Grano Salis - Žena oděná sluncem = Duch Svatý

Zjevení 12 kapitola:
I ukázalo se veliké znamení v Nebi: Žena oděná sluncem, pod jejíma nohama měsíc a na její hlavě koruna z dvanácti hvězd.

Kdo je ona žena? Panna Marie? Církev? Věřím, že ani jedno, ani druhé.

A proč ne? Apoštol Jan nepíše dvanáctou kapitolu Zjevení ve vzduchoprázdnu. Ale v kontextu jednotlivých knih Bible. A v celé naší kapitole přímo, mezi řádky, odkazuje na první kapitoly Genesis. Na odvěký zápas mezi Ženou a satanem, mezi símě ženy a símě dáblovým. Ke vší úctě k Panně Marii, ona zde nebyla od počátku. Panna Marie se narodila v jeden konkrétní okamžik. Panna Marie není Ženou, která vede odvěký souboj se silami temnoty.

Avšak ze stejného důvodu musíme vyloučit i církev. Také církev má datum svého vzniku: Letnice. Církev je z Ducha Svatého znovuzrozený Izrael. A to samé v bleděmodrém platí i o Izraeli, který se narodil z beder Izákových, z beder Abrahamových.

Tak kdo tedy? Žena oděná sluncem nemůže být nikdo jiný, než Duch Svatý. Jen Duch Svatý může držet ve svých rukou atributy Boží Slávy, Slávy, kterou Bůh nepřenechává modlám, t.j. stvořeným věcem, či lidem.

Ježíš v evangelium Jana (!) hovoří o nutnosti narození se znovu, z Ducha a z Vody. Avšak jenom žena rodí děti, muž na to nemá povolání. Duch Svatý tedy v kontextu Janova evangelia přijímá úkol ženy. A slovo Duch v hebrejštině je rodu ženského.

Jan nám představuje ženu, těhotnou ženu, v hodině porodu. Proti ženě se staví ďábel a chce zničit dítě, které se má narodit. Chce ho sežrat, t.j. zneužít pro své vlastní plány a potřeby. Ale nedostane příležitost. Neboť dítěte se okamžitě po porodu ujímá Bůh a vytrhuje jej k sobě, ke svému trůnu.

Kdo však je oním dítětem? Ježíš Kristus? Nemyslím si to. Ježíš Kristus nebyl ihned po narození vytržen k Otci, žádné z evangeliích to nepopisuje. Podle všech vystoupil na nebesa po svém ukřižování a zmrtvýchvstání.

Ano, Ježíš o sobě hovoří jako ten, který sestoupil z nebe, ale jak Jan popisujesestoupil z nebe tím, že se stal člověkem, t.j. že se stal dítětem v lůně Panny Marie. Přišel na svět stejným způsobem, jako každý člověk.

Co však neplatí o Kristu, platí zde o Církvi. Neboť v letnicích, při znovuzrození, při křtu, Duch Svatý učinil z jednotlivých lidí jednu církev, jedno Kristovo Tělo spojené a vyrůstající z hlavy, z Krista. Jse všichni součástí Kristova těla, ale Kristus je po Pravici Boží! Skrze Krista je tedy i církev u Trůnu Otce, neboť církev je Kristovo tělo. A skrze církev je Kristus stále zde na zemi.

Takže, tento oddíl Zjevení není biblickým důkazem, že k fyzickému vytržení církve dojde před příchodem Antikrista. Neboť Jan zde jasně píše, že dítě bylo vytaženo ihned po narození, ne po nějakých tisíc let. Zde se popisuje duchovní rozměr Letnic. Jan a Lukáš ve skutcích, oba píšou o jedné a té samé události. Satan na Církev nemůže, ta už je od svého zrození před Trůnem Božím, zatímco on byl vyhnán na svět. Církev je králoství nebes, Boží vláda, zde na zemi. Vstupem do Církve člověk přechází od smrti do Života, od odsouzení do nesouzení, z otroctví hříchu a satanovi do Boží vlády, králoství Nebes.

Dalšá důvod, proč tento oddíl není biblický důkaz pro fyzické vytržení církve před příchodem Antikrista, tvoří analýza Pavlových epištol. Pavel jasně píše, že hmotně vytržen může být jen ten, kdo na svou nedokonalost, porušitelnost, oblékne neporušitelnost. A k tomu dojde až při zmrtvýchvstání, za zvuku "poslední polnice." Stane se tak tedy těsně před poslední hodinou, kdy tato planeta bude zničena ohněm.

Když satanovi nevyšel pokus o útok proti Církvi, obrátil se opět na Ženu, na Ducha Svatého. Pokusil se ji utopit otrávenou vodou. Otráveným učením vedoucím ke smrti se snažil a stále snaží umlčet Hlas Ducha Svatého, odvést věřící pod svou moc. Ale žena má k dispozici dva orlí křídla, dva svědky, které ji nesou do bezpečí, do Božího úkrytu.

A satan plný hněvu se obrací na ostatní Ženiny potomky. Vedle neúspěšných útocích na církev jako celek a na křesťanské učení útočí na jednotlivé křesťany, kteří se zrodili z Ženy. z Ducha Svatého, kteří zachovávají přikázání Boží a vydávají Ježíšovo svědectví. Svědectví o Kristu a Kristova Krev jsou mocné zbraně, které poráží satana v duchovním světě, ale ve fyzickém světě bylo satanovi dáno, aby přemáhal jednotlivé svaté (Zj 13,7), aby na ně uvalil daně, roboty, aby násilím vybíral daně. Aby ovládl pozemskou organizaci, posadil antikristova ducha na stolec uctívání, převlékl ho za beránka, aby se mu mrtvé a obelhané jakoby křesťanstvo klanělo místo Hospodinu. Avšak neměl moc umlčet Hlas Ducha Svatého. A ač přemohl Svaté, nezvítězil. Ač oběstavil Pravý Chrám falešným pozlátkem, Chrám zbouraný nebyl. Na fyzickém světě si mohl poddat svaté, mohl je přemoce, zatížit, mohl jim poroučet,mohl se prohlásit papežem, císařem, sultánem, ale neměl moc stát se Jejich Pánem. Měl moc je přemoci, svázat, bít, upalovat, neměl moc je však vyhubit, zlikvidovat. Neboť Církvi, ne pozemská organizace, ale Církvi, nevěstě Kristově, postavená na Skále, ani pekelné brány neodolají. Amen.

	Hledej
	Je a svátek má Oto. Vytvoření registrace