Grano Salis - O.Cantalamessa: Je čas překonat Reformaci i Protireformaci

poslal Elo

Papežský kazatel O. Cantalamessa pronesl v pátek dopoledne již druhé adventní kázání ke Svatému otci a jeho spolupracovníkům z římské kurie. V rámci Roku sv. Pavla si vzal za námět své promluvy opět učení tohoto svatého apoštola, tentokrát jeho slova z listu k Filipanům: „V čem jsem dříve viděl pro sebe prospěch, to považuji nyní kvůli Kristu za škodu.. Pro něj jsem se všeho zřekl a považuji to za bezcenný brak, abych mohl získat Krista a byl s ním spojen“(Flp 3,16).

Z listů apoštola Pavla plyne, že postavení Krista resp. vztah k osobě Krista je ústřední a reprezentativní pro celé Pavlovo myšlení a to ještě více nežli jeho nauka o ospravedlnění skrze víru. Podle O.Cantalamessy by se Rok sv. Pavla mohl stát prozřetelnostní příležitostí k tomu, aby se skončilo období diskusí a sporů, které se pojí spíše s minulostí než s přítomností, a otevřela se tak nová kapitola, pokud jde o využití myšlenkové přínosu apoštola Pavla. Smyslem napsání jeho listů, řekl papežský kazatel, zajisté nebyla snaha poskytnout budoucím generacím cvičiště pro rozvíjení jejich teologického důvtipu, nýbrž budovat víru společenství, které bylo tvořeno spíše prostými a nikoli sečtělými lidmi.

„Myslím, že nastal čas pokusit se překročit Reformaci i Protireformaci. To, oč dnes, na začátku třetího tisíciletí běží, není totéž, co na začátku druhého tisíciletí, kdy došlo k rozdělení mezi Východem a Západem, ani to, o co běželo v polovině druhého tisíciletí, kdy se v západním křesťanství vytvořilo rozdělení mezi katolíky a protestanty.
Jen jako příklad stačí uvést, že problémem už není Lutherova otázka, jak osvobodit člověka z pocitu viny, který jej svírá, ale to, jak znovu ukázat dnešnímu člověku pravý význam hříchu. Jaký smysl má dnes diskutovat k tom, „jak dojde ospravedlnění bezbožník“, když je dnešní člověk přesvědčen, že nepotřebuje žádné ospravedlnění a pyšně – slovy Jean Paul Sartra - prohlašuje: »Já sám se obviňuji a jenom já sám si mohu odpustit, já člověk«.Domnívám, že všechny staleté diskuse mezi katolíky a protestanty kolem víry a skutků vedly k tomu, že jsme ztratili z obzoru hlavní bod Pavlova poselství a nezřídka přenášeli pozornost z Krista na nauku o Kristu, což v praxi znamená z Krista na lidi, na teologie Apoštol klade ve známé pasáži listu Římanům důraz na to, že jsme ospravedlnění nikoli vírou, nýbrž vírou v Krista; nejsme ani tak ospravedlněni milostí, nýbrž milostí Kristovou. Akcent je na Kristu spíše než na víře a na milosti.

Apoštol Pavel, který ve zmíněném listu Římanům nejprve vykresluje lidstvo v jeho všeobecném stavu hříchu a pádu, s neuvěřitelnou odvahou prohlašuje, že tato situace je nyní radikálně změněna, „protože je vykoupil Kristus Ježíš“ (Řím 3,24), tedy – jak praví na jiném místě – „poslušností jednoho člověka“ (Řím 5,19). Tvrzení, že tato spása přichází z víry, nikoli ze skutků, je sice velmi důležité, ale druhotné, nikoli prvotní.“ „Apoštolovo poselství o ústředním postavení Krista je velice aktuální. Mnozí totiž dnes dávají osobu Krista do závorky. Není součástí žádné ze tří nejživějších oblastí dialogu mezi církví a světem. Je nepřítomen v dialogu mezi vírou a filosofií, protože filosofie se zabývá metafyzickými pojmy a nikoli historickými skutečnostmi, jakou je právě osoba Ježíše z Nazareta. Není přítomen v dialogu s vědou, s níž lze diskutovat pouze o existenci nebo neexistenci Boha Stvořitele, případně o jeho plánu podléhajícím evoluci. A nevyskytuje se ani v mezináboženském dialogu, který se zabývá tím, co mohou různá náboženství ve jménu Božím konat společně pro dobro lidstva.
Málokterý věřící by dnes na otázku, čemu věří, odpověděl: »Věřím, že Kristus zemřel kvůli mým hříchům a vstal z mrtvých pro mé ospravedlnění«. Spíše by odpověděl: »Věřím v existenci Boží a v život věčný«. Pavel a celý Nový zákon však přece praví, že vírou, která zachraňuje, je pouze víra v Krista, který zemřel a vstal z mrtvých: „Jestliže tedy ústy vyznáváš, že Ježíš je Pán, a v srdci věříš, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen.“ (Řím 10,9).

O.Cantalamessa pak zmínil konverzi prof. Francise Collinse, biologa, který stál v čele vědců, kteří roku 2000 rozluštili lidský genom. Ten na letošním zasedání Papežské akademie věd hovořil o své duchovní cestě a poukázal právě na ústřední postavení osobního vztahu ke Kristu, pokud jde o víru v Boha jako takovou.

Zdroj: http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=10539

	Hledej
	Je a svátek má Oto. Vytvoření registrace