadu člověk Adam přišel. A právě proto musel přijít člověk Ježíš a napravit Adamovo selhání.
Musel být v podobném postavení jako Adam a čelit zkouškám jejichž cílem bylo zmařit skutečnost, že Boží stvoření člověka bylo dobré. Ježíš přišel osvobodit lidstvo od účinků Adamova pádu.

1 Moj.3:15 Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu.“  Semenem je Ježíš.

Ef.6:12 Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla.

Velmi vážná je skutečnost, že učení o trojici a hypostatické jednotě zcela znehodnocuje
Jěžíšovu oběť!! Byla to oběť lásky. Ježíš se stal dobrovolně člověkem.

Je-li Ježíš navěky člověk a zároveň Bůh, žádná lidská oběť tedy nebyla!! – hypostatická jednota.
Trojice je věčná a Ježíš je současné Bohem i člověkem. Nemohla to být oběť člověka a tedy
odpovídající, Ježíš také nemohl zemřít – trojice je věčná.
Nikde v Božím slově nenalezneme podporu pro tvrzení, že Adam nebo Ježíš byl polobohem - zároveň člověkem a Bohem.

Také doketismus vychází z řeckého filosofického monoteismu a vyznává, že Ježíš neměl reálné lidské tělo.

Oběť přinesl člověk Ježíš a nepříjmout tuto skutečnost znamená zastírání mesiášství.

1 Jana 4:2 Podle toho poznáte Ducha Božího: Každé vnuknutí, které vede k vyznání, že Ježíš Kristus přišel v těle, je z Boha.

Řím.8:3 Bůh učinil to, co bylo zákonu nemožné pro lidskou slabost: Jako oběť za hřích poslal svého vlastního Syna v těle, jako má hříšný člověk, aby na lidském těle odsoudil hřích.
Fil. 2:6-8 Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži.

Jan 3:13 Nikdo nevstoupil na nebesa, leč ten, který sestoupil z nebes, Syn člověka.

1Tim.2:5 Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk /άνθρωπος/
Kristus Ježíš,

1T2:5 ε ς γ ρ θεός ε ς ἷ ὰ ἷ καὶ μεσίτης θεοῦ καὶ ἀνθρώπων ἄνθρωπος Χριστὸς Ἰησοῦς
Gen.2:15 Hospodin Bůh postavil člověka/ τὸν ἄνθρωπον /do zahrady v Edenu, aby ji
obdělával a střežil.

Gen. 2:15 καὶ ἔλαβεν κύριος ὁ θεὸς τὸν ἄνθρωπον ὃν ἔπλασεν καὶ ἔθετο αὐτὸν ἐν τῷ παραδείσῳ ργάζεσθαι αὐτὸν καὶ φυλάσσειν

Boží slovo jednoznačné říká, že Ježíš byl na zemi člověkem. Toto sdělení je tak průkazné, že nepřipouští vytvářet různá dogmata. Zcela průkazných informací máme dostatek.
Dále tyto nauky znehodnocují obět také tím, že v podstatě říkají:
Ježíš věděl, jak zkouška dopadne, protože rovnost Bohu by také znamenala, že má stejné schopnosti jako jeho Otec – je všemohoucí, vševědoucí.
Pán Ježíš Kristus, Boží Syn, druhá Osoba Boží Trojice - kdyby to tak bylo nemohl by zhřešit.
Proč se Ježíš rozhodl stát člověkem a jaké důsledky mohl mít výsledek zkoušky, kterou Ježíš dobrovolně podstoupil?

To nejdůležitější: Ježíš se svobodně rozhodl stát se člověkem, podstoupit zkoušku, položit za nás život a tím potvrdit, že satan nemá právo na další existenci.
Byla to zkouška: přijal lidství, byl v situaci Adama i v tom, že mohl podlehnout pokušení.

Zkouška je skutečná pouze v případě, že existuje možnost ve zkoušce selhat!
Ježíš ani Otec nevěděli jaký bude výsledek zkoušky.
Bůh dal svému stvoření svobodnou vůli a to znamená,že neví co se stane s člověkem v budoucnosti. Svoboda je projev Boží lásky.
Kdyby Ježíš ve zkoušce neobstál Otec by ztratil Syna a Syn život. Zemřel by jako člověk nebyl by vzkříšen k nebeskému životu.
A právě nauky o trojici a hypostatické jednotě úplně snižují lásku Otce i Syna a říkají, že vlastně o nic nešlo.
Naopak šlo o vše. Byl to boj ve kterém šlo o budoucnost lidstva a světa. Satan svedl člověka a dělal si nárok na vlastnictví země. Tím, že Ježíš ve zkoušce obstál, zcela zpochybnil tyto satanovy nároky. Kdyby Ježíš ve zkoušce neobstál, ztratil by věčný život a lidstvo by nebylo osvobozeno od hříchu.
Jeho odpůrci satanovi šlo také o jeho existenci.
Satan věděl, že zkouška je regulérní jinak by vše napadl - šlo o jeho život!
Pokud by totiž Ježíš nemohl zhřešit, nebyla by jeho pokušení reálná.
Oběma stranám šlo o věčný život – zkouška byla podle pravidel, jinak by neměla žádnou hodnotu.
Bůh by mohl určit vývoj událostí jedince i národa a znát výsledek. Takovou moc má.
K čemu by v takovém případě došlo? Stvoření by přišlo o dar svobodné vůle.
Stvořitel by byl v takovem případě zodpovědný za veškeré zlo v celém vesmíru!

Bůh na základě svých schopností a znalostí předvídá budoucí dění, protože vidí do našeho srdce. Zná naše city, potřeby, charakter a touhy.

1.Moj.6:5,6 I viděl Hospodin, jak se na zemi rozmnožila zlovůle člověka a že každý výtvor jeho mysli i srdce je v každé chvíli jen zlý. Litoval, že na zemi učinil člověka, a trápil se ve svém srdci.

Jer.7:31 V Tófetu, který je v Údolí syna Hinómova, postavili posvátná návrší a spalovali své syny a své dcery ohněm. To jsem jim nepřikázal ani mi to nepřišlo na mysl.

Můžeme to také vidět na příkladu modlitby. Bůh vyslýchá modlitbu a věci se v životě člověka mění. Modlitba je vyslyšena. Kdyby existovalo předurčení modlitba by byla nepotřebná, neúčinná, nevyslyšená.

Jan1:1 a Jan 10:30 nepodporuje nauku o trojici.
Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh.
ν ρχ ν λόγος Ἐ ἀ ῇ ἦ ὁ καὶ ὁ λόγος ἦν πρὸς τὸν θεόν καὶ θεὸς ἦν ὁ λόγος

Zde není uveden člen ὁ a nevíme proč. Ježíš je zde nazván Bůh.
Důležité: „to slovo bylo u Boha“ bylo u Boha, nebylo jednou bytostí, bylo u něho.

Tvrzení, že Jan 1:1 dokazuje trojici zcela vyvrací následující verš . Pro osobu satana je použit výraz ὁ θεὸς a to jistě neznamená, že je součástí trojice a Bohu rovný!

2 Kor.4:4 Bůh tohoto světa oslepil jejich nevěřící mysl, aby jim nevzešlo světlo evangelia slávy Kristovy, slávy toho, který je obrazem Božím.

2 Kor 4:4 ἐν οἷς ὁ θεὸς τοῦ αἰῶνος τούτου ἐτύφλωσεν τὰ νοήματα τῶν ἀπίστων εἰς τὸ μὴ αὐγάσαι αὐτοῖς τὸν φωτισμὸν τοῦ εὐαγγελίου τῆς δόξης τοῦ Χριστοῦ ὅς ἐστιν εἰκὼν τοῦ θεοῦ.

Jan 14:30 Již s vámi nebudu mnoho mluvit, neboť přichází vládce tohoto světa. Proti mě nic nezmůže.

Jan 10:30 Já a Otec jsme jedno.

Jan10:30 ἐγὼ καὶ ὁ πατὴρ ἕν ἐσμεν

Jan 17:21 ἵνα πάντες ἓν ὦσιν καθὼς σύ πάτερ ἐν ἐμοὶ κἀγὼ ἐν σοί ἵνα καὶ αὐτοὶ ἐν ἡμῖν ἓν
ὦσιν ἵνα ὁ κόσμος πιστεύσῃ ὅτι σύ με ἀπέστειλας

Již nejsem ve světě, ale oni jsou ve světě, a já jdu k tobě. Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal; nechť jsou jedno jako my. Jan 17:11

aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby tak svět uvěřil, že ty jsi mě poslal. Slávu, kterou jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno Jan 17:21,22.

Slovo "jedno" se vztahuje i na učedníky a toto použité slovo má širší význam a znamená vzájemnou jednotu, shodu, pouto a pod. Navíc se vůbec nezmiňuje o svatém Duchu.

I katolícká církev připouští, že svatý Duch je Boží moc!

– katolický teolog Edmund Fortman v Trojjediném Bohu (angl.): „Ačkoli je tento Duch často
popisován v osobních pojmech, zdá se zcela jasné, že posvátní pisatelé (Hebrejských písem) tohoto Ducha nikdy nechápali ani nepředstavovali jako zřetelnou osobu.““
– dále říká: „Židé nikdy nepovažovali Ducha za osobu a není to ani ve Starém zákoně. Duch svatý je běžně chápán v Novém zákoně jako Boží moc a síla.“

Dílo The New Catholic Encyclopedia o tom říká: „„Starý zákon nevnímá Ducha jako osobu Boží Duch je jednoduše Boží moc. Nový zákon pojímá Ducha jako „něco“, ne jako „někoho“: je paralela mezi Duchem a Boží mocí.“(sv.13)

Katolická encyklopedie: „Nikde ve Starém zákoně nenajdeme jasnou indikací o „třetí osobě“. (sv.15)
Katolický slovník: „Jak St. tak i N.zákon hovoří o Duchu jako Boží energii a moci v srdci člověka.“ (str.810)
České katolické biblické dílo: Boží Duch není ještě ve Starém zákoně zjeven jako osoba, ale jako Boží síla, která proměňuje lidskou osobnost tak, že je schopna výjimečných činů. Ty sloužily k upevnění lidu ve věrnosti Hospodinu. Duch vychází z Boha, vede k němu, a proto je nazýván Duchem Božím, nebo také Duchem svatým.
Výše uvedené podporují následující texty.

Mat.12:28 Jestliže však vyháním démony Duchem Božím, pak už vás zastihlo Boží království.

Jan 3:34 Ten, koho poslal Bůh, mluví slova Boží, neboť Bůh udílí svého Ducha v plnosti.

Sk. 10:38 Bůh obdařil Ježíše z Nazareta Duchem svatým a mocí, Ježíš procházel zemí, všem pomáhal a uzdravoval všechny, kteří byli v moci ďáblově, neboť Bůh byl s ním.

Jan 6:63 Co dává život, je Duch, tělo samo nic neznamená. Slova, která jsem k vám mluvil, jsou Duch a jsou život.

Zastánci trojičního učení se odvolávají na Mat.28:19 „ve jménu Otce, Syna a Ducha svatého“.
Toto znění není v žádném manuskriptu a původní znění je toto:
Proto jdouce, učte všecky národy, křtíce je ve jméno Mé (onto onomati mou), učíce je zachovávati všecko, cokoli jsem přikázal vám.“
Odkaz na „Novum Testamentum Graece et Germanice“ od Nestle–Aland ve vydání z roku 1973 potvrzeno.

Je užitecné opakovat analýzu Karl Rahnera významného teologa 20. století ohledně užívání slova “Bůh” v Novém zákoně: “V žádném novozákonném textu není theos (Bůh) užito tak, aby ztotožnilo Ježíše s Tím, kdo jinde v Novém zákoně je nazván ho theos, to jest Svrchovaný Bůh”. “Nikde v Novém zákoně se nenachází text s ho theos (doslova “ten Bůh”), který by se nepochybně vztahoval na trinitárského Boha jako celku, existujícího ve třech Osobách“. Ježíš je stále podřízen Otci i v nebi:

1 Kor. 15:24-28 Tu nastane konec, až Kristus zruší vládu všech mocností a sil a odevzdá
království Bohu a Otci. Musí totiž kralovat, dokud Bůh nepodmaní všechny nepřátele pod jeho nohy‘. Jako poslední nepřítel bude přemožena smrt, vždyť pod nohy jeho podřídil všecko‘. Je-li řečeno, že je mu podřízeno všecko, je jasné, že s výjimkou toho, kdo mu všecko podřídil. Až mu bude podřízeno všecko, pak i sám Syn se podřídí tomu, kdo mu všecko podřídil, a tak bude Bůh všecko ve všem.

Zj.22:3 A nebude tam nic proklatého. Bude tam trůn Boží a Beránkův; jeho služebníci mu budou sloužit.

Kniha Zjevení podrobně popisuje nebeské uspořádání a o Duchu svatém, zde není zmínka.

Jan 20:17 Ježíš jí řekl: „Nedotýkej se mne, dosud jsem nevystoupil k Otci. Ale jdi k mým bratřím a pověz jim, že vystupuji k Otci svému i Otci vašemu a k Bohu svému i Bohu vašemu.“

Jan 14:28 Slyšeli jste, že jsem vám řekl: Odcházím – a přijdu k vám. Jestliže mě milujete, měli byste se radovat, že jdu k Otci; neboť Otec je větší než já.

Toto jasné Ježíšovo vyjádření nám nedává právo tuto skutečnost žádným teologickým výkladem měnit.
Kdyby se tato pravda změnila jeho vystoupením do nebe, tak by nám to jistě sdělil. Ježíš byl monotheista , nebyl trinitářem a Starý zákon je přísně monoteistický. Monotheisté byli i apoštolé.
Příjmout nauku o trojici a hypostatické jednotě znamená nepříjmout oběť člověka Ježíše Krista.
Tyto nauky také vytvářejí další otázku: Co se stalo s trojicí, když byl Ježíš člověk na zemi? Přestala existovat? Obhajoba této nauky musí popřít Ježíšovo lidství a tím jeho lidskou oběť.
Výše uvedené biblické texty zcela srozumitelně dokazují Ježíšovo lidství, hodnotu výkupní oběti a dotvrzují skutečnost, že není důvod měnit obsah jejich sdělení lidským výkladem.
Nikde v Božím slově nenajdeme biblický text, který by podpořil výklad "jednoho Boha ve třech osobách".
Uveďme si ještě další verše, které nepodporují trojiční dogma.

Mat.24:36 O tom dni a hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn; jenom Otec sám.

Zj. 1:1 Zjevení, které Bůh dal Ježíši Kristu, aby ukázal svým služebníkům, co se má brzo stát; naznačil to prostřednictvím anděla svému služebníku Janovi.

Kdyby byl Ježíš Bůh, proč by dával Zjevení sám sobě a o některých věcech nevěděl?
Navíc v době, kdy Jan obdržel Zjevení byl již Ježíš v nebi.

Může teologický výklad doplňovat toto biblické sdělení a dát mu roušku tajemství?
Například: . „Je to proto, že tajemství Slova i Trojice překračuje každou vypovídající formu, a proto je třeba vedle sebe postavit řadu vzájemně se doplňujících pohledů.“

Je třeba zdůraznit,že intelektuální poznání nevytváří pravý vztah k Bohu.

Velmi závažné je tvrzení, že výklad Bible by měl být založen na církevní tradici z důvodu, že církevní tradice se vytvářela působením svatého Ducha. Nemělo by to být obráceně, neměla by být církevní tradice v souladu s autoritou Božího slova. Pro Ježíše a apoštoly byla Bible autoritou.

Jan 17:17 Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda.

Jan 10:35 Jestliže Bůh ty, jichž se týká toto slovo, nazval bohy – a Písmo musí platit

Mat.22:29 Ježíš jim však odpověděl: „Mýlíte se, neznáte Písma ani moc Boží.

Pan Ježíš nám sdělil, že Písmo je základem všeho a musí platit.

2 Petra 1:2,3,20,21 Milost a pokoj ať se vám rozhojní poznáním Boha a Ježíše, našeho Pána. Všecko, čeho je třeba k zbožnému životu, darovala nám jeho božská moc, když jsme poznali toho, který nás povolal vlastní slávou a mocnými činy. Toho si buďte především vědomi, že žádné proroctví v Písmu nevzniká z vlastního pochopení skutečnosti. Nikdy totiž nebylo vyřčeno proroctví z lidské vůle, nýbrž z popudu Ducha svatého mluvili lidé, poslaní od Boha.

Petr také zdůrazňuje, že zdroj výkladu musí být Písmo. Písmo se dá pochopit pouze z Písma. To je závazné a žádná teologická autorita nemůže nahradit Písmo výkladem, který není v souladu s Božím slovem. Dále Petr říká,že vše potřebné již máme. Petr také zdůrazňuje, že milost a pokoj přicházejí skrze poznání Boha a Ježíše a nezmiňuje se o svatém Duchu.
Církevní autority přiznávají, že lidská mysl tuto nauku nepochopí, je pro lidské vnímání
nedostupná a je tajemstvím. Nerozumí jí teologové, a co laici? Můžeme si vytvořit pouto k
něčemu, čemu nerozumíme?
Každá církevní nauka či tradice musí mít podporu písma, musí být biblicky doložena.

Cílem této úvahy je obrátit pozornost na hodnotu výkupní oběti Ježíše Krista a oslovit
upřímně věřící křesťany, aby se osvobodili od nauk a praktik, které neslouží Bohu, ale jeho
odpůrci!
Církve obecně prohlašují, že jsou autoritou, která má poslání pomoci člověku ke spasení. To co nám sdělil Bůh skrze Ježíše Krista a inspirované pisatele Bible je plně dostačující a navíc nepřiznání plné lidskosti Ježíši zastírá mesiášství a právě chalcedonská formulace činí pravé lidství nemožným.
Jsou teologové, kteří si jsou této skutečnosti vědomi a přesto dávají přednost tradici.

Systematická teologie zcela průkazně nadřadila církevní dogmata nad autoritu Písma.

Je velice důležité, aby teologické vyjádření bylo ve shodě s Písmem. Není možné dokazovat něco co v Písmu není a tvrdit, že něco se dá logicky odvodit. Boha nelze popsat na základě lidské představy i kdyby to učinil ten největší teolog.
Naše poznání Boha má být založeno na zkušenostech, které s Bohem máme a na našem vztahu k němu a na tom, jak jej vnímá naše srdce. Vyslyšená modlitba, Boží vlastnosti láska, moudrost, moc, to nám pomůže, abychom si udělali představu o Bohu.
Boha můžeme poznat také podle toho, jak se nám zjevuje v Písmu.

Následující text ukazuje, že Bohu nemůžeme dát nějakou představu a Bůh si to nepřeje..

2.Mojž.20.4,5 Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující . Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí,

Abychom mohli popsat Boha museli bychom být jeho součástí, protože lidský rozum
božskou podstatu nepochopí.

Ježíšova lidská oběť platná je, ale je otázkou jak posoudí Bůh ty, kteří z nauky o trojici
udělali tajemství, nauku těžko poznatelnou a Božím slovem nepodporovanou.

Člověk nemůže pravdu, kterou přinesl Ježíš nepříjmout. To by znamenalo vzdálit se od
zdroje poznání a života.

Milan Jílek
Vložil: Tomas v Úterý, 07. leden 2020 @ 21:01:24 CET (427 čtenářů)
Více... | 23 komentáře | Skóre: 0



Život víry: Kéž bychom všichni byli proroky
Zamyšlení

poslal Willy

V knize Numeri 11:29 Mojžíš řekl Jozuemu: "Ty žárlíš kvůli mně? Kéž by všechen Hospodinův lid byli proroci, když by Hospodin na ně dal svého Ducha!"

Vložil: Tomas v Neděle, 29. prosinec 2019 @ 11:56:43 CET (995 čtenářů)
Více... | 2183 bytů | 103 komentáře | Skóre: 0



Život víry: Kázání o pochybování a víře
Kázání

poslal lutrik

První čtení: Exodus 17,1 -7: „Celá pospolitost synů Izraele táhla z pouště Sínu od stanoviště ke stanovišti podle Hospodinova rozkazu. Utábořili se v Refídimu, ale lid neměl vodu k pití. Tu se lid dostal do sváru s Mojžíšem a naléhali: "Dejte nám vodu, chceme pít!" Mojžíš se jich zeptal: "Proč se se mnou přete? Proč pokoušíte Hospodina?" Lid tam žíznil po vodě a reptal proti Mojžíšovi. Vyčítali: "Proto jsi nás vyvedl z Egypta, abys nás, naše syny a stáda umořil žízní?" Mojžíš úpěl k Hospodinu: "Jak se mám vůči tomuto lidu zachovat? Taktak že mě neukamenují." Hospodin Mojžíšovi řekl: "Vyjdi před lid. Vezmi s sebou některé z izraelských starších. Také hůl, kterou jsi udeřil do Nilu, si vezmi do ruky a jdi. Já tam budu stát před tebou na skále na Chorébu. Udeříš do skály a vyjde z ní voda, aby lid mohl pít." Mojžíš to udělal před očima izraelských starších. To místo pojmenoval Massa a Meriba (to je Pokušení a Svár) podle sváru Izraelců a proto, že pokoušeli Hospodina pochybováním: "Je mezi námi Hospodin nebo není?"

Vložil: Tomas v Neděle, 29. prosinec 2019 @ 11:55:54 CET (154 čtenářů)
Více... | 14487 bytů | 7 komentáře | Skóre: 0



Život víry: Pan Ježíš a samařská žena
Zamyšlení

poslal Frantisek100

Chtěl bych se zamyslet nad příběhem, který zdánlivě nic neřeší. Jde jen o obyčejný rozhovor. u něhož nikdo z učedníků nebyl. Snad se Ježíš o něm později zmínil Janovi, který jediný ho popsal. V tom rozhovoru jsou však uloženy úžasné myšlenky. 4 kap. Janova Evangelia.   ·¨


 4Musel však projít Samařskem. ·  
5Na té cestě přišel k samařskému městu jménem Sychar, v blízkosti pole, jež dal Jákob svému synu Josefovi; ·  
6tam byla Jákobova studna. Ježíš, unaven cestou, usedl u té studny. Bylo kolem poledne.  

 Samařsko byla to oblast, které se židé vyhýbali. Když si tímto územím mohli zkrátit cestu, raději si vybrali cestu delší obklikou. Ale Pán  Ježíš naopak nemá důvod se této oblasti vyhnout. A klidně se vydává na cestu Samařskem.   Tehdy, když tudy Pán Ježíš procházel, tak tam žili Samařané.   Byli to lidé, kteří  mají zvláštní původ.  Oni sami se považovali za potomky Jákoba, ale jejich území se stalo po rozpadu izraelského království  po smrti krále Šalamouna Královstvím severním a bylo pak zničeno Asyřany.Možná došlo i k promíšení s jinými národy,ale určitou víru si dochovali. Prostě mezi nimi a židy byly určité náboženské rozpory,  

   Je poledne a je také asi pořádné horko. Pán Ježíš si chce trochu odpočinout a ví také dopředu, že má jiný úkol. Pošle tedy učedníky do  blízkého městečka, aby něco nakoupili  k jídlu a posadí se  u studny Ta studna je historická. Nechal ji vybudovat Jakob. V poledne ke studni nikdo pro vodu moc nechodí.  Tam se chodívá ráno, kdy není horko a chodí tam jenom ženy. Nyní však se džbánem pro vodu přichází žena, která si úmyslně vybrala tento čas, protože se nechce stýkat stýká s ostatními ženami. Ona totiž nežije životem řekli bychom normálním, ale  střídá muže a tak je předmětem pohoršení. To je ten pravý důvod, proč přichází v  tuto dobu.  Když přichází, patří u studny muže, který tam asi sedí.  Je to hezký muž v nejlepších letech, což asi ona vzhledem ke svým zkušenostem s muži, umí posoudit.  Muž se jí asi i líbí. A ten muž ji osloví. Už podle hlasu, to je podle galilejského nářečí poznává, že ten muž je žid. Co tady dělá, přece této  oblasti se židé vyhýbají.?  A ten muž na ni promluví, což nebývá obvykle.   
 „Dej mi napít!“   
 Je to pochopitelné, protože Pán Ježíš má žízeň, ale nádobu na vodu nemá.   A tak žena také zahájí konverzaci  

 "Jak ty jako Žid můžeš chtít ode mne, Samařanky, abych ti dala napít?“    
Ne,že by žena nechtěla tuto drobnou službičku vykonat, je pořád jeho přítomností překvapena, diví se , že to chce od ní zrovna žid, když se přece židé se Samaritány nebaví  a ještě k tomu od ženy.   A Pán ježíš reaguje druhou otázkou.

   „Kdybys znala, co dává Bůh, a věděla, kdo ti říká, abys mu dala napít, požádala bys ty jeho, a on by ti dal vodu živou.“  
 Jinými slovy? Kdybys věděla, kdo jsem , pak bys mne požádala o něco, co má větší cenu než tahle obyčejná voda.   Otázka začíná, kdybys věděla, kdybys znala???   My na tom býváme také někdy podobně, že nevíme a neznáme. A je tu to slůvko, kdyby. A pak bývá pozdě.   Žena poslouchá a ještě nerozumí. Uvažuje logicky.  

 „Pane, ani vědro nemáš a studna je hluboká; kde tedy vezmeš tu živou vodu?
 A už vůbec nechápe, co je to ta živá voda?   

2Jsi snad větší než náš praotec Jákob, který nám tuto studnu dal? Sám z ní pil, stejně jako jeho synové i jeho stáda.“  

 Žena tedy pořád zaměňuje vodu ze studny se živou vodou, o níž hovoří tento pán.    A tak musí jí vysvětlit jakou živou vodu měl na mysli.   Každý, kdo pije tuto vodu, bude mít opět žízeň. Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíz

   Žena to stejně ještě nechápe. Asi si ten muž si ze mne dělá legraci, asi se mnou jen tak koketuje.     A proto také tak odpoví, aniž by věřila či chápala tohoto muže. Dovedu si představit její typický ženský tón  a svádějící úsměv.   ·  ¨
5Ta žena mu řekla: „Pane, dej mi té vody, abych už nežíznila a nemusela už sem chodit pro vodu.“ 
   Jistě to nemyslí vážně a začíná celý rozhovor chápat jako žena, která si může zakoketovat s krásným mužem. Možná či určitě je to pro ni  příjemné.      

 Jdi, zavolej svého muže a přijď sem!“    
 A nyní musí  s pravdou ven. Ale jak to říct? Lepší bude, když řeknu, že nemám. Třeba tím budu pro něho přitažlivější. Taková  s prominutím žen, ženská taktika. Budu se mu víc líbit než, kdybych řekla, že jsem zadaná.   ·  

17Žena mu odpověděla: „Nemám muže.“  

 Ona řekla polopravdu. Má i nemá. Z hlediska zákona nemá, ale z hlediska morálky žije s mužem. Zase tak veliký hřích nespáchala, když řekla nemám. On to  přece nepozná a ani  to neví.   Ale pak následuje to, z čeho je v šoku. To prostě  nečekala.   ·  

18Vždyť jsi měla pět mužů, a ten, kterého máš nyní, není tvůj muž. To jsi řekla pravdu.“       

Konec koketování. To není obyčejný muž, když tohle o ní ví. Ten přesný počet zná jen ona sama. A najednou ta žena se začne zajímat o něco jiného. Už ji ten muž nepřitahuje jako muž, ale jako prorok . A židé ani Samaritáni se už více než tři staletí nesetkali  s prorokem. A ženu najednou zajímají náboženské a duchovní problémy     ·  ¨
19Žena mu řekla: „Pane, vidím, že jsi prorok. ·  
20Naši předkové uctívali Boha na této hoře, ale vy říkáte, že místo, na němž má být Bůh uctíván, je v Jeruzalémě!“  
 Ona si uvědomuje ten rozdíl mezi židy a svou skupinou. Co je správné, co je pravda? My tady nebo Jeruzalém??     ·  
21Ježíš jí odpoví: „Věř mi, ženo, že přichází hodina, kdy nebudete ctít Otce ani na této hoře ani v Jeruzalémě.  

 Žena  nemůže vědět, že za necelých 40 let bude Jeruzalém v troskách a stejně tak válkou zničena i jejich země. Nemohla to pochopit, ale byla ji sdělena pravda. Tak jako my dnes nedokážeme plno věci a proroctví pochopit a přitom mohou být pravdivé. A dál tento pán pokračuje:   ·  
22Vy uctíváte, co neznáte; my uctíváme, co známe, neboť spása je ze Židů. ·  
23Ale přichází hodina, ano, již je tu, kdy ti, kteří Boha opravdově ctí, budou ho uctívat v Duchu a v pravdě. A Otec si přeje, aby ho lidé takto ctili. · 
24Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, mají tak činit v Duchu a v pravdě.“   Toto už je náročnější řeč. Žena přemýšlí a vysloví něco, co je překvapivé.     · 
25Žena mu řekla: „Vím, že přichází Mesiáš, zvaný Kristus. Ten až přijde, oznámí nám všecko.“   

Tohle nevyslovil ani nikdo z kněží. Ona neřekne, že přijde. To znamená v budoucím čase, ale máme to sloveso přítomném čase: Vím, že přichází  a kdo? Kristus. Jakou úžasnou pravdu vyslovila. A druhá část toho, co řekla, je ještě zajímavější: 

 "Ten až přijde, oznámí nám všecko.“ 

    Kde je ještě toto napsáno?   

 Jan 14 ·  
25Toto vám pravím, dokud jsem s vámi. ·  
26Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl.   

Ta druhá část její řeči je tedy o Duchu Svatem, který ještě nepřichází, ale přijde. Jaká úžasná pravda?   To říká cizímu pánovi, o kom ještě neví, kdo vlastně  je.     ·  

Ježíš jí řekl: „Já jsem to – ten, který k tobě mluví.“    

a ta žena? ·  
28Žena tam nechala svůj džbán, odešla do města a řekla lidem: ·  
29„Pojďte se podívat na člověka, který mi řekl všecko, co jsem dělala. Není to snad Mesiáš?“       

Takže ta žena prožívá něco, co dosud neznala. Mesiáš, Kristus a stojí před ní. Jiná žena či někdo jiný by tohle zpochybnili. Řekli by, kecáš či něco podobného. Víme, jak sami farizejové a kněží mluvili o Pán Ježíši, když se dozvěděli, že má být Mesiáš. Ale ona je plná radosti. Takové radosti, že zapomene na džbán  s vodou a běží do města. A musí tuhle novinu a zážitek říci co největšímu množství lidí a je jí jedno, že sama tak se přiznává k svým hříchům, když hovoří o tom, podle čeho Mesiáše poznala. Ona už nepotřebuje žádný zázrak , ona prostě uvěřila a má z toho radost a musí se o tuto radost podělit  se všemi. Běžte se podívat na Mesiáše Učedníci právě asi přicházeli  a už dálky spatřili jak Pán Ježíš hovoří se ženou a jak ta žena najednou kvapně odchází.   · 

31Mezitím ho prosili jeho učedníci: „Mistře, pojez něco!“ ·  
32On jim řekl: „Já mám k nasycení pokrm, který vy neznáte.“ ·  
33Učedníci si mezi sebou říkali: „Přinesl mu snad někdo něco k jídlu?“     

   I sám Ježíš je tím vším, tou reakcí té ženy dojat, že ani nemá chuť k jídlu.   Proto říká, že se již nasytil jiným pokrmem,  a  vysvětluje učedníkům:   ·  
34Ježíš jim řekl: „Můj pokrm jest, abych činil vůli toho, který mě poslal, a dokonal jeho dílo. ·  35Neříkáte snad: Ještě čtyři měsíce a budou žně? Hle, pravím vám, pozvedněte zraky a pohleďte na pole, že již zbělela ke žni. ·  
36Již přijímá odměnu ten, kdo žne, a shromažďuje úrodu k věčnému životu, aby se společně radovali rozsévač i žnec. ·  
37Přitom je pravdivé rčení, že jeden rozsévá a druhý žne. ·  
38Já jsem vás poslal, abyste žali tam, kde jste nepracovali. Jiní pracovali a vy v jejich práci pokračujete.“  

 Víte člověk má radost, když se dobře nají  a napije. To všichni známe. Prostě jsme uspokojili naše biologické potřeby. a cítíme se pak dobře, pokud jsme to zase nepřehnali a nepřejedli se.   Ale smysl Pána Ježíše není v uspokojování biologických potřeb. On přišel na svět kvůli něčemu jinému. A on prožívá obrovskou radost, když lidé v něho uvěří, uvěří, že je Mesiáš, že ho Otec poslal, aby lidi zachránil. On se raduje jako ten pastýř nad ztracenou ovečkou. Proto zapomene na tělesný hlad, protože tohle je silnější  a pozitivnější zážitek.   Podívá se na učedníky a vnímá jejich tváře plné údivu a bohužel také nepochopení. A proto jim podává další vysvětlení. Třeba z toho něco pochopí.Je to trochu náročnější. Požívá příklady toho, co vidí. Vidíte to pole, jakou má barvu. Je čas sklizně. Trvalo to 4 měsíce od setí a nyní budou brzy žně. A  platí takové rčení, které sám uvádí, že jeden rozsévá , druhý žne či sklízí. A nyní je čas žní i v tom duchovním smyslu. A vy jste v době duchovní žně, protože to samařské město, kam vkročíme, je plni duší žen a mužů, duší, které sklidíme pro Pána Boha,   A tak je to s vámi. Někdo už před vámi víru zasel  a teď sklidíme úrodu. Já vás tam posílám, abyste sklidili, co to už byl zaseto  a nyní dozrálo. Zaseta byla víra, že přijde Mesiáš a nyní dozrála.   Ajak to dál probíhalo?   ·  

39Mnoho Samařanů z onoho města v něho uvěřilo pro slovo té ženy, která svědčila: „Všecko mi řekl, co jsem dělala.“ ·  
40Když k němu ti Samařané přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. I zůstal tam dva dny. ·  
41A ještě mnohem víc jich uvěřilo pro jeho slovo. ·  
42Oné ženě pak říkali: „Teď už věříme ne pro to, cos nám ty o něm řekla; sami jsme ho slyšeli a víme, že toto je opravdu Spasitel světa.“ ·  ¨
43Po dvou dnech odešel Ježíš odtamtud do Galileje. 

   Takže tahle Ježíšova chvíle u study a rozhovor se samařskou ženou měl velký význam. Ta žena ve víře dozrála, protože Ježíše přijala. A jak vidíme , tak nejenom ta žena. Nečteme, že by v tom samařském městě, kterým židé opovrhovali, byl někdo, kdo by se Pánu Ježíši vysmíval. Mnoho jich uvěřilo a to nejen kvůli té ženě, ale čteme, že pro jeho slovo. Mnozí se s Pánem Ježíšem tedy sobě setkali, slyšeli jeho hlas a vnímali jeho slova a tím uvěřili. Jaký rozdíl od většiny židů  a kněží a farizejů. Zůstává tu dva dny a když se hodlá město už opustit, prosí ho, aby zůstal.   Ale jeho čeká další pole hledání a zachraňování duší.         

Hezké vánoce.                                       
Vložil: Tomas v Úterý, 24. prosinec 2019 @ 12:14:54 CET (256 čtenářů)
Více... | 18 komentáře | Skóre: 0



Život víry: Podobenství o konci světa
Kázání

poslal Frantisek100

        Kdy jsem byl šťastný  čili  kdy jste byli velice  šťastní? Když jsem se zamiloval. Každý určitě rád vzpomíná na období zamilovanosti. A krásné na tom byly často ty chvíle čekání jeden na druhého.  Zamilovaný člověk je nejen šťastný, ale i silný. Dokáže se vyrovnat s různými překážkami a je hlavně optimista. Pán Ježíš právě tyto lidské city a vztahy používá k tomu, abychom pochopili  vztah Boha k nám a náš vztah k němu. Je proto velice užitečné zamyslet se nad některými slovy z NZ a to hlavně pojem ženich, nevěsta, svatba  a láska.    Apoštol Pavel zapsal zajímavou myšlenku  a pravdu.  

 Efez 6   · 
31‚Proto opustí muž otce i matku a připojí se k své manželce, a budou ti dva jedno tělo.‘ ·  
32Je to velké tajemství, které vztahuji na Krista a na církev. ·  
33A tak i každý z vás bez výjimky ať miluje svou ženu jako sebe sama a žena ať má před mužem úctu. 

   Čili Kristus a církev mají vztah stejný jako manželé. Takže ty zkušenosti a city, které prožívám v zamilovanosti a v manželství jsou základem pro nás vztah k Pánu Ježíši a k Bohu. A víme, že zde důležitou roli hraje láska. Kristus si zamiloval církev, nás lidi a z lásky k nám se za nás obětoval.              Když se vžiji do svých vzpomínek, tak všechny vzpomínky jsou pozitivní a i po mnoha letech oživují a člověka posilují v citu lásky.    Pán Ježíš ve své době věděl, že lidem pojmy ženich, nevěsta a svatba jsou velice blízké, a proto na nich často stavěl svá podobenství, aby nám mohl přiblížit Boha.  
Vložil: Tomas v Sobota, 14. prosinec 2019 @ 07:09:24 CET (206 čtenářů)
Více... | 14009 bytů | 9 komentáře | Skóre: 0



Život víry: Ježíš je Pán
Služba bližním

poslal karels

Jak se Ježíš vyjadřuje o Zákonu? A je možné, aby se tzv. ebedské písně týkaly apoštola Pavla? Nejen na tyto otázky se pokusím nyní odpovědět.

Vložil: Tomas v Pondělí, 09. prosinec 2019 @ 23:14:56 CET (803 čtenářů)
Více... | 10945 bytů | 71 komentáře | Skóre: 0



Život víry: Zamyšleni nad námi i nad Gretou
Žhavá témata

poslal Frantisek100

      Vzpomínám si, že jsme rozhodně neměli tak krásné dětství jako Greta. Když jsem byl malý, bylo všeho nedostatek. Sice už neexistovaly potravinové lístky, ale před mlékárnou stály fronty na mléko, máslo i tvaroh a stejně tak na maso. Ve škole nás strašili atomovou válkou. Museli jsme do školy přinést pět igelitových sáčku, na ruce a na hlavu, k tomu gumičku a hadrový sáček, kde bylo vše uloženo  pro každého žáka. Tyto sáčky visely u dveří na věšáku a někdy v rámci poplachu jsme si  pytlíky mimo těch  na hlavu i vyzkoušeli. Vím, že jediný strach jsme měli z války. A na druhé straně nám bylo vštěpováno, že bude líp a  byla nám vykreslována  budoucnost růžově. A ona se ta budoucnost opravdu lepšila. 


     Už nebyly takové fronty, akorát před vánocemi na pomeranče a kakao. Já se bál o rodiče a tam ten strach nic nezměnil. Zemřeli ještě před maturitou.  Překonal jsem vše. Obrovskou radost jsem měl z panelového bytu v malém městě, kde bylo postaveno najednou  během jedné pětiletky přes sto bytů. Měli jsme možnost dostat novomanželkou půjčku a pak odpočet na každé dítě  dva tisíce  a na další čtyři tisíce. Platy se trochu zvyšovaly a ceny základních potravin celkem neměnily. Postavila se nová škola i školka atd. Byl tu sice strach z války a pravidelná školeni CO a pořád naděje, že bude lépe. A svým způsobem bylo. Lidé si koupili auta, měli chatu a rekreace  u Černého moře .  My jsme byli skromnější. Postupně si zařizovali byt. Když jsme koupili první koberec do obýváku, děti po něm skákaly radostí. A stále se něco zlepšovalo. Když už děti byly skoro dospěle , pořídili jsme barevnou televizi a později pro kluka i první počítač. Konečně jsme si mohli pořídit i telefonní linku. 

Žili jsme stále nadějí, že bude lépe  a bylo lépe. 

 A  podívejme na dnešní svět dětí a mladých lidí.  Jak prožívají přítomnost??Z materiálního hlediska mají skoro všechno, ale něco tu chybí.  
   Mají se na co těšit? 
   Mají naději, že bude pořád lépe? 
   Co neustále slyší?   
Svět je na pokraji ekologické katastrofy. A bohužel změny klimatu to každým rokem navíc potvrzují. 
Co to pro ně znamená?   Nemají strach  z toho, co bude?
   Greda naříkala na svoje dětství. K tomu neměla důvod. Žila si jak v bavlnce. V její zemi nebyl hladomor ani válka. Ale něco se děje v podvědomí těchto dospívajících. 
Co?   
 Vy rodiče za to můžete, vy jste špatně se chovali k Zemi. Vy můžete za náš strach.    

Není tohle důvod toho, jak se mladí lidé zapojují do protestů. Jistě, že oni neví, jak z toho ven. Asi by si těžko zvykali na celoživotní půst všech vymožeností, které máme dosud.   
Tak jaká je naděje? Kam se to žene svět?¨   
Pochopíme my dospělí naše mládež??? A budeme s ní rozumně hovořit??    A pochopí oni nás. 
Vložil: Tomas v Čtvrtek, 28. listopad 2019 @ 16:57:01 CET (168 čtenářů)
Více... | 4 komentáře | Skóre: 0



Život víry: 99oveček + 1 zatoulaná
Zamyšlení

poslal JirkaB

Podobenství Pána Ježíše Lk 15:1-7 končí vysvětlením: 

Pravímť vám, že tak jest radost v nebi nad jedním hříšníkem pokání činícím [větší,] než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteříž nepotřebují pokání.

Jednoduchý závěr, ale zaujalo mne, že i takový závěr vyvolává v různých lidech různé myšlenky, oslovuje rozdílně. Já tento závěr vnímám jako napomenutí samolibým, sebespravedlivým, kteří se povyšují nad maličkými, bídnými, nad těmi, kteří jsou daleko od Boha a v lidských očích nemají cenu a zapomínají na to, že sami stojí jen milostí. Mít soucit a lásku k těm, kteří jsou vzdálení od Boha. Mít slova naděje, odpuštění, ne slova odsouzení.

Takže ovečka, která je nalezena a je vrácena domů je důvodem radosti v nebi, i my se radujeme, když je někdo nalezen... a co těch 99 oveček, které pokání nepotřebují? 
Jak vnímáte tyto ovečky? Jsou to ovečky hodné chvály nebo ne? Raduje se z nich nebe? 

Někteří bratři tyto ovečky vnímají jako ovečky na nesprávném místě. Já je vnímám jako ovečky na správném místě? Kde jsou? 

Ovečky co nepotřebují pokání, to zní skoro rouhavě, pyšně, nepotřebují pokání... opravdu to tak musí být? Podle mne právě naopak, jsou to nejlepší ovečky, jsou to ovečky, jejichž život již nevyžaduje pokání, protože jsou plně v Kristu. Vždyť my nemáme menšího cíle než být jako On, jiného cíle není. Pokud jsme jako On, chceme být jako On, tak pak by pro nás mělo být normální, že pokání nepotřebujeme, náš normální život je život bez hříchu. Pro nás (křesťany) není normální život s hříchem, pro nás je normální být jako On. Jiné možnosti jsou vlastně znakem nevěry.

Jak vnímáte těch 99 oveček? Raduje se z nich nebe, nebo se z nich nebe neraduje? 






Vložil: Tomas v Čtvrtek, 28. listopad 2019 @ 16:53:44 CET (585 čtenářů)
Více... | 49 komentáře | Skóre: 0



Život víry: RABÍNOVO OBRÁCENÍ
Společnost

poslal BohemianAnonymus

Tvé oči uvidí Krále v jeho kráse, spatří i rozlehlou zemi. Izajáš 33,17


Mojžíš pak vystoupil z moábských pustin na horu Nebó, na vrchol Pisgy . . . a Hospodin mu ukázal celou zemi: Gileád až po Dan.  5. Mojžíšova 34,1

Rabínovo obrácení

Isaac Lichtenstein se narodil v roce 1825 židovským rodičům. Byl inteligentní a se vší vervou se pustil do studií. Měl jemné svědomí a židovské rituály vykonával s výjimečnou přísností. Jeho pokroky byly rychlé a již ve dvaceti letech se stal rabínem. Žil v přesvědčení, že Kristovo učení je nepřátelské jeho národu a že kvůli Němu jsou Židé všude pronásledováni. 

Když mu bylo přibližně padesát let, rozhodl se, že tento problém zdokumentuje: dal se do čtení Nového zákona. Našel tam něco zcela jiného, než hledal: vírou se chopil Ježíše jako svého Spasitele. "Poznal jsem světlo," řekl, "které mne ozářilo. Porozuměl jsem, že jako v minulosti šel Bůh mých předků před nimi v oblaku aby jim ukázal pravou cestu, tak Ježíš šel před námi, aby nám připravil cestu spasení."

Po několik let zůstal rabín Lichtenstein tajným Ježíšovým učedníkem. Ale nemohlo to tak zůstat dlouho. Otevřeně vyznal Pána Ježíše jako svého Spasitele. Vysoké rabínské autority po něm žádaly, aby to odvolal. Odmítl. Pronásledování zesílilo. Přinutili ho, aby opustil zemi. Nemocen a zničen svými protivníky se uchýlil do Budapešti, kde pokračoval v hlásání dobré zvěsti spasení skrze víru v Ježíše. Zesnul pokojně v Pánu na začátku 20. století. 

Krátce před svou smrtí řekl: "Už vidím zaslíbenou zemi na druhé straně řeky, Krále v jeho kráse, Ježíše Krista."

Dobrá setba 2019, čtvrtek 7. listopadu
Vložil: Tomas v Středa, 27. listopad 2019 @ 12:22:54 CET (824 čtenářů)
Více... | 83 komentáře | Skóre: 0



Život víry: Vota kontra falešní věřící
Žhavá témata

poslal Frantisek100

Vota zde působil řadu let pod jménem Tele. Měl jsem ho rád a mám pořád. To, že se křesťanství vzdal, má nějaké příčiny.Ostatně copak křesťané nějak  prokazují, že jsou lepší. Byli po celá staletí lepší, když židy  vraždili tím nejhorším způsobem?? Stačí se podívat na dějiny židů po dobu křesťanství a je jasné, že křesťané se chovali příšerně. A v 20 století úplná koncentrace zla. Proč? A nejde jen o vztah křesťanů k židům. Jak se chovali a chovají křesťané k sobě navzájem? Jak se dokáží postavit za správné věci? Z církve českobratrské a z bohoslovecké fakulty nám rostou neofašisté. Už to jednou bylo. Ti nejhorší SS byli z křesťanských rodin. Kam se  ztratil  Pán Ježíš? V divadle Husa na provázku, kde někteří vědoucí jsou údajně křesťané, klidně hrají hru, kde nahý Pán Ježíš znásilňuje muslimku. Proti se veřejně postaví největší přestavitel katolické církve a ostatní, hlavně protestanti, mlčí. Katolický Jidáš Halík s tím dokonce souhlasí. Když jsem se o tomto jednání zmínil v jednou protestantském shromáždění, nikdo, vůbec nikdo se nepřidal na stranu kardinála Duky. Jistě přece nebudou táhnout s katolíky. Takže oni i ti nekatolíci stojí za exkrement.   Vždyť my křesťané neumíme nic jen se hádat a jeden nad druhým dokazovat, že má lepší víru. Ala tato víra je k ničenu a není lepší než víra pana Vota čili Telete. Mrzí mne, že nevěří pan Vota v Ježíše, je to škoda, ale kde jsou ve víře ostatní křesťané?? Kde jsou?? Jsou příkladem a táhnou člověka k pravému Bohu a ke Kristu anebo vyvolávají opak??!!!!!!!!!!!

Vložil: Tomas v Neděle, 24. listopad 2019 @ 10:47:09 CET (503 čtenářů)
Více... | 31 komentáře | Skóre: 0



Život víry: Činím pokoj a tvořím zlé ...
O Bibli

poslal oko

Já jsem Hospodin a jiného není.
Formuji světlo a tvořím tmu, činím pokoj a tvořím zlé; já, Hospodin, činím toto všechno.(Iz 45,6-7)
Vložil: Tomas v Čtvrtek, 21. listopad 2019 @ 00:11:03 CET (2718 čtenářů)
Více... | 5955 bytů | 411 komentáře | Skóre: 0



Život víry: Zodpovědnost
Svědectví

poslal vatatu

                  ZODPOVĚDNOST



  To, co nyní napíši, píši jako sdílení se toho, co mně Bůh zjevil skrze svého Ducha, kterého mně dal, když jsem o něho podle slov Pana Ježíše prosil.
                Lukáš 11,13
 ,,Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše Otec z nebe dá Ducha Svatého těm, kteří ho žádají."
        Také jsem prosil nebeského Otce o jeho moudrost podle slova Jakuba, a tak nepochybuji ve svém srdci, že jsem jí od Otce nebeských světel dostal.
                         Jakub 1,5-7
 ,,Nedostává-li se někomu z vás moudrosti, ať žádá od Boha, který dává všem štědře a nevyčítá, a bude mu dána. Ať však žádá ve víře a nic nepochybuje. Neboť kdo pochybuje, podobá se mořské vlně, hnané a zmítané větrem.Ať si takový člověk nemyslí, že něco od Pána dostane; je to muž nerozhodný, nestálý ve všem, co činí ."
                  Boží moudrost je něco, co je stále se mnou. A je tomu tak i proto, co řekl můj Pán a spasitel Ježíš, Otcem pomazaný Duchem svatým a mocí, a od té doby je Ježíš Pomazaný, což je řecké slovo KRISTOS. (skutky apoštolů 10,38)
                                   Jan 14,13-14
  ,,A oč byste požádali v mém jménu, to učiním, aby byl Otec oslaven v Synu. Požádáte-li mne o něco v mém jménu, já učiním.“ 
To však má jeden podstatný háček. Bez víry to není možné.
                            Matouš 21,22
 ,,A všechno, oč byste v modlitbě požádali, budete-li věřit , dostanete.“
                      Marek 11,22
  ,,Ježíš jim na to řekl: „Mějte víru Boží."
             A tak jsem prosil o víru Boží. Když jsem jí dostal, tak skrze ní nyní věřím a nepochybuji o tom, že jsem od Otce dostal jeho Moudrost, a že jsem dostal Ducha svatého.
    Touto vírou VĚŘÍM, že všechno, co tady dále napíši, je z Ducha svatého a je z Otcovy moudrosti.
    LIDSKÁ ZODPOVĚDNOST RUŠÍ BOŽÍ SPRAVEDLNOST, STOPROCENTNĚ.
   Dále vysvětlím proč tomu tak je. Zodpovědnost člověka je důležitá, dále uvedu proč.
    Abychom to dobře pochopili, potřebujeme si v prvé řadě uvědomit, co to je zodpovědnost.
                              Wikipedie
   ,,Odpovědnost (někdy také zodpovědnost[1]) je široký právnímorální a etický pojem, který označuje ručení osoby X za nějakou věc či jednání Y, případně před nějakou instancí Z. Je třeba rozlišovat mezi odpovědností retrospektivní – odpovědností za něco, co se už stalo, jako je tomu u odpovědnosti právní – a odpovědností prospektivní, jež osobě X něco ukládá do budoucnosti"
       V prvé řadě si musíme uvědomit, že v Boží spravedlnosti jde o Boží zodpovědnost, protože v Boží spravedlnosti jde o Boží skutky, ne o lidské skutky. A Bůh nese plnou zodpovědnost za své skutky, čímž se stává stoprocentně spravedlivým.
    Komu se Bůh zodpovídá za své skutky a za své chování-charakter?
  Bůh je zodpovědný sám sobě a každému, kdo se ho zeptá, proč je takový, jaký je, a proč učinil to, co učinil.
     Ten, kdo jeho odpovědi přijímá jako jedinou pravdu, ten má podíl na této Boží spravedlnosti.
   Člověk se nestává před Bohem spravedlivým vykonáním svých skutků, ale vírou ve vykonání Božích skutků Bohem.
   A protože Bůh koná své skutky i skrze ty, kteří mu věří, že to takto činí, tak se tou vírou stávají zodpovědnými jeho zodpovědností za konání jeho skutků jím samým v nich.
       Pokud si však člověk myslí, že musí vykonávat určité skutky, aby se tak stal zodpovědným před Bohem za tyto své skutky, ten tímto uplatňuje spravedlnost svou, založenou na vykonání svých skutků, a tím ruší spravedlnost Boží, která je založená výhradně na vykonání Božích skutků Bohem samotným.
    Víra v toto Boží vykonávání Božích skutků Bohem samotným činí člověka spravedlivým před Bohem, a tím i zároveň plně zodpovědným před Bohem.
   Vira v Boha a jeho skutky konané Bohem samotným, se stává jedinou zodpovědností člověka vůdčí Bohu.
     Dravá šelma, která nyní vládne světu, ruší Boží spravedlnost tím, že nutí všechny obyvatele země, aby byli zodpovědní za své skutky.
    Této dravé šelmě bylo dáno, aby svedla boj ze svatými-mocně oddělenými od hříchu, a přemohla je.
     Všichni tito lidé v poslední době hovoří spolu s lidmi, kteří patří ještě světu, o zodpovědnosti před Bohem za své skutky, a myslí to zcela vážně, vyučujíc to v tak zvaných denominacích s velikou horlivostí.
 A to je to vítězství té šelmy nad nimi.
    Každý člověk, který se činí zodpovědným za své skutky před Bohem a před ostatními lidmi, dokonce před vlastním svědomím, aby tak své svědomí upokojil, ten ztrácí svojí svatost, protože svatým-mocně odděleným od hříchu a hříchů se člověk stává jedině vírou v Boží zodpovědnost za konání Božích skutků Bohem samotným.
    Člověk, který věří, že Bůh vykoná svou mocí všechno co si předsevzal, aniž koná jakékoliv své skutky pro své ospravedlnění, aby se tak stal zodpovědným, ten jediný se touto vírou v moc Boha stává svatým, to je mocně odděleným od hříchu a svých hříchů.
    Člověk totiž nemůže hřešit vůdčí Bohu jinak, než jedině skrze své skutky.
A každý, kdo se snaží být zodpovědný před Bohem, se tak může stát zodpovědným pouze dvěma způsoby.
   Jeden způsob je učinit sám sebe zodpovědným za vlastní skutky a očekávat za ně od Boha odměnu.
 Druhý způsob je uvěřit Bohu, že on sám učiní všechny skutky vedoucí k zodpovědnosti za ně.
   Ten první způsob, jak být zodpovědný je hřích a působí hříchy, čímž se člověk stává hříšným.
   Ten druhý způsob je svatý, a tak se člověk stává mocně odděleným od hříchu a svého hřešení.
    Zodpovědným se člověk stává před Bohem svým rozhodnutím, které za něho nikdo jiný neučiní.
  Buďto se člověk rozhodne stát se zodpovědným před Bohem vykonáváním svých skutků podle Božích nařízení, a nebo se rozhodne stát se před Bohem zodpovědným jedině vírou v mocné konání Božích skutků Bohem samotným.
    To první rozhodnutí je smrt,
   to druhé rozhodnutí je život věčný.
                  Svobodně jsem se rozhodl, a tak mám život věčný.
  Neustále na mně však útočí zkoušky víry, a snaží se mně donutit přehodnotit mou víru, abych se raději pokusil stát se zodpovědným před Bohem svými skutky.
    Díky slabosti mého těla, skrze které jediné bych se mohl pokusit stát zodpovědným před Bohem svými skutky, to nejde, a tak díky Bohu za tu slabost mého těla mně zbývá pouze ten jeden jediný způsob jak se stát před Bohem a vůdčí jemu zodpovědným.
   Je to víra v jeho mocné konání jeho skutků ve mně a skrze mně.
  Co budu konat, až toto dopíši?
   Nevím, ale Bůh to ví, a já mu věřím, a to mně dává život.
   Lidské plány člověka svazují, čímž se člověk stává nesvobodným, stává se zajatcem vlastních plánů, i když si myslí, že podle dobrého vzoru, stále je zajatcem.
   Mnozí to snášejí s vírou, že jednou za to budou odměněni.
  Ta odměna je však již tady. Je to víra v mocně konajícího Boha své skutky skrze ty, kteří tomu věří.
                                  Jiří
Vložil: Tomas v Úterý, 29. říjen 2019 @ 18:20:51 CET (235 čtenářů)
Více... | 6 komentáře | Skóre: 0



Život víry: Jak nehřešit?
Svědectví

poslal vatatu

                                    JAK NEHŘEŠIT



   Je pouze jediný způsob, který Bůh od člověka přijímá, jak nehřešit. Všechny ostatní způsoby Bůh odmítá, a žádného člověka s jiným způsobem, než tím jedním jediným, nikdy nepřijme.
       Tím jediným způsobem jak může člověk nehřešit je:
               ,,VĚŘTE V JEŽÍŠE!"
  A jedině bez hříchů se může člověk dostat do nebe, to je tam, kde přebývá Otec se Synem.
    Jestliže někdo uvěří v Ježíše a začne k této víře cokoliv přidávat, v domnění, že tak nebude hřešit, tak ten stoprocentně hřešit bude. Proto k tomu přidá další přídavek, aby tak ospravedlnil to svoje hřešení, a tak se ukázal před Bohem jako spravedlivý skrze uskutečňování svých výmyslů. Tím si uzavírá doširoka  otevřený přístup do Božího království, který otevřel Ježíš svou obětí na kříži za všechny hříchy všech lidí.
                                        Jiří
Vložil: Tomas v Středa, 23. říjen 2019 @ 12:46:53 CEST (137 čtenářů)
Více... | 3 komentáře | Skóre: 0



Život víry: Výchova
Kázání

poslal vatatu

                        BOŽÍ VÝCHOVA


                                   Židům 12,3-11
 
 ,,Uvědomte si, jaké nepřátelství hříšníků vůči sobě vydržel, abyste neochabli a neklesali na duchu.
Ještě jste se v souboji s hříchem nevzepřeli až do krve. Copak jste zapomněli na povzbuzení, kterým vás oslovuje jako své syny?
„Hospodinovo poučení, synu, neodmítej,
když tě napravuje, nezoufej.
Vždyť koho miluje Hospodin, toho vychovává
a trestá každého, koho přijímá za syna.“
Když podstupujete zkoušky, je to pro vaši výchovu; Bůh se k vám chová jako k vlastním dětem. Je snad dítě, které otec netrestá? Výchovou procházejí všichni; bez ní byste tedy nebyli jeho děti, leda nevlastní. Když jsme si vážili svých tělesných rodičů, kteří nás vychovávali, neměli bychom se tím spíše poddat Otci duchů a získat život? Oni nás vychovávali krátce a podle svého uvážení, on ale pro náš vlastní prospěch, abychom došli podílu na jeho svatosti. Výchova se v dané chvíli nikdy nezdá příjemná, ale krušná, později však těm, kdo jí prošli, přináší ovoce spravedlnosti a pokoje."
      Na stránce obohu.cz je kralická Bible se strongovými čísly, pod kterými je u každého slova tabulka z možnostmi překladu toho daného slova. Toto následující slovo je ze Židům 12,4 a je to slovo hřích, řecky HAMARTIA. 

  G266

ἁμαρτία, ας, ἡ  [hamartia]

hřích, provinění ¦¦ (τὸ, τὰ) περὶ ἁμαρτίας oběť / oběti za hřích(y)
     
           Ten čtvrtý verš je v kralickém překladu zajímavý:
           ,,Žid 12:4 Ještě jste se až do krve nezprotivili, proti hříchu bojujíce."
 Podle tohoto textu se člověk může zprotivit sám sobě až do krve, když bojuje proti hříchu.
  Zprotivit se sobě až do krve, znamená touhu raději sám sebe zabít, než žít a přitom hřešit.
   Přikázání ovšem zní "NEZABIJEŠ", tak co teď s tím? Kdyby se totiž člověk zabil, tak zhřeší proti Božímu přikázání, a tak by mu to zabití sebe samého vůbec nepomohlo.
   Podle toho strongového čísla v kralickém překladu na stránce obohu.cz je možné přeložit slovo "hamartia" jako slovo "hřích", což doslovně znamená "PROVINĚNÍ".
  Hřích je provinění proti Bohu, a když má člověk zdravé svědomí, tak mu to provinění začne vadit, a tak se ho chce zbavit, touží být očištěn ve svém svědomí. Ve všech lidských případech se člověk pokusí očistit vlastní svědomí sebenápravou, což znamená, že se začne snažit dělat skutky, které Bůh po něm žádá. Podle Pavla  toto snažení člověka dělat Boží skutky proto, aby tak člověk nehřešil, a tak měl očištěné svědomí, uvede člověka ještě do většího hříchu, viz. Římanům 7,18-25.
     Pavel to také popisuje v Galatským 3,22-25 jako Boží výchovu.
 Je totiž dobré pro člověka, když se chce zalíbit Bohu. Když to začne dělat tím, že se snaží vykonávat jeho příkazy, tak po určitém čase pozná, že toho není schopen, protože při snaze vykonávat Boží příkazy začne ještě více hřešit, čímž ho jeho svědomí odsoudí, a tak se chce člověk raději zabít, i když ví, že to mu nepomůže.
   A toto nazval Pavel výchovou Boží: ,,Písmo zavřelo všechny pod hřích".
  K čemu směřuje tato výchova?
    Tato Boží výchova má dosáhnout toho, že člověk v ní pozná, že není schopný za žádných okolností vykonat žádné z Božích přikázání, a že je odkázán "pouze" na víru, že to, co Bůh přikázal, také vykoná.
    Kdo takto věří, již není pod výchovou. Člověk této víry totiž již ví, že žádné z Božích přikázání nemůže vykonat, a ví to proto, že prošel Boží výchovou, ve které se ze vší své síly snažil Boží přikázání vykonávat a při tom tím více hřešil, a tak se zprotivil sám sobě skrze tu svou snahu a úsilí vykonat Boží přikázání, to proto, že ta jeho snaha a úsilí vykonat Boží přikázání způsobila v něm ještě větší hřešení.
                         Římanům 11,32
 ,,Bůh totiž všecky uzavřel pod neposlušnost, aby se nade všemi slitoval."
   A tady se dostáváme k pochopení Božího záměru s člověkem.
   Bůh chce, abychom konali to, co jemu se líbí, to je to, co přikázal. Jenže člověk je ve své přirozenosti slabý na to, aby to takto činil, a tak Bůh mu nabídl ještě jedno řešení této bezvýchodné situace.
      Bůh člověku nabídl VÍRU.
  Když člověk uvěří, že Bůh skrze něho udělá všechno, co sám přikázal, tak ten člověk to v této víře již nemusí činit, přitom se líbí Bohu, viz. Židům 11,1.6.
   Jak by ale mohl uvěřit, když  předtím vůbec nezkusil líbit se Bohu svými skutky?
    A to je ta smrt kříže, že při vykonávání svých skutků podle Božích nařízení člověk hřeší, což ho skrze jeho svědomí jeho proviněními zabije.
   A protože tuto vinnu našeho svědomí na sebe vzal Ježíš na svém kříži, tak je naše svědomí očištěno Boží mocí. Kdyby Ježíš nezemřel místo nás na kříži, tak by Bůh nikdy neočistil naše svědomí. Kdyby ano, stal by se nespravedlivým.
  Protože Bůh je nadmíru spravedlivý, a zároveň plný lásky ke svému stvoření, proto poslal svého Syna v těle, který nikdy nezhřešil, a tento Syn vzal na sebe všechna naše provinění proti Bohu, která jsme spáchali při snaze se mu líbit svými silami podle své vůle při vykonávání jeho nařízení, což byla Boží výchova, kterou nás Bůh nechal projít. Tato jeho výchova způsobila, že potom přišla od Boha víra, tak jsme se s radostí připojili k této víře, a tak se již nesnažíme pod Boží výchovou vykonávat jeho příkazy, protože věříme, že Bůh je sám svou mocí, skrze nás uvádí v realitu našeho každodenního života. 
   Jedno ale přece nechává na nás.
 A to je zjeveno v tom verši Židům 12,4 na stránce obohu.cz pod tím strongovým číslem u slova "hříchu".
   Je tam totiž slovo περὶ ἁμαρτίας, které je přeloženo jako "oběť".
 Podle dalších zjevených slov Bible to znamená, že obětujeme Bohu své konání svých skutků podle své vůle skrze svou sílu. To obětování těchto naších skutků znamená to, že se jich zcela zřekneme skrze víru, aby tak v nás mohl konat Ježíš Otcovu vůli. To znamená, že v nás Ježíš začne po tomto našem obětování konat Otcovy příkazy skrze veškerou moc, která mu byla dána na nebi i na zemi. Obětujeme tyto své skutky zřeknutím se jich proto, že jsme ve výchově Boží poznali jejich neužitečnost pro Boží království.
    Takto se stáváme živými již v každém dni svého pozemského života, který potom přechází až do věčnosti. My se zříkáme svých skutků, konaných podle písem svou silou ze své svobodné vůle jediným způsobem. Ten způsob je takový, že se jich zříkáme ze své svobodné vůle a ze vší své síly, protože chceme. A chceme proto, že jsme poznali ve výchově Boží svou slabost těla, ve které nejsme schopni vykonat žádný dobrý skutek, kromě jednoho jediného, obětování sebe samého Bohu a jeho skutkům.
      Takto jsme zachováni jako svobodné bytosti, a tím pádem nejsme v žádném případě Božími loutkami, jak by si mohl někdo myslet.
                 Jiří
Vložil: Tomas v Úterý, 15. říjen 2019 @ 11:21:41 CEST (93 čtenářů)
komentáře? | Skóre: 0



Život víry: POSLUŠNOST
Kázání

poslal vatatu

                    POSLUŠNOST


     Jsou dvě poslušnosti, jedna již neplatí, druhá stále platí a bude platit věčně.
 Dříve, v minulosti byl Izraelský národ vyzván Bohem k tomu, aby ho poslouchali vykonáváním jeho příkazů a nařízení. Ten člověk, který konal skutky přikázané Bohem, ten z toho měl prospěch v podobě Božího požehnání. To, co Bůh přikázal je shrnuto v desateru Božích přikázání:
   ,,Deset přikázání
1Bůh promluvil všechna tato slova:
2„Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, který tě vyvedl z Egypta, z domu otroctví.
3Neměj žádné bohy kromě mne.
4Nevytvářej si modly v podobě čehokoli nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. 5Neklaň se jim a nesluž jim, neboť já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivě milující. Trestám nepravost otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kdo mě nenávidí, 6a prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kdo mě milují a zachovávají má přikázání.
7Neužívej jméno Hospodina, svého Boha, nadarmo, neboť toho, kdo by užil jeho jména nadarmo, Hospodin neponechá bez trestu.
8Pamatuj na sobotní den, aby ti byl svatý. 9Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci, 10ale sedmý den je dnem odpočinku, zasvěceným Hospodinu, tvému Bohu. Nebudeš dělat žádnou práci – ty, tvůj syn ani tvá dcera, tvůj otrok ani tvá děvečka, tvé dobytče ani přistěhovalec ve tvých branách."
          Kdo tyto věci činil, tomu Bůh žehnal, a tak měl člověk dobrý život.
   To byla ta první poslušnost Bohu. Kdo ty skutky podle těchto přikázání nečinil, Boha neposlouchal.
             Po čase určeném Bohem přišel Bůh s jiným druhem poslušnosti.
 V této poslušnosti již člověk nemusí činit ty skutky přikázané v té první poslušnosti, ale stále musí něco činit, aby tak poslouchal Boha. Pokud to neučiní, nečiní Boží vůli, protože nečiní Boží skutky, a tak Boha neposlouchá. Ten skutek Boží v té nové poslušnosti je pouze jeden jediný. Ten, kdo ho činí, poslouchá Boha a tak má život věčný.
   Co je tedy tím jediným, novým skutkem poslušnosti Bohu?
                          Jan 628-29
  ,,„Co máme dělat, abychom konali Boží skutky?“ zeptali se ho.
Ježíš jim odpověděl: „Toto je ten Boží skutek – abyste věřili v toho, kterého on poslal.“
    Kdo činí tento skutek, ten poslouchá Boha, a tak již nemusí činit žádné jiné skutky proto, aby tak byl poslušný. Tento jeden jediný skutek člověku, který ho dělá, mu zajistí to, že tímto skutkem na sto procent poslouchá Boha, i když nic jiného neudělá, a nedělá.
     Tato nová poslušnost člověku, který takto poslouchá, zajistila věčný život v Boží slávě.
 Je tu ovšem jedno ALE.
    Když totiž člověk smíchá tyto dvě poslušnosti dohromady a začne v té druhé uplatňovat i tu první, v domnění, že to tak má být, tak ta druhá poslušnost přestane platit, protože platí vždycky jenom jedna, nemůžou zůstat v platnosti obě dvě. Jestliže se člověku zdá, že ta druhá poslušnost nemůže být dostačující na jeho záchranu pro život věčný s Bohem v jeho slávě, a tak pro jistotu své záchrany začne ve svém životě uplatňovat i tu první poslušnost, tak tím udělal s Boha lháře, protože Bůh říká, že ta druhá poslušnost stačí NADMÍRU.
   A tak ten člověk, který se snaží poslouchat Boha pro jistotu i tou první poslušností, ten se Bohu nelíbí, a ani líbit nemůže, protože svým rozhodnutím poslouchat podle té první poslušnosti ruší Boží rozhodnutí, které říká, že ta druhá Poslušno je nadmíru dostačující.
     Věřím v Ježíše a nesnažím se již k tomu přidat žádný jiný skutek, a tak jsem skrze tento jeden jediný skutek poslušnosti, navěky poslušný Bohu.
       Kdybych se ještě snažil konat i jiné skutky, abych tak byl poslušný Bohu, tak bych tímto snažením a činěním těchto skutků zrušil svou jedinou, dneska platnou poslušnost Bohu, čímž bych se stal neposlušným Bohu.
     Chce snad někdo nesmilnit? Aby se tak líbil Bohu? Jestli ano, tak se Bohu nelíbí.
  Chce snad někdo nevraždit? Aby se tak líbil Bohu? Jestli ano, tak se Bohu nelíbí.
    Proč tomu tak je? Proč to tak Bůh udělal?
  Jestliže si totiž někdo myslí, že nevraždí, nesmilní a nekrade proto, že chce, že to jsou jeho skutky, tak za prvé lže sám sobě a za druhé tak začne soudit ty, kteří to nedělají tak, jako on.
   Pravda je však zjevena Duchem svatým skrze písmo svaté. Ne však všechno, co je v písmu, je svaté, například Genesis 3,1.4-5, Lukáš 4,3.6.7.8-11, a také Jakub 2,24.
     Tato slova písma určitě nejsou svatá, protože odporují zjevené pravdě evangelia.Duchem.
         Jan 6,63
  ,,Duch je ten, kdo dává život; tělo nedokáže nic. Slova, která vám mluvím, jsou Duch a jsou život."
      Písmo, které popisuje přímou řeč Ježíšovu, je určitě svaté, to znamená mocně oddělené od hříchu a hříšného smýšlení.
   Všechno, co je napsáno v písmu a je ve shodě s tím, co řekl Ježíš, je také duchovní.
 Jak je to tedy s tou poslušností?
    Římanům 7,21
 ,,Objevuji tedy zákon, že když chci konat dobro, je mi nablízku zlo."
    O jakém dobru tu Pavel mluví?
               Římanům 7,12
 ,,Zákon je ovšem svatý, přikázání je svaté, spravedlivé a dobré."
    Pavel tedy říká, že když chce konat dobro popsané zákonem, tak na dosah má pouze zlo.
      Je tu však práce Ducha svatého, který:
                    Galatským 5,17
  ,,Vždyť žádost těla je proti Duchu a žádost Ducha je proti tělu, ty věci jsou ve vzájemném rozporu, abyste nečinili, co byste chtěli."
        Proto se lidem, kteří věří v Ježíše a zároveň se snaží vykonat dobro popsané Božím zákonem, NEDAŘÍ, protože proti této jejich žádosti snažení se vykonat Boží přikázání popsaná v zákonu je nasměrována žádost Ducha.
          Jak to tedy v pravdě Božího slova je?
              Římanům 5,18-21
  ,,Ano, skrze jediné provinění přišlo na všechny lidi odsouzení. Stejně tak ovšem skrze jediný spravedlivý čin přišlo na všechny lidi ospravedlnění a život. Jako se neposlušností jednoho člověka mnozí stali hříšnými, tak se také poslušností jednoho mnozí stanou spravedlivými. 
  Přišel ovšem zákon, a tak se provinění rozhojnilo, kde se však rozhojnil hřích, tam se ještě více rozhojnila milost,
aby tak jako ve smrti zavládl hřích, i milost zavládla ve spravedlnosti k věčnému životu skrze našeho Pána, Ježíše Pomazaného."
      Jak se tedy stává člověk spravedlivým, aby tak mohla milost Boží zavládnout skrze tuto spravedlnost Boží?
            Římanům 3,28
  ,,Soudíme totiž, že člověk je ospravedlňován vírou bez skutků Zákona."
                Galatským 2,16
  ,,když však víme, že člověk není ospravedlňován ze skutků Zákona, nýbrž skrze víru Ježíše Krista, i my jsme v Krista Ježíše uvěřili, abychom byli ospravedlněni z víry Kristovy, a ne ze skutků Zákona, protože ze skutků Zákona nebude ospravedlněn žádný člověk."
       Když jsme tedy ospravedlněni před Bohem pouze vírou v Ježíše a ne skrze své skutky, tak jak potom skrze tuto spravedlnost Boží vládne Boží milost?
             Boží milost vládne skrze spravedlnost úplně stejně tak, jako vládl hřích ve smrti.
      Nechce mi snad někdo tvrdit, že proto, aby hřešil, když byl ještě duchovně mrtvý, to je bez víry v Ježíše, musel bojovat zápasit a usilovat se?
      Jestliže ve smrti byl hřích a hřešení potěšením pro takto hřešícího člověka, tak potom skrze víru v Ježíše ve spravedlnosti Boží je pro člověka potěšením konat to, k čemu ho Duch svatý vede, aniž by o to musel jakkoliv usilovat, nebo zápasit o to, nebo bojovat pro to.
            A to je Boží život v poslušnosti Bohu, skrze odpočinutí od svých rozhodnutí ke svým skutkům.
     Když takto člověk věří, tak na něho přijdou zkoušky této víry.
  V těchto zkouškách na člověka přicházejí znovu jeho tělesné vášně, jako touha smilnit, cizoložit, vraždit, krást, atd.
  Ten, kdo se začne snažit s těmito svými touhami těla něco udělat podle svého rozhodnutí, aby je tak neudělal, tak ten je právě proto udělá, protože jeho tělo je na takový výkon slabé.
  Člověk totiž není uschopněn ve svém těle skrze svou vůli nekonat své tělesné vášně, a tak když se o to pokouší, tak dělá to, co popsal Pavel v listu Římanům 7,21-25
     
,,Objevuji tedy zákon, že když chci konat dobro, je mi nablízku zlo. Ve svém nitru radostně souhlasím s Božím Zákonem, ale ve svých údech vidím jiný zákon, který bojuje proti zákonu mé mysli a činí mě zajatcem zákona hříchu, který je v mých údech. Jak ubohý jsem člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto smrtelného těla? Díky Bohu – on to udělá skrze Ježíše Krista, našeho Pána!
Sám o sobě tedy svou myslí sloužím Zákonu Božímu, ale tělem zákonu hříchu." 
     Když však člověk, který je v pokušení svých vášní a zlých tužeb vzdá díky a chválu Bohu za tyto zkoušky víry, a to je to jediné, co v této věci udělá, přičemž se plně spolehne na Ježíše a jeho veškerou moc, tak ten tou zkouškou projde úspěšně, to je, že projde tou zkouškou skrze tu druhou a jedinou poslušnost Boží, která nyní před Bohem platí. A to popsal Pavel v listu Římanům 8,1-4
  ,,A proto již není žádné odsouzení pro ty, kdo jsou v Kristu Ježíši. Zákon Ducha života v Kristu Ježíši tě totiž osvobodil od zákona hříchu a smrti. Co bylo pro Zákon kvůli slabosti těla nemožné, to vykonal Bůh: Poslal svého vlastního Syna, aby se vypořádal s hříchem v těle, jaké má hříšný člověk. Na tomto těle odsoudil hřích, aby spravedlivý požadavek Zákona byl naplněn na nás, kdo nežijeme podle těla, ale podle Ducha."
     Co znamená žít podle Ducha? to vysvětluje v těchto samých verších ekumenický překlad:
    ,,
  • Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši,
  • neboť zákon Ducha, který vede k životu v Kristu Ježíši, osvobodil tě od zákona hříchu a smrti.
  • Bůh učinil to, co bylo zákonu nemožné pro lidskou slabost: Jako oběť za hřích poslal svého vlastního Syna v těle, jako má hříšný člověk, aby na lidském těle odsoudil hřích,
  • a aby tak spravedlnost požadovaná zákonem byla naplněna v nás, kteří se neřídíme svou vůlí, nýbrž vůlí Ducha."
  •    A vůle Ducha je: ,,Abyste věřili v toho, kterého Bůh poslal." To je v Ježíše. A kdo věří v Ježíše? No přece ten, kdo věří, že Ježíš to udělá.
  •    Co udělá? Všechno, co Bůh žádá, o což jsme ho poprosili v Jeho Jménu.
  •       Jan 14,13-14
  • ,,A začkoli budete prosit ve jménu mém, učiním to, aby byl Otec oslaven v Synu. Budete-li mne o něco prosit ve jménu mém, já to učiním."
     Co k tomu dodat?
  Snad jenom to, že to, co tady píši, jsou skutky Boží pro mne předem připravené Bohem.
   A já v nich žiji a chodím, i tímto psaním.
          Věřte, nebo nevěřte, žijte, nebo nežijte, vyberte si.
  Nikdo nikoho do ničeho nenutí, ani já ne.
                       Jiří.
     
Vložil: Tomas v Neděle, 13. říjen 2019 @ 03:11:17 CEST (1639 čtenářů)
Více... | 161 komentáře | Skóre: 0



Život víry: Kázání o zlu
Kázání

poslal lutrik

První čtení: Lukáš 13,1 - 5: „Právě tehdy k němu přišli někteří se zprávou o Galilejcích, jejichž krev smísil Pilát s krví jejich obětí. On jim na to řekl: "Myslíte, že tito Galilejci byli větší hříšníci než ti ostatní, že to museli vytrpět?" Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni podobně zahynete. Nebo si myslíte, že těch osmnáct, na které spadla věž v Siloe a zabila je, byli větší viníci než ostatní obyvatelé Jeruzaléma? Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni právě tak zahynete."“

Druhé čtení: 1 Petrova 3,8 - 12: „Nakonec pak: Všichni buďte jedné mysli, soucitní, plní bratrské lásky, milosrdní a pokorní, neodplácejte zlým za zlé ani urážkou za urážku, naopak žehnejte; vždyť jste byli povoláni k tomu, abyste se stali dědici požehnání. `Chceš-li milovat život a vidět dobré dny, zdržuj jazyk od zlého a rty od lstivých slov, odvrať se od zlého a čiň dobré, hledej pokoj a usiluj o něj. Vždyť oči Páně hledí na spravedlivé a jeho uši jsou otevřeny jejich prosbám, ale tvář Páně je proti těm, kteří činí zlo.´“
Vložil: Tomas v Neděle, 13. říjen 2019 @ 03:09:56 CEST (877 čtenářů)
Více... | 17714 bytů | 65 komentáře | Skóre: 0



Život víry: Zjevení Ducha
Kázání

poslal vatatu

                                   ZJEVENÍ DUCHA


  Rozhodl jsem se napsat tento článek jako reakci některých zúčastněných na GS, abych tak nemusel odepisovat na jednotlivé komentáře. Je to především vysvětlení k článku "život jako cíl".
   Otisknu tu proto alespoň poslední  komentář, aby bylo zjevné oč tu běží.

Vložil: JirkaB v Pondělí, 07. říjen 2019 @ 19:35:47 CEST

(O uživateli | Poslat zprávu)Zdravím tě, 
takže nehřešíš, hříchů se nevšímáš a ony nejsou. 
A ony nejsou, protože neexistují nebo protože je nevidíš?
To je to co mi vrtá hlavou, jelikož je psáno, že po ovoci poznáte. 
Hříchy nejsou, protože neexistují a pak jsi v Kristu ... a jsi pln Krista.
nebo hříchy nejsou, protože si jich nevšímáš a jelikož je nevidíš, tak podle tvého oka mizí... a přitom jsi v krásné autosugesci. 

Píšeš že nehřešíš a na druhou stranu píšeš, že se neposuzuješ již vůbec. Pokud se neposuzuješ, tak to může obsahovat tu autosugesci. Neposuzuji se, nevidím, ovšem že něco nevidím, neznamená, že to není.

Pokud jsi vírou změnil svůj život do podoby Krista, tak paráda, ale to podle mne se pozná podle ovoce. A rozeznávat ovoce je posuzování, svůj život srovnávám s životem Kristovým.


Jirka

     To je jeden z komentářů.
 Aby bylo jasné, jak vznikají mé myšlenkové pochody, tak vysvětlím, jak to skrze své slovo Bůh ve mně vykonal.
   Když jsem uvěřil v Ježíše, tak jsem se začal snažit dělat to, co jsem se dočetl v písmu a dařilo se mně to bez větší námahy.
   Když jsem si jednou přečetl o lásce Agapé v listu Korintským, zamiloval jsem se do té lásky natolik, že jsem se pevně rozhodl podle toho i žít.
  Řekl jsem Bohu v modlitbě, že to budu od zítřka přesně tak činit, jak je to popsáno v Korintským 13,4-7.
    Ouvej ouvej, jak mnoho jsem se spletl jsem poznal hned na druhý den.
 Do té doby jsem tu lásku měl alespoň částečně, ale po tomto mém rozhodnutí to takto činit silou své vůle, jsem začal dělat přesný opak, aniž jsem chtěl, a byl jsem z toho zoufalý. Tento život v opaku mých skutků, než podle Boží lásky, trval několik let.
  Nyní vím, že to bylo to mé ukřižování spolu s Kristem na kříži. V těch letech se Bůh vypořádaval s mojí pýchou. Díky mu za to, že to udělal.
  Když jsem před ním brečel, že už dál nemohu, a chtěl jsem se raději zabít, než takto dál žít, tak mně Bůh vysvobodil svojí pravdou skrze své slovo.
   Pochopil jsem, že z jeho slova nejsem schopen a mocen vykonat ani čárečku.
 Jak jsem to pochopil?
  Začal jsem se modlit modlitbu z Efeským 1,15-19.
 Prosil jsem Otce, aby mně dal ducha moudrosti a zjevení, aby mně skrze toho ducha osvítil můj vnitřní zrak.
    Tuto modlitbu jsem se modli asi 14 dní každý den.
 Trvalo to několik let, než začaly být vidět výsledky této modlitby v mém životě.
 Také jsem podle slov Jakuba 1,5-7 začal Otce prosit o jeho moudrost.
   I když to nebylo hned , tak výsledky těchto mých proseb se dostavily.
  To, co píši ve svých článcích na GS také žiji a je to výsledek Božího působení ve mně a skrze mně jak věřím.
   Nyní začnu vysvětlovat, co mně Bůh zjevil skrze svého Ducha a svou moudrost.
                 ZÁKON A MILOST
 Milost může začít působit až po porušení zákona. Pokud není porušen zákon, tak není potřeba milosti.
  Z toho vyplývá, že kdo se snaží plnit Boží zákon a doufá přitom, že při správném vykonání Božího zákona dostane od Boha milost, ten se mýlí, protože milost není potřeba, když je zákon splněn.
   Milost Boží nebyla člověku dána, aby člověk mohl splnit Boží zákon, protože Boží milost člověku nebyla dána vůbec, ale byl mu dán zákon.
  Boží milost byla na člověka vylita až po přestoupení zákona člověkem.
  To vylití milosti na člověka má ale jedinou podmínku. Tou podmínkou, kterou musí člověk splnit proto, aby na něho byla vylita Boží milost je to, že člověk uzná a vyzná před Bohem, že nedokáže splnit ani jedinou čárečku ze zákona, ale přitom zákon Boží miluje. Miluje to, co zákon Boží říká. Tímto vyznáním se člověk otvírá Bohu k působení jeho milosti.
   Tato Boží milost začne v člověku působit tak, že člověk začne spontánně dělat skutky, které jsou v souladu s Božím zákonem, aniž se o to usiluje, snaží, nebo zápasí. 
   Jestliže se člověk stále snaží a usiluje konat skutky podle Božího zákona, tak to znamená, že zatím nepoznal svojí slabost, slabost těla cokoliv učinit podle zákona, a proto na něm nemůže spočívat Boží milost, protože Boží milost je na člověka vylita až po smrti, kterou mu způsobila jeho snaha a úsilí plnit Boží zákon.
  A tak se ukazuje Boží zákon, jako jediná cesta, která vede k milosti Boží.
 Jak jinak by člověk poznal, že není schopen splnit Boží zákon, než tak, že se ho bude snažit vykonat ze vší své síly?
         Nyní pár veršů z písma.
         Židům 10,26-27
 ,,Jestliže totiž poté, co jsme poznali pravdu, vědomě pokračujeme v hříchu, nezbývá nám už žádná oběť za hříchy, ale jen hrozné očekávání Božího soudu, kdy zuřící oheň pohltí jeho odpůrce."  
  Co říkají tyto verš písma?
  Podle písma můžeme hřešit dvěma způsoby, jeden je svévolný a druhý je nedobrovolný.
  Oba dva způsoby hřešení vedou ke smrti.
  Ten nedobrovolný způsob hřešení vede k dočasné smrti, ze které může být člověk vzkříšený, ten svévolný vede k věčnému zatracení.
   Jak se dá rozeznat, zdali člověk hřeší nedobrovolně, nebo svévolně?
  To je také popsáno v písmu.
         Římanům 7,18-19
  ,,Vím totiž, že ve mně (to jest v mé tělesnosti) není nic dobrého. Chtít dobro, to umím, ale konat je už ne. Nekonám totiž dobro, které chci, ale zlo, které nechci." 
    Co je tím dobrem, o kterém zde Pavel mluví?
             Římanům 7,12
 ,,Zákon je ovšem svatý, přikázání je svaté, spravedlivé a dobré."
     Podle toho, co Pavel napsal v Ř.7,18, je hřešením nedobrovolným, ale jen za určitých podmínek.
   Když ovšem člověk nesouhlasí z Božím zákonem, i když ho zná, odmítá ho, a tvrdí že může být živý i bez toho slova znějícího ze zákona, ten hřeší svévolně.
  Když však člověk pozná pravdu, která jasně říká, že člověk není schopen splnit svým úsilí ani čárečku z Božího zákona, a přesto se snaží a usiluje Boží zákon splnit, tak je na tom hůř, než ten člověk, který Boží zákon odmítá bez toho poznání pravdy, že ten zákon nemůže splnit.
    Oba dva tyto hříchy jsou hříchy k smrti, protože oba dva tyto druhy lidské aktivity pohrdají Boží milostí-odmítají Boží milost.
  Boží milost totiž nedává člověku sílu na plnění Božího zákona, ale Boží milost sama působí v člověku víry ty skutky, které popisuje Boží zákon. Člověk milosti činí ty skutky, aniž o ně jakkoli usiluje, vycházejí totiž přímo z jeho srdce, ve kterém je působí Bůh svým přebýváním, skrze své slovo.
  Ty skutky jsou potom viditelné i na těle a ve světě. A to je to světlo lidí, které svítí.(Jan 14,13-14)
     Podle JirkyB Bohu nevadí, že člověk hřeší, stačí, že se prý člověk usiluje nehřešit.
  Zeptám se na jednu věc, jaký je rozdíl v hříchu, který se člověk snaží  nečinit, a hříchem, který se nesnaží nečinit?
  Před Bohem je to stále hřích.
  Slovo "POKÁNÍ" není o tom, že se člověk snaží nehřešit.
Pokání je v řeckém originálu slovem "METANOJA", což v doslovném překladu znamená "ZMĚNA MYŠLENÍ".
  O čem je ta změna myšlení, a jak jí člověk získá?
Změna myšlení u člověka může nastat jenom skrze slyšení Božího slova, ze kterého roste víra ve vykonání slova slovem na místě, kde to slovo přebývá.
   Slyšení Božího slova NENÍ čtení písma a jeho rozumové pochopení.
 Slyšení Božího slova je to, když Duch Boží mluví skrze ducha člověka k jeho duši, to je k jeho mysli, a tím naplňuje jeho srdce vírou a pokojem.
        Důkaz o nezměněném myšlení je i v některých překladech písma. Jde o Genesis 4,7
     ,,Copak tě nepřijmu, když budeš jednat dobře? Když ale nebudeš jednat dobře, pak ve dveřích číhá hřích a dychtí po tobě. Ty ale máš nad ním panovat.“
 Toto je typické pro nezměněné myšlení Duchem Božím.
  Co je tu napsáno?
 Je tady napsáno, že člověk nemá jednat dobře, aby tak hřích byl v jeho blízkosti, aby nad ním mohl člověk panovat.
    Pokud člověk jedná dobře, tak hřích je od něho vzdálen. A jak by mohl člověk bojovat s hříchem, který nevidí, ani o něm neví ?
    Jediný způsob, jak se může hřích dostat do lidské blízkosti, je jeho ne dobré jednání.
   A tak překladatelé tohoto verše tímto překladem řekli, že člověk má jednat ne dobře, aby tak byl hřích blízko něho, aby nad ním mohl panovat.
   Tímto překladem podsunuli Bohu něco, co Bůh neřekl.
         Kralický překlad to překládá takto:
   ,,1M 4:7 Zdaliž nebudeš příjemný, budeš-li dobře činiti? Pakli nebudeš dobře činiti, hřích ve dveřích leží; a pod mocí tvou bude žádost jeho, a ty panovati budeš nad ním." 
    Bůh nikdy nechtěl, nechce a nikdy nebude chtít, aby člověk nad hříchem panoval, protože bůh chce, aby hřích byl od člověka vzdálen úplně, tak jak je vzdálen od Boha. Bůh se nazývá tím, že je mocně oddělen od hříchu, svatým.
   Každý člověk, který jedná dobře, je mocně vzdálen od hříchu, proto nemá nad čím panovat.
   Člověk se však ve své pýše rozhodl, že nad hříchem panovat chce, a tak jedná ne dobře, aby tak hřích byl v jeho blízkosti, a to proto, aby se tak mohl Bohu pochlubit svým bojem s hříchem.
   Kdo věří v Boha a jeho skutky, a tak nekoná své skutky, ten nehřeší, protože je takto hřích od něho vzdálen mocí těch Božích skutků.
   Kdo se však snaží konat své skutky podle vlastních rozhodnutí, a ještě za to očekává od Boha odměnu, tak toto jeho smýšlení působí blízkost hříchu u jeho srdce, se kterým pak musí bojovat, což považuje za Boží vůli. Toto však Bůh nazval činěním ne dobrého. 
    Z toho vyplývá, že ti, kteří se snaží, zápasí a bojují s hříchem, to dělají proto, že nemají změněné myšlení slovem pravdy, a tak si myslí, že je Bůh jednou odmění za jejich snahu a úsilí konat své dobré skutky.
  Pravdou z Božího slova je to, že právě ta jejich snaha a úsilí konat dobré skutky pro budoucí odměnu přitahuje do jejich blízkosti hřích, a tak v té své snaze a zápasu o dobré skutky hřeší, při čemž doufají, že to, co učinili podle jejich mínění dobře, převáží ty hříchy, které v této snaze a zápasu konají. 
          Jediným slovem se tomuto smýšlení a konání člověka říká:
                NÁBOŽENSTVÍ.
Napsal JirkaB:
 ,,takže nehřešíš, hříchů se nevšímáš a ony nejsou. 
A ony nejsou, protože neexistují nebo protože je nevidíš?
To je to co mi vrtá hlavou, jelikož je psáno, že po ovoci poznáte. 
Hříchy nejsou, protože neexistují a pak jsi v Kristu ... a jsi pln Krista.
nebo hříchy nejsou, protože si jich nevšímáš a jelikož je nevidíš, tak podle tvého oka mizí... a přitom jsi v krásné autosugesci. "
Odpovím:
  ,,JirkoB, ty tomu říkáš autosugesce, já tomu říkám víra. Já ty hříchy vidím všechny, ale jsou mrtvé, protože je vidím na kříži, kde je Ježíš vzal na sebe, vzal na sebe všechny moje hříchy, i ty, které bych mohl učinit, kdybych nevěřil, že mně Ježíš od hříchů chrání Boží mocí, a vidím je mrtvé proto, že s nimi na tom kříži zemřel místo mně, a tak je zabil. Když byl Ježíš vzkříšen slavnou mocí Otcovou, tak již byl vzkříšen bez těchto mých hříchů. A tento Ježíš žije ve mně skrze toto slovo o ukřižování mých hříchů spolu s Ježíšem na kříži.
  Nejde o to, že ty hříchy již nevidím já, ale o to, že je nevidí Bůh, a tento svůj pohled dal i mně.
   Podle tebe JirkoB to je autosugesce, podle mne život věčný.
  JirkaB napsal:
,,Píšeš že nehřešíš a na druhou stranu píšeš, že se neposuzuješ již vůbec. Pokud se neposuzuješ, tak to může obsahovat tu autosugesci. Neposuzuji se, nevidím, ovšem že něco nevidím, neznamená, že to není"
Odpovídám:
  Neposuzuji se, protože vidím, jak mně posuzuje Bůh. a on mně posoudil a odsoudil k věčnému trestu smrti. Nemám žádnou šanci sám sebe skrze své skutky vzkřísit, tak to nedělám. 
  Nehřeším, protože jsem na věky mrtvý, ukřižovaný spolu s Kristem, proto již nemůžu na věky učinit ani nic dobrého, ani nic zlého. A to, co bylo Bohem ve mně vzkříšeno již nejsem já, ale Ježíš-živé Boží slovo. To je evangelium.
       JirkaB píše:
,,Pokud jsi vírou změnil svůj život do podoby Krista, tak paráda, ale to podle mne se pozná podle ovoce. A rozeznávat ovoce je posuzování, svůj život srovnávám s životem Kristovým."
  Odpovím:
 Já svůj život nezměnil, já svůj život vydal Bohu k ukřižování tím, že souhlasím s Bohem, že mně ukřižoval spolu s Ježíšem.
  Já jsem pouze ratolest-větvička stromu, kterou nese strom jménem Ježíš, na kterou mně narouboval vinař Otec Bůh. To ovoce plodí a rodí Bůh, ne já. Nemám to s čím porovnávat, protože moje ovoce nebylo žádné, protože když jsem byl stromem, tak ten strom byl úplně planý, bez jakéhokoli ovoce. Nyní, když jsem ratolestí stromu Ježíš, tak Bůh se o tento strom stará, a tak jako ratolest nesu Boží ovoce, které naplňuje moje srdce a sytí duše těch, kteří jsou v mé blízkosti.
   Celým srdcem souhlasí s bratry Petrem a Pavlem,  tak se raduji nevýslovnou radostí v rozličných zkouškách a pokušeních, které na mně často doléhají, protože vím, že Ježíš ve mně žijící si s nimi hravě poradí, a tak se utvrzuje moje víra v Ježíše skrze ten oheň těch zkoušek. Ten oheň mne již v současné době nepálí, protože v té peci těch zkoušek vidím vedle sebe stát Syna člověka.
          Na závěr něco, co napsal:
Vložil: leonet v Pondělí, 07. říjen 2019 @ 23:12:27 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)Něco ti prozradím, nezávislost na Bohu se projevuje tím, že jsme všichni jako had. Kristus to změnil, můžeme být nezávislí na hadu a stát se závislými na Bohu. Jediný problém je v tom, že nevěříme Bohu, že je dobrý. 
Otec chce mít s námi stejný vztah jaký má se svým Synem a Duchem. Otázka zni, zda to chceme i my. 

To všechno ostatní jsou náboženské kecy. 

Jirka je na dobré cestě. Není mnoho takových, kteří se takto bezvýhradně vydají Bohu. 
Něco málo o tom vím. 
Když jsem před více jak 20 léty musel Bohu přiznat, že mu nevěřím, řekl mi osvobozující slova: ty jsi to nevěděl, a proto se stalo to, co se stalo. Neznal jsi sám sebe, teď už se znáš. 
Čím dříve padneš, tím dříve můžeš vstát. 
Kéž by všichni padli co nejdříve. 
Jenže dokud mají náboženství, a odmítají své pády, není jím pomocí. 
Vložil: Tomas v Středa, 09. říjen 2019 @ 11:49:27 CEST (1009 čtenářů)
Více... | 78 komentáře | Skóre: 0



Život víry: Víra má skutky
Kázání

poslal vatatu

     VÍRA MÁ SVÉ SKUTKY



     Víra má své skutky, vždycky, jenom netrpěliví tomu nevěří, a tak se nutí činit skutky podle písma, což je to samé, jako činit skutky zákona.
                 Víra má totiž Boží skutky,
                 zákon má lidské skutky.
  Bratr Jakub ve svém listu pouze reagoval na člověka, který tvrdil, že víra může být i bez skutků, a že to stačí.
     Jakub těmto lidem ve svém listu oznámil, že to není možné, že pokud má člověk víru, tak má i skutky.
     Náboženský duch z toho slova Jakuba učinil něco, co Jakub neřekl.
 Někteří lidé se totiž nechali oklamat tímto náboženským duchem, který jim vnuknul myšlenku, že musíme činit skutky podle písma, to proto, abychom potvrdili víru,
   Na to, aby si člověk přečetl jakýkoliv návod v jakékoliv knížce, na to nepotřebuje víru v Boha a jeho slovo, ale stačí mu víra v sebe sama, víra, která mu říká, že dokáže to, co si předsevzal, že vykoná podle svého rozhodnutí. V náboženství to znamená, že se člověk rozhodl konat své skutky podle písma.
     Jak je to tedy s vírou, která je tak dopodrobna popsána písmem?
      ,,Věřit Bohu znamená plně se spolehnout na to v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme."
        Našimi skutky podle písma si můžeme být jisti, ale jenom podle vlastní síly. Když síla není, potom se jistota ve vlastní skutky ztrácí.
   A potom, naše skutky vidět jsou, my ve víře v Boha máme jistotu v tom, co vidět není.
 Naše skutky to tím pádem nebudou.
            Jak je to tedy s tou vírou a s těmi skutky?
                   Jan 6,27-29
  ,,Neusilujte o pomíjející pokrm, ale o pokrm, který zůstává k věčnému životu, který vám dá Syn člověka. Na něj totiž Bůh Otec vtiskl svou pečeť.“
„Co máme dělat, abychom konali Boží skutky?“ zeptali se ho.
Ježíš jim odpověděl: „Toto je ten Boží skutek – abyste věřili v toho, kterého on poslal.“
                  O čem se v těchto verších mluví?
  Mluví se tu o nepomíjejícím pokrmu a pomíjejícím pokrmu. Pomíjející pokrm je chléb, který živí fyzické tělo. To vzpomenul Ježíš ve dvacátém šestém verši.
    Co je tedy pokrmem pro věčnost?
  Pokrmem pro věčnost je konat Boží skutky: „Co máme dělat, abychom konali Boží skutky?“ zeptali se ho.
    Jak židé věděli, co je tím věčným pokrmem?
                   Jan 4,31-34
 
,,Mezitím ho učedníci prosili: „Rabbi, najez se!“
On jim však řekl: „Mě sytí pokrm, který vy neznáte.“
Učedníci se jeden druhého ptali: „Přinesl mu snad někdo jídlo?“
„Můj pokrm,“ řekl jim Ježíš, „je konat vůli Toho, který mě poslal, a dokončit jeho dílo."
     Z této Ježíšovy řeči židé věděli, že pokrmem pro život věčný je konat Otcovu vůli.
  Oni se ptali na to, co mají dělat, aby konali Boží skutky, což pochopili, že je pokrmem pro věčný život.
 Co jím na to Ježíš odpověděl?
  „Toto je ten Boží skutek – abyste věřili v toho, kterého on poslal.“
   Za prvé, je to Boží skutek, to znamená, že není lidský.
   Za druhé, ten skutek se vůbec nedotýká lidského výkonu ve smyslu činění skutků fyzickýma rukama, ale skutku myšlení.
    Ať dělám fyzicky cokoli, tak pokrmem pro věčný život je pro mne víra v Ježíše, ne to, co dělám svým tělem.
    Můžu já, skrze své svobodné rozhodnutí uvěřit a věřit v Ježíše?
 V žádném případě:
               Jan 6,44
   ,,„Nikdo ke mně nemůže přijít, pokud ho nepřitáhne můj Otec, který mě poslal; já ho pak vzkřísím v poslední den."
     To potvrdil Pavel ve svém listu efeským 2,3-7
 
,,My všichni jsme kdysi spolu s nimi podléhali svým tělesným žádostem. Plnili jsme přání těla a mysli, a tak jsme svou přirozeností byli dětmi hněvu stejně jako ostatní.
Ale Bůh je tak nesmírně milosrdný! Zamiloval si nás tak velikou láskou, že spolu s Kristem obživil i nás, mrtvé ve vinách – jste spaseni milostí! Spolu s ním nás vzkřísil a posadil na nebesích v Kristu Ježíši, aby svou laskavostí k nám v Kristu Ježíši projevil v budoucích dobách nepřekonatelné bohatství své milosti."
    Nerozhodli jsme se probudit svojí vůlí, žijíce ve svých vinách a proviněních, ale probudil nás Bůh svojí vůlí.
      Kdybychom mohli uvěřit v Ježíše skrze své svobodné rozhodnutí, tak by to znamenalo asi to, že by někdo uslyšel slovo o Ježíši, že to je Boží Syn, který zemřel za hříchy lidí, a že kdo v něho věří, tem má život věčný.
  Ten člověk by na to řekl:
  ,,Dnes ještě věřit v Ježíše nebudu, ale někdy se pro to možná rozhodnu."
   Například za měsíc by tento člověk přišel do místní církve a oznámil by jim tam:
   ,,Dneska jsem se svobodně rozhodl, že budu věřit v Ježíše."
  Jak dlouho mu tato víra vydrží?
  Jenom do doby jeho dalšího svobodného rozhodnutí, kdy si uvědomí, že ho víra v Ježíše nebaví, a tak se rozhodne nevěřit.
   Celé to je o jeho skutcích a ne o Božích.
 Když se totiž Bůh rozhodne, aby člověk uvěřil v Ježíše, to takovým způsobem, že je zasažen Božím slovem ve svém srdci, tak ten člověk ani v nejmenším neuvažuje nad žádnou možností volby, jestli má věřit, nebo nemá věřit, ale věřit v Ježíše je pro něho v tom okamžiku zasažení Božím slovem v jeho srdci, naprosto hotová, dokonaná skutečnost, o které nemusí vůbec přemýšlet, a už vůbec se nemusí rozhodovat, jestli má uvěřit, nebo nemá uvěřit,  aby tak byla naplněna skutečnost, že je to jeho svobodné rozhodnutí.
   Žádný člověk v celé historii lidstva neuvěřil v Ježíše proto, že chtěl uvěřit, ale jenom proto, že byl zasažen Božím slovem ve svém srdci, kde to slovo Boží dalo narodit se té víře.
   A každý, kdo žije v této víře a z této víry, koná veškeré skutky z této víry, to znamená, až po zasažení Božím slovem ve svém srdci, nikoliv podle svých svobodných rozhodnutí. 
   To znamená, že je takový člověk ospravedlněn od svých skutků vírou v Ježíše, a pokud činí dále jenom ty skutky, které přicházejí po zasažení Božím slovem v jeho srdci, tak žije z víry, ne ze svých skutků. A ty skutky, konané až po zasažení Božím slovem ve svém srdci, jsou člověku takto zasaženým ve svém srdci životem, který nikdy neskončí.
     Kdo by místo toho stále činil skutky podle svých svobodných rozhodnutí, ten činí NIC, a tak zůstává ve smrti svých mrtvých skutků podle svých svobodných rozhodnutí.
                    Jan 15,5
  ,,Já jsem vinná réva a vy ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce; cokoliv učiníte beze mne, je nic."
                Římanům 4,4-6
 ,,Ten, kdo koná skutky, nedostává odplatu z milosti, ale z povinnosti. Kdo ale místo skutků věří v Toho, který ospravedlňuje bezbožného, tomu se za spravedlnost počítá jeho víra. Vždyť i David blahoslaví člověka, kterému Bůh přičítá spravedlnost bez skutků:
              Jedna možnost, jak by toho mohl člověk dosáhnout svým rozhodnutím tu je:
                       Matouš 16,24-25
,,Potom Ježíš řekl svým učedníkům: „Chce-li někdo jít za mnou, ať se zřekne sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mě. Kdokoli by si chtěl zachránit život, ztratí jej, ale kdokoli by ztratil svůj život pro mě, ten jej nalezne."
        Kdo to udělá, že se zřekne sám sebe, vydá svůj život Ježíši, v tom Duch Boží začne dělat tu změnu myšlení, že není potřeba činit své skutky podle svých rozhodnutí, ale skutky ze zasažení Božím slovem v srdci člověka.
   Ta změna nemusí být okamžitá, jak tvrdili někteří učitelé církve, že pokud není vidět na křesťanovi změna do čtrnáctí dní po uvěření v Ježíše, tak prý ani neuvěřil.
  Tímto svým myšlením a výrokem se stali hlavou Ducha svatého, protože mu vnucují rychlost, jakou má nového věřícího změnit.
   Ta práce Ducha svatého může u někoho trvat i několik desetiletí. Z vlastní zkušenosti vím, že se vyplatí vydržet, počkat si, až Duch tu změnu vykoná v čase, který určí on, ne člověk.
    A to, že člověk na tu změnu v trpělivosti čeká je znakem toho sebe vydání Ježíši.
 Kdo je netrpělivý, a tak začne konat skutky podle písma svými rozhodnutími, což sám v sobě a podle sebe nazve činěním Boží vůle, ten nemá život.
   Životem podle Boží vůle je až to, když člověk koná skutky, až po zasazění Božím slovem ve svém srdci. 
                           Izaiáš 55,8-11
 
,,Mé smýšlení není vaším smýšlením
a vaše cesty nejsou mými cestami,
praví Hospodin.
Jako je vysoko nebe nad zemí,
tak jsou mé cesty nad vašimi cestami,
tak je mé smýšlení nad vaším smýšlením.
Jako z nebe padá déšť a sníh
a znovu se tam nevrací,
ale zavlažuje zemi
a zúrodňuje ji k plození,
aby dávala zrno rozsévači
a chléb tomu, kdo jí –
takové je i mé slovo,
jež z mých úst vychází:
nenavrátí se ke mně s prázdnou,
ale vykoná, co chci;
úspěšně naplní své poslání."
     
  Kdo prošel tou změnou myšlení ve škole Ducha svatého, ten ví, že Boží slovo přebývající v jeho srdci, to je to slovo vycházející z Božích úst, ne z písma svatého, tak ten ví, že toto Boží slovo se uskutečňuje tím zněním v srdci člověka svojí vůlí.
   Takto se uskuteční to slovo samo skrze člověka, který nepatří sám sobě, to je konání svých skutků podle písma svými svobodnými rozhodnutími, protože to jeho poslední svobodné rozhodnutí bylo zříci se svého svobodného rozhodování ke skutkům, pro rozhodnutí Božího slova v sobě.
     K takovému rozhodnutí je potřeba veliké víry.
 Tuto velikou víru je možné mít jediným způsobem, to je skrze slyšení Božího slova vycházejícího z Božích úst.
    Víra ze čtení písma svatého na to nestačí.
  Písmo svaté v mysli člověka je jenom pomocníkem pro Ducha Božího, který ho potom, podle toho jak on sám chce, a kdy on sám chce, převede na hlas Boží v lidském srdci.
  A toto Boží slovo znějící hlasem Ducha v lidském srdci má moc učinit to, co říká, má moc učinit to, co si Bůh přeje, a k čemu je poslal.

                                 Jiří
Vložil: Tomas v Středa, 09. říjen 2019 @ 11:49:10 CEST (344 čtenářů)
Více... | 32 komentáře | Skóre: 0




Stránka vygenerována za: 1.83 sekundy