Grano Salis - AC již ví kdo bude novým biskupem

Rozhovor s Martinem Moldanem, zástupcem biskupa pro pastoraci

Můžeš popsat svou cestu ke službě zástupce biskupa pro pastoraci?

Každopádně tím nejdůležitějším pro mou službu je otázka Božího povolání. Pak neuvažujeme o nějaké kariéře v tom světském slova smyslu, ale o Božím plánu. Když jsem se stal křesťanem, řekl jsem Bohu, že mu chci sloužit. Ještě jsem nevěděl jak, ale věděl jsem, že mu chci dát vše. V roce 1992 vznikl sbor ve Varnsdorfu a já jsem byl ustanoven pastorem. Od té doby ke mně Bůh několikrát mluvil ohledně rozšíření mé služby, ale já jsem mu nerozuměl. Když jsem byl povolán do služby seniora Západočeské oblasti, věděl jsem, že je to Boží plán, ale zároveň jsem tušil, že Pán má ještě něco jiného. V roce 2003 jsem byl povolán do Úzké rady. Odbor pastorace vznikl rozdělením odboru pastorace a vyučování na dva samostatné odbory.

Z čeho všeho se tvoje služba skládá?

Stále jsem ještě pastorem sboru ve Varnsdorfu, který je geograficky poměrně rozlehlý. Tam je mé místo. Pastorační práce mne baví, vidím, že jsem k ní povolán a nechtěl bych se od ní ani v budoucnu vzdalovat. Služba zástupce biskupa pro pastoraci je v současné době prací značně administrativní - je to dost korespondence, telefonátů i různých setkání. Kromě toho mám i nějaké drobné povinnosti na Vyšší odborné škole misijní a teologické.

Máš na starosti několik odborů v církvi. Mohl bys je představit?

Tento odbor v současné době zastřešuje odbor mládeže, odbor dětí, odbor mužů a žen. Kromě toho do mé kompetence spadá příprava pastorálek a některých dalších pravidelných aktivit. Odbor sester pořádá dvakrát ročně konference, jednou v roce vždy společně s muži. Odbor mládeže má dvě hlavní aktivity: Konference mládeže a Školu vedoucích mládeže. Odbor práce s dětmi pořádá konference pro služebníky v nedělních besídkách, připravuje dětskou stránku v Životě v Kristu a některé další věci. Také rozjíždíme nový projekt, Kidsquest. Je to evangelizační práce mezi dětmi s následnou prací.

Jaká je tvá role ve vedení těchto odborů?

Práce s dětmi je vedená Danou Navrátilovou, takže většinu věcí dělá ona. Snažíme se být v kontaktu, telefonicky nebo e-mailem, občas se sejdeme k pracovnímu setkání. Mládež zatím nemá vedoucího, je vedena týmově. Tým se schází asi třikrát ročně. Zatím tento tým vedu já, ale to je provizorní řešení. Hlavními úkoly týmu je příprava konferencí mládeže a Škola vedoucích mládeže. Zde je koordinátorem Jirka Pospíšil. Vedoucím odboru sester je Marie Bubiková, ve spolupráci s ní a několika dalšími sestrami se podílím na přípravách konferencí sester. Jednou ročně jsou tyto konference společně s muži, ale to je něco, co se teprve rodí. Mou myšlenkou je služba celým rodinám. Tým lidí, který se kolem toho bude pohybovat, také ještě není pevně dán.

Co ti z časového hlediska zabírá nejvíce času?

Nejvíce asi cestování.

Co považuješ ve svém úřadu za nejtěžší?

Cítím se hodně vytížený. V tom všem chci ale věnovat čas modlitbě a studiu Božího slova. To je pro mne zápas. Je tu nebezpečí, že se práce stane rutinou, ale to nechci. Zachovat si jasné vedení Duchem svatým a nepodléhat stresu, to se učím.

Jakou ti tato práce přináší radost?

Vždycky jsem si přál dělat něco významného, už jako nevěřící. Být pastorem mne uspokojuje. Uvědomuji si, že je to práce, která má dosah na věčnosti. Samotná práce vždy uspokojení nemusí přinášet, často je to honička, únava, pocit frustrace. Ale naplňuje mne pomyšlení, že mohu sloužit Bohu podle jeho povolání. Možná to zní trochu pateticky, ale je to otázka, kterou jsem sám často řešil. Vím, komu sloužím, a klíčovou otázkou pro mne je, abych sloužil podle jeho vůle a z jeho moci. Práce samotná nějaké radosti také přináší, například poznávám nové lidi, cestuji, ale to není rozhodující.

Nedílnou součástí tvé služby je jistě i tvá rodina. Představ ji prosím a řekni, jak to všechno zvládá.

Moje manželka Olga si mne brala s tím, že budeme oba sloužit Bohu. Věřím, že Bůh mi ji dal, bez její podpory bych nemohl dělat to, co dělám. Asi nejtěžší je pro ni má častá nepřítomnost doma. Její postoj je, že to je její investice do mé služby, způsob, jakým se na ní může podílet ona. Jinak se podílí na službě sester, ve sboru vede skupinku a slouží pastoračně. Máme tři děti, nejstarší je Anička (16), pak Eliška (12) a Ondřej (8). Pokud to šlo, jezdili jsme na cesty s dětmi. Teď jezdím nejčastěji sám, popřípadě beru manželku a Ondřeje. Naše děti jsou jako každé jiné, někdy zlatíčka, někdy zlobí, ale jsme za ně vděční. Holky dospívají, hledají své místo v životě i ve sboru.

Za co se my, čtenáři, můžeme modlit konkrétně v oblasti tvé služby?

Určitě za Boží vedení v práci, za rodinu a za Boží ochranu na cestách.

Bratr biskup sdělil, že mu Bůh ukázal jako svého nástupce tebe. Překvapilo tě to?

Ano i ne. Jak už jsem řekl, Bůh mi ukázal, že chce rozšířit mou službu. Když ke mně takto mluvil, obvykle to bývalo v časech, kdy jsem se cítil nejhůře. Měl jsem pocit nedostatečnosti a selhání. Bůh mne přesvědčil, že je to On, kdo zmocňuje do služby. Takovéto jednání mi pomáhá držet se při zemi. Nevidím svou budoucí službu jako „odměnu za zásluhy” ale prostě jako Boží povolání. Na druhou stranu, když mi to bratr biskup oznámil, byl to silný pocit.

Jak se v takové roli čekatele cítíš?

Člověk je více po lupou. Okolí více sleduje, co a jak říkám či dělám. Ale nějak si to neberu. Hůř se vyrovnávám s rozdílem mezi svým pojetím přípravy na tuto službu a s Božím pojetím, nebo spíš s možnostmi, jaké mám. Rád bych více studoval, modlil se, prostě se nějak připravoval, a místo toho jsem čím dál více zavalen prací. Ono je to vlastně také forma přípravy, ale jak říkám, musím se s tím nějak vyrovnat.

S čím nejvíce bojuješ?

Ukázal bych to na příkladu Saula a Davida. Existuje lidské pojetí, jak by měl vypadat představitel takové organizace jako je církev. Svět má nějaká očekávání, ve společnosti platí nějaké standardy. Takovým člověkem byl Saul. Vysoký, silný, reprezentativní. Jako Boží člověk ale selhal. Bál se lidí více než Boha. Svět však přesto očekává Saula, ale já se chci víc podobat Davidovi. Myslím, že to je, a do budoucna bude, boj snažit se obstát před Bohem více než před lidmi.

Vidíš, že by Bůh k tobě nějak více mluvil nebo ti byl blíž od doby, kdy ti ukázal, že budeš biskupem?

Je to pro mne samého překvapivé, ale odpovím ti, že ano. Jako by s novou službou přicházelo i nové pomazání. Takový pocit stálé Boží přítomnosti. Prožívám vztah s ním trochu novým způsobem. Ani nevím přesně, jakými slovy to popsat, ale je to něco takového, jako bych vcházel při každé modlitbě přímo do Boží svatyně. Možná to zní trochu nadneseně, ale já to opravdu tak prožívám.

Co by sis nejvíce přál, co by ti nejvíce pomohlo od nás, členů církve?

Žijeme v jedinečné době. Přál bych si, abychom nevyplýtvali své síly na zbytečné šarvátky, ale upnuli se ke službě Pánu. Pevně věřím tomu, že Pán má čas požehnání pro naší církev i zemi.

Díky za rozhovor.

Ptal se J. Bartík

zdroj: http://www.apostolskacirkev.cz/view.php?cisloclanku=2005041502

	Hledej
	Je a svátek má Oto. Vytvoření registrace