Snad v každém náboženství najdeme slovo "modlitba". Co si pod ním máme představit? Obecně bychom mohli asi říci, že je to jakkékoli povznesení lidské mysli k Bohu. Bývá často doprovázeno slovy, ať už vlastními nebo naučenými. Někdy se modlíme přímo slovy posvátných knih, jindy modlitby vzniké v duchovních společenstvích. Pro nás, křesťany, je vrcholnou modlitbou ta, kterou nás naučil náš Pán Ježíš Kristus, jak ji máme zaznamenou v evangeliu sv. Matouše.

     Pán Ježíš nám z jedné strany říká, že je třeba se stále modlit. Z druhé strany nás však varuje před mnohomluvností v modlitbě. Jak sloučit tyto jeho dva zdánlivě protikladné požadavky? Je vžitá, podle mne ne zcela správná představa, o tom, že modlit se lze pouze slovy. Byť tato forma modlitby bude asi nejčastější, přesto si myslím, že zdaleka není jediná. Pán Ježíš nám říká, že ani ta sklenice vody, kterou někomu podáme, nebude zapomenuta. Každý lidský skutek, kterým se snažíme konat dobro, je sám ze své podstaty už vlastně jakousi naturální modlitbou, ať jej činí kdokoli. Pokud k tomu přidámu úmysl konat podle boží vůli, stává se tento skutek modlitbou věřícího, který může mít mnohem větší cenu, než například mechanické odříkávání modlitby Otče náš. Ne každý má možnost trávit delší dobu slovními modlitbami. Avšak nikdo nemá výmluvu, nekoná-li modlitby formou konání zbožných skutků. I tyto modlitby můžeme věnovat na nějaký dobrý úmysl. Pak mají dvojí efekt, a to jednak ten, který vlastní skutek přinese, například pomoc bližnímu, jednak ten, na nějž jsme je obětovali, například uzdravení nemocného.

    Nezanedbávejme však ani slovní modlitby. Pokud nemáme čas na to, abychom mohli stát či klečet v kostele nebo ve svém pokojíku, můžeme například využít neproduktivní čas strávený cestou do zaměstnání, na nákup, čekáním a podobně. Asi nejčastější naše modlitby budou prosbné, v nichž prosíme Boha o pozemská dobra, týkající se tohoto života, a o dobra nebeská, týkající se věčného života. Nezapomínejme však také na děkovné modlitby. Protože Bůh vyslyší všechny modlitby, je vhodné k prosebné modlitbě přidat bezprostředně děkovnou modlitbu za vyslyšení prosebné modlitby. Další skupinu tvoří modlitby oslavné, jimiž Boha oslavujeme a nic od Něj nežádáme. Někdy oslavné modlitby s prosebnými kombinujeme, avšak zde doporučuji opatrnost. Někdy totiž tyto modlitbu mají podobnou strukturu jako dialog s někým, koho potkáme a něco od něj chceme, například: "Buď zdáv, dávný příteli, pamatuješ, jak jsme se spolu kamarádili, jak jsme vyváděli, jak nám spolu bylo dobře? Víš, teď jsem na tom strašně blbě a moc bych potřeboval Tvou pomoc. Měl bys pro mně tisícovku?". Tak takhle snad raději ne.

      Pán Ježíš Kristus slibuje, že vyslyší všechny naše modlitby. A my věříme, že je pravdomluvný. Avšak stává se nám, že se za něco intenzivně a dlouho modlíme, a stále to nedostáváme. Můžeme se dostat do pokušení a říkat: "Pane, Ty jsi slíbil, že vyslyšíš všechny naše modlitby, jsi všemohoucí, tak proč jsi mne dosud nevyslyšel? Nelžeš nám?". Pán Ježíš však opravdu nelže. Říká nám jen to, že vyslyší všechny naše modlitby. Ponechává si však rozhodnutí, jak je vyslyší. My můžeme mít jistotu, že žádná naše modlitba nezůstane bez účinku, avšak kdy, kde a jak se její účinek dostaví, ponechme Pánu. Ten nejlépe ví, kde je naší modlitby nejvíce potřeba. Bůh totiž není automat na kávu, kam hodíme minci a vypadne nám kelímek s kávou. Proto se modleme, ale nečekejme ta to od Boha nic. Ponechme jeho nejsvětější vůli, jak s naší modlitbou naloží. On to ví mnohem lépe, než my. Někdy by totiž vyslyšení naší modlitby nebylo na náš prospěch. Vzpomínám si, jak jsem se před léty modlil za jednu věc, a pořád nic a nic. Bohu díky zua nevyslyšení této těchto modliteb! Kdyby mne totiž tenkrát Bůh vyslyšel tak, jak jsem chtěl, nezbylo by mi, než se ještě intezivněji modlit za to, aby Pán od mne rychle odňal to, co jsem si vymodlil.

     Nenechme se tedy odradit do modlitby jen proto, že nebudeme vyslyšeni tehdy, tam a tak, jak si přejeme, ale poručme naše modlitby do boží vůle. Modleme se, a nečekejme za to nic. Kdo nic nečeká, nemůže být zklamán. Jistě však bude však dříve nebo později mile překvapen spontánně volat: "Sláva Tobě Kriste!", neboť všechny naše modlitby jsou spásonosné.

     Děkujme Kristu za nedoceněný a nedocenitelný dar modlitby.