Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Homosexualita v Islámu

Homosexualita je už po staletí nedílnou součásti islámské kultury a navzdory pronásledování je přítomná v některých zemích dodnes. Oblíbenou muslimskou zemí pro západní homosexuály je Maroko.
V Saúdské Arábii se setkávají homosexuálové u holiče, v kavárnách, restauracích nebo přímo v bytech, zatímco se jejich rodiče dívají na televizi. Riskují přitom ukamenování neboť v Saúdské Arábii, Mauretánii, Súdánu Íránu nebo Jemenu jim hrozí trest smrti. Podobné to bylo v Iráku nebo v Afgánistánu. Evropané informovali již v 17.-19.století o rozšířených homosexuálních praktikách v Orientu. Tvrdilo se, že každý muslim je od přírody bisexuál. V osmánském Turecku měl sultán své oblíbence a v lázních v Istanbulu prostituovali mladí chlapci.


Od islámské revoluce 1979 bylo v Íránu popraveno přes 4000 homosexuálů. V Saúdské Arábii zaměňují trest smrti za bičování, vězení nebo peněžitý trest. Alternativní tresty praktikují také v Bahrajnu, Kataru, Alžírsku nebo na Maledivách. V Turecku, Jordánsku, Egyptě, Indonésii nebo Mali není homosexualita protizákonná. Egypt ji poažuje jen jako přestupek proti veřejné morálce. V Maroku, Tunisku a Sýrii je sice trestná, ale jen málokdy se dostane k soudu. V Africe je homosexualita trestána vězením nebo peněžitým trestem v Keni, Angole, Ugandě, Mozambiku, Mauriciu nebo na Sejšelských ostrovech. V Asii je trestná v Singapuru, Indii a Nepálu.

(www.heise.de/tp/r4/artikel/27/27781/1.html, Alfred Hackensberger, 14.06.2008)


Rabín Dr.Louis Finkelstein:
Farizeové, sociologické pozadí jejich víry, 1938, I.díl; „Rabín Eliezer ben Hyrkanus, jeden z největších mudrců, chválil výklady Písem prvních křesťanů (Aboda Zara 17a). Pavel se i po svém obrácení považoval za farizeje (Sk.23,6) a farizeus Gamaliel, známý svou moudrostí a tolerancí, ochránil apoštoly před trestem (Sk.5,34). Sám Ježíš pochválil horlivého farizeje (Mk.12,34) a potvrdil naše největší přikázání: „Slyš Izraeli…“ (tamtéž). Farizejství bylo proroctví v akci. Puritáni se sice nepovažovali za farizeje, ale byli jejich pokračovateli. Farizejové milovali chrám, ale byli proti kněžím. Nemohli se zcela oprostit od rituálů jako damašská sekta nebo křesťané, a jistě by neváhali, jako John Milton, označit tehdejší duchovní za „slepá ústa“, za pastýře, požírající své vlastní stádo. Ne náhodou se Bunyan považoval za Izraelitu a Milton byl znalý nejen hebrejských Písem, ale také i rabínské tradice. Nejvíce jsou si farizejové a puritáni podobní svým osudem. Bojovali proti snahám žít v luxusu, proti nemravnostem a samovládcům, byli vedeni logikou svých názorů k extrémnímu asketismu, byli obviňováni z rozmařilosti a fanatismu, chtěli si udržet venkovské hodnoty přímosti a citlivosti. Obě hnutí se angažovala v občanské válce, poznala, že používání síly vede ke zmaru a byla ochotna pokračovat v díle i mimo svou vlast. Vrcholem farizejství je babylonský Talmud, podobně jako je vrcholem puritánství kultura Nové Anglie. Starověké farizejství putovalo z Palestiny do Babylona, z Babylona do severní Afriky, Itálie, Španělska, Francie a Německa, odtud pak do Polska, Ruska a do východní Evropy obecně. (22.6.08, ko) Nicholas de Lange, Miri Freud Kandel: Moderní judaismus, Oxfordská studie, 2005

Mario Scudu Sloužila chudým z lásky ke Kristu Svatá Luisa de Marillac (1591-1660) Vypráví se, že Napoleon jednou ve chvíli odpočinku naslouchal skupině kulturně kvalifikovaných osob, které diskutovaly o otázkách filozofie, politiky a vědy, a s nadšením vyzvedaly osvícenství, které prý vneslo do společnosti filantropický cit. Císař jim naslouchal, ale byl stále více netrpělivý a znavený všemi těmito řečmi. Nakonec je přerušil a řekl: „To je všechno pěkné a dobré, ale nikdy to nevytvoří šedou sestru.“ Tak se totiž nazývaly Dcery lásky, které založil svatý Vincenc z Pauly a Luisa Marillacová a které byly již více než jedno století ve Francii velice známé a ctěné pro své dílo lásky ve prospěch těch nejchudších a nejubožejších ve společnosti, která se honosila svým titulem osvícená světlem rozumu. V polovině 17. století, když již šedé sestry působily více než deset let a mírnily tolik utrpení a zachraňovaly ubohé lidské životy, žil v Paříži v klidu a v pohodě anglický filozof Thomas Hobbes. Od něho pochází v jeho díle Leviatan (1651) filozofické pojednání o státním absolutismu. Všechno mělo být podrobeno státu, i náboženská autorita. Absolutní stát s absolutní mocí nad jednotlivými individui byl podle něho nutný proto, aby se předešlo nevyhnutelné nevraživosti mezi lidmi a dychtěním po vlastních právech. Slavné je jeho rčení: Homo homini lupus „ člověk je člověku vlkem „ je připraven kvůli vlastním právům na přežití zničit jiného člověka. Šedé sestry, protože věděly, že stát není všechno, byly skutečnými anděly a mírnily bolest v každém koutě, kam státní autorita nikdy nevstoupila, protože ani nevěděla o lidských potřebách a nouzi. V tomto svém důležitém a společensky užitečném a skutečně osvíceném díle šly ve stopách svých zakladatelů sv. Vincence a sestry Luisy Marillacové. Tyto dvě významné postavy svou aktivní svatostí osvítily i významné francouzské osobnosti, jako byli Pascal, Descartes, Richelieu a Mazzarin, Molière, Corneille, Bossuet, Berulle, sv. Jan Eudes a další.


O co jde ve víře

13letý chlapec Logan dokázal během dvou minut v křesťanském rozhlase v Hustonu vysvětlit, o co se vlastně jedná ve víře. Chlapec líčil pastorovi svou velkou bolest: musel pochovat telátko, které zemřelo krátce po narození: „Mluvil jsem s Bohem, a ptal jsem se ho, proč to muselo být. Bylo tak krásné!“ Bůh mu odpověděl: „Logane, můj Syn byl také krásný, ale jeho smrt měla určitý smysl.“ Logan z toho vyvodil závěr: „Mně bylo drahé telátko, a Bohu byl drahý jeho Syn.“ Pak dal posluchačům tuto radu: „Když vám zemře někdo, koho jste měli rádi, myslete na to, že Bůh také dal svého Syna. On vám porozumí.“




Čas.Světlo

***Ferda***