Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Věra.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 10, článků celkem: 16834, komentáře < 7 dní: 529, komentářů celkem: 441966, adminů: 60, uživatelů: 5267  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 145 návštěvník(ů)
a 2 uživatel(ů) online:

Willy
monsek

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
120964337
přístupů od 17. 10. 2001

Život víry: Lazar a boháč
Vloženo Sobota, 05. květen 2018 @ 18:43:08 CEST Vložil: Tomas

Kázání poslal lutrik

První čtení: Deuteronomium 15,11 - 15: „Potřebný ze země nevymizí. Proto ti přikazuji: Ve své zemi ochotně otvírej ruku svému utištěnému a potřebnému bratru. Bude-li ti prodán tvůj bratr, Hebrej nebo Hebrejka, bude tvým otrokem po šest let, ale sedmého roku jej propustíš na svobodu. Když ho propustíš na svobodu, nepropustíš ho s prázdnou. Štědře jej obdaruješ ze svého stáda i humna a lisu. V čem ti Hospodin, tvůj Bůh, požehnal, z toho mu dáš. Pamatuj, že jsi byl otrokem v egyptské zemi a že tě Hospodin, tvůj Bůh, vykoupil. Proto ti dnes toto přikazuji.“

Druhé čtení: Galatským 6,7 - 10: „Neklamte se, Bohu se nikdo nebude posmívat. Co člověk zaseje, to také sklidí. Kdo zasévá pro své sobectví, sklidí zánik, kdo však zasévá pro Ducha, sklidí život věčný. V konání dobra neumdlévejme; neochabneme-li, budeme sklízet v ustanovený čas. A tak dokud je čas, čiňme dobře všem, nejvíce však těm, kteří patří do rodiny víry.“ 



Čtení ke kázání:  Lukáš 16,19 - 31: „Byl jeden bohatý člověk, nádherně a vybraně se strojil a den co den skvěle hodoval. U vrat jeho domu lehával nějaký chudák, jménem Lazar, plný vředů, a toužil nasytit se aspoň tím, co spadlo se stolu toho boháče; dokonce přibíhali psi a olizovali jeho vředy. I umřel ten chudák a andělé ho přenesli k Abrahamovi; zemřel i ten boháč a byl pohřben. A když v pekle pozdvihl v mukách oči, uviděl v dáli Abrahama a u něho Lazara. Tu zvolal: `Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, ať omočí aspoň špičku prstu ve vodě a svlaží mé rty, neboť se trápím v tomto plameni. ´ Abraham řekl: `Synu, vzpomeň si, že se ti dostalo všeho dobrého už za tvého života, a Lazarovi naopak všeho zlého. Nyní on se raduje a ty trpíš. A nad to vše je mezi námi a vámi veliká propast, takže nikdo - i kdyby chtěl, nemůže odtud k vám ani překročit od vás k nám. ´ Řekl: `Prosím tě tedy, otče, pošli jej do mého rodného domu, neboť mám pět bratrů, ať je varuje, aby také oni nepřišli do tohoto místa muk. ´Ale Abraham mu odpověděl: `Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslouchají! ´ On řekl: `Ne tak, otče Abrahame, ale přijde-li k nim někdo z mrtvých, budou činit pokání. ´ Řekl mu: `Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých. ´“

Kázání: 

           Milé sestry a drazí bratři,

          dnes se opět vrátím k Ježíšově podobenství o boháči a Lazarovi, které najdeme v Lukášově evangeliu. To proto, že jsem v něm objevil nové souvislosti. Začal bych netradičně chudákem Lazarem. Zaujalo mne, že u Lazara Ježíš uvádí jeho jméno. Jméno boháče však uvedeno v podobenství není. Ve Vulgátě čili v latinském překladu Bible je slovo boháč přeloženo jako dives. Často pak je toto slovo považováno za vlastní jméno boháče, jako by se boháč jmenoval Dives, ale boháčovo vlastní jméno to není.  
        A co jméno Lazar? Toto jméno je všeobecně považováno za řeckou formu hebrejského jména Eleazar, jež znamená „Bůh pomáhá a pomohl“. Osob tohoto jména je v Bibli osm. Mezi ně patří např. třetí syn velekněze Árona, jež se sám pak stal veleknězem (Nu 20,28). Toto jméno nesl i jeden z udatných bojovníku krále Davida proti Pelištejcům (2 S 23,9). A také kněz, který se s Nehemjášem účastnil slavnosti posvěcení nových jeruzalémských zdí (Neh 12,27 - 42). Rovněž v Ježíšově rodokmenu se podle Matouše vyskytuje muž tohoto jména (Mt 1,15). A přímo jméno Lazar nesl bratr Marty a Marie, kterého Ježíš vzkřísil z mrtvých (Jan 11,1 – 44).
        Z historických pramenů se také dovídáme, že syn velekněze Annáše se rovněž jmenoval Eleazar. Ten pak po svém otci zdědil úřad velekněze. Zetěm Annáše byl  nechvalně známý Kaifaš, onen velekněz, který vydal Ježíše Římanům k ukřižování. Eleazarem se též jmenoval jeden z vůdců zélotů, kteří v Palestině bojovali s Římany. 
       Co se týče Lazara z našeho podobenství, tak u něho toto jméno působí poněkud paradoxně. Tento Lazar totiž skončil jako chudák, přesněji řečeno jako žebrák, jak je uvedeno v kralickém překladu. Žebrákem bývá v Bibli myšlen někdo, kdo ze zvyku veřejně prosí o milodar. Mojžíšův zákon obsahuje působivou soustavu jasných předpisů ve prospěch chudých. Ukázkou mohou být např. příkazy obsažené v našem dnešním prvním čtení. Dalším příkladem mohou být ustanovení o milostivém létě (co 49 let) či o létě odpuštění dluhů (co 7 let), dále zákaz obelhávat a podvádět bližní anebo ustanovení o paběrkování.  Pokud by se tyto předpisy dodržovaly, odstranily by všechny důvody k žebrání. A skutečně až do doby  babylonského zajetí nepředstavovalo v Izraeli žebrání v nějaké podobě žádný zvláštní problém. Žel později v době nadvlády cizích mocností se prosadilo závažné   porušování mojžíšského Zákona, pokud jde o pozemková dědická práva a podobná opatření. To vedlo k tomu, že se žebrání v Palestině rozmohlo. I v Novém zákoně nacházíme mnoho zmínek o žebrácích, kteří v této zemi byli (např. Mk 10,46; J 9,8 či Sk 3,10). 
       Nevíme, proč se Lazar stal žebrákem. Možná vlastní vinou či cizím zaviněním anebo obojím. Navíc byl nemocný, plný vředů. Za jeho života se mu skutečně dostalo všeho zlého, jak se v podobenství dál píše (L 16,25). Všimněme si však toho, že přesto Lazar nezanevřel na Boha, nenadával Mu a neproklínal Jej. Neobviňoval Boha za svůj úděl. Podobně ani na své bližní se nehněval, neobviňoval je, nenadával jim, nebyl agresivní. Možná dokonce odpustil těm, kdo se proti němu provinili. A rovněž nepropadl různým neřestem, např. pití vína, prostituci či okrádání jiných. Snad by i pracoval, kdyby nebyl tak nemocen. V tom všem může být vzorem i dnes pro mnohé lidi na okraji společnosti. Pravděpodobně jeho neutěšený zdravotní stav jej přiměl žebrat u vrat boháčova domu. I taková nečistá zvířata jakými jsou psi (Iz 66,3) se nad ním slitovala a neváhala mu olizovat jeho vředy. U boháče však slitování Lazar nenašel. 
         Tím se  dostáváme k druhé postavě v našem podobenství. K onomu boháči. Bohatství považovali staří Izraelci buď za Boží požehnání jako důsledek spravedlnosti nebo za kletbu, a to podle toho, kdo a jak bohatstvím vládne a k čemu ho používá. Požehnanost bohatství je nejobšírněji popsána v knize Jób ve 29 kapitole, kde úzce souvisí se „slávou“ (kábód)  člověka. Tato sláva spočívala ve schopnosti a možnosti rozdávat na všechny strany. Jinými slovy bohatství je podle Písma pro druhé, nikoli pro vlastní potřebu. Jób toto rozdávání považoval nikoliv za povinnost, ale za výsadu. To je staroizraelský názor na bohatství, které obec sjednocovalo a nerozdělovalo. V městské kultuře se tento ideál zcela zvrhl. Boháči chtěli mít svou slávu, ale bez rozdávání. Bohatství považovali za svůj majetek, do kterého druhým nic není. V tom se ale mýlili. I proto boháč v našem podobenství skončil po smrti v pekle. 
        Bohatství totiž může způsobit mravní úpadek člověka. Tam, kde se bohatství a pohodlí stává vším, nezbytně se zužuje mravní horizont. Problematický mravně i jinak bývá mnohdy již samý způsob získání velkého bohatství. Za každým velkým bohatstvím se skrývá zločin, psal slavný francouzský spisovatel Balzac a jistě věděl dobře, o čem píše. Problematické je často také použití velkého bohatství. Nejde jen o zbytečné utrácení peněz za luxusní život, nýbrž rovněž jejich investování do aktivit jistě vysoce ziskových, ale škodících lidskému zdraví či životnímu prostředí.  
       U boháče z Lukášova evangelia sice nevíme, jak získal své bohatství, zda poctivě či ne. Možná je jen zdědil. Ale víme, že svého bohatství využíval nesprávně. Žil v luxusu, nádherně se strojil a denně skvěle hodoval a přitom se vůbec nestaral, ač jistě mohl, o potřebné lidi. Jistě znal z Písma: „budeš milovat svého bližního jako sebe samého“ (Lv 19,18) či „Chci milosrdenství, ne oběť, poznání Boha je nad zápaly.“ (Oz 6,6). A dále věděl, že dávání almužen se v Palestině pokládalo za velmi důležité a bohulibé. Přesto se o Lazara vůbec nezajímal. Svým hříšným chováním jasně dokazoval, že vlastně nevěří Bohu a jeho požadavkům obsažených ve svatých písmech. Tím boháč prokázal, že nemá pravou spasitelnou víru, která vždy vede člověka k hojným skutkům milosrdenství.  Sobectví, lakota, bezohledná chtivost jsou nepochybně legitimací nevíry v Boha a v jakýkoli vyšší ideál. A to hlavně přivedlo boháče do pekla.
   Po smrti se Lazar ocitne u Abrahama, resp. v jeho lůně, jak čteme v kralickém překladu. Abrahamovo lůno či Abrahamův klín jsou symbolickým výrazem pro místa blaženosti. Pro každého Žida znamenalo pomyšlení na společenství s Abrahamem nepředstavitelné blaho. Proto můžeme chápat Abrahamův klín jakožto nebe. Boháč, resp. jeho duše, skončila v podsvětí čili v Hádu. Hádes je řecké slovo pro starozákonní šéol, stav zemřelého ducha. V době Starého zákona se o něm mluvilo jako o příbytku jak spasených, tak nespasených. V našem příběhu se o něm mluví již jako o místě, kde přebývají pouze nespasení, protože je zde psáno, že boháč byl v mukách. 
    Boháč v pekle marně žádá o zmírnění svých muk a dovídá se, že mezi ním na jedné straně a Abrahamem a Lazarem na druhé straně je veliká propast, kterou nemůže nikdo překročit, i kdyby chtěl. Dovídáme se tak, že volby v našem životě určují náš osud na věčnosti a jakmile přijde smrt, tento osud je zpečetěn. Z příbytku spasených nelze přejít k zatraceným a naopak.
       Z podobenství o boháči a Lazarovi podobenství tak plyne několik vážných ponaučení. Jednak to, že je ošidné soudit pouze z vnějšího blahobytu na radostnou budoucnost v Božím království. A naopak ze smutné světské skutečnosti soudit na budoucí pobyt v pekle. Dále z podobenství plyne, že Boží spravedlnost sahá až za hrob. V této otázce Ježíš vyvrací názory, jež v Izraeli zastávala vlivná strana saduceů.  Saduceové tvořili významnou konzervativní sektu judaismu spojenou s kněžstvem. Na rozdíl od farizeů, kteří se vážili tradice starších, drželi se pouze litery Písma, zvláště Pentateuchu. Saduceové se litery psaného Zákona drželi přísně, ale vše ostatní, o čem se v Zákoně výslovně nemluví, ponechávali volnému lidskému úsudku. 
      Projevem konservatismu saduceů bylo i to, že odmítali všechny představy a naděje, o nichž se v Pentateuchu výslovně nepíše. Nevěřili proto zejména ve vzkříšení z mrtvých a v odplatu v záhrobí, protože tvrdili, že duše zemře spolu s tělem. Popírali také existenci andělů a duchů. Pro saduceje tak byl člověk odměňován i trestám již na tomto světě. Další Boží soud tedy popírali. Jak víme z Písma, Ježíš oproti saduceům brání vzkříšení z mrtvých - viz známy spor o vzkříšení (např. Mt 22,23 - 33). V podobenství o boháči a Lazarovi pak Ježíš brání i Boží soud nad uplynulým životem člověka. Jak je psáno v Listě Židům: „A jako každý člověk jen jednou umírá, a potom bude soud, tak i Kristus byl jen jednou obětován, aby na sebe vzal hříchy mnohých; po druhé se zjeví ne už kvůli hříchu, ale ke spáse těm, kdo ho očekávají.“ (Žd 9,27 - 28) 
    Navíc rozhovor boháče s Abrahamem, obsažený v podobenství, vyvrací i myšlenku „spánku duše“, což je představa, že duše není při vědomí v době mezi smrtí a vzkříšením. Tato představa vychází z některých textů, obsažených zejména v biblické knize  Kazatel. Tam je např. psáno toto: „Živí totiž vědí, že zemrou, mrtví nevědí zhola nic a nečeká je žádná odměna, jejich památka je zapomenuta. Jak jejich láska, tak jejich nenávist i jejich horlení dávno zanikly a nikdy se již nebudou podílet na ničem, co se pod sluncem děje.“ (Kaz 9,5 - 6). Nicméně u proroků Izajáše a Ezechiela najdeme texty svědčící, že lidská duše je po smrti při vědomí. Jde texty jako Iz 14,9 - 21, Iz 30,33 či Ez 26,20. Např. v kapitole 30 ve verši 33 se v knize proroka Izajáše píše: „Neboť odedávna je už připraven Tófet, žároviště hluboké a široké, i pro krále. Na jeho hranici je mnoho ohně a dříví, jako proud síry je zapálí dech Hospodinův.“. U proroka Ezechiela pak čteme toto: „Srazím tě s těmi, kdo sestupují do jámy, k lidu předvěkému, usadím tě v nejhlubších útrobách země jako odvěké trosky s těmi, kdo sestupují do jámy, a nebudeš už obýván. Tak se proslavím v zemi živých.“ (Ez 26.20) Ježíš, jak vidno, se v našem vyprávění přiklání nikoliv ke kazateli, nýbrž k oběma velkým prorokům. 
        V našem podobenství se boháč nakonec smířil se svým osudem, vzdal se krůpěje vody, ale prosil, aby Lazar navštívil boháčův dům a varoval jeho bratry. Abraham i tuto laskavost odmítá slovy, že mají starozákonní Písmo (Mojžíše a Proroky) a to by jim mělo stačit. Boháč však Abrahamovi odporuje a tvrdí, že kdyby k jeho bratrům přišel někdo z mrtvých, jistě by činili pokání. Tomu Abraham nevěří a jasně říká, že když neposlouchají Mojžíše a Proroky, tak se nedají přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých. 
    Tato slova ukazují na to, že pokud náš úsudek je tak nezodpovědný a dokáže zlehčovat biblická varování o naší hříšnosti před Bohem, potom nás ani ta nejmocnější znamení nepřesvědčí, že pokud opravdu nebudeme činit pokání, tak nám hrozí věčné zahynutí. I přes různé zázraky nejsou totiž mnozí schopni uvěřit. Nezvratným důkazem je i sám Ježíš. Vstal přece z mrtvých a Židé ve své většině mu neuvěřili. 
       Proto berme zcela vážné všechna varování a příkazy Písma svatého a podle Božího slova také jednejme a nebuďme jen jeho posluchači. To bychom klamali sami sebe, jak nás upozorňuje Jakub, bratr Páně (Jk 1,21 - 22) Nikdy také nezapomínejme na možné Boží soudy a zejména na soud věčný, na kterém sám Bůh zhodnotí celý náš život. Tento soud  rozhodne, kde člověk stráví věčnost. A tomuto soudu nikdo neunikne, byť se mu zde na zemi daří unikat spravedlnosti. 
      Obecně zde platí to, co jsem slyšeli v našem dnešním druhém čtení „Neklamte se, Bohu se nikdo nebude posmívat. Co člověk zaseje, to také sklidí. Kdo zasévá pro své sobectví, sklidí zánik, kdo však zasévá pro Ducha, sklidí život věčný.“ (Ga 6,7 – 8). Proto se stává pro nás klíčová otázka, jak můžeme uniknout Božímu odsouzení. Předně je třeba věřit, jak upozorňuje autor Listu Židům: „Bez víry však není možné zalíbit se Bohu. Kdo k němu přistupuje, musí věřit, že Bůh jest a že se odměňuje těm, kdo ho hledají.“ (Žd 11,6). A kdo již věří, měl by se nechat pokřtít: „Nuže neváhej! Vstaň, vzývej jeho jméno a dej se pokřtít, abys byl obmyt ze svých hříchů.“ (Sk 22,16).              
        Víra by samozřejmě měla vést k patřičným skutkům, jak píše apoštol Jakub:  „Jako je tělo bez ducha mrtvé, tak je mrtvá i víra bez skutků.“ (Jk 2,17). To mimo jiné znamená, že se musíme především naučit prokazovat milosrdenství, jelikož: „Na Božím soudu není milosrdenství pro toho, kdo neprokázal milosrdenství. Ale milosrdenství vítězí nad soudem.“ (Jk 2,13). K tomu patří krmit hladové, napájet žíznivé, odívat nahé, ujímat se pocestných, navštěvovat nemocné a vězněné                       (Mt 25,31 - 46). Skutečně to děláme? Pokud ne, tak nám při posledním soudu Ježíš může sotva prokázat milosrdenství a zachránit nás od věčného utrpení.
     Žijme tedy tak, abychom byli hodni Božího milosrdenství a Boží záchrany. Abychom nedopadli jako boháč v našem podobenství. Raději buďme jako Lazar. Chudí, ale spravedliví, čestní a bohabojní. Neboť v Lukášově evangeliu čteme: „Blaze vám, chudí, neboť vaše je království Boží. Blaze vám, kdo nyní hladovíte, neboť budete nasyceni. Blaze vám, kdo nyní pláčete, neboť se budete smát. Blaze vám, když vás lidé budou nenávidět a když vás vyloučí, potupí a vymaží vaše jméno jako proklaté pro Syna člověka. Veselte se v ten den a jásejte radostí; hle, máte hojnou odměnu v nebi. Vždyť právě tak jednali jejich otcové s proroky. Ale běda vám, bohatým, vždyť vám se už potěšení dostalo. Běda vám, kdo jste nyní nasyceni, neboť budete hladovět. Běda, kdo se nyní smějete, neboť budete plakat a naříkat. Běda, když vás budou všichni lidé chválit; vždyť stejně se chovali jejich otcové k falešným prorokům.“ (L 6,20 - 26). Amen. 

Modlitba po kázání: 


         Nebeský otče,

         děkujeme Ti za všechna varování, příkazy, nařízení i povzbuzení, která jsou obsažena ve Tvém slově, v Písmu svatém. Máme k dispozici nejen Starý zákon, tedy Mojžíše a Proroky, nýbrž také Nový zákon, našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista.              A tak velmi dobře víme, co nemáme činit i to, co máme činit. Žel až příliš často v tomto selháváme. 
         Odpusť nám to, Nebeský otče, a daruj nám dostatek moudrosti, lásky a síly, abychom skutečně žili podle Tvé svaté vůle. Abychom doopravdy konali to, co máme konat a nekonali to, co konat nemáme. Ať snášíme veškerá životní utrpení tak, jak to činil Lazar, který Tobě zůstal věrný přes svůj přetěžký úděl nemocného a chudého člověka, kterému se nedostalo nezbytné pomoci.  Ať v případě nenadálého zbohatnutí nejednáme jako onen boháč, který myslel jen na svůj blahobyt a vůbec se nestaral               o své potřebné bližní. A tak prokázal, že mu chybí skutečná spasitelná víra. Dej, abychom ve všem, vždy a všude hledali Tvoji vůli a snažili se ji i plni. Abychom neztratili onu spasitelnou víru a časem svým vešli do Tvého království lásky a spravedlnosti.          
          Za toto všechno Ti, nebeský Otče, děkujeme a za toto všechno Tě prosíme před trůnem Tvé milosti ve jménu našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista, který s Tebou               v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků.  Amen.

                                                                                                 Stanislav Heczko  

"Lazar a boháč" | Přihlásit/Vytvořit účet | 26 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Lazar a boháč (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Sobota, 05. květen 2018 @ 19:27:39 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Tu závěrečnou modlitbu bych nazval- Modlitba doutnajícího knotu.
Připomnělo mi to takovou tu plazivou frázovitou ponurost z řk prostředí. 




Re: Re: Lazar a boháč (Skóre: 1)
Vložil: Lutrik v Neděle, 06. květen 2018 @ 08:23:22 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Modlitba odpovídá textu kázání. Charismatické hurá by tu asi neseděly. 


]


Re: Re: Re: Lazar a boháč (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Neděle, 06. květen 2018 @ 10:03:48 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Od  doutňajícího knotu k charismatické prskavce.

Pochop. Kdyby v tomto duchu kazatel mluvil k nemocnému lazarovi na lůžku, tak mu ještě přihorší. První co musí kazatel božího slova mít je naděje, kterou musí umět předávat. Inspiraci hledej ve způsobu apoštolského vyjadřování. Nosná vlna v kázání božího slova je Duch svatý. V tomto článku je nosnou vlnou lidský rozum, který boží slovo spīše zneužívá, a veze se na něm.
Povím Ti to natvrdo. To není kázání, to je pojednání historika, který v pojednání rád poukazuje na své znalosti a učenost! To kázaní je prázdné a duní jako sud. Nezaujme. Nic proti Tobě. Ber tuto kritiku jako námět pro zlepšení.


]


Re: Lazar a boháč (Skóre: 1)
Vložil: skalaa v Neděle, 06. květen 2018 @ 20:39:41 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Podobenstvom o boháčovi a Lazarovi Kristus upozornil, že ľudia rozhodujú o svojom večnom určení počas pozemského života. V tomto skúšobnom čase Boh ponúka milosť každému človekovi. Kto však ponúknutú príležitosť sebecky premárni, sám sa zrieka večného života. Nijaký iný čas milosti nedostane. Vlastným rozhodnutím človeka vzniká medzi ním a Bohom nepreklenuteľná priepasť.V tomto podobenstve vidieť rozdiel medzi bohatými, ktorí sa nespoliehajú na Boha a chudobnými, ktorí sa mu bezvýhradne oddali. Kristus upozorňuje, že príde čas, keď sa ich postavenie zmení. Tí, čo nemajú nijaké pozemské bohatstvo, ale dôverujú Bohu a trpezlivo znášajú svoje utrpenie, jedného dňa predstihnú tých, čo teraz (201) síce vo svete zastávajú najvyššie miesta, ale svoj život nepodriadili Bohu.Ježiš povedal: „Bol bohatý človek. Obliekal sa do purpuru a kmentu, a deň čo deň skvostne hodoval. Pri jeho bráne líhaval akýsi chudák menom Lazar, (260) plný vredov. Túžil nasýtiť sa odpadkami z boháčovho stola“ (Luk 16,19-21).Boháč nebol z tých, čo otvorene priznajú, že neveria v Boha a nedôverujú ľuďom. Pokladal sa za Abrahámovho syna. K chudákovi sa nesprával násilne, ani sa od neho s odporom neodvracal. Nič nemal proti tomu, keď pri jeho bráne ležal úbohý, odpudivo vyzerajúci žobrák a hľadel naňho, ako vchádza do svojho domu. Zostal však k potrebám svojho trpiaceho brata sebecky ľahostajný.V dávnych časoch neboli nemocnice, kde by sa postarali o chorých. Trpiaci a chudobní boli odkázaní na súcit a pomoc tých, ktorým Boh zveril bohatstvo. Tak to bolo aj v prípade žobráka a boháča z podobenstva. Pretože Lazar nemal priateľov, domov, peniaze, ba ani čo jesť, naliehavo potreboval pomoc. Deň za dňom sa míňal a on bol stále v rovnakom položení, kým boháč mal všetko, na čo si pomyslel. Zo svojho nadbytku mohol zmierniť utrpenie chudáka, no bránilo mu v tom sebectvo. Podobne sebecky žijú mnohí aj dnes.Aj v našom najbližšom okolí žije mnoho ľudí trpiacich nedostatkom potravy a odevu alebo bez strechy nad hlavou. Ak si týchto ľudí nevšímame a ak im nepomáhame podľa svojich možností, previňujeme sa a so svojou vinou sa nebudeme chcieť raz stretnúť. Boh odsudzuje každú žiadostivosť ako modlárstvo a uráža ho každé uspokojovanie sebeckých záľub.Keďže boháč sa stal správcom majetku len z Božieho rozhodnutia, mal povinnosť starať sa práve o takých ľudí, (202) ako bol Lazar z podobenstva. Príkaz znel: „Milovať budeš Hospodina, svojho Boha, celým srdcom, celou dušou a celou silou“ (5 Moj 6,5), a „miluj svojho blížneho ako seba samého“ (3 Moj 19,18). (261) Boháč bol Žid, a teda poznal Boží príkaz. Zabudol však, že je zodpovedný za to, ako používa zverené prostriedky a schopnosti. Hospodin ho bohato požehnal, ale on Božie dary sebecky premárnil na vlastnú slávu, nie na oslavu svojho Tvorcu. Čím viac darov prijal, tým väčšia bola jeho zodpovednosť za to, že ich použije na prospech a požehnanie ľudí. Taký bol Boží zámer, no boháč ani len nepomyslel na svoju povinnosť voči Bohu. Požičiaval peniaze a hromadil zisk. Z toho však, čo mu požičal Boh, nijaký úrok Darcovi nevracal. Bol nadaný a získal potrebné vedomosti, ale zneužil ich. Zabudol na zodpovednosť voči Bohu a bezvýhradne sa oddal svojim záľubám.Všetok nahromadený majetok sebecky premárnil v zábavách, oslavných príležitostiach, v prijímaní nezaslúženého obdivu a v pôžitkárskom užívaní života. Spoločnosť ho strhla natoľko, že stratil pocit zodpovednosti za povolanie k Božiemu dielu milosrdenstva. Mal možnosť poznávať a pochopiť Božie slovo a riadiť sa jeho učením. Kvôli priateľom, ktorými sa obklopil, na večného Boha celkom zabudol.Po čase sa postavenie oboch mužov zmenilo. Úbožiak trpel deň čo deň, svoje trápenie však znášal bez reptania. Keď zomrel, pochovali ho, a hoci za ním nikto netrúchlil, svojou trpezlivosťou v trápení svedčil o Kristovi. V skúške viery totiž obstál a po smrti ho anjeli podľa podobenstva odniesli do Abrahámovho náručia.Lazar predstavuje trpiacich chudobných, ktorí uverili v Krista. Keď zaznie Božia poľnica a všetci, čo sú v hroboch, budú počuť Kristov hlas, vstanú a dostanú (203) odmenu, pretože ich viera v Boha pre nich nebola len teóriou, ale skutočnosťou. (262)Zomrel aj boháč a pochovali ho. Potom v pekle v mukách pozdvihol oči a zďaleka uzrel Abraháma a Lazara v jeho lone. I zvolal: Otec Abrahám, zľutuj sa nado mnou a pošli Lazara nech si namočí konček prsta vo vode a ovlaží mi jazyk, lebo sa hrozne trápim v tomto plameni(Luk 16,23.24).V tomto podobenstve sa Kristus dotkol vtedajšieho, medzi ľuďmi rozšíreného názoru. Mnohí z jeho poslucháčov sa totiž nazdávali, že medzi smrťou a vzkriesením človek žije ďalej vedomým životom. Spasiteľ vo svojom podobenstve použil ich vlastné predstavy, aby im mohol objasniť dôležité pravdy. Poslucháčom nastavil zrkadlo, v ktorom mohli poznať seba i svoj skutočný vzťah k Bohu. Použil teda bežný príklad, aby upozornil na to, čo chcel mimoriadne zdôrazniť, že totiž Boh neposudzuje nikoho podľa majetku, pretože všetko, čo človek má, mu len prepožičal. Každý, kto tieto dary zneužije, skončí horšie než ten najchudobnejší a najúbohejší človek, ktorý miluje Boha a verí v neho.Kristovi poslucháči mali pochopiť, že človek nemôže od neho získať spasenie po smrti. Abrahám v podoben-stve odpovedá boháčovi na prosbu: „Synu, rozpomeň sa, že ty si za svojho života dostával všetko dobré a Lazar zase zlé. Teraz on sa tu teší a ty sa trápiš. A okrem toho je medzi nami a vami veľká priepasť, aby tí, čo by chceli, nemohli prejsť odtiaľto k vám, ani odtiaľ prekročiť k nám“ (Luk 16,25.26). Kristus teda ukázal, aké beznádejné je spoliehať sa na nejakú možnosť nápravy života po smrti. Tento život je jediný čas, ktorý Boh poskytol človekovi, aby sa pripravil na večný život.Boháč v podobenstve sa však nevzdal predstavy, že je synom Abraháma a v súžení (263) volal k nemu o pomoc. (204) Prosil: „Otec Abrahám, zľutuj sa nado mnou.“ Nemodlil sa k Bohu, ale k Abrahámovi. Abraháma teda pokladal za viac než Boha a veril, že príbuzenstvo s ním ho zachráni. Lotor na kríži prosil Krista: „Ježiš, rozpomeň sa na mňa, keď prídeš do svojho kráľovstva“ (Luk 23,42) a hneď dostal odpoveď: Hovorím ti dnes (teraz, keď v ponížení a útrapách visím na kríži), že budeš so mnou v raji. Boháč sa však modlil k Abrahámovi a jeho prosba nebola vypočutá. Len Kristus je vyvýšený ako „Vodca a Spasiteľ, aby daroval Izraelu pokánie a odpustenie hriechov“ (Sk 5,31). „V nikom inom niet spásy“ (Sk 4,12).Boháč strávil celý život uspokojovaním svojich sebeckých záľub a príliš neskoro si uvedomil svoju nerozvážnosť, pričom si spomenul na bratov, ktorí budú ďalej žiť roztopašne, ako žil aj on. Preto žiadal: „Prosím ťa, otče, pošli ho (Lazara) do domu môjho otca. Mám totiž piatich bratov. Nech im vydá svedectvo, aby sa aj oni nedostali na toto miesto múk. A Abrahám mu odpovedal: Majú Mojžiša a prorokov, nech ich poslúchajú. Ale on vravel: Nie, otec Abrahám, ale ak príde niekto z mŕtvych, budú sa kajať. Odpovedal mu: Ak neposlúchajú Mojžiša a prorokov, nedajú sa presvedčiť, ani keby niekto vstal z mŕtvych“ (Luk 16,27-37).Na boháčovu žiadosť, aby jeho bratia dostali ďalší dôkaz, prišla odpoveď, že aj keby ho dostali, ani ten by ich nepresvedčil. Nerozvážny boháč akoby vytýkal Bohu: Keby si ma bol upozornil, nemusel som teraz byť tu. Abrahám dal v podobenstve na túto prosbu (264) odpoveď: Tvoji bratia boli dostatočne varovaní. Potrebné svetlo dostali, ale nechceli vidieť; pravda zaznela, ale oni ju nechceli počuť.Neposlúchajú Mojžiša a prorokov, nedajú sa presvedčiť, ani keby niekto vstal z mŕtvych.“ Dejiny židovského (205) národa dokázali pravdivosť tohto výroku. Kristovým posledným a vrcholným divom bolo vzkriesenie Lazara z Betánie, ktorý bol štyri dni mŕtvy. Židia teda dostali obdivuhodný dôkaz Spasiteľovho božstva, ale odmietli ho. Lazar vstal z mŕtvych a priniesol im svedectvo, oni však zostali slepí a hluchí voči všetkým dôkazom, a dokonca ho chceli usmrtiť. (Pozri Ján 12,9-11.)V Písme nám Boh oznámil všetko, čo potrebujeme na spasenie. Kristus vlastne povedal: Nech sa pridŕža týchto svedectiev. Keď neposlúchajú Boží hlas, ktorý hovorí z Písma, nedbali by ani na slová svedka vzkrieseného z mŕtvych.Kto poslúcha Mojžiša a prorokov, nebude žiadať väčšie svetlo, než je to, ktoré Boh už dal. No ak ľudia toto svetlo zavrhujú a nevážia si poskytnuté príležitosti, neposlúchnu, ani keby k nim prišiel s posolstvom niekto z mŕtvych. Ani taký dôkaz by ich nepresvedčil. Tí, čo zavrhujú zákon a prorokov, zatvrdzujú si srdcia až tak, že zavrhnú všetko svetlo. (206)Rozhovor medzi Abrahámom a bývalým boháčom je obrazný. Poučný je v tom, že Boh dopriava každému dostatok svetla, aby mohol plniť zverené povinnosti. Zodpovednosť človeka je úmerná prednostiam a príležitostiam, ktoré dostal. Každý má od Boha potrebné poznanie a milosť, aby mohol pracovať v Božom diele. Ak nerobí to, čo má vykonať pri malom svetle, väčšie svetlo zjaví už len jeho neveru a premárnené požehnanie. (265) „Kto je verný v malom, je verný aj vo veľkom, kto je nespravodlivý v malom, je nespravodlivý aj vo veľkom“ (Luk 16,10). Ak niekto odmieta prijať Božie svetlo, ktoré prišlo prostredníctvom Mojžiša a prorokov, a žiada nejaký zázrak, ten sa nedá presvedčiť, ani keby mu Pán splnil jeho prianie.Podobenstvo o boháčovi a Lazarovi ukazuje, ako Boh hodnotí ľudí, ktorých predstavujú títo dvaja muži. Byť bohatým nie je hriech, ak sa bohatstvo nezískalo nespravodlivo. Boháč nebude odsúdený preto, že mal majetok. Boží súd ho však neminie, ak zverené prostriedky sebecky premárni. Oveľa lepšie by urobil, keby si peniaze ukladal v nebi tak, že by ich používal na konanie dobra. Smrť nič nevezme tomu, kto takto získava večné bohatstvo. Kto však hromadí majetok len pre seba, ten si z neho nič nevezme do neba. Správal sa ako neverný hospodár. Počas života sa tešil z majetku a sebecky ho užíval, ale zabúdal na povinnosť voči Bohu, nezabezpečil si nebeský poklad.Boháč s toľkými prednosťami mal zúročiť svoje dary tak, aby ho jeho dielo duchovne obohatilo a aby malo zmysel pre večnosť. Cieľom vykúpenia nie je len odstrániť hriech, ale aj vrátiť človekovi duchovné dary, o ktoré prišiel vplyvom ničivej moci hriechu. Peniaze si nemožno vziať do budúceho života, tam nie sú potrebné, ale dobré skutky vykonané na záchranu ľudí pre Krista nás (207) predchádzajú do nebeských príbytkov. Tí, čo Božie dary len sebecky míňajú a nepomáhajú nimi svojim blížnym, ba nepodporujú ani rozmach Božieho diela vo svete, zneuctievajú svojho Stvoriteľa. Pri ich menách sú v nebeských knihách záznamy o tom, že okrádali Boha. (266)Boháč mal všetko, čo mohol získať za peniaze, nemal však bohatstvo, ktorým by mohol vyrovnať svoj dlh u Boha. Žil tak, akoby všetko, čo vlastnil, patrilo len jemu. Nedbal na Božiu výzvu a prosby trpiacich. Nakoniec prišlo volanie, ktoré nemohol prepočuť. Nepopierateľná moc, a tej sa nedá odporovať, mu prikazuje opustiť statky a odoberá mu správu nad nimi. Niekdajší boháč sa stáva úbohým chudákom. V nebi pripravené rúcho Kristovej spravodlivosti nikdy neprikryje jeho nahotu. Ten, kto kedysi nosil najskvostnejší šarlát a najjemnejšie plátno, je teraz nahý. Čas a možnosť nápravy sa skončili. Nič na svet nepriniesol a nič si z neho ani neodnesie.Kristus odhrnul oponu, aby kňazom, vládcom, zákonníkom a farizejom predstavil tento obraz. Podívajte sa naň vy, čo ste bohatí na svetské statky, ale nie ste bohatí v Bohu. Nechcete sa nad touto scénou zamyslieť? Čo si ľudia často veľmi cenia, to býva pred Bohom ohavnosť. Kristus sa pýta: „Čo osoží človekovi, ak získa aj celý svet, ale svojej duši uškodí? Za čo vymení človek svoju dušu?“ (Mar 8,36.37)Podobenstvo a židovský národV tých časoch, keď Kristus rozprával podobenstvo o boháčovi a Lazarovi, boli mnohí Židia veľmi bohatí. Ako poľutovaniahodnému statkárovi aj im sa Božie dary stali zdrojom bezohľadného pôžitkárstva, čím na seba (208) privolali Boží súd. „Bol si odvážený na váhe a nájdený si nedostatočným“ (Dan 5,27). Boháč dostal všetky hmotné i duchovné požehnania, ale odmietol spoluprácou s Bohom zúročiť prijaté dary. Boh mu zveril poklad pravdy, a tým ho ustanovil (267) za správcu svojej milosti. Poskytol mu duchovné i hmotné výsady s výzvou, aby sa o tieto požehnania rozdelil s ostatnými. Podobne to bolo aj so židovským národom. Židia dostali zvláštne pokyny, ako sa majú správať k svojim chudobným a trpiacim spoluobčanom, bratom i cudzincom, ktorí sú medzi nimi. Nehľadiac len na vlastný prospech mali pamätať na utrpenie biednych a na ich potreby. Boh sľúbil, že ich požehná podľa ich skutkov lásky a milosrdenstva. Ako boháč z podobenstva ani Židia nepomáhali trpiacim ľuďom a nezmierňovali ich hmotnú a duchovnú biedu. Pokladali sa za vyvolený a Bohom obľúbený národ, hoci Bohu neslúžili ani ho neuctievali. Spoliehali sa na to, že sú synmi Abraháma. Sebavedome vraveli: „Sme potomstvo Abraháma“ (Ján 8,33). V rozhodujúcej chvíli sa ukázalo, že sa od Boha odvrátili a spoliehali sa na Abraháma, akoby patriarcha bol Bohom.Kristus sa snažil osvietiť zatemnenú myseľ príslušníkov tohto národa, a preto povedal: „Ak ste Abrahámove deti, mali by ste robiť Abrahámove skutky. Teraz však chcete zabiť mňa – človeka, ktorý vám povedal pravdu, ktorú počul od Boha. Toto Abrahám neurobil“ (Ján 8,39.40).Kristus nepokladal rodovú príslušnosť za cnosť. Učil, že duchovné zväzky nahrádzajú všetky príbuzenské putá. Židia boli pyšní na svoj abrahámovský pôvod, ale pre svoje neabrahámovské skutky nemohli byť skutočným potomstvom patriarchu. Pán uznáva za pravých potomkov Abraháma len tých, čo svojou poslušnosťou voči Bohu (209) dokazujú, že sú s praotcom duchovne spojení. Napriek tomu, že podľa názoru ľudí patril Lazar k podradnej spoločenskej vrstve, Kristus v ňom videl človeka, ktorý patrí do najužšieho spoločenstva s Abrahámom. (268)Boháč pri všetkom svojom prepychu bol predsa len duchovne zaslepený, keď Abraháma staval na Božie miesto. Keby si bol uvedomil, aké mal výsady a keby bol dovolil, aby mu Boží Duch pretvoril myseľ i srdce, všetko mohlo byť celkom inak. V podobnej situácii sa nachádzal aj národ, ktorého bol predstaviteľom. Keby boli Židia splnili Božie poslanie, ich budúcnosť mohla byť úplne iná. Duchovne by sa boli mohli správne rozhodovať. Mali by dostatok prostriedkov a Boh by im ich bol ešte rozmnožil, aby boli požehnaním a svetlom celému svetu. Následkom odklonu od Božích zámerov bol celý ich život zvrátený. Prijaté dary nezhodnocovali ako verní Boží hospodári v súlade s pravdou a spravodlivosťou. Vo svojich zámeroch prestali počítať s večnosťou a následkom tejto ich sprenevery bola záhuba celého národa.Kristus vedel, že pri skaze Jeruzalema si Židia pripomenú jeho varovné slová. Tak aj bolo. Keď Jeruzalem postihla pohroma, ľud sa v období hladu a rôzneho príkoria rozpamätal na Kristove slová a pochopil význam podobenstva o boháčovi. Utrpenie si privolali sami tým, že zanedbali povinnosť priniesť svetu svetlo, ktoré dostali od Boha.Posledné dniV poslednej časti Kristovho podobenstva sú znázornené záverečné udalosti dejín sveta. Boháč tvrdil, že je Abrahámovým synom, aj keď ho od Abraháma delila (210) neprekonateľná priepasť – nesprávne utvorená povaha. Abrahám slúžil Bohu vierou a poslušne plnil Božie slovo. Boháč sa nestaral ani o Boha, ani o potreby trpiacich. Veľká priepasť medzi ním a Abrahámom bola vlastne priepasťou (269)neposlušnosti. Takíto ľudia žijú aj dnes. Hoci sú členmi cirkvi, nie sú obrátení. Možno sa zúčastňujú na bohoslužbách a spievajú slová žalmu: „Ako laň dychtí po vodných bystrinách, tak moja duša dychtí po Tebe, Bože“ (Ž 42,2), ale ich vyznanie je neúprimné. Pred Bohom nie sú o nič spravodlivejší než najväčší hriešnik. Človek, ktorý túži po vzrušujúcom ovzduší svetských zábav a obľubuje prepych, nemôže slúžiť Bohu. Tak ako boháč v podobenstve ani on nechce bojovať proti hriešnym žiadostiam a vyhľadáva také prostredie, kde ich môže ukájať. Keď ho zaskočí smrť, odchádza zo sveta s povahou, ktorú za života stvárnil v spoločnosti satanových pomocníkov. V hrobe sa už nemá možnosť rozhodnúť ani pre dobro, ani pre zlo, pretože okamihom smrti sa myslenie človeka končí. (Pozri Ž 146,4; Kaz 9,5.6.)Keď ho Boží hlas zobudí zo spánku smrti, vstane z hrobu s rovnakými sklonmi, vášňami, záujmami a predsudkami, aké ho ovládali počas jeho života. Boh už vtedy neurobí zázrak a nepretvorí takého človeka, ktorý nestál o zmenu, aj keď mu Pán poskytol na to príležitosti a urobil všetky potrebné opatrenia. Za svojho života nemiloval Boha a nenašiel záľubu v jeho službe. Pretože jeho povaha sa nezhoduje s povahou Božou, nemohol by byť šťastný v nebeskej rodine.Na svete žije mnoho samospravodlivých ľudí. Nie sú to nenásytníci, pijani, smilníci, ale tí, čo chcú žiť len pre seba, nie pre Boha. Naňho ani nemyslia, preto sa zaraďujú medzi neveriacich. Keby smeli vstúpiť do brán Božieho mesta, nemali by právo na ovocie stromu života, (211) pretože pri upozornení na Božie prikázania so všetkými záväznými požiadavkami (270) povedali: Nie! Neslúžili Bohu na zemi, neslúžili by mu ani v nebi. Nemohli by žiť v Božej prítomnosti, necítili by sa tam totiž dobre a všade inde by im bolo lepšie než v nebi.Učiť sa od Krista znamená prijímať jeho milosť, teda jeho povahu. Tí však, čo si nevážia a nezužitkúvajú jedinečné príležitosti a posväcujúci vplyv tu na zemi, nie sú pripravení slúžiť Bohu v nebi. Ich povaha sa neutvárala podľa nebeského vzoru. Svojou ľahostajnosťou a nevšímavosťou vytvorili medzeru, ktorú nemožno ni



Re: Lazar a boháč (Skóre: 1)
Vložil: Milka v Neděle, 06. květen 2018 @ 21:45:45 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Celé to kázání je takové moralizující. Jenže Ježíš nebyl moralista. Vždyť krátce před tímto podobenstvím řekl jiné, o správci,  a jeho součástí bylo:
  • Pán pochválil toho nepoctivého správce, že jednal prozíravě. Vždyť synové tohoto světa jsou vůči sobě navzájem prozíravější než synové světla.
  • 9Já vám pravím: I nespravedlivým mamonem si můžete získat přátele; až majetek pomine, budete přijati do věčných příbytků...

Když  srovnám slova apoštola Pavla: (Fil 3)
  • Ne že bych si naříkal na nedostatek; naučil jsem se být spokojen s tím, co mám.
  • 12Dovedu trpět nouzi, dovedu mít hojnost. Ve všem a do všeho jsem zasvěcen: být syt i hladov, mít nadbytek i nedostatek.
  • 13Všecko mohu v Kristu, který mi dává sílu.
  • 14Avšak učinili jste dobře, když jste mi pomohli v mých těžkostech.
s tohle radou: 
  "Žijme tedy tak, abychom byli hodni Božího milosrdenství a Boží záchrany. Abychom nedopadli jako boháč v našem podobenství. Raději buďme jako Lazar. Chudí, ale spravedliví, čestní a bohabojní."

Tak vidím velký rozdíl.

Moudrost od Boha u Pavla a proti  němu  omezenost a strach v tom, co bylo proneseno v kázání. 
 







Re: Re: Lazar a boháč (Skóre: 1)
Vložil: martino v Úterý, 08. květen 2018 @ 12:17:22 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Milka


Celé to kázání je takové moralizující. Jenže Ježíš nebyl moralista.



martino


Milka nezná Písmo jako wollek. Copak toto není o moralizování? Já však vám pravím, že každý, kdo pohlédne na ženu s žádostí po , již s svým srdcem cizoložil. Proč se třeseš Milko? Kdo jiný než Ježíš měl moralizovat? A kdo jiný než kněz v tom má pokračovat?


]


Re: Re: Re: Lazar a boháč (Skóre: 1)
Vložil: wollek v Úterý, 08. květen 2018 @ 13:46:54 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
//Milka nezná Písmo jako wollek.

Díky - od Tebe do beru jako pochvalu.

//Copak toto není o moralizování?

Samozřejmě, že to není moralizování. Je to normální oznamovací věta. Vidíš v tom snad nějaký rozkaz? Já osobně to čtu jako konstatování - není třeba si tam dodávat nějaké své emotivní předsudky, pramenící třeba z vlastní nevyzrálosti - podstatné je, že Pán Ježíš tady řekl pravdivou větu, ve které je konkrétní hřích označen konkrétním hříchem.

Ano, jistě sis mohl najít podstatně vhodnější Ježíšův výrok, a pak bychom se mohli bavit o tom, co přesně pojem 'moralizování' znamená, resp. jak jej Milka myslela. Tady mne zaujalo především to, jak nevhodný výrok sis pro svou argumentaci vybral - a to jsi ještě nepřímo naznačil, jak skvěle znáš Písmo, na rozdíl od některých jiných :-). Např. toto (na to bych Ti nenapsal patrně nic):

Mt 6:5  A když se modlíte, nebuďte jako pokrytci: ti se s oblibou modlí v synagógách a na nárožích, aby byli lidem na očích; amen pravím vám, už mají svou odměnu.
6  Když se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři za sebou dveře a modli se k svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí.
7  Při modlitbě pak nemluvte naprázdno jako pohané; oni si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov.
8  Nebuďte jako oni; vždyť váš Otec ví, co potřebujete, dříve než ho prosíte.


]


Re: Re: Re: Re: Lazar a boháč (Skóre: 1)
Vložil: Milka v Úterý, 08. květen 2018 @ 20:25:40 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Wolleku,
, co přesně pojem 'moralizování' znamená, resp. jak jej Milka myslela

Tak jo, upřesním. Asi jsem se nevyjádřila přesně. V tomhle konkrétním kázání  o Lazarovi a boháčovi je ukrytá manipulace. Probouzí pocit viny.  Úplně chybí to, čeho měl naopak mnoho Ježíš. 

  • "Když Ježíš dokončil tato slova, zástupy žasly nad jeho učením;
  • neboť je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako jejich zákoníci."
Podobně jako u Ježíše, je to v dopisech apoštolů - ta moc, moudrost od Boha. Ačkoli tam neschází rady nebo napomenutí, výsledkem je člověk povzbuzený k následování Krista, v budování. A je to přímé, jasné, čisté učení. Něčemu takovému se to o Lazarovi ani nepřibližuje.







]


Re: Re: Re: Re: Re: Lazar a boháč (Skóre: 1)
Vložil: wollek v Úterý, 08. květen 2018 @ 20:46:52 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Děkuji Milko, moc hezky jsi to vysvětlila a dává to smysl. 

Když jsem si hledal přesný význam slova 'moralizovat', nebyl jsem si právě úplně jistý, jak to myslíš, a zda bych se s Tvým komentářem bez výhrad ztotožnil. Nyní už určitě ano :-).


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Lazar a boháč (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Středa, 09. květen 2018 @ 22:34:47 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Milka to výborně popsala. Je to skrytá  manipulace, která probouzí nezdravý pocit viny. Nihilistický pocit viny, která postupně ćlověka stravuje, a doutnající knot zadusí. Milka má pravdu i v tom, že způsobu vyjadřování Krista, se článek ani nepřibližuje.


]


Re: Re: Re: Lazar a boháč (Skóre: 1)
Vložil: Milka v Středa, 09. květen 2018 @ 20:58:33 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
martino

Ježíš neučil morálku ani etiku. 
Myslím, že velmi výstižná, ačkoli stručná, jsou slova Petrova: 
  •  Pane, ke komu půjdeme? Ty máš slova věčného života.

  •  


]


Re: Re: Re: Re: Lazar a boháč (Skóre: 1)
Vložil: martino v Středa, 09. květen 2018 @ 21:43:47 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Milka


Ježíš neučil morálku ani etiku. 


martino


Rozumím, Ježíš nebyl profesorem na střední škole, ale učitelem náboženství. On jen tu morálku a etiku zabalil do jasného vyjádření, ti kteří odmítají morálku a etiku v nebi neskončí. To že nerozumíš, že zloději, vrazi, smilníci, cizoložníci atd. ...je tvoje smůla, že to vnímáš tak jednoduše, vždyť přeci Ježíš morálku a etiku neučil....tak máš smůlu...


]


Re: Re: Re: Re: Re: Lazar a boháč (Skóre: 1)
Vložil: Milka v Středa, 09. květen 2018 @ 21:51:20 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
martino

To že nerozumíš, že zloději, vrazi, smilníci, cizoložníci atd. ...je tvoje smůla, že to vnímáš tak jednoduše,

Jasnému Božímu slovu rozumím.
Willy to pochopil. 



]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Lazar a boháč (Skóre: 1)
Vložil: wollek v Středa, 09. květen 2018 @ 22:15:54 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
To Martinovo "učitel náboženství" mi připomnělo jeden citát z knihy, kterou jsem četl asi před 25 lety a psalo se tam něco ve smyslu, že:

"Náboženství je cesta/způsob, jak se člověk snaží najít Boha. Kdežto křesťanství je o tom, že Bůh sám si člověka najde a dá se mu poznat"

Něco v tom smyslu - moc se mi to tehdy líbilo.  Místní katolíci evidentně popisují tu cestu náboženskou. Já sám se nijak k náboženství nehlásím - hlásím se jenom ke Kristu - na základě té myšlenky, která je opravdu trefná. Nejsem schopen ji už dnes najít, nicméně když jsem googlil něco podobného, našel jsem také skvělou stránku, pěkné svědectví:


Z toho článku si dovolím citovat některé nejzajímavjší pasáže:

Bůh hledá člověka! Na první pohled neobvyklá a překvapující věta! Jan ji však vyslovuje velmi jednoznačně. Je přesvědčený o tom, že ten, kdo chce mít zkušenost s Bohem, nemusí podstupovat zvláštní asketická nebo jiná namáhavá cvičení, ani cestovat do dalekých zemí. Jan ví, že náš Bůh není daleký, cizí, nepřístupný, ale takový, který za námi spěchá jako pastýř za ztracenou ovcí;

Proto není vůbec lhostejné, jakou představu o Bohu máme. Kdo se domnívá, že při hledání nebo zakoušení Boha je hlavním aktérem, stane se snadno egoistou, i když podle svého mínění jedná na základě duchovní motivace. 

Snadno se stane, že se takový člověk zaměstnává jen sám sebou a považuje své bližní v nejlepším případě za „prostředek“ vlastního zdokonalení. => pozn.: pokud to tu sleduješ pravidelně, myslím oko tady o této zkušenosti psal docela podrobně v diskuzích s Cizincem (byly to ty jeho "duchovní svaly").

Kdo je ale přesvědčen, že hlavním jednajícím je Bůh, může se klidně a svobodně, citlivě a jemně věnovat svým bližním, a tak se pro ně stát požehnáním, podobně jako Jan. Pak nejsou ve středu pozornosti člověka morální principy a zásady, nýbrž snaha dát dále přízeň a lásku, přijatou od Boha a ukázat, jak ho lze zakoušet.

atd. Je tam toho více. Jsem docela rád, k čemu se tady Martino doznal, kým je pro něj ten jeho pán ježíš kristus (= církev ŘKC). Sice používáme stejné pojmy (a to i někteří představitelé nekřesťanských směrů jako třeba zeryk), ale vnímáme za nimi mnohdy něco zcela jiného.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Lazar a boháč (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 11. květen 2018 @ 07:11:10 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
  Hezky napsané. 

  To jsme řešili - dobré skutky jde dělat pro lidi, z nesobeckých důvodů, jednoduše proto, že člověk chce druhým pomoci aby se jim dařilo lépe.

  Pak lze také "dobré" skutky dělat proto, aby vyrostla víra člověka, aby těmi "dobrými" skutky dorostl pro nebe, protože ten člověk je polotovar nezralý pro nebe a musí se sám dobrými skutky dodělat, aby se do nebe dostal.

  Ty skutky pak vypadají podobně, ale jejich praktický výsledek bývá radikálně jiný. V prvním případě je totiž mnohem větší šance, že potřebnému člověku je skutečně pomoženo - jelikož to je cílem daného jednání. Ve druhém případě je cílem daného jednání právě dodělání sama sebe a ne pomoc potřebnému. Potřebný je prostředek dodělání polotovaru, kterým je ten pomáhající.

  Toník


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Lazar a boháč (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Pátek, 11. květen 2018 @ 14:53:39 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Osobně už neoznačuji dobré skutky jako dobré. Naše lidské konání v boží vůli, je přece tak samozřejmé, tak proč ho vůbec hodnotit na dobré a špatné. Naše myšlení, naše konání, naše vztahy jsou obrazem toho kdo nám vládne- Krista. Rozmýšlet se zda mám či nemám vykonat dobrý skutek, a posuzovat zda je dobrý či zlý, tak to jsem opustil spolu s řk bludy. V požehnané službě (rodina, bližní, cizí, práce, zábava) je všechno tak samozřejmé a provázané, a pokud je všechno vpravdě, jde to naprosto samo. 
Vydávat svědectví pravdy je vždy nejlepší. Člověk si pak nemusí pamatovat co řekl. V pravdě řeč je vždy stejná. Lháři musí mít dobou paměť, a pamatovat si kde a co nalhali, aby se nechytli do vlastních lží. Pravda osvobozuje mne i ty kolem, a pokud není naše služba v vůli boží, je to špatná služba, která k ničemu dobrému nevede. 

Rozhodování se pro dobrý skutek, je důkazem o nepoznané boží vůli. V poznané boží vůli konáme to co je vždy třeba, neprodleně, a ve správný čas. A někdy se až časem v pravdě ukáže, že ovoce našeho konání je dobré, i když to někdy ze začátku tak nevypadá. Za této situace hodnotit zda je skutek zlý nebo dobrý si prostě netroufám. Vždyť nevím co bude za deset minut.  Proto skutky rozlišuji na ty v boží vůli a na ty proti boží vůli. To je moje rozlišování skutků, teprve až podle jejich ovoce. 


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Lazar a boháč (Skóre: 1)
Vložil: zeryk v Pátek, 11. květen 2018 @ 20:16:51 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
///Osobně už neoznačuji dobré skutky jako dobré.///

jistě, neb se řídíš !pravdyduchaismem" a ne biblí nebo svědomím :)




]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Lazar a boháč (Skóre: 1)
Vložil: martino v Čtvrtek, 10. květen 2018 @ 10:22:49 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Milka


Jasnému Božímu slovu rozumím.
Willy to pochopil. 




martino


¨

Wily jako sektář mimo Církev nic nepochopil a ty to dobře víš, jen ho potřebuješ jako alibi pro své diskusní body a já ti tvoji pravdu neberu.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Lazar a boháč (Skóre: 1)
Vložil: Willy (stanislav.velicky@seznam.cz) v Čtvrtek, 10. květen 2018 @ 12:02:04 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Wily jako sektář mimo Církev ... Martínku, tady platí: kdo to říká, ten to je.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Lazar a boháč (Skóre: 1)
Vložil: Milka v Čtvrtek, 10. květen 2018 @ 21:00:31 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
martino

 ti kteří odmítají morálku a etiku v nebi neskončí. To že nerozumíš, že zloději, vrazi, smilníci, cizoložníci atd. ...je tvoje smůla, že to vnímáš tak jednoduše, vždyť přeci Ježíš morálku a etiku neučil....tak máš smůlu...

V písmu je psáno:
"Cožpak nevíte, že nespravedliví nebudou dědici Božího království? 
A takoví jste někteří byli, ale jste omyti, nadto posvěceni, ano, ospravedlněni jménem Pána Ježíše a Duchem našeho Boha!
 

Aby sis nemyslel, že to vnímám jako povolení : "dělej si co chceš"..., vidím i pokračování:

"Anebo nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha Svatého ve vás, kterého máte od Boha, a nejste sami svoji?
Byli jste přece koupeni za velikou cenu. Oslavujte tedy Boha svým tělem i svým duchem, což obojí je Boží."


Wily jako sektář mimo Církev nic nepochopil a ty to dobře víš, jen ho potřebuješ jako alibi pro své diskusní body a já ti tvoji pravdu neberu.

Willy je pro mě věřícím Kristu, tedy bratrem, ne sektářem mimo Církev. Neznám ho natolik dobře, abych ho mohla soudit, jestli je dobrým, či falešným. Pán ví, kdo je jeho. 
Není římský katolík, to je to, co ty vnímáš - mimo Církev. Ale to je tvůj problém. Tvoje přesvědčení. Já ti ho ho neberu. Ovšem nesouhlasím s ním.

K tomu dalšímu - pochopil mě. 
Nepotřebuju ho jako alibi, nepotřebuju žádné diskusní body. Když napíše něco, s čím třeba nesouhlasím, napíšu mu to a vysvětlím. Už se to nejspíš i vícekrát stalo. Jenže mezi námi nevzniká kvůli tomu ani napětí, ani nepřátelství. Nenapadáme jeden druhého. 

Zatímco ve tvých komentářích, a je to jen několik jednoduchých vyjádření, je útoků a výmyslů vůči mně v každé větě hned několik. 
Víš,...nejdřív jsem tohle nechtěla ani psát, nechci ti nic vyčítat. A takhle to může vypadat, že ano...Fakt ne! Chci ti opravdu jen vyjasnit, že mnohé z toho co píšeš, není pravda. 

A k té morálce: vnímám ji jako věc společenskou, kulturní. Jako způsob jednání v dané společnosti přijatelný, přijímaný, kladně hodnocený. Je to proměnlivé, závislé právě na to lidské společnosti. Ale Boží ustanovení lidské kultuře nepodléhají. Jsou nad morálními pravidly. Křesťan nepatří světu, ale Bohu. Jemu se zodpovídá, jemu patří, jeho poslouchá. 
A právě tohle měl na mysli Willy, když psal, že Ježíš to neměl mezi lidmi lehké, ačkoli se nikdy neprovinil ani vůči Bohu, ani vůči lidem. 







]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Lazar a boháč (Skóre: 1)
Vložil: martino v Pátek, 11. květen 2018 @ 23:10:44 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Milka


Zatímco ve tvých komentářích, a je to jen několik jednoduchých vyjádření, je útoků a výmyslů vůči mně v každé větě hned několik.


martino


Škoda, že jsi si nedala tu "práci" abys ty útoky, výmysly vůči tobě z mé strany doložila. Takto budeš v mých očích stále nedůvěryhodná, alibistická a diskusně přecitlivělá. Každý kdo mě zná, ví, že jsem "beránek", ale každý ví, že jsem razantní a nevedu diskusní blábol. To že bráníš Willyho je od tebe hezké. Nikdy ode mne neuslyšíš vyjádření, že Willy je zlý člověk. Především ho neznám a pak se neprojevuje zle a nenávistně jako Myslivec. Ale pokud napíši, že Willy je sektář, tak je to pravda a sedí to i když to ty odmítáš. Willy je mimo Církev! Willy ignoruje Církev! Willy je možná pokřtěný, ale pravděpodobně neplatně. Křest musí být udělen v souladu s úmyslem, že pokřtěný touží být členem Církve, což se zde nenaplnilo, takže je mimo Církev a je jen sektář, který dokonce čas od času zde komentáři bojuje proti Církvi. Jak to obhájíš? Neobhájíš a jen poroto mám být plný útoků a výmyslů? Doporučuji mokrý hadr na hlavu a až to poleví, můžeme pokračovat.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Lazar a boháč (Skóre: 1)
Vložil: Melissokomos (Melissokomos@volny.cz) v Čtvrtek, 10. květen 2018 @ 21:14:29 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
On jen tu morálku a etiku zabalil do jasného vyjádření, ti kteří odmítají morálku a etiku v nebi neskončí.

--------

Nebe(!) i země pominou. Každý svět tvarů je pomíjející. Věčné trvání má jen projektující Slovo (Logos). V něm je počátek i konec Stvoření. Naše já v něm má svůj původ, v něm trvá a v něm bude i zničeno a není úkrytu mimo něj!


]


Re: Re: Re: Re: Re: Lazar a boháč (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 11. květen 2018 @ 07:12:24 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
  To "atd." jsou například modloslužebníci a všichni lháři.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Lazar a boháč (Skóre: 1)
Vložil: Milka v Sobota, 09. červen 2018 @ 22:40:10 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Martino

Když jsem se vracela k Bibli, víře, dost mi pomohla jedna kniha. Autorem je Tresmontant a jmenuje se "Výklad učení rabbiho Ješuy"
A je v ní i kapitola "Morálka"
"....Je velký omyl redukovat evangelní učení na "morálku". Ješua zachovával vůči normám přijímané morálky určitý odstup. Převrací zaběhnuté "morální " stereotypy. Nemá v sobě nic z puristy nebo puritána. Ješua navštěvuje místa a lidi, o nichž se říká, že mají pochybnou pověst....Nenavštěvuje je ze zvědavosti nebo turistické zvídavosti, ale jako terapeut navštěvující nemocné....Přichází, aby obnovoval a tvořil znova..." 
Morálka se zabývá ustanovením všeobecných pravidel chování která by umožnila přežití společnosti. Ješua se zabývá obnovou všech lidských bytostí. Především těch, kteří to nejvíc potřebují. Jeho přístup se tedy velice liší od "morálního" postoje....(str.135)

Tolik Tresmontant. 

Tohle je z 1. dopisu do Korintu:

  • Což nevíte, že nespravedliví nebudou mít účast v Božím království? Nemylte se: Ani smilníci, ani modláři, ani cizoložníci, ani nemravní, ani zvrácení,
  • ani zloději, ani lakomci, opilci, utrhači, lupiči nebudou mít účast v Božím království.
  • A to jste někteří byli. Dali jste se však obmýt, byli jste posvěceni, byli jste ospravedlněni ve jménu Pána Ježíše Krista a Duchem našeho Boha.
A tímto to obmytí a posvěcení začalo, o tomhle Tresmontant psal: 
  • Když byl u stolu v jeho domě, stolovalo s Ježíšem a jeho učedníky mnoho celníků a jiných hříšníků; bylo jich totiž mnoho mezi těmi, kdo ho následovali.
  • Když zákoníci z farizejské strany viděli, že jí s hříšníky a celníky, říkali jeho učedníkům: „Jak to, že jí s celníky a hříšníky?“
  • Ježíš to uslyšel a řekl jim: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky.“




]


Re: Re: Re: Lazar a boháč (Skóre: 1)
Vložil: Willy (stanislav.velicky@seznam.cz) v Středa, 09. květen 2018 @ 21:39:39 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Martínku, to jsi zase něco popletl. Copak Pán Ježíš kázal morálku? Evangelium. které hlásal, přece nebylo evangelium morálky. Bylo evangeliem pokoje, království, ne morálky. Pán Ježíš také mnohdy jednal a choval se tak, že pohoršoval lidi, přestože činil Otcovu vůli a nikdy se ničím neprovinil ani proti Bohu ani proti člověku. 


]


Re: Lazar a boháč (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 11. květen 2018 @ 07:21:56 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
Žijme tedy tak, abychom byli hodni Božího milosrdenství a Boží záchrany. 

  A daří se žít autoru úvahy tak, aby byl hoden Božího milosrdenství?

  Daří se žít autoru úvahy tak, aby byl hoden Boží záchrany?





Stránka vygenerována za: 0.38 sekundy