Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Teodor.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 3, článků celkem: 15059, komentáře < 7 dní: 239, komentářů celkem: 312423, adminů: 60, uživatelů: 4806  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 104 návštěvník(ů)
a 0 uživatel(ů) online:


Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Kazatelská (pastorská, kněžská) samota
·Martin Luther: Dopisy blízkým
·Martin Luther: Bůh je rozpálená pec plná lásky
·Příběhy křesťanů, kteří opustili LGBTQ komunitu a stali se heterosexuály
·Pohanům vstup zakázán? Zakázán!
·Vyšlo nové číslo Zpravodaje baptistických sborů v ČR
·Anketa k parlamentním volbám v říjnu 2017
·Američtí evangelikálové proti alt-right
·Zpráva EBF: Jenni Entrican se stala novou předsedkyní Evropské federace baptistů
·Kardinál Duka upřesnil, v čem vidí ´´rozmary menšin´´

více...

Počítadlo

Licence Creative Commons

GRANO SALIS
 podléhá licenci
Creative Commons
Uveďte autora-
Neužívejte komerčně
3.0 Unported

Zaznamenali jsme
90 228 914
přístupů od 17. říjen 2001

Založeno L.P. 1997


ATELIÉR PROMĚN Jitka Černíková, kosmetika, vizáž, proměny, svatební líčení
BWF Protec
BWF Profiles
technické plsti
profily PMMA PC
plexi desky
aramid
kevlar Michaela Křivánková svatební fotografie, portréty, portrétní fotografie, fotografování novorozeňat a dětí, dětská fotografie, portrétní fotografie, svatba, svatební přípravy, fotograf

Život víry: Málo věříš, pak se stáváš komunistou??
Vloženo Středa, 01. únor 2017 @ 21:14:29 CET Vložil: Tomas

Svědectví poslal Frantisek100

Je mi skoro 19 roků.  Píše se rok 1969. Zůstal jsem sám a mám to štěstí, že mohu studovat. Materiálně se mám dobře. Beru sirotčí důchod 450 Kč a stipendium 600 Kč. Kolej stojí 50 Kč a obědy a večeře jsou po 2,70 Kč. Nekouřím, i když na mém pokoji díky spolubydlícímu  a návštěvám je to jak v udírně. Všechno na mne nekuřákovi s*****í cigaretami. Nechodím na večírky do vysokoškolskému klubu popíjet vínečko a radovat se z mládí. Ušetřím si i pár tisíc a kupuji si moji největší radost – magnetofon Sonet duo. Je již použitý a dostal jsem k tomu asi dvacet nahraných cívek současných písniček. Poslouchat hudbu je můj největší relax. Bohužel to není to pravé, ale zatím postačující. Krásné jsou chvíle, kdy sedíme do noci na pokoji s ostatními a bavíme se o politice a o všem ostatním. Nedávno se upálil Palach. Co bude dál ?  

  Názory se tříbí. Jsme mladí a život má pro nás stále větší cenu než nějaké sebeobětování. Chápeme, že nikdo z nás by se tak neobětoval. Obdivujeme jeho odvahu. O prázdninách jsem doma ve svém malém bytečku, který si zatím držím. Sedím na lavičce u stromu poblíž domu, kde mám byt. Občas kolem pro trávu projíždí pán. Je to již důchodce. Má dobrácké oči  a příjemný hlas. Párkrát se u mě zastaví  a hovoříme o běžných věcech. Je sympatický, milý. Při některé z dalších zastávek prohodí jen tak mezi řečí: „ Františku, přijď k nám v neděli na oběd, rádi Tě přivítáme“ Žádný nějaký nátlak. Pozvání nepůsobí ani jako akt milosrdenství nad mým osudem. Mám z toho příjemný pocit. Už jsem pár návštěv  zažil u rodičů mých spolužáků krátce po otcově smrti, ale člověk vycítí, že  to byl jen  projev milosrdenství a to nechci. Ale toto pozvání od toho příjemného člověka je něco jiného. A tak se nakonec rozhodnu. Je nedělní dopoledne a je slušnost přijít včas. A čeká mne nádherné prostředí podobné tomu, jaké jsem míval. Skromné prostředí  a láskyplné uvítání. Mám pocit domova a nechápu proč. Povídáme si, paní odskakuje k plotně, odkud to příjemně voní. Vepřo, knedlo, zelo a dobrá polévka. Když všichni tři usedáme ke stolu, pán se mi zeptá: „Františku, my se před jídlem vždy pomodlíme, nebude ti to vadit?“ Pokynem vyjadřuji souhlas, že mi to vadit nebude. Sedíme. Pán skloní oči a totéž i jeho paní. Je chvíli ticho  a já očekávám nějakou říkanku, ale ono nastane něco jiného. Slyším polotichý hlas, který začíná oslovením Boha a Pána Ježíše. Ta modlitba není říkanka, ale hovorem s někým, koho nevidím  a kdo tu určitě je. Zazní v ní poděkování za Boží milost, lásku, ale i za to, že jsem  s nimi  s přáním, aby se mi u nich líbilo.  Je to krátké, ale nádherné. Nikdy v životě jsem nic takového neslyšel. Pak oba dva zvednou oči a dávají mi s radostným výrazem ve tváří  a milým hlasem najevo dobrou chuť. Celé to poledne i odpoledne je nádherný zážitek. Dnes to vidím jako přítomnost Božího Ducha  s námi. Tehdy jsem o žádném Duchu neměl ani ponětí.Tady  nešlo jen o emoční zážitek. Vracím se pak domů a je mi do breku. Něco nového jsem poznal. Něco, co zlomilo můj atheismus ve mně. Nevím, že ještě poznám jiné věci  a že poznám i podfuky a faleš v duchovním životě. Dobře, že v tuto chvíli o tom nic nevím, Dobře, že je přede mnou spíše naděje než zklamání. Párkrát navštívím i shromáždění v neděli. Schází se tam jen pár lidí. Nic z toho nechápu, ale tajemně působí to, že je to tajné, že je to něco, co režim špehuje a trestá. Na jedné straně si uvědomuji, že pokud mne někdo udá, je konec se školou a studiem. Jednoho dne za mnou do bytu přijde jeden pán ze sboru. Má invalidní důchod  podlomené duševní zdraví z války  z koncentračního tábora. Chce mi svědčit o Pánu Ježíši. Poklekáme a on se modlí. Moc tomu nerozumím. Připadá mi to fanatické. Vím, že je nemocný. Pokouším se položit pár otázek, ale pak zjišťuji, že na to neumí odpovědět. Je roztřesený, plný emocí a já se k němu chovám hezky. Dělám, že to vše přijímám, abych ho potěšil, ale ničemu nerozumím. Odchází zářící štěstím.  Je mi ho i trochu líto a ztrácím jistotu, že tohle je správná cesta víry. Vracím se po prázdninách na kolej, kde je úplně jiný život. Mám tajemství a na rozdíl od mých spolužáků  a spolubydlících mám zkušenost, kterou nemá nikdo  z nich. Pokusím se navštívit i shromáždění v krajském městě, kde žiji na koleji. Ale mám pocit, že vše je tu nějak fanatické  a já nechci být fanatikem. Je to vše složité. Život jde dál. Končím školu a najdu moc hodnou dívku. Mám tedy hodnou ženu i děti. Věřím, že to je dar Boha ke mně, zázrak. Práce mne baví. Moje první setkání u mých věřících přátel byla nepřenosná zkušenost. Žijeme si svůj společný život. Posloucháme Monte Carlo.  Nikam do sboru  nechodíme. Neumím se modlit nahlas. Manželka je v tom aktivnější. Modlím se jen   v duchu a ne nahlas. Máme možnost poznat i věřící. O jedněch prázdninách  se dětmi  zúčastníme setkání několika věřících rodin. Je to hezké i poučné. Máme v přírodě společné modlitební chvíle, kdy se všichni modlíme. Praktikuje se to tak, že napřed se modli muži a  pak přítomné ženy. Už se všichni muži modlili  a já tuším, že teď je řada na mně. Ještě nikdy jsem se veřejně nemodlil nahlas. Přemáhám se a začnu. Ale co se to se mnou děje? Sevře se mi hrdlo a ze mně těžce lezou slova, která vyjadřují poděkování Panu Ježíši. Hlas se chvěje  a nikdy jsem nic takového nezažil. Možná u toho brečím a nevím proč. Opět nepřenosná zkušenost. A ta změní i náš rodinný život. Doma zavádíme to, že se před jídlem vždy  modlíme a to už zůstává. A jsou další a další zkušenosti, bohužel spíše i  negativní.  Po roce 89 je těch negativních zkušeností spousta. Ano, poznávám faleš  a pokrytectví víry, fanatismus a další projevy. A to trvá dones. Po roce 89 je to úplná smršť různých náboženských směrů. Apoštolská církev si v našem městečku zve různé lidí z Anglie a z USA. Fanatický Amík nám dává lekci toho, jak jsme tu za komunismu trpěli  a nyní jsme zachráněni. On nám nabízí to pravé světlo. Hraje na kytaru, zpívá, pak lidem přikládá ruce na hlavu, pokud k němu přijdou na jeho výzvu. Tak tohle vnímám jako divadlo. On se na jedné straně chlubí tím, že je vyznamenaný americký pilot bombardéru. Zabíjel tak ženy i děti daleko od své vlastni. Proč? V čem je mi vzorem?? V čem?? Škoda, že nemám odvahu  a hlavně neumím anglicky, abych se ho zeptal, zda ho netrápí svědomí, že zabíjel v zemi, která mu nic neudělala?  Fanatický překladatel  a kazatel AC by to stejně nepřeložil. A následují další  a další zklamání. Co se to děje? Opět nepřenosná zkušenost a těch negativních nepřenosných zkušeností přibývá. V práci se stydím za to, že věřím v Boha a tím se řadím mezi lidi, kteří teď v této době se tak divně prezentují.   Takže pozitivní i negativní nepřenosné zkušenosti. Čím to je ? Malou vírou? Tím, že neumím přehlížet, mlžit, lhát a hrát hru zbožného??? Nebo už jsem se stal tím komunistou, kde by mne rád cizinec viděl?   Co se stalo křesťanstvím?? Co se stalo s Ježíšem??  


 
Příbuzné odkazy
· Více Svědectví
· Novinky od Tomas


Nejčtenější článek Svědectví:
SPRAVEDLIVÝ BUDE ŽÍT Z VÍRY


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 0
Hlasů: 0

Prosím, ohodnoť tento článek:

Vynikající
Velmi dobrý
Dobrý
Průměrný
Špatný


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku


Podělte se o tento článek s přáteli! Doporučte jej stisknutím tlačítka:

"Málo věříš, pak se stáváš komunistou??" | Přihlásit/Vytvořit účet | 5 komentáře | Prohledat diskusi

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Málo věříš, pak se stáváš komunistou?? (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Eleazar v Čtvrtek, 02. únor 2017 @ 05:58:16 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
V práci se stydím za to, že věřím v Boha a tím se řadím mezi lidi, kteří teď v této době se tak divně prezentují.

Nic si z toho nedělej. Já v práci o víře také nemluvím. A víš proč? Protože nechci být před bezvěrci jedním z těch, co sosají peníze těch bezvěrců pod záminkou tzv. církevních resuscitací. A dnes také nechci být před těmi ateistickými Čechy jedním z těch, co pomáhají osídlování Česka muslimy či jakkoli věřícími Araby a Afričany.
Takhle totiž lidé křesťany vidí. Hledej Ježíše, ale vyhraď si na to hledání dost času. A pak se lidi divte, že se za víru náboženskou příslušnost, ne za Krista, stydí (me). Oddůvodněně.



Re: Málo věříš, pak se stáváš komunistou?? (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Dzehenuti v Čtvrtek, 02. únor 2017 @ 07:36:40 CET
(O uživateli | Poslat zprávu | Blog)
Citace : Dnes to vidím jako přítomnost Božího Ducha  s námi.  Ano vidíš to správně, působil v nich totiž sám Pán. Když si to srovnáš s fanatismem a předváděním se v kostele.... je to velké rozdíl co :) ? Bůh je láska a skrz lásku člověk pozná jeho přítomnost.O mě v práci všichni ví, že jsem věřící. Ví i to, že chci být anděl a sloužit Bohu. Ze začátku si mysleli, že si dělám srandu atd, trošku byli posměšky ale už pochopili, že to myslím zcela vážně. Dokonce jsem pár lidi motivoval, že si začli číst znovu bibli a občas probereme i nějaké téma.V kostelech jsem párkrát byl ale jen málokdy jsem tam zaznamenal boží přítomnost.



Re: Re: Málo věříš, pak se stáváš komunistou?? (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Frantisek100 v Čtvrtek, 02. únor 2017 @ 08:02:39 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
To se právě mýlíš. Nejhorší je, když si člověk myslí, že on ví, kde je Duch Boží a popírá ho tam, kde byl či také je. Moje manželka chodívala do kostelíčku zasvěcenému Panně Marii. Působil tam  a bydlel stařičký pan farář. A cítila tam Boží přítomnost. A proto jsme tam měli před 45 léty svatbu.A i při té svatbě jsme Ducha Božího vnímali. Stejně tak jsem ale vůbec nevnímal Ducha Božího u nafoukaného a pyšného Amika, která kázal  a v  kázání se chlubil svými vyznamenáními  jako pilot bombardéru ve Vietnamu. Stejně tak jsem nevnímal Ducha Božího tam, kde někdo žvatlal jazyky.


]


Re: Re: Re: Málo věříš, pak se stáváš komunistou?? (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Dzehenuti v Čtvrtek, 02. únor 2017 @ 08:16:13 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
No tak buď rád, že jsi takový kostelíček poznal.


]


Re: Re: Málo věříš, pak se stáváš komunistou?? (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: zeryk v Čtvrtek, 02. únor 2017 @ 20:54:59 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
a zaznamenal jsi tam Dzehenuti lidi ?
a když ano proč si myslíš že Bůh nebyl přítomen ? nebyl přítomen ani v Tobě? a když ano proč si myslíš že, tam na tom místě nebyla Boží přítomnost ?


]


Stránka vygenerována za: 0.29 sekundy