Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Vendelín.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 2, článků celkem: 15300, komentáře < 7 dní: 340, komentářů celkem: 333314, adminů: 60, uživatelů: 4850  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 81 návštěvník(ů)
a 8 uživatel(ů) online:

wollek
timg
Willy
ivanp
rudinec
JirkaB
Vota
rosmano

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Apoštol lásky o oddělení
·Ruská pravoslavná církev ruší veškeré styky s konstantinopolským patriarchátem
·Otevřené setkání v Chelčicích
·Starý kněz sám proti totalitě
·Genesis 2018 – průzkum mezi křesťany
·Veřejné setkání podpořilo situaci čínských křesťanů v ČR
·Vyšlo čtvrté číslo Zpravodaje Bratrské jednoty baptistů
·Prodavači strachu
·Azyl pro čínské křesťany - Příběh Evy
·Ukrajinská pravoslavná církev přestává být podřízena moskevskému patriarchátu

více...

Počítadlo

Licence Creative Commons

GRANO SALIS
 podléhá licenci
Creative Commons
Uveďte autora-
Neužívejte komerčně
3.0 Unported

Zaznamenali jsme
96 164 859
přístupů od 17. říjen 2001

Založeno L.P. 1997


ATELIÉR PROMĚN Jitka Černíková, kosmetika, vizáž, proměny, svatební líčení
BWF Protec
BWF Profiles
technické plsti
profily PMMA PC
plexi desky
aramid
kevlar Michaela Křivánková svatební fotografie, portréty, portrétní fotografie, fotografování novorozeňat a dětí, dětská fotografie, portrétní fotografie, svatba, svatební přípravy, fotograf

Teologie: Prečo Boh dopustil hriech?
Vloženo Čtvrtek, 17. květen 2007 @ 12:46:40 CEST Vložil: bolek

Přednáška poslal skalaa

Prečo Boh dopustil hriech?

Boh je láska(1 Ján 4,16). Jeho podstatou a jeho zákonom je láska. Vždy to tak bolo a vždy aj bude. „Je vyvýšený a vznešený, obyvateľ večnosti“; jemu „patria cesty večnosti“. On sa nemení. Uňho „niet premeny ani zatienenia v odvrátení(Iz 57,15; Hab 3,6; Jak 1,17).

Každý prejav tvorivej sily je výrazom nekonečnej lásky. Božia vláda zahŕňa v sebe hojnosť požehnania pre všetky stvorené bytosti. Žalmista napísal:

Máš mocnú pravicu, silná je tvoja ruka, vyvýšená tvoja pravica.
Spravodlivosť a právo sú základom tvojho trónu,
Milosť a vernosť ťa predchádzajú.
Blahoslavený ľud, čo pozná plesanie, ó Hospodine.
Kráčajú v svetle tvojej tváre,
jasajúc celý deň v tvojom mene.
A tvojou spravodlivosťou sú zveličení.
Lebo ty si okrasou ich sily...
Lebo štít náš patrí Hospodinovi
a Svätému Izraela náš Kráľ
(Ž 89,14-19).



Prečo Boh dopustil hriech?
Dejiny veľkého sporu medzi dobrom a zlom sú od prvej chvíle, čo sa začal v nebi, až po konečnú porážku vzbury a úplné odstránenie hriechu, dôkazom Božej nepremennej lásky.

Pán vesmíru nebol pri svojom veľkolepom diele sám. Mal spoločníka – spolupracovníka, ktorý vedel oceniť jeho zámery, a spolu s ním sa mohol radovať zo šťastia stvorených bytostí. „Na počiatku bolo Slovo a Slovo bolo u Boha a to Slovo bolo Boh. Ono bolo na počiatku u Boha(Ján 1,1.2). Kristus, Slovo, jednorodený Syn Boží, bol jedno s večným Otcom – jedno v podstate, v povahe a v úmysle; bol jedinou bytosťou, ktorá mohla preniknúť do všetkých Božích plánov a zámerov. „Jeho meno bude: Predivný radca, Mocný Boh, Otec večnosti, Knieža pokoja(ROH Iz 9,6; ECAV Iz 9,5). „Jeho pôvod je v praveku, v časoch večnosti(ROH Mich 5,2; ECAV Mich 5,1). Akoby sme počuli hovoriť samu múdrosť Božieho Syna, ktorú mal Hospodin pri sebe „na počiatku svojho diela, pred svojimi pradávnymi skutkami“ – múdrosť, ktorá bola „uňho ako miláčik... rozkošou deň po deň... pred ním v každý čas(Prísl 8,22-30).

Otec stvoril prostredníctvom svojho Syna všetkých nebešťanov. „Lebo v ňom bolo stvorené všetko... tróny aj panstvá, kniežatstvá aj mocnosti, všetko je stvorené skrze neho a pre neho(Kol 1,16). Anjeli sú Boží služobníci, ktorí vyžarujú svetlo ustavične vychádzajúce z Božej prítomnosti a ktorí svojím rýchlym letom náhlia sa splniť jeho vôľu. No Bohom pomazaný Syn, „odblesk jeho slávy a obraz jeho podstaty“, ktorý „udržuje všetko svojím mocným slovom“, vládne nad všetkými (Žid 1,3). „Trón slávy, vyvýšený od počiatku“ je miesto jeho svätyne (Ján 17,12), „žezlo spravodlivosti“ je žezlo jeho kráľovstva (Žid 1,8). „Pred ním je veleba a dôstojnosť, sila a ozdoba je v jeho svätyni(Ž 96,6). „Milosť a vernosť ťa predchádzajú(Ž 89,15).

Keďže základom Božej vlády je zákon lásky, šťastie všetkých rozumových bytostí závisí od ich dokonalej zhody s jeho slávnymi zásadami spravodlivosti. Boh chce, aby mu všetko jeho stvorenie slúžilo z lásky – chce službu, ktorá pramení z ocenenia jeho povahy. Nemá záľubu v poslušnosti, ktorú treba vynucovať; všetci sa môžu slobodne rozhodnúť, či mu chcú slúžiť dobrovoľne.

Kým všetky stvorené bytosti zostávali vo svojej láske verné, v Božom vesmíre bol dokonalý súlad. Nebeské zástupy s potešením spĺňali zámery svojho Tvorcu. Radostne odzrkadľovali jeho slávu a zjavovali jeho velebnosť, pričom láska k Bohu bola prvoradá, láska k iným bola úprimná a nesebecká. Nijaká nezhoda nenarúšala súlad. Tento šťastný stav sa však zmenil. Našiel sa niekto, kto zneužil slobodu, ktorú Boh poskytol svojim tvorom. Hriech povstal z toho, koho Boh po Kristovi najviac poctil a kto mal spomedzi nebešťanov najvyššiu moc a slávu. Lucifer, „syn rannej zory“, bol prvý medzi cherubmi; bol svätý a bezúhonný. Stál pred veľkým Tvorcom a lúče slávy, ktoré ustavične obklopujú Boha, spočívali na ňom. „Takto vraví Hospodin, Pán: Bol si pečaťou dokonalosti, plný múdrosti a dokonalý v kráse. Bol si v Božej záhrade, v Édene, rozličnými drahokamami bol si pokrytý... Urobil som ťa jagavým cherubom, uzavierajúcim prístup, bol si na svätom Božom vrchu, v strede ohnivých kameňov si sa prechádzal. Bol si dokonalý v svojich cestách odo dňa svojho stvorenia až dovtedy, čo sa zistila zvrátenosť pri tebe(Ez 28,12-15).

Lucifera postupne ovládli ctibažné myšlienky. V Písme čítame: „Tvoje srdce spyšnelo pre tvoju krásu, skazil si svoju múdrosť kvôli lesku(Ez 28,17). „Povedal si si v srdci... Nad Božie hviezdy vyvýšim svoj trón... Podobný budem Najvyššiemu...(Iz 14,13.14). Všetka nádhera tohto mocného anjela pochádzala z Boha, on ju však začal pokladať za svoju vlastnú. Nebol spokojný so svojím postavením, hoci si ho ctili zástupy nebešťanov. Odvážil sa zatúžiť po poctách, ktoré patrili len Stvoriteľovi. Namiesto toho, aby zvrchovanú lásku a oddanosť všetkých stvorených bytostí usmernil k Bohu, snažil sa získať ich službu a vernosť pre seba. Keďže závidel slávu, ktorou večný Otec obdaril svojho Syna, toto knieža anjelov chcelo získať moc, ktorá prednostne patrila len Kristovi.

Dokonalý súlad neba bol teraz narušený. Luciferov záujem slúžiť len sebe, nie Stvoriteľovi, podnietil obavy tých,  čo Božiu slávu pokladali za zvrchovanú. V nebeskej rade nastal medzi anjelmi a Luciferom spor. Boží Syn mu poukázal na Stvoriteľovu veľkosť, dobrotu a spravodlivosť; upozornil ho na svätú, nepremennú podstatu jeho zákona. Boh sám je pôvodcom nebeského poriadku, a neposlušnosťou voči tomuto poriadku by Lucifer zneuctil jeho Tvorcu a priviedol by na seba záhubu. No varovné snahy neskonalej lásky a milosrdenstva v ňom len podnietili vzburu. Lucifer dovolil, aby ho ovládla žiarlivosť na Božieho Syna, čím sa mu stal ešte odhodlanejším odporcom.

Zámerom tohto kniežaťa anjelov bolo spochybniť zvrchovanosť Božieho Syna, a tým zľahčiť Stvoriteľovu múdrosť a lásku. Ten, ktorý bol medzi nebešťanmi po Kristovi prvý, sústredil na dosiahnutie tohto zámeru všetko svoje úsilie. Boh, ktorý dal všetkým svojim tvorom slobodnú vôľu, sa postaral o ochranu každého pred zákerným zvodným klamstvom, ktoré malo ospravedlniť vzburu. Skôr ako sa začal veľký spor, všetci mali možnosť poznať Božiu vôľu, múdrosť a dobrotu ako zdroj každej ich radosti.

Kráľ vesmíru zvolal k sebe zástup nebešťanov. Objasnil im skutočné postavenie svojho Syna i svoj vzťah ku všetkým stvoreným bytostiam. Boží Syn bol spolu s Otcom na nebeskom tróne; oboch obklopovala sláva toho, ktorý je večný a sám sebou existujúci. Okolo trónu sa zhromaždil nespočítateľný zástup svätých anjelov – boli ich „myriady myriád a tisíce tisícov(Zj 5,11). Boli to Bohu oddaní služobníci, tešiaci sa v svetle Božej prítomnosti. Večný Vládca pred zhromaždenými nebešťanmi vyhlásil, že len jednorodený Boh – Boží Syn – môže plne pochopiť jeho plány a len on dostal poverenie uskutočniť veľké zámery jeho vôle. Boží Syn konal Otcovu vôľu pri stvorení všetkých nebeských zástupov a ich pocta a oddanosť mu patria práve tak ako Bohu. Kristus uplatní svoju Božskú moc pri stvorení zeme a jej obyvateľov. Vo všetkom tom však nebude hľadať moc ani sebavyvýšenie proti Božiemu plánu, ale zvelebí Otcovu slávu a uskutoční zámery jeho dobroty a lásky.

Anjeli radostne uznali zvrchovanosť Božieho Syna, v úcte sa pred ním skláňali, prejavovali mu svoju lásku a velebili ho. Lucifer sa sklonil s nimi, ale v jeho srdci sa odohrával zvláštny prudký boj. Pravda a vernosť v ňom bojovali proti závisti a žiarlivosti. Spočiatku sa zdalo, že ho vplyv svätých anjelov upokojil. Akoby ho pri tónoch úchvatných melodických chválospevov rozjasaného zástupu zloba opúšťala. Celú jeho bytosť prenikla nevýslovná láska. Spolu s ostatnými ctiteľmi Boha pocítil v sebe lásku k Otcovi a Synovi. Znova sa ho však zmocnila pýcha a podľahol žiarlivosti na Krista. Lucifer si nevážil vznešenú poctu ako zvláštny Boží dar, a preto svojmu Stvoriteľovi neprejavoval nijakú vďačnosť. Kochal sa vo svojej nádhere a vznešenosti a chcel sa rovnať Bohu. Nebeské zástupy ho milovali a ctili, anjeli radi spĺňali jeho príkazy, uznávali jeho múdrosť a slávu. Boží Syn ho však prevyšoval, lebo mal s Otcom rovnakú moc a autoritu. Syn poznal Otcove zámery, zatiaľ čo Lucifer k nim prístup nemal. Tento mocný anjel sa pýtal: „Prečo by mal mať Boží Syn nadvládu? Prečo ho majú uctievať viac než Lucifera?

Lucifer odišiel z Otcovej bezprostrednej blízkosti a medzi anjelmi začal šíriť nespokojnosť. Pôsobil celkom tajne a za istý čas zakrýval svoj skutočný zámer zdanlivou úctou k Bohu. Začal prejavovať pochybnosti o zákonoch, ktorým podliehajú nebeské bytosti, a naznačoval, že ak zákony sú nevyhnutne nutné pre obyvateľov stvorených svetov, anjeli také obmedzenia nepotrebujú, pretože sú vznešenejší a ich vlastná múdrosť im je spoľahlivým svetlom. Nie sú predsa bytosti, ktoré by mohli Boha zneuctiť. Ich zmýšľanie je sväté. Nie je teda možné, aby sa mýlili, ako sa nemôže mýliť Boh. Postavenie Božieho Syna na úroveň Otca predstavoval ako nespravodlivosť voči sebe, lebo si robil nárok na to, aby si ho podobne vážili a uctievali. Keby on, ako knieža anjelov, dostal patričné vznešené postavenie, potom by blahodarné následky pocítili všetci nebešťania, lebo jeho cieľom je zabezpečiť všetkým slobodu. Teraz však prišli aj o tú voľnosť, ktorú dosiaľ mali, lebo im bol ustanovený absolútny Vládca, ktorému sa musia všetci podriadiť. Tieto ľstivé zvody sa Luciferovi do určitej miery darilo v nebi rozšíriť. Postavenie a moc Božieho Syna sa nezmenili. Luciferova závisť, jeho zvrátený výklad poslania Božieho Syna, ako aj túžba vyrovnať sa mu, vyvolali nutnosť potvrdiť skutočné postavenie a poslanie Krista, ktoré zostávalo od začiatku nezmenené. Mnohých anjelov však už Luciferove zvody oklamali.

Lucifer využíval lásku a oddanosť svätých bytostí, ktoré viedol, a chytrácky v ich mysli vzbudil nedôveru a nespokojnosť. Ľstivo prekrúcal Božie zámery v snahe vyvolať rozkol a podnietiť nepokoj. Zákerne viedol svojich stúpencov k tomu, aby prejavili svoje pocity, čo neskôr zneužil pre vlastné ciele ako dôkaz, že anjeli nesúhlasia vo všetkom s Božím vedením. Aj keď predstieral bezvýhradnú odovzdanosť Bohu, ubezpečoval, že v záujme upevnenia Božej vlády by bolo dobre urobiť určité zmeny v organizácii a v zákonoch neba. Kým sa teda snažil podnietiť odpor voči Božiemu zákonu a vlastnou nespokojnosťou ovplyvňoval svojich oklamaných stúpencov, okázalo prejavoval snahu odstrániť nepokoj a vzbúrených anjelov viesť k uznaniu nebeského poriadku. Zatiaľ čo tajne roznecoval nezhodu a odboj, obratne vedel predstierať, že jeho jediným cieľom je podporovať oddanosť a chrániť súlad a pokoj.

Takto podnietený duch nespokojnosti konal svoje pustošivé dielo. Aj keď k otvorenej vzbure nedošlo, medzi anjelmi sa nebadane šíril citový rozkol. Niektorí z nich ochotne prijímali Luciferove klamstvá o Božej vláde. Aj keď dosiaľ žili v úplnej zhode s Božím poriadkom, náhle boli znepokojení a nešťastní, že nemôžu preniknúť do Božích nevyspytateľných rozhodnutí. Neboli spokojní s výsostným postavením Krista. Boli ochotní podporovať Lucifera v jeho nároku na rovnosť s Kristom. No verní a Bohu oddaní anjeli schvaľovali múdrosť a spravodlivosť Božej vlády a snažili sa túto vzbúrenú bytosť zmieriť s Božou vôľou. Kristus ako Boží Syn bol jedno s Bohom už pred stvorením anjelov. Vždy bol s Otcom. Jeho dosiaľ nespochybňované postavenie blahodarne pôsobilo na všetkých, čo mu boli podriadení.  Ak nebeský súlad nebol až dosiaľ nikdy narušený, prečo by tu zrazu mal byť nesúlad? Verní anjeli mohli predvídať strašné následky tohto rozkolu a s celou vážnosťou radili vzbúrencom, aby sa zriekli svojho zámeru a svoju oddanosť Bohu prejavili tým, že jeho vláde zostanú verní.

Boh vo svojej veľkej milosti, ktorá je podstatou jeho povahy, dlho znášal Luciferovo zákerné správanie. Nebo dovtedy nepoznalo nespokojnosť a vzburu. Bol to nový, celkom cudzí, záhadný a nevypočítateľný prvok. Spočiatku si ani Lucifer neuvedomoval povahu svojich pocitov. Po istý čas sa obával prejaviť nápady a predstavy svojej mysle, ale nikdy sa ich nezriekol. Nepostrehol, kam ho ženú. O jeho omyle ho malo presvedčiť úsilie, aké vie vynaložiť len neskonalá Láska a Múdrosť. Ozrejmilo sa, že jeho nespokojnosť nemá nijaký dôvod a jasne mohol chápať následok svojho zotrvania v odboji. Lucifer nakoniec pochopil, že sa mýli. Videl, že „spravodlivý je Hospodin vo všetkých svojich cestách a milostivý vo všetkých svojich skutkoch(Ž 145,17), že Božie ustanovenia sú spravodlivé a že by ich ako také mal uznať pred celým nebom. Keby to bol urobil, mohol byť zachránený spolu s mnohými anjelmi. Vtedy ešte nebol Bohu celkom odcudzený. Aj keď postavenie strážneho cheruba stratil, mohol ho znova získať, keby sa bol k Bohu vrátil, uznal Tvorcovu múdrosť a bol spokojný, že smie zastávať miesto, ktoré mu bolo v Božom veľkolepom pláne určené. Nadišiel čas konečného rozhodnutia. Buď sa bezvýhradne podriadi Božej nadvláde, alebo prejde do otvorenej vzbury. Takmer sa rozhodol vrátiť sa, no bránila mu v tom pýcha. Tomu, ktorý bol tak výsostne poctený, pripadalo uznanie vlastného omylu, nesprávnych predstáv, a tým aj ochoty podriadiť sa autorite, ktorú sa všemožne snažil obviniť z nespravodlivosti, príliš veľkou obeťou, než aby ju vedel ochotne priniesť.

Stvoriteľ sa vo svojom zľutovaní snažil Lucifera a jeho stúpencov odvrátiť od záhuby, do ktorej sa rútili. Božia milosť však zostala nepochopená. Lucifer pokladal Božiu dlhozhovievavosť za dôkaz svojej prevahy a za náznak, že Kráľ vesmíru teraz prijme jeho podmienky. Tvrdil, že ak mu anjeli zostanú neochvejne verní, získajú všetko,  čo len budú chcieť. Tvrdošijne obhajoval svoje správanie a otvorene sa pustil do veľkého sporu so svojím Tvorcom. Z Lucifera, „Svetlonosa“, ktorý žil na výslní Božej slávy a chránil Boží trón, sa prestúpením stal satan, „odporca“ Boha a svätých, ktorých mal z Božieho poverenia viesť a chrániť.

Pohŕdavo odmietol dôkazy a prosby verných anjelov a označil ich za oklamaných otrokov. Prednostné postavenie Božieho Syna – Krista – vyhlásil za nespravodlivé a ostatným nebešťanom oznámil, že túto krivdu ďalej trpieť nehodlá. Kristovu nadvládu nikdy neuzná. Vyslovil odhodlanie bojovať o miesto, na ktoré si robil nárok, a prevziať vedenie nad všetkými, čo ho podporia. Všetkým svojim stúpencom sľúbil novú, lepšiu vládu, pod ktorou budú všetci celkom slobodní. Mnohí anjeli ho prijali za svojho vodcu. Polichotený ozvenou, s akou boli jeho nároky prijaté, chcel si nakloniť zástupy anjelov, stať sa rovným samému Bohu a získať poslušnosť všetkých nebešťanov.

Verní anjeli však stále naliehali naňho i na jeho stúpencov, aby sa pokorili pred Bohom. Upozorňovali ich na nevyhnutné následky odboja. Boh, ktorý ich stvoril, môže zvrhnúť ich moc a ich bezočivú vzburu príkladne potrestať. Nikto z anjelov nemôže odporovať Božiemu zákonu, ktorý je taký svätý, ako sám Boh. Verní anjeli varovali všetkých, aby neposlúchali zvodcove klamné dôvody, a Lucifera s jeho stúpencami vyzvali, aby neodkladne kajúcne šli k Bohu, vyznali mu svoju nerozvážnosť, že spochybňovali jeho múdrosť a autoritu.

Mnohí boli ochotní prijať túto radu, kajať sa zo svojho poblúdenia a znova získať priazeň Otca a jeho Syna. Lucifer však mal pripravenú inú lož. Mocný vzbúrenec teraz vyhlásil, že anjeli, ktorí ho podporili, zašli už priďaleko, odkiaľ už návrat nie je možný. Tvrdil, že pozná Božie požiadavky a vie, že Boh neodpúšťa. Podľa neho všetci, čo sa kajúcne podriadia Bohu, prídu o česť i o svoje postavenie. On sám je odhodlaný autoritu Božieho Syna nikdy neuznať. Teraz im zostáva spoločne presadzovať vlastnú slobodu a mocou si vynucovať práva, ktoré chcú dosiahnuť.

Je zrejmé, že satan už zašiel priďaleko. Anjeli zaslepení jeho zvodmi mali možnosť pokánia. Rady a prosby verných anjelov im otvárali dvere nádeje. Keby boli poslúchli varovné rady, mohli sa vymaniť zo satanovho vplyvu. Pýcha, láska k zvodcovi a túžba po neobmedzenej slobode ich však už natoľko ovládli, že prejavy Božej lásky a milosti odmietli.

Boh nechal satana pokračovať v jeho skazonosnom diele, kým duch nespokojnosti nedozrel k zjavnej vzbure. Satanove plány sa museli natoľko rozvinúť, aby všetci poznali ich skutočnú povahu a cieľ. Lucifer, ako Bohom uprednostnený cherub, bol vznešeným Božím stvorením. Nebeské bytosti ho milovali a mal na nich veľký vplyv. Božiu vládu uznávali všetci nebešťania i všetky vesmírne svety, ktoré Boh stvoril. Lucifer sa nazdával, že keď do vzbury zvedie nebeských anjelov, potom strhne do nej aj ostatné svety. Zo svojho pohľadu vedel obratne obhajovať celý svoj zámer a na jeho dosiahnutie sa nezdráhal použiť svoju zákernú zlomyseľnosť a lož. Vedel obdivuhodne vynachádzať klamstvá. Výhodu hľadal vo falošných dôkazoch. Jeho skutky zahaľovalo tajomstvo. Anjeli spočiatku nepostrehli skutočnú podstatu jeho konania. Kým sa teda jeho plány plne neozrejmili, nepoznalo sa, o aké zlo ide; jeho nespokojnosť sa spočiatku nejavila ako vzbura. Jej povahu nespoznali ani verní anjeli a netušili, kam jeho počínanie môže viesť.

Lucifer sa pri svojich zvodoch spočiatku správal tak, aby jeho povesť zostala nedotknutá. Anjelov, ktorých si nevedel nakloniť, obvinil z ľahostajnosti k záujmu nebešťanov. Práve z toho, čo páchal sám, obviňoval verných anjelov. Snažil sa ich oklamať pradivom falošných dôkazov o Božích zámeroch. Všetko jednoduché zahaľoval tajomstvom, zlomyseľnosťou a klamstvom spochybňoval  jasné Božie výroky. Jeho vznešené postavenie a úzke spojenie s Božou vládou prepožičiavalo jeho vplyvu pomerne veľkú moc. Boh mohol použiť len také prostriedky, ktoré sa zhodujú s pravdou a spravodlivosťou. Satan používal to, čo Boh použiť nemohol – podlé správanie a lož. Prekrúcal Božie slovo, spochybňoval zámery Božej vlády a tvrdil, že Boh nemá právo anjelom dávať zákony. Boh podľa jeho mienky vyžaduje od stvorených bytostí pokoru a poslušnosť len kvôli vlastnej sláve. Za týchto okolností bolo treba obyvateľom neba a všetkým vesmírnym svetom dokázať, že Božia vláda je spravodlivá a že Boží zákon je dokonalý. Satan predstieral záujem o blaho vesmíru. Pravú povahu tohto uchvatiteľa a jeho skutočný zámer museli poznať všetci. Bolo treba vyčkať, kým sa svojimi bezbožnými skutkami neprejaví sám.

Satan obviňoval Božiu vládu aj za spor, ktorý v nebi vyvolal sám. Vyhlásil, že všetko zlo je dôsledkom Božej vlády. Obhajoval sa, že chcel zdokonaliť Božie zákony. Boh mu teda dovolil, aby vyjavil podstatu svojich tvrdení a ukázal dôsledky navrhovaných zmien v Božom zákone. Jeho vlastné dielo ho musí odsúdiť. Od začiatku tvrdil, že sa nebúri. Celý vesmír musí vidieť vodcu bez masky.

Božia večná múdrosť satana z neba síce vylúčila, no nezničila ho. Aj keď Boh prijíma len službu lásky, oddanosť veriacich musí spočívať na presvedčení o jeho spravodlivosti a dobrote. Obyvatelia neba a iných vesmírnych svetov nemohli pochopiť podstatu hriechu s jeho následkami a neboli by pochopili zničenie satana ako prejav Božej spravodlivosti. Keby bol satan hneď zničený, mnohí by potom slúžili Bohu zo strachu, nie z lásky. Vplyv podvodníka by tým nezanikol, ani duch vzbury by nebol celkom odstránený. Satan musí v záujme blaha celého vesmíru s platnosťou pre celú večnosť vyjaviť svoje zásady, aby všetky stvorené bytosti videli v pravom svetle jeho útoky na Božiu vládu a aby sa raz navždy nad každú pochybnosť prejavila Božia spravodlivosť a milosť i nemennosť Božieho zákona.

Satanova vzbura by mala byť celému vesmíru večne platným poučením a trvalým svedectvom o povahe hriechu a jeho strašných následkoch. Pôsobenie satanovej vlády, jej účinky na ľudí i anjelov mali zjavne ukázať, aké zhubné sú následky popierania Božej moci. Mali dokázať, že Božia vláda je zárukou blaha všetkých Božích tvorov. Dejiny tohto strašného pokusu o vzburu mali byť teda všetkým bytostiam varovným napomenutím, aby sa nedali oklamať, aby nepodľahli hriechu a nemuseli zaň znášať odplatu. Ten, ktorý vládne v nebi, je ten, ktorý vidí koniec od začiatku. Je to ten, ktorému sú rovnako zjavné tajomstvá minulosti i budúcnosti a ktorý napriek ťažkostiam, temnote a skaze, ako následkom hriechu, vidí splnenie svojich zámerov lásky a požehnania. Aj keď „oblak a mrákava je vôkol neho; právo a spravodlivosť sú základmi jeho trónu(Ž 97,2). Raz to pochopia všetci obyvatelia vesmíru, verní i odpadlí. „Dokonalé je dielo jeho, lebo všetky jeho cesty sú správne. Je Bohom verným, nie vierolomným, on je spravodlivý a priamy(5 Moj 32,4).


 
Příbuzné odkazy
· Více Přednáška
· Novinky od bolek


Nejčtenější článek Přednáška:
Radikalismus a fundamentalismus


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 0
Hlasů: 0

Prosím, ohodnoť tento článek:

Vynikající
Velmi dobrý
Dobrý
Průměrný
Špatný


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku


Přednáška

Podobná témata

Doporučené odkazy:

Biblická apologetika

Michaela Křivánková - Portrétní fotografie


Podělte se o tento článek s přáteli! Doporučte jej stisknutím tlačítka:

"Prečo Boh dopustil hriech?" | Přihlásit/Vytvořit účet | 13 komentáře | Prohledat diskusi

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Lucifera = Satan je smyšlenka (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: nula v Čtvrtek, 17. květen 2007 @ 14:25:20 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Lucifer coby Satan je smyšlenka založená na mylném chápání veršů Izajáše 14:12-15. Hebrejské slovo Helel je spojeno s Jitřenkou či postavou blízkovýchodních mýtů mající stejný astrální význam. Izajáš použil Héléla jako metaforu babylonského vládce. Moderní překlady Bible se již většinou drží tohoto smyslu a o Luciferovi se v nich již nedočteme.


více k tomuto tématu s podrobným rozborem zde


http://www.myty.info/view.php?cisloclanku=2007040031




Re: Prečo Boh dopustil hriech? (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Libby v Čtvrtek, 17. květen 2007 @ 15:37:22 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Lucifer neni satan. Satan byl stvoren jako had a nikde v Pismu neni uvedeno, ze byl drive andel nebo cherubin. Podle vseho Luciferem byl minen clovek, vladce, ktery ve sve slave dosahoval vysoko a chtel se rovnat Bohu. Slovo Lucifer mini ze zaril, svitil, iluminuval. To muze vysvetlit dobre Karels, nas vedator. Ten je v takovych vecech odbornik. A kdyz je Buh laska, jak pravi Pismo, tak vsechno z tohoto duvodu cini a proto mu muzeme plne duverovat, milovat ho a spolehat jen na neho skrze Pana Jezise, ktereho nam dal. Vubec nemuzu pochopit jak si muze nekdo myslet, ze by nekde jinde nebo v nekom jinem nasel neco lepsiho nebo vic lasky nez v nasem Panovi.



Re: Re: Prečo Boh dopustil hriech? (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: vogel v Čtvrtek, 17. květen 2007 @ 22:17:50 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Slovo Lucifer je latinský relik z Vulgáty v originále není a nové překlady ho nepoužívají.


]


Re: Re: Prečo Boh dopustil hriech? (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: vogel v Čtvrtek, 17. květen 2007 @ 22:18:04 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Slovo Lucifer je latinský relikt z Vulgáty v originále není a nové překlady ho nepoužívají.


]


Re: Re: Prečo Boh dopustil hriech? (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: skalaa v Pátek, 25. květen 2007 @ 13:45:19 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Lucifer-Lux Sferi, šititel svetla- Nepadly aniel mal širiť dobru sprav o Bohu pred tim než padol, Tak sa stal z Lucifera -širitelovy svetla Satan -Odporca-padli aniel, klamar.ktorý odporuje Bohu.Lucifer a satan to je ta ista stvorena  nebeska bytost.Pred tim než bol poslušny Bohu a po tom ako sa sprotivil Bohu a sprotivil sa tak , že sa chcel vyvyšiť nad Boha. 


]


Re: Re: Re: Prečo Boh dopustil hriech? (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Libby v Sobota, 26. květen 2007 @ 05:43:29 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Znam to povidani, ale jak to muzes dolozit Pismem? Kde je v Bibli uvedeno, ze satan-had byl drive andel?


]


Re: Re: Re: Re: Prečo Boh dopustil hriech? (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: skalaa v Neděle, 27. květen 2007 @ 15:44:36 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Mily Libby.  Luciferovo tajné pôsobenie zatienilo mnohým anjelom Božiu lásku. Výsledná nespokojnosť a sprenevera voči Božej láske silnela, až kým sa jedna tretina anjelského zástupu nepripojila v odboji k nemu. (Zj 12,4) Pokoj Božieho kráľovstva bol narušený a na nebi sa strhol boj . (Zj 12,7) Nebeská vojna vznikla z podnetu satana, ktorého Písmo nazýva veľký drak, starý had a diabol , on bol zvrhnutý na zem a s ním boli zvrhnutí jeho anjeli . (Zj 12,9)
3. A ukázal sa aj iný div na nebi. A hľa, veľký drak červený, ktorý mal sedem hláv a desať rohov a na svojich hlavách mal sedem diadémov,4. a jeho chvost vliekol tretinu nebeských hviezd a vrhol ich na zem. A drak sa postavil pred ženu, ktorá mala porodiť, aby keď porodí, hneď zožral jej dieťa.5. A porodila syna, chlapca, ktorý bude pásť všetky národy železným prútom, a jej dieťa bolo vytrhnuté k Bohu a k jeho trónu.6. A žena utiekla na púšť, kde má miesto, pripravené od Boha, aby ju tam živili tisíc dvesto šesťdesiat dní.7. A povstal boj na nebi: Michal a jeho anjeli bojovali proti drakovi; a bojoval i drak a jeho anjeli.8. Ale nezvládali, ani ich miesto sa viacej nenašlo na nebi.9. A svrhnutý bol veľký drak, ten starý had, ktorý sa volá diabol a satanáš, ktorý zvodí celý svet; svrhnutý bol na zem, a jeho anjeli boli svrhnutí s ním.Tajomstvo siedmich hviezd, ktoré si videl na mojej pravici, a sedem zlatých svietnikov je toto: Sedem hviezd sú anjeli siedmich sborov, a sedem svietnikov, ktoré si videl, je sedem sborov
Dan 8,10 * Zmohutnel až po nebeské vojsko a svrhol niektorých z toho vojska na zem i niektoré z hviezd a pošliapal ich
Lucifer-mal širiť dobru zvest medzi anielmi , bol stvorena bytost-anjel,ktora žila v spoločenstve nebeskych anielov.
Ked ten drak-diabol -satan vliekol strhol na svoju stranu tretinu nebeskych hviezd-anjelov,tak tiež musela byť jen nebeska bytosť-anjel.                                      
                                 Spozdravom,nech Ta vedie Duch Sväty v Ježišovi Kristovi.


]


Libby (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: nula v Čtvrtek, 17. květen 2007 @ 16:45:01 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
--Satan byl stvoren jako had--

V Genesis takto není-had byl polní živočich viz. Genesis 3:1 

-- A kdyz je Buh laska, jak pravi Pismo--
 
dále praví

Izaiáš 45,7
Já vytvářím světlo a tvořím tmu, působím pokoj a tvořím zlo, já Hospodin konám všechny tyto věci."





Re: Nejsme pantheiste (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: reformovany v Pátek, 18. květen 2007 @ 15:26:53 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)

Nejsme pantheiste,

Buh je dobry, ale proc by v Jeho planu nemohly byt veci opacneho charakteru nez ma On sam?

r


]


Re: Prečo Boh dopustil hriech? (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Pudi v Pátek, 18. květen 2007 @ 02:20:33 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Vyborny clanek a myslim, ze tak nejak to mohlo vypadat! SOUHLASIM!



Re: Prečo Boh dopustil hriech? (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Pastýř v Neděle, 27. květen 2007 @ 20:38:09 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Více o učení, z kterého vychází tento čléněk, je možné se dočist zde: Adventismus, historická perspektiva a současnost



Re: Re: Prečo Boh dopustil hriech? (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: skalaa v Pondělí, 28. květen 2007 @ 08:56:25 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Mily Pastir.Bojme sa Boha a dajme mu slavu,nadarmo nam je proti trnu sa vzpierať,Pan vidi aj skryte zahyby našho srdca.Ten kto je vedeny Duchom Svätym rozozna či je to učenie od Boha alebo od ľudi. Maj sa pekne priateľu,nech Duch Sväty posobi na naše srdce Ježišu Kristovi našom Panovi..


]


Re: Prečo Boh dopustil hriech? (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Krispus (ryba@iol.cz) v Úterý, 29. květen 2007 @ 18:14:55 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Tady je můj příspěvek k verši o tom, že Bůh působí zlo. Základní výklad jsem převzal od profesora Hellera ....


Hospodinův pastýř – pohanský král Kýros Iz. 45:1-8

Perský král Kýros roku 539 př.Kr. dobyl Babylón a připojil ho ke své říši jako provincii. V té době byl Izrael ještě v babylónském zajetí a dostal se tak pod nadvládu Kýra

Z textu Iz. 45:1-8 se chci zaměřit na verš 7Já vytvářím světlo a tvořím tmu, působím pokoj a tvořím zlo, já Hospodin konám všechny tyto věci."

1. Ke komu Hospodin mluví ?  Předně je to slovo pro zajatý Izrael. Jejich přemožitelé jim říkali : „ Nechte Hospodina být, nevěřte mu ! Nectěte ho, vždyť byl poražen. Hospodin je bezmocným bohem…“
Podle babylónských představ mohl bůh působit na světě jen tehdy, kdy měl svůj chrám a ten v Jeruzalémě byl rozbořen. Podle Izaiáše je to jinak : Všechno to zlé, které přišlo a přichází na Boží lid není dokladem o Boží nemohoucnosti nebo neexistence. Naopak, jde o Boží soud, kterým je lid tříben a přiváděn zpět k Hospodinu.

POZN.1. Toto platí i pro Církev. To zlé, to nepříjemné, které někdy musíme prožívat je o tom, že jsme vychováváni Pánem. Něco musí projít ohněm Božího soudu, abychom se vzpamatovali a mohli Ho následovat. Ne nadarmo to jasně napsal ap.Petr  I Pt.4:17Přišel totiž čas, aby soud začal od domu Božího. Jestliže začíná od vás, jaký bude konec těch, kteří se Božímu evangeliu vzpírají?

2. Kýros – Hospodinův pomazaný ( vyvolený). Zde nejde o Mesiáše. Tento pomazaný vykoná soud nad hříšným Babylónem a umožní návrat zajatého Izraele a  obnovit Jeruzalém a  chrám. Osvobodí lid z poroby a umožní mu, aby se znovu vrátil k Hospodinu. Sám Babylón před ním otevře brány  Iz.45:2-5 . Toto Boží požehnání na Kýrovi spočinulo kvůli jeho vyvolenému národu. On o tom ani nevěděl, Boha neznal a přesto se stal nástrojem v Boží ruce Iz. 45: 4-5
Kýros byl ctitelem proroka Zarathuštry  , který pojímal celé lidské dějiny jako zápas dobra se zlem. V perském pantheonu bohů byly dva představitelé těchto sil . Bůh Ahur Mazda ( Pan Moudrost) byl představitelem sil dobra a bůh Angra Mainju ( Špatné myšlení) představitelem zla a klamu. Jeho životní filosofie byla založena na starém perském náboženství, které hlásalo "já dám tobě, ty dej mě". Proto Kýros svým výnosem umožnil odchod Izraele do Jeruzaléma. Udělal dobro pro zajaté a čekal dobré od svého Boha. Abychom správně vyložili kontroversní výrok o Hospodinu, který „působí pokoj a tvoří  zlo“ musíme znát dobové pozadí  

POZN.2 To, že zoroasterismus měl dva hlavní představitele sil dobra a zla vedlo k tomu, že se člověk mohl rozhodnout uctívat i boha Angra Mainu ( špatné myšlení) a to tím, že bude konat zlo ! A to je velmi nebezpečné i dnes a konkrétně v satanismu. Satanské „devatero“ je toho dokladem. Proti tomuto panteonu bohů staré perské říše stojí Hospodin a říká, že to tak není ! Bůh je jen jeden, jiného není a Hospodin tvoří obojí …..pokoj i zlo !
Podle biblistů je hebrejské znění verše velmi zvláštní a připomíná první kapitolu Bible, kde se mluví o tom, že tma vznikla vydělením světla. I Moj. 1:2- 3I řekl Bůh: "Buď světlo!" A bylo světlo …. a oddělil světlo od tmy“ . Tím ,že první člověk zhřešil, uvedl na svět zlo, které nebylo v působením stvořitelském záměru. Když sám Hospodin působí pokoj, pak se ukazuje, kde ještě Jeho pokoj není. A tam kde není Jeho pokoj, je zlo, jako důsledek hříchu. Tam vládne závist a nenávist a války ! Využívá toho co je zlé pro člověka, aby ho přivedl k sobě, aby měl svobodný člověk sílu zlo opustit a přimknout se k pokoji. K tomu, co bylo původně pro člověka zamýšleno. V babylónském zajetí byl vyvolené národ proto, aby si uvědomil, že od Boha odešel směrem k pohanství . Hospodin dopustil zlo – zajetí a pokoření lidu – jako výraz  soudu nad svým lidem. Krásné je na tom to, že zlo není trvalým stavem. Má svůj konec a je zde vždy naděje na lepší časy

3. Zlo není trvalé . Iz. 45 : 8Nebesa, vydejte krůpěje shůry, ať kane z oblaků spravedlnost; nechť se otevře země a urodí se spása a spravedlnost vyraší s ní. "Já Hospodin to stvořím." Hospodin dopouští zlo, ale má moc, ho obrátit k dobru. Zde prorok ujišťuje lid, že po tom zlém, co Hospodin na ně dopustil, na ně nezapomněl a chystá vysvobození … z nebes bude padat spravedlnost, na zemi se urodí spása a spravedlnost vypučí ! Jde o metaforu, která je jasná. S mocným králem Kýrem přichází vysvobození lidu ze zajetí a nový počátek života s Hospodinem . Přichází chvíle obnovy zbořeného, přichází chvíle osvobození pro zajaté.

POZN.3 Možná prožíváme takové „zajetí“ právě teď.  „Příliš se ponoříme do toho, co Boží pokoj nepřináší. Dostaneme se do prostředí, kde zlo působí a najednou ztrácíme výhled na svého Pána. Jsme svobodné bytosti a můžeme jít tak, kam nás srdce potáhne. Izraele táhlo pohanství. Místo, aby ukázal, že Hospodin je jeho vládcem a přilákal pohany k theokracii, nechal se přitáhnout k panteonu bohů pohanských národů. To zlé bylo ve ztrátě  svobody, v útlaku, který musel Izrael v Babylóně snášet a výsledkem byla nespokojenost. Dnes to nemusí být ani tak zlé události jako např. nemoc, neštěstí apod., ale může jít o ztrátu vztahu k Pánu ! Přesto je Pán Ježíš vždy ochotný znovu navázat na ztracený vztah, odpustit a přivést nás zpět k sobě, k Církvi a do práce na Boží roli 
Možná prožíváme takové „zajetí“ právě teď.  „Příliš se ponoříme do toho, co Boží pokoj nepřináší. Dostaneme se do prostředí, kde zlo působí a najednou ztrácíme výhled na svého Pána. Jsme svobodné bytosti a můžeme jít tak, kam nás srdce potáhne. Izraele táhlo pohanství. Místo, aby ukázal, že Hospodin je jeho vládcem a přilákal pohany k theokracii, nechal se přitáhnout k panteonu bohů pohanských národů. To zlé bylo ve ztrátě  svobody, v útlaku, který musel Izrael v Babylóně snášet a výsledkem byla nespokojenost. Dnes to nemusí být ani tak zlé události jako např. nemoc, neštěstí apod., ! Přesto je Pán Ježíš vždy ochotný znovu navázat na ztracený vztah, odpustit a přivést nás zpět k sobě, k Církvi a do práce na Boží roli 
. „." Hospodin dopouští zlo, ale má moc, ho obrátit k dobru. Zde prorok ujišťuje lid, že po tom zlém, co Hospodin na ně dopustil, na ně nezapomněl a chystá vysvobození … ! Jde o metaforu, která je jasná. S mocným králem Kýrem přichází vysvobození lidu ze zajetí a nový počátek života s Hospodinem . Přichází chvíle obnovy zbořeného, přichází chvíle osvobození pro zajaté. Možná prožíváme takové „zajetí“ právě teď.  „Příliš se ponoříme do toho, co Boží pokoj nepřináší. Dostaneme se do prostředí, kde zlo působí a najednou ztrácíme výhled na svého Pána. Jsme svobodné bytosti a můžeme jít tak, kam nás srdce potáhne. Izraele táhlo pohanství. Místo, aby ukázal, že Hospodin je jeho vládcem a přilákal pohany k theokracii, nechal se přitáhnout k panteonu bohů pohanských národů. To zlé bylo ve ztrátě  svobody, v útlaku, který musel Izrael v Babylóně snášet a výsledkem byla nespokojenost. Dnes to nemusí být ani tak zlé události jako např. nemoc, neštěstí apod., ! Přesto je Pán Ježíš vždy ochotný znovu navázat na ztracený vztah, odpustit a přivést nás zpět k sobě, k Církvi a do práce na Boží roli 
To, že zoroasterismus měl dva hlavní představitele sil dobra a zla vedlo k tomu, že se A to je velmi nebezpečné i dnes a konkrétně v satanismu. Satanské „devatero“ je toho dokladem. Proti tomuto panteonu bohů staré perské říše stojí Hospodin a říká, že to tak není ! ! Podle biblistů je hebrejské znění verše velmi zvláštní a připomíná první kapitolu Bible, kde se mluví o tom, že tma vznikla vydělením světla. „ “ . Když sám Hospodin působí pokoj, pak se ukazuje, kde ještě Jeho pokoj není. A tam kde není Jeho pokoj, je zlo, jako důsledek hříchu. Tam vládne závist a nenávist a války ! Využívá toho co je zlé pro člověka, aby ho přivedl k sobě, aby měl svobodný člověk sílu zlo opustit a přimknout se k pokoji. K tomu, co bylo původně pro člověka zamýšleno. V babylónském zajetí byl vyvolené národ proto, aby si uvědomil, že od Boha odešel směrem k pohanství . Hospodin dopustil zlo – zajetí a pokoření lidu – jako výraz  soudu nad svým lidem. Krásné je na tom to, že zlo není trvalým stavem. Má svůj konec a je zde vždy naděje na lepší časy . „." Hospodin dopouští zlo, ale má moc, ho obrátit k dobru. Zde prorok ujišťuje lid, že po tom zlém, co Hospodin na ně dopustil, na ně nezapomněl a chystá vysvobození … ! Jde o metaforu, která je jasná. S mocným králem Kýrem přichází vysvobození lidu ze zajetí a nový počátek života s Hospodinem . Přichází chvíle obnovy zbořeného, přichází chvíle osvobození pro zajaté. Možná prožíváme takové „zajetí“ právě teď.  „Příliš se ponoříme do toho, co Boží pokoj nepřináší. Dostaneme se do prostředí, kde zlo působí a najednou ztrácíme výhled na svého Pána. Jsme svobodné bytosti a můžeme jít tak, kam nás srdce potáhne. Izraele táhlo pohanství. Místo, aby ukázal, že Hospodin je jeho vládcem a přilákal pohany k theokracii, nechal se přitáhnout k panteonu bohů pohanských národů. To zlé bylo ve ztrátě  svobody, v útlaku, který musel Izrael v Babylóně snášet a výsledkem byla nespokojenost. Dnes to nemusí být ani tak zlé události jako např. nemoc, neštěstí apod., ! Přesto je Pán Ježíš vždy ochotný znovu navázat na ztracený vztah, odpustit a přivést nás zpět k sobě, k Církvi a do práce na Boží roli 
Zde nejde o Mesiáše. Tento pomazaný vykoná soud nad hříšným Babylónem a umožní návrat zajatého Izraele a  obnovit Jeruzalém a  chrám. Osvobodí lid z poroby a umožní mu, aby se znovu vrátil k Hospodinu. Sám Babylón před ním otevře brány  . Toto Boží požehnání na Kýrovi spočinulo kvůli jeho vyvolenému národu. On o tom ani nevěděl, Boha neznal a přesto se stal nástrojem v Boží ruce .   , který pojímal celé lidské dějiny jako zápas dobra se zlem. V perském pantheonu bohů byly dva představitelé těchto sil . Bůh ( ) byl představitelem sil dobra a bůh ( ) představitelem zla a klamu. Jeho životní filosofie byla založena na starém perském náboženství, které hlásalo "". Proto Kýros svým výnosem umožnil odchod Izraele do Jeruzaléma. Udělal dobro pro zajaté a čekal dobré od svého Boha. Abychom správně vyložili kontroversní výrok o Hospodinu, který „ musíme znát dobové pozadí   To, že zoroasterismus měl dva hlavní představitele sil dobra a zla vedlo k tomu, že se A to je velmi nebezpečné i dnes a konkrétně v satanismu. Satanské „devatero“ je toho dokladem. Proti tomuto panteonu bohů staré perské říše stojí Hospodin a říká, že to tak není ! ! Podle biblistů je hebrejské znění verše velmi zvláštní a připomíná první kapitolu Bible, kde se mluví o tom, že tma vznikla vydělením světla. „ “ . Když sám Hospodin působí pokoj, pak se ukazuje, kde ještě Jeho pokoj není. A tam kde není Jeho pokoj, je zlo, jako důsledek hříchu. Tam vládne závist a nenávist a války ! Využívá toho co je zlé pro člověka, aby ho přivedl k sobě, aby měl svobodný člověk sílu zlo opustit a přimknout se k pokoji. K tomu, co bylo původně pro člověka zamýšleno. V babylónském zajetí byl vyvolené národ proto, aby si uvědomil, že od Boha odešel směrem k pohanství . Hospodin dopustil zlo – zajetí a pokoření lidu – jako výraz  soudu nad svým lidem. Krásné je na tom to, že zlo není trvalým stavem. Má svůj konec a je zde vždy naděje na lepší časy . „." Hospodin dopouští zlo, ale má moc, ho obrátit k dobru. Zde prorok ujišťuje lid, že po tom zlém, co Hospodin na ně dopustil, na ně nezapomněl a chystá vysvobození … ! Jde o metaforu, která je jasná. S mocným králem Kýrem přichází vysvobození lidu ze zajetí a nový počátek života s Hospodinem . Přichází chvíle obnovy zbořeného, přichází chvíle osvobození pro zajaté. Možná prožíváme takové „zajetí“ právě teď.  „Příliš se ponoříme do toho, co Boží pokoj nepřináší. Dostaneme se do prostředí, kde zlo působí a najednou ztrácíme výhled na svého Pána. Jsme svobodné bytosti a můžeme jít tak, kam nás srdce potáhne. Izraele táhlo pohanství. Místo, aby ukázal, že Hospodin je jeho vládcem a přilákal pohany k theokracii, nechal se přitáhnout k panteonu bohů pohanských národů. To zlé bylo ve ztrátě  svobody, v útlaku, který musel Izrael v Babylóně snášet a výsledkem byla nespokojenost. Dnes to nemusí být ani tak zlé události jako např. nemoc, neštěstí apod., ! Přesto je Pán Ježíš vždy ochotný znovu navázat na ztracený vztah, odpustit a přivést nás zpět k sobě, k Církvi a do práce na Boží roli 
Toto platí i pro Církev. To zlé, to nepříjemné, které někdy musíme prožívat je o tom, že jsme vychováváni Pánem. Něco musí projít ohněm Božího soudu, abychom se vzpamatovali a mohli Ho následovat. Ne nadarmo to jasně napsal ap.Petr  „ „ Zde nejde o Mesiáše. Tento pomazaný vykoná soud nad hříšným Babylónem a umožní návrat zajatého Izraele a  obnovit Jeruzalém a  chrám. Osvobodí lid z poroby a umožní mu, aby se znovu vrátil k Hospodinu. Sám Babylón před ním otevře brány  . Toto Boží požehnání na Kýrovi spočinulo kvůli jeho vyvolenému národu. On o tom ani nevěděl, Boha neznal a přesto se stal nástrojem v Boží ruce .   , který pojímal celé lidské dějiny jako zápas dobra se zlem. V perském pantheonu bohů byly dva představitelé těchto sil . Bůh ( ) byl představitelem sil dobra a bůh ( ) představitelem zla a klamu. Jeho životní filosofie byla založena na starém perském náboženství, které hlásalo "". Proto Kýros svým výnosem umožnil odchod Izraele do Jeruzaléma. Udělal dobro pro zajaté a čekal dobré od svého Boha. Abychom správně vyložili kontroversní výrok o Hospodinu, který „ musíme znát dobové pozadí   To, že zoroasterismus měl dva hlavní představitele sil dobra a zla vedlo k tomu, že se A to je velmi nebezpečné i dnes a konkrétně v satanismu. Satanské „devatero“ je toho dokladem. Proti tomuto panteonu bohů staré perské říše stojí Hospodin a říká, že to tak není ! ! Podle biblistů je hebrejské znění verše velmi zvláštní a připomíná první kapitolu Bible, kde se mluví o tom, že tma vznikla vydělením světla. „ “ . Když sám Hospodin působí pokoj, pak se ukazuje, kde ještě Jeho pokoj není. A tam kde není Jeho pokoj, je zlo, jako důsledek hříchu. Tam vládne závist a nenávist a války ! Využívá toho co je zlé pro člověka, aby ho přivedl k sobě, aby měl svobodný člověk sílu zlo opustit a přimknout se k pokoji. K tomu, co bylo původně pro člověka zamýšleno. V babylónském zajetí byl vyvolené národ proto, aby si uvědomil, že od Boha odešel směrem k pohanství . Hospodin dopustil zlo – zajetí a pokoření lidu – jako výraz  soudu nad svým lidem. Krásné je na tom to, že zlo není trvalým stavem. Má svůj konec a je zde vždy naděje na lepší časy . „." Hospodin dopouští zlo, ale má moc, ho obrátit k dobru. Zde prorok ujišťuje lid, že po tom zlém, co Hospodin na ně dopustil, na ně nezapomněl a chystá vysvobození … ! Jde o metaforu, která je jasná. S mocným králem Kýrem přichází vysvobození lidu ze zajetí a nový počátek života s Hospodinem . Přichází chvíle obnovy zbořeného, přichází chvíle osvobození pro zajaté. Možná prožíváme takové „zajetí“ právě teď.  „Příliš se ponoříme do toho, co Boží pokoj nepřináší. Dostaneme se do prostředí, kde zlo působí a najednou ztrácíme výhled na svého Pána. Jsme svobodné bytosti a můžeme jít tak, kam nás srdce potáhne. Izraele táhlo pohanství. Místo, aby ukázal, že Hospodin je jeho vládcem a přilákal pohany k theokracii, nechal se přitáhnout k panteonu bohů pohanských národů. To zlé bylo ve ztrátě  svobody, v útlaku, který musel Izrael v Babylóně snášet a výsledkem byla nespokojenost. Dnes to nemusí být ani tak zlé události jako např. nemoc, neštěstí apod., ! Přesto je Pán Ježíš vždy ochotný znovu navázat na ztracený vztah, odpustit a přivést nás zpět k sobě, k Církvi a do práce na Boží roli 
  Předně je to slovo pro zajatý Izrael. Jejich přemožitelé jim říkali : „ Podle babylónských představ mohl bůh působit na světě jen tehdy, kdy měl svůj chrám a ten v Jeruzalémě byl rozbořen. Podle Izaiáše je to jinak : . Toto platí i pro Církev. To zlé, to nepříjemné, které někdy musíme prožívat je o tom, že jsme vychováváni Pánem. Něco musí projít ohněm Božího soudu, abychom se vzpamatovali a mohli Ho následovat. Ne nadarmo to jasně napsal ap.Petr  „ „ Zde nejde o Mesiáše. Tento pomazaný vykoná soud nad hříšným Babylónem a umožní návrat zajatého Izraele a  obnovit Jeruzalém a  chrám. Osvobodí lid z poroby a umožní mu, aby se znovu vrátil k Hospodinu. Sám Babylón před ním otevře brány  . Toto Boží požehnání na Kýrovi spočinulo kvůli jeho vyvolenému národu. On o tom ani nevěděl, Boha neznal a přesto se stal nástrojem v Boží ruce .   , který pojímal celé lidské dějiny jako zápas dobra se zlem. V perském pantheonu bohů byly dva představitelé těchto sil . Bůh ( ) byl představitelem sil dobra a bůh ( ) představitelem zla a klamu. Jeho životní filosofie byla založena na starém perském náboženství, které hlásalo "". Proto Kýros svým výnosem umožnil odchod Izraele do Jeruzaléma. Udělal dobro pro zajaté a čekal dobré od svého Boha. Abychom správně vyložili kontroversní výrok o Hospodinu, který „ musíme znát dobové pozadí   To, že zoroasterismus měl dva hlavní představitele sil dobra a zla vedlo k tomu, že se A to je velmi nebezpečné i dnes a konkrétně v satanismu. Satanské „devatero“ je toho dokladem. Proti tomuto panteonu bohů staré perské říše stojí Hospodin a říká, že to tak není ! ! Podle biblistů je hebrejské znění verše velmi zvláštní a připomíná první kapitolu Bible, kde se mluví o tom, že tma vznikla vydělením světla. „ “ . Když sám Hospodin působí pokoj, pak se ukazuje, kde ještě Jeho pokoj není. A tam kde není Jeho pokoj, je zlo, jako důsledek hříchu. Tam vládne závist a nenávist a války ! Využívá toho co je zlé pro člověka, aby ho přivedl k sobě, aby měl svobodný člověk sílu zlo opustit a přimknout se k pokoji. K tomu, co bylo původně pro člověka zamýšleno. V babylónském zajetí byl vyvolené národ proto, aby si uvědomil, že od Boha odešel směrem k pohanství . Hospodin dopustil zlo – zajetí a pokoření lidu – jako výraz  soudu nad svým lidem. Krásné je na tom to, že zlo není trvalým stavem. Má svůj konec a je zde vždy naděje na lepší časy . „." Hospodin dopouští zlo, ale má moc, ho obrátit k dobru. Zde prorok ujišťuje lid, že po tom zlém, co Hospodin na ně dopustil, na ně nezapomněl a chystá vysvobození … ! Jde o metaforu, která je jasná. S mocným králem Kýrem přichází vysvobození lidu ze zajetí a nový počátek života s Hospodinem . Přichází chvíle obnovy zbořeného, přichází chvíle osvobození pro zajaté. Možná prožíváme takové „zajetí“ právě teď.  „Příliš se ponoříme do toho, co Boží pokoj nepřináší. Dostaneme se do prostředí, kde zlo působí a najednou ztrácíme výhled na svého Pána. Jsme svobodné bytosti a můžeme jít tak, kam nás srdce potáhne. Izraele táhlo pohanství. Místo, aby ukázal, že Hospodin je jeho vládcem a přilákal pohany k theokracii, nechal se přitáhnout k panteonu bohů pohanských národů. To zlé bylo ve ztrátě  svobody, v útlaku, který musel Izrael v Babylóně snášet a výsledkem byla nespokojenost. Dnes to nemusí být ani tak zlé události jako např. nemoc, neštěstí apod., ! Přesto je Pán Ježíš vždy ochotný znovu navázat na ztracený vztah, odpustit a přivést nás zpět k sobě, k Církvi a do práce na Boží roli 



Stránka vygenerována za: 0.94 sekundy