Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Johana.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 6, článků celkem: 15280, komentáře < 7 dní: 434, komentářů celkem: 330975, adminů: 60, uživatelů: 4851  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 70 návštěvník(ů)
a 1 uživatel(ů) online:

rosmano

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Modlitební řetěz BJB - modlitební předměty ze sboru v Praze 4
·Dva mýty o festivalu UNITED
·EXISTUJE SPASENÍ V JUDAISMU?
·Politicky nekorektně o Američanech, jejich víře a lžích
·Obnova ´´tradiční rodiny´´?
·Praha zažila další Den pro rodinu
·Pochod pro rodinu 2018
·Zpravodaj Bratrské jednoty baptistů - 03/2018
·Byl jsem uprchlík a neujali jste se mne…
·Posun křesťanských církví v nahlížení na islám během čtvrt století v ČR

více...

Počítadlo

Licence Creative Commons

GRANO SALIS
 podléhá licenci
Creative Commons
Uveďte autora-
Neužívejte komerčně
3.0 Unported

Zaznamenali jsme
95 243 603
přístupů od 17. říjen 2001

Založeno L.P. 1997


ATELIÉR PROMĚN Jitka Černíková, kosmetika, vizáž, proměny, svatební líčení
BWF Protec
BWF Profiles
technické plsti
profily PMMA PC
plexi desky
aramid
kevlar Michaela Křivánková svatební fotografie, portréty, portrétní fotografie, fotografování novorozeňat a dětí, dětská fotografie, portrétní fotografie, svatba, svatební přípravy, fotograf

Teologie: Dr. Fr. Kozák: O vyvolení
Vloženo Neděle, 25. březen 2012 @ 11:32:35 CEST Vložil: Olda

Kázání poslal Ferra

Českobratrská církev učí: Bůh od věčnosti, z pouhé milosti, bez ohledu na lidi, předzřídil a vyvolil svobodně svaté, kteréž spasiti chce v Kristu. Ef 1,4-5; 2Tm 1,9; Ř 9, 15-16. 

Římskokatolická církev učí: „V katolické církvi může každý spasen býti." - Skočdopole: Mal. kat., str. 20. 

Památce českých mučedníků

Všecka křesťanská vyznání náboženská bez rozdílu chtějí docíliti u lidu život mravopočestný. Avšak ne všecka svého cíle se dopracují stejnou měrou. Ne že by nechtěla. Nemohou. Brání tomu jednak lidská povaha, porušená všude napořád, a jednak nejvlastnější duch a směr toho kterého náboženství. 

Tento text pochází z roku 1921 - již pátého vydání brožurky „Co jest pravda?" a autor v úvodu říká: 

Nezapomínám ani na okamžik, že při velkých odchylkách náboženských má mezi křesťany převládati snášenlivost, v malých naprostá volnost a při všem a všudy láska. 

O Vyvolení 

Českobratrská církev učí: Bůh od věčnosti, z pouhé milosti, bez ohledu na lidi, předzřídil a vyvolil svobodně svaté, kteréž spasiti chce v Kristu. Ef 1,4-5; 2Tm 1,9; Ř 9, 15-16. 

Římskokatolická církev učí: „V katolické církvi může každý spasen býti." - Skočdopole: Mal. kat., str. 20. 

Vysvětlení: 

Pro málo který článek jiný byla církev reformovaná a s ní i Jednota českobratrská tak mnoho tupena jako pro článek o vyvolení, kterémuž se také říká praedestinace. Tu hned jedni nás stavějí do jedné řady s mohamedány, kteří věří v nezměnitelný osud (kismet) a říkají: „Co se státi má, stane se." Tu jiní zas nám vyčítají, že činíme z Pána Boha jakéhosi tyrana, který jednoho strká do pekla a byť toho nezasloužil, a druhého zase béře do nebe, a byť byl největším bezbožníkem. A kdo je líný k vlastnímu přemýšlení opakuje to, co od jiných slyší, ve zlou pověst nás obláčeje. 

Jaké jest tedy naše učení o věčném vyvolení? Učíme toto: 

Když prarodičové lidstva, zneuživše svobodné vůle k své i svého potomstva veliké škodě, hříchu se dopustili: tu Pán Bůh nečekal, až se lidem zlíbí spasitele hledati a po milosti toužiti. Bylo by to asi marné bývalo. Kdo se vydá na cestu zlou, jest na cestě zlé. Co učinil Bůh? Z milosti své připravil hned tehda cestu spásy, dav zaslíbení o vykoupení lidském a řka: „Ono (símě ženy) potře tobě (hade) hlavu (1 Mojž. 3,15). Je to první zvěst o spasiteli. 

„Jakož tedy Bůh uložil hříšné v Kristu spasiti a nečekal, bude-li padlý člověk za spasení žádati, tak sobě také vyvolil svůj lid. Určil osoby, kteréž v připraveném spasení podíl míti mají. Neponechal vůli člověka, chce-li nabízené spasení přijmouti nebo zamítnouti. Protož jsou zásluhy Kristovy skutečně jen vyvoleným k dobrému. Toto vyvolení stalo se před časy věků v Kristu a pro Krista z pouhé milosti a bez ohledu na víru aneb nějaké skutky člověka, a jest věčné a neztratitelné, nebo darů svých a povolání nelituje Bůh (Řím. 11,29). Toto vyvolení k spasení jest tajemstvím věčného uložení Božího, do něhož člověk nahlédnouti nemůže, ale Duch svatý dává věřícím jistotu jejich vyvolení" - Šebesta: Křesťanská věrouka, str. 102. 

Není toto učení smyšlénkou lidskou? Nikoliv. Písmo svaté k nám mluví o tom zřejmými výroky. Hospodin sám praví: „Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji" (2. Mojž. 33,19). Pán Ježíš podobně praví: „Mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených" (Mat. 20, 16). Ano, řekl výslovně svým učeníkům: „Ne vy jste mne vyvolili, ale já jsem vás vyvolil" (Jan 15,16). Podobně i apoštolé Páně učili. Pavel na př. píše ve své epištole k Římanům: „Víme pak, že milujícím Boha všecky věci napomáhají k dobrému, totiž těm, kteříž podle uložení jeho povoláni jsou. Nebo které předzvěděl, ty i předzřídil, aby byli připodobněni obrazu Syna jeho, tak aby On byl prvorozený mezi mnohými bratřími. Které pak předzřídil, ty i povolal, a které povolal, ty i ospravedlnil, a kteréž ospravedlnil, ty i oslavil" (Řím. 8,28-30). Když příčinou apoštolského kázání někteří Židé uvěřili v Ježíše Krista, dodává k tomu svatý Lukáš: „A uvěřili všichni, což jich koli bylo předzřízeno k životu věčnému" (Sk 13,48). 

Mohlo by se na důkaz uvésti ještě veliké množství jiných výroků Písem smyslu nepochybného. Ale nechť zatím tyto dostačí. 

Avšak mohl by se někdo ptáti: „Jedná takto Pán Bůh skutečně?" Popatřmež. Když Kain a Abel obětovali, Hospodin Bůh „vzhlédl na Abele a na oběť jeho. Na Kaina pak a na oběť jeho nevzhlédl". A to prvé, než se čeho dočítáme o tom, byl-li kdo z nich dobrý aneb zlý. Patrně tedy Abel byl vyvolen a Kain nebyl. - Abrahamovi řekl Bůh: „Vyjdi ze země své a z příbuznosti své, z domu, otce svého do země, kterouž ukáži tobě. A učiním tě v národ veliký a požehnám tobě a zvelebím jméno tvé, a budeš požehnání" (1 Mojž. 12,1-2). Čím si toho Abraham zasloužil? Ničím. Příbuzenstvo jeho bylo modlářské. - Izák měl dva syny. Podle lidského soudu zaslíbení, Abrahamovi dané, mělo přejíti na prvorozeného Ezaua. Ale přešlo na druhorozeného Jakoba. Jak to vysvětliti? - Podobného něco vidíme u synů Jakobových. Bylo jich dvanáct. Zaslíbení o mesiášovi nepřijal nejstarší Ruben, ale Juda. Proč to? - Ze středu všech národů jen jeden sobě vyvolil Bůh, aby se jemu zjevoval a aby mu byl národem zvláštním. Byl to národ izraelský. Čím sobě toho zasloužil? - Pán Ježíš měl dvanáct učeníků. Proč právě na ně padla volba jeho? S ním umírali současně dva lotři. Proč jen jeden došel milosti? - Saul zuřil proti křesťanům. A přece stal se z něho Pavel, „nádoba vyvolená". On sám o sobě doznává: „Milostí Boží jsem to, co jsem" (1 K 15,10). Proč se tak stalo? 

Co pozorujeme za našich dnů? Stávají se účastni milosti Boží v Kristu všichni ti, kteří fakty evangelia znají a poznati příležitost mají? Nestávají. V příčině vědomostí a poznatků náboženských mnohý nevěřící by mohl zahanbiti nejednoho upřímně věřícího křesťana. Ale vědění člověku nic neprospívá, pokud Duch Boží mu nedá věření v Krista a doufání skrze Krista. Komu pak Duch svatý tyto věci dá, ten ví, že jest z počtu vyvolených. Jakož stojí psáno: „Jestliže kdo Ducha Kristova nemá, tenť není jeho" (Řím. 8,9). A opět: „A tenť Duch osvědčuje duchu našemu, že jsme synové Boží" (Řím. 8,16). 

Mohl by někdo namítnouti: „To vše může býti, jak pravíš. Ale není to spravedlivé, aby Pán Bůh jednoho vyvolil a jiného nevyvolil." Načež odpovídáme. To by si stejným právem mohl někdo stěžovati, že narodil se jako syn nádeníka a nikoliv jako syn krále. Jakou zásluhu má kdo při svém narození? Už svým narozením je každý do jistých poměrů a okolností postaven, což má potom vliv na celý jeho další život. 

Jiní namítají: „Tím trpí svobobná vůle člověka." Načež odpovídáme: Při volbě svého vezdejšího pozemského povolání má jeden každý z nás svobodnou vůli. Může zvoliti povolání kterékoli chce. Ale zvolí přece jen to, které v daných poměrech zvoliti musí. Může si říkati jak chce: „Já bych mohl být ministrem." Přece jen bude a zůstane rolníkem nebo řemeslníkem nebo dělníkem. Svobodnou vůli má, a tudíž i zodpovědnost s ní spojenou. Ale svobodná jeho vůle nic mu nepomůže k tomu, aby se stal něčím, čím jej nechce míti Bůh. 

Opět jiní namítají: „Což já za to mohu, nejsem-li z počtu vyvolených?" Odpovídáme: Nemůžeš. Koho velmož nepozve k hostině, ten za to ovšem nemůže. Ale také na to nemá právního nároku. A právě tak je tomu v ohledu duchovním. Zhynou-li kteří, zhynou svojí vinou. Budou-li kteří dědicové věčného života, budou z Boží milosti pro zásluhu Kristovu. Ne sobě, ale Bohu budou z toho vzdávat čest a chválu. 

Ptáš se: „Co mám tedy činiti, abych spasen byl? Nejlépe bude asi nečiniti nic a čekati na zjevení toho, jsem-li z počtu vyvolených …" Nikoliv. Především poznej nepravost svou, že jsi od Hospodina Boha svého odstoupil (Jer 3,13). Viz, co Pán Bůh od tebe žádá ve svém zákonu. A viz, co jsi činil a činíš. Až poznáš svůj hřích a v úzkostech zvoláš s Pavlem: „Bídný já člověk! Kdo mne vysvobodí z toho těla smrti?" Pak brzo asi budeš za Božího přispění moci vděčně říci s tímtéž Pavlem: „Děkuji Bohu skrze Jezukrista, Pána našeho" (Řím. 2,24-25). 

Pokud člověk znovuzrozen není, neví a nemůže věděti, je-li z počtu vyvolených. Nikdo není vševědoucí, aby mohl do tajných Božích myšlenek nahlédnout. Takovým lidem platí slova Písem: „Konejte spasení své s bázní a s třesením" (Fp 2,12). Probouzejí se ke kajícnosti, jakoby svým odhodláním něco prospěti mohli. Pán Ježíš zve je k sobě. „Pojďte ke mně všickni, kteří pracujete a obtíženi jste a já vám odpočinutí dám" (Mt 11,28). Zve je tak, jako by jen na nich to záleželo přijíti neb nepřijíti. A podobně v podobenství o veliké večeři nařizuje hostitel svému služebníku, aby zval: „Pojďte, nebo již připraveno jest všecko" (L 14,17). Jako by jen na pozvaných záleželo, přijmouti pozvání neb nepřijmout. A když se počali všichni jednomyslně vymlouvati, jeden řka: „Ves jsem koupil", a jiný: „Patero spřežení volů jsem koupil", a opět jiný: „Ženu jsem pojal, a protož nemohu přijíti"; tuť jest patrno, že jejich jest vina. V podobném smyslu píše i apoštol Pavel: „Bůh chce, aby všickni lidé spaseni byli a k známosti pravdy přišli" (1 Tm 2,3). - A přece jen ti vyvolení spasení své s bázní a s třesením konají! Jen vyvolení pozvání přijmou, spasení dosahují a k známosti pravdy přicházejí. A ti potom pak vědí (Duch svatý je svědkem v jejich srdcích), že jsou z počtu vyvolených Božích. A o tom tak dokonale jsou přesvědčeni, že řeč jejich jest podobna řeči apoštola Pavla, který před svou smrtí napsal tato slova památná: „Vím, komu jsem uvěřil, a jist jsem tím, že mocen jest toho, což jsem u něho složil, ostříhati až do onoho dne" (2 Tm 1,12). 

Pozoruhodno je, kteří lidé kdy ve vyvolení Boží čili praedestinaci věřili a jí učili. Nebyli to náboženští pomatenci nějací. Proroci Izaiáš a Jeremiáš, Pavel apoštol, církevní učitel Augustýn, Hus, Luter, Komenský. Ti všickni s touto pravdou se srovnávali. A dnes někteří se diví, jakoby Kalvín něco nového byl počal učiti v této příčině, a jakoby reformovaná církev a s ní Jednota bratrská něco nepochopitelného věřily. Naopak nám se zdá, že jen náboženská povrchnost je proti článku o vyvolení Božím. Jím přece se vzdává Bohu samému čest a veškerá chvála. 

Avšak kdo v této věci není přímo stejného náhledu s námi, my ho neodsuzujeme ani nekaceřujeme. Trpělivě ho snášíme. Jen proti takovým bludům nemůžeme neprotestovati, jako jest onen církve římské, která učí: „V katolické církvi může každý spasen býti." Tážeme se: Na kom to záleží? Na tom „každém"? Anebo na té katolické církvi? V jednom i druhém případu činí se újma Boží svrchovanosti. Pán Bůh není divákem na svět, který by musil čekati, až k čemu a jak se kdo rozhodne. On je svrchovaná moc, moudrost a dobrota, z něhož, skrze něhož, a v němž jsou všecky věci. 

Co jest pravda? Sepsal Dr. Fr. Kozák; Srovnání věroučných článků vyznání křesťanských. Památce českých mučedníků, kteří pro pravdu Boží vše možné zlé trpěli a přízni současníků, kteří by této zmužilosti důvod rádi věděli.


 
Příbuzné odkazy
· Více Kázání
· Novinky od Olda


Nejčtenější článek Kázání:
O milování


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 0
Hlasů: 0

Prosím, ohodnoť tento článek:

Vynikající
Velmi dobrý
Dobrý
Průměrný
Špatný


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku


Podělte se o tento článek s přáteli! Doporučte jej stisknutím tlačítka:

"Dr. Fr. Kozák: O vyvolení" | Přihlásit/Vytvořit účet | 14 komentáře | Prohledat diskusi

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Dr. Fr. Kozák: O vyvolení (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Eleazar v Neděle, 25. březen 2012 @ 20:43:41 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Až na ty nepřesnosti achybějící důležité údaje v historickém exkursu.

Když Kain a Abel obětovali, Hospodin Bůh „vzhlédl na Abele a na oběť jeho. Na Kaina pak a na oběť jeho nevzhlédl". A to prvé, než se čeho dočítáme o tom, byl-li kdo z nich dobrý aneb zlý. Patrně tedy Abel byl vyvolen a Kain nebyl.

Ale potom to bylo řečeno. A v Janových epištolách bylo ještě zdůrazněno, že Kain rozhodně nebyl chudinkou, který by se snažil jak dylina, a byl nespravedlivě odstrkován, jak by si někteří mohli myslet.

Bylo jich dvanáct. Zaslíbení o mesiášovi nepřijal nejstarší Ruben, ale Juda.

Cože?! Kde se o tom píše?! Rúben přeříznul konkubínu svého otce, další bratří v pořadí Šimeón a Lévi zase znemožnili usazení Izraele u Šekemu, byť byli jejich pohnutky sebeušlechtilejší... dalším na řadě je Juda. Jsme sice kristovci, tedy mesiášovci, ale opravdu není nutné cpát mesiánské naděje úplně všude.
Tady by spíš stálo za zmínku Judovo chování v kritických událostech a jeho osobnostní vývoj a srovnat to spíš s Josefem, který od začátku vynikal nad své bratry než s Rúbenem, který i když chtěl Josefa zachránit, tak se s ním logicky příliš počítat nedalo...ale to jen tak naokraj



Re: Dr. Fr. Kozák: O vyvolení (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: poutnick v Pondělí, 26. březen 2012 @ 09:15:44 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Nezapomínám ani na okamžik, že při velkých odchylkách náboženských má mezi křesťany převládati snášenlivost, v malých naprostá volnost a při všem a všudy láska. 

To jsou zlatá slova. Kromě toho věřím že je ke spáse vyvolen a předurčen každý člověk a že ho Bůh touží spasit.



Re: Re: Dr. Fr. Kozák: O vyvolení (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Studentbible v Pondělí, 26. březen 2012 @ 12:13:32 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Poutnicku, ten, kdo je vyvolen, spasen bude, evidentně to nejsou všichni. Každý má možnost jít ke Kristu a prosit o spasení, kolik lidí tak činí? Kolik římských katolíků, kolik nominálních křesťanů, hlásících se ke Kristu není spasených? Vyvoleni budou spaseni, ale to chtění hledat, to dává Duch, který usvědčuje člověka z hříchu a pak mu ukazuje, na Krista, který hříchy snímá. Svátost smíření není smíření s Bohem, Kristus si na okázalosti nepotrpí.


]


studente (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Vaszti v Pondělí, 26. březen 2012 @ 12:19:57 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
„Vím, komu jsem uvěřil, a jist jsem tím, že mocen jest toho, což jsem u něho složil, ostříhati až do onoho dne" (2 Tm 1,12).
x
x
Je psáno vím, komu jsem uvěřil a ne vím kolik římských katolíků a kolik nominálních křesťanů hlásících se ke Kristu není spasených. Sola scriptura studente.


]


Re: Re: Dr. Fr. Kozák: O vyvolení (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Ferra v Úterý, 27. březen 2012 @ 17:47:07 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)

 Kromě toho věřím že je ke spáse vyvolen a předurčen každý člověk a že ho Bůh touží spasit.

Ahoj poutnicku

Je to pěkná věta, co jsi napsal, a každý dobrý člověk ti jistě dá za pravdu, poklepe na rameno a řekne ti, že jsi dobrý křesťan a jestliže takto smýšlí i Bůh, jako ty a navíc je všemocný a Stvořitel vesmíru, pak nechápou, proč nám Boží slovo oznamuje něco jiného. 

Totiž to, že ne všichni budou spaseni, aby se na nich ukázala Boží sláva, a ne všichni budou ponecháni svévůli, aby byli zatraceni za to, že odmítají Boha jako Pána nad svým životem. Je totiž svět rozdělen na věřící a odmítající. Věřící jsou šťastni, že s jejich přirozeným zvráceným stavem i přes jejich dřívější neschopnost Bůh něco udělal a vysvobodil je z něj navždy, odmítající, nevěřící, jsou zase šťastni v tomto stavu daleko od Něj, a nehodlají s tím nic dělat, protože ani neví, že by s tím něco měli dělat. 

Ten, kdo se narodil a zvykl si žít ve stoce, a nikdy nepoznal nic jiného, na svém životě nebude chtít nic měnit. 
Dokud mu někdo neukáže, že nejsou na světě jen stoky, ale i to, co si ani neuměl představit. To ho ale musí někdo z té stoky vyvést a ukázat mu to, co v té tmě neviděl - světlo!

Nemůže on sám hledat světlo, dokud neví, že existuje a jaké je. 

Tvůj bůh čeká na lidi ze stoky, kdy začnou toužit po tom, o čem nevědí, že existuje. Tvůj bůh čeká na lidi ze stoky, že poznají sami, že jsou špinaví, když předtím nikdy neviděli nic jiného než špínu. 

Tvůj bůh touží a není vševědoucí, aby poznal, že oni to ti lidé sami nikdy nepoznají. Tvůj bůh není všemohoucí, aby s tímto jejich stavem mohl něco udělat, protože je podřízen lidské svobodě chránící si svou špínu. 

Tvůj bůh, není Bohem, ale jen toužícím bohem nemohoucím s tím nic dělat, je poražen satanem, prohrál, protože kromě toho, že byl všetoužící, už ničím jiným kromě své marné touhy nemůže disponovat!


Takový Bůh, jakého jsi představil ve své větě není!


Takový je skutečně: Iz 46,10  Od počátku oznamuji, co se v budoucnu stane, od pradávna, co se ještě nestalo. Pravím: Moje rozhodnutí platí, a co se mi líbí, uskutečním.

Takže, jestli nakonec nebudou spaseni všichni, nebude to proto, že by byl Bůh poražen satanem, ale prostě proto, že se takto rozhodl a tudíž zemřel za své vyvolené, z nichž ani jednoho neztratí. 

On nemusí toužit, on koná!





]


Re: Dr. Fr. Kozák: O vyvolení (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Momonka (Tinidril@seznam.cz) v Středa, 28. březen 2012 @ 19:38:24 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Jeden by řekl, že to musel napsat kovaný kalvinista:-)
To je ale zajímavé. A učí to Českobratrská církev i dnes? Já mám takový pocit, že snad každá taková církev má spíš tendenci upadnout do zákonictví, že jako by málokdo pořádně chápal (až na kalvinisty;-)), co je spasení zdarma z milosti... každý má pocit, že musí napřed vytrvat a teprve pak se bude konat spasení...



Re: Dr. Fr. Kozák: O vyvolení (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Krispus (ryba@iol.cz) v Neděle, 01. duben 2012 @ 07:16:23 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Tak jak sleduji - už asi desáté kolo dohadů o "učení o predestinaci". Zase se opakují podobné nebo stejné argumenty. Není to tak trochu zbytečné ? Ještě vás to přátelé baví ?



Re: Re: Dr. Fr. Kozák: O vyvolení (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Ferra v Pondělí, 02. duben 2012 @ 19:39:38 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Pokud tě Krispe nebaví ani "desáté kolo" o Boží svrchovanosti, máš možnost si vybírat články o té lidské - je jich více. Případně o pastýřích v římskokatolické církvi a o vyvolení skrze křest v sedmi dnech. 

Až budeš v Boží přítomnosti, a věčný život budeš prožívat tím, že budeš oslavovat Boha za to, že tě vyvolil a tím pádem zachránil od hořícího jezera, nedovedu si představit, že mu po jedenáctém opakování přestaneš za to vzdávat díky, protože už je to ohrané.

Mě to nepřestává bavit, protože jste to ještě někteří nepochopili, odkud pramení vaše zachraňující víra. Až to nebude potřeba zdůrazňovat, rád přestanu, abych tě nenudil. 


]


Stránka vygenerována za: 0.20 sekundy